Každý, kdo měl alespoň na jeden den na starosti malé dítě, si nejspíš zažil, jak náročný úkol hlídání může být. Jestliže čas s dítětem trávíme aktivně a snažíme se jej zabavit i učit, může se nám snadno stát, že večer usneme vyčerpaním v křesle dřív než dítě. A to jsme jeden na jednoho. Co teprve pracovníci v mateřských školách, kteří denně pečují až o 28 ratolestí?
Maximální kapacita tříd státních mateřských škol je v současné době dvacet čtyři dětí, resp. 28, pakliže zřizovatel povolí výjimku. Když děti podnikají něco mimo školku, třeba výlet nebo ozdravný pobyt v přírodě, může jich na jednoho pedagogického pracovníka připadat taktéž až dvacet osm. Tato čísla znepokojují nejen zaměstnance mateřských škol, ale také rodiče. V situaci, kdy se jeden pedagogický pracovník věnuje tolika dětem, mají rodiče opodstatněné obavy, odstává-li se jejich dítěti dostatečné pozornosti. Právě předškolní roky jsou přitom pro vývoj dítěte nejdůležitější.
Že je dětí ve třídě mateřské školy hodně, vynikne zejména ve srovnání se střední školou. Tam je průměrný minimální počet žáků ve třídě sedmnáct a maximální třicet. Při současné vysoké poptávce po předškolním vzdělávání se proto paradoxně může stát, že školka má v jedné třídě více dětí než střední škola. Přitom ale práce s dětmi ve školce je velmi interaktivní a vyžaduje individuální přístup. Pedagogičtí pracovníci si stěžují, že se dětem při takovém počtu nemohou věnovat tak, jak by chtěli, a to samé kritizují i rodiče. Společně proto usilují o to, aby se počet dětí ve třídách mateřských škol snížil, a zmenšil se tak poměr dětí na učitele.
Snaha o redukci tohoto poměru se projevuje na více místech ve světě a má i své zakotvení v odborných výzkumech. Národní institut pro výzkum předškolního vzdělávání v USA (NIEER) vydal v roce 2004 studii, podle níž je vhodný počet dětí ve třídě mateřské školy dvacet a poměr učitele a dětí pouze 1: 10. Výzkum potvrzuje, že děti z menších tříd jsou lépe připravené na školní vzdělávání a obecně jsou v něm více úspěšné. O co méně času učitelé tráví organizačními záležitostmi a hlídáním dětí, o to více se mohu věnovat jejich výuce. Navíc mají větší možnost děti vnímat a naplno je zapojovat do různých aktivit.
Domnívám se, že je žádoucí, aby se dětem v mateřských školách dostávalo co možná nejvíce pozornosti, a proto snahu školek o snížení kapacity tříd podporuji. Kdyby měli pedagogové na starosti jen dvacet dětí, jak si přejí, jejich práce by byla efektivnější a z dlouhodobého hlediska pro děti i pro společnost přínosnější.
V Praze 4. 11. 2011
