Česká televize a Český rozhlas mají přístup do registru obyvatel, aby mohly vybírat tzv. koncesionářské poplatky. Před rokem jim ministerstvo vnitra sice tuto možnost nahlížet do databáze, ve které jsou osobní údaje miliónů lidí, zrušilo, ale šmírování obyvatel pokračuje dál. Díky čerstvě schválené novele zákona o evidenci obyvatel. Všichni platíme za televizi a rozhlas a nepřijde nám to nijak podivné. Co už je však přinejmenším zvláštní, a podle mého i nebezpečné, je to, že Česká televize a Český rozhlas, ač nejsou orgány státní správy, o nás mohou získávat poměrně citlivé údaje. A navíc i takové informace, které jsou zcela nadbytečné a s vybíráním poplatku nemají žádnou souvislost.
Když už mají mít právo se do rejstříku podívat, měla by jim stačit adresa trvalého pobytu poplatníka. Proč ale potřebují také datum a okres narození, ba dokonce datum a okres místa úmrtí? Chtějí se snad hyenisticky pást na tom, že náš dědeček poslední rok svého života neplatil televizi?
Tyto údaje mají prý pomoci k efektivnějšímu vybírání koncesionářských poplatků, ale podle mne to zcela jasně posiluje všeobecný trend šmírování. A proto považuji tento systém za špatný, přežitý a hodný radikální změny.
Úřad na ochranu osobních údajů například prosadil, že se z obchodního rejstříku vymazaly údaje o datu narození a místě bydliště členů představenstev a dozorčích rad příslušných statutárních orgánů obchodních společností. Co ale říká tento úřad na možnosti veřejnoprávních médií?
Já říkám, že vybíráme poplatky za cenu ztráty svobody, za cenu prolomení základních lidských a občanských práv garantovaných ústavní listinou, a je otázkou, zda to stojí za to. Podle mne nikoliv. Mám za to, že současná koncepce a způsob vybírání koncesionářských poplatků jsou jako forma financování veřejnoprávních médií přežitkem. Naskýtá se proto otázka, jestli nezahájit debatu o jiném způsobu financování veřejnoprávních médií, například přímo ze státního rozpočtu. Fixovaná částka s inflační doložkou by zajistila výběr na úrovni dnešního stavu.
Další možností je procentuální frakce z výběru DPH. Protože, co je to koncesionářský poplatek? Je to údajně poplatek za provoz přijímače, ale ve skutečnosti zvláštní daň, o níž zákonodárce rozhodl, že je příjmem oněch médií. Systémem, který funguje dnes, ji navíc platí lidé již ze zdaněných peněz. Agenda vymáhání dlužných poplatků navíc televizi i rozhlas něco stojí, a peníze se tak ztrácejí i tady.
I ve Velké Británii, odkud pochází dnešní systém koncesionářských poplatků, se už mluví o změně. Tak proč o tom nezačít mluvit také u nás?
Daniel Korte, poslanec TOP 09
zdroj: Právo, 20. 10. 2015
