Časosběrný dokument "Hledá se prezident", který jde ve čtvrtek 21. března do kin, mimo jiné zachycuje myšlenku Karla Schwarzenberga, že "opravdu poctivý" duel s Milošem Zemanem by byl souboj na kordy. Jeho volební štáb byl tímto nápadem nadšen s tím, že jako šlechtic určitě už držel kord v ruce, takže by souboj jistě vyhrál.
"Ne, ne, ne," brání se v dokumentu šéf diplomacie, "já jsem nebyl nikdy v tělocviku ani šermu dobrý."
Odmítá rovněž, že by v souboji použili kolty. "Je to zajímavější pohled s těmi kordy, jak se jeden druhého snaží propíchnout," argumentuje. Díky souboji by se navíc nemuselo konat druhé kolo volby. Prezidentem by se zvolil ten, kdo by přežil. "Tím by se všechno vyřídilo. To je přece bezvadný řešení,"pochvaluje si v nezávazné a humorně laděné diskusi šéf TOP 09.
Představitel rodu Schwarzenbergů zřejmě vychází ze šlechtických tradic, kdy střetnutí na kordy bývalo velmi běžné, jak o tom například svědčí bakalářská práce Dominika Habermanna z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity "Souboj jako běžný prostředek řešení šlechtických sporů v českých zemích v raném novověku".
Výuka šermu byla tehdy pevnou součástí výchovy šlechticů. K častým soubojům přispíval i žebříček hodnot u šlechty, kdy nejvýše byly řazeny čest, dobré jméno či společenské hodnocení. I z tohoto hlediska měl Schwarzenbergův ironický návrh své opodstatnění, vzhledem ke slovním výpadům Miloše Zemana na čest jeho manželky či otce.
Z právního hlediska se souboje dostaly mimo zákon již od 15. století. Šlechta však nebrala tyto zákazy v potaz a fenomén soubojů pokračoval, ačkoliv hrozilo, že ten, kdo zabije svého soupeře v souboji, propadne hrdlem. Stejný trest v některých předpisech hrozil i svědkům souboje.
Šlechtici však stavěli svou čest i nad tento nejvyšší trest, takže brali spravedlnost do svých rukou a panovníci ještě v 18. století vydávali další a další zákazy. Šlechtické souboje se nicméně vyskytovaly až do začátku 20. století.
Kdyby se jednalo o souboj o čest, urážka 1. stupně by šla vyřešit odprošením, urážka 2. stupně smírem těsně před soubojem či soubojem do první krve, avšak kdyby šlo o urážku 3. stupně (v případě použití urážlivých slov), jediným řešením by byla pouze smrt jednoho ze soupeřů, píše se v citované bakalářské práci.
Jelikož však Karel Schwarzenberg nezmiňoval souboj v souvislosti s urážkou své ženy či svého otce, na mysli mohl mít spíše tzv. ordálový souboj. Ordál neboli boží soud byl krajní důkazní prostředek při rozhodování soudních pří, když jiné prostředky selhaly nebo chyběly.
O vině a nevině či pravdě a nepravdě měla rozhodnout zkouška, při níž se očekával zásah nadpřirozených sil. Filozofie zkoušky soubojem byla jednoduchá: vítěz má pravdu.
Dotáhneme-li v nadsázce míněnou myšlenku prezidentského kandidáta ad absurdum, zajímavá situace by nastala v případě, že by do druhého kola volby postoupila žena. Pokud by došlo na souboj, muž by podle historických pramenů musel být znevýhodněn - stál by po pás v jámě. Jako zbraň by měl dřevěný kyj, žena kámen v punčoše.
zdroj videa: You Tube kanál Aerofilms
aktualne.cz, 20. 3. 2013, rubrika: Společnost
