Karel Schwarzenberg si o víkendu musel připadat jako rocková hvězda. Stačilo sundat kovbojský klobouk a trochu jím zamávat a dav propukl v nadšený aplaus. Stačilo říct do mikrofonu něco jako „jsem tu s vámi rád“ a efekt byl totožný. Ministr zahraničí se totiž v sobotu – v rámci své nynější týdenní cesty po USA – zajel podívat do texaského Ennisu, kde se zrovna konal výroční festival polky.
Což může znít poněkud bizarně. Ovšem pozor, National Polka Festival je důležitou krajanskou událostí, na niž se každý rok sjíždí přes padesát tisíc lidí.
Šéf české diplomacie netančil. Rozmlouval však s krajany či s texaským republikánským kongresmanem Joem Bartonem a hlavně vyznamenal pět amerických veteránů z druhé světové války. A Texasané ho přijali s krajním nadšením.
Pole ovládly moravské kroje
Festival polky má v Ennisu dlouhou tradici, letošní ročník byl pětačtyřicátý. Po pravdě, je to zvláštní podívaná, když se v kulisách vyprahlého texaského maloměsta promenádují muži a ženy v moravských krojích, popíjejí plzeňské pivo a zpívají Ta naše písnička česká s velmi, ale opravdu velmi americkým přízvukem. Nebo když se u stánku dají koupit „kolache“ a každý druhý se tu představí jako „Liska“.
Ovšem má to svou logiku, Texas je tradiční americkou „baštou“ Čechů. Přicházeli sem už od poloviny devatenáctého století, tehdy hlavně za úrodnou půdou. O popularitu se postaral jistý Arnošt Josef Bergman, který přijel v roce 1850 jako protestantský kněz za místními Němci. Vedl prý velikonoční mši v Cat Spring nedaleko Austinu a tamní kongregace si ho už „nechala“. Bergman pak napsal domů dopis oslavující Texas a jeho zemědělské (i jiné) možnosti. List byl otištěn v Moravských novinách a už v létě 1851 inspiroval šestnáct českých rodin, aby v Hamburku nasedly na loď a vydaly se za oceán. Počet přistěhovalců se pak zvyšoval každým rokem, nejprve se usazovali v Cat Spring, ale záhy se začali rozptylovat po celém státě.
„Dnes žije v Texasu asi milion lidí majících české předky,“ říká zdejší český honorární generální konzul Ray Snokhous, sám pochopitelně také krajan.
Festival polky je tím pádem i vzácnou studnicí přistěhovaleckých příběhů. Třeba pan Ronald Hitchler vykládá, jak jeho dědeček z otcovy strany sloužil v rakouskouherské armádě, ale bojovat nechtěl, a tak ještě před první světovou válkou odešel. „Půjčil si, kde mohl, a odjel do Německa, kde měl nastoupit na loď kamsi do Jižní Ameriky. Jenže přijel pozdě. A tak nastoupil hned na další možnou loď – a ta jela do Texasu,“ říká. „Po letech pak poslal peníze všem, od nichž si půjčil na cestu. Jsem v Texasu a jsem v bezpečí, napsal jim. Ale do Československa už se nikdy znovu nepodíval.“
Anebo asi padesátiletý pan David Liska, který zase popisuje, jak se seznámil se svou nynější manželkou. Oba jsou z Ennisu, oba přibližně stejně staří, oba mají české kořeny. Chodili do stejné školy, do stejného kostela, museli se potkávat na ulici či v obchodech. Ale nikdy se nestřetli, existenci toho druhého ani nezaznamenali. A potom, v roce 2007, jeli oba do Česka na jakýsi krajanský zájezd. Potkali se ve frontě na pasovou kontrolu. O dva roky později se vzali.
Ministr se sejde s Hillary
Texas byl první zastávkou na americké cestě ministra zahraničí. Dnes odlétá šéf české diplomacie do San Franciska, kde bude mimo jiné jednat o investičních možnostech v České republice a navštíví technologická střediska. Zítra se na Stanfordově univerzitě setká s bývalou ministryní zahraničí Condoleezzou Riceovou. Hlavním bodem cesty je čtvrteční jednání se současnou ministryní Hillary Clintonovou ve Washingtonu.
Mladá fronta DNES, 30. 5. 2011, Rubrika: Ze světa, str. 6
