Kalousek: Vláda z vás udělá závisláky na státu

Opoziční TOP 09 se na svém listopadovém sněmu chystá na výměnu ve svém čele. Karel Schwarzenberg si stěžuje, že špatně slyší, a jako předseda v ní končí. Na jeho místo se chystá Miroslav Kalousek, který tuto stranu před šesti lety po odchodu od lidovců založil. Načasování je to ideální – nový předseda by nastoupil v polovině volebního období a měl by dva roky čas připravit se na klíčové parlamentní volby. A na hledání nových spojenců, protože hnutí Starostové a nezávislí se už poohlíží jinde a váhá mezi Babišem a lidovci.

Nové hlasy, zejména mezi živnostníky, má proto TOP 09 přinést boj proti zavedení elektronické evidence tržeb, kterou drobní podnikatelé nechtějí.

Karel Schwarzenberg končí a blíží se volební sněm TOP 09. Budete kandidovat na jejího předsedu?

Právě jsme s radostí vyslechli zprávu, že s námi Karel Schwarzenberg bude pokračovat. Míní kandidovat do Poslanecké sněmovny a chce se věnovat zahraniční politice a politice lidských práv. Pro nevratnou ztrátu sluchu už ale nebude vykonávat funkci předsedy strany, a proto jsem připraven se o tento post ucházet.

Padala už i jiná jména: Helena Langšádlová, Luděk Niedermayer...

Ti všichni jsou moji přátelé, kolegové. V každé politické straně samozřejmě existuje soutěž a já nevím, kdo ještě ohlásí kandidaturu kromě mě. Rozhodnou delegáti listopadového sněmu. Možná máte pocit, že být předsedou strany je nějaké štěstí, ale hlavně jde o velkou odpovědnost.

Jak se TOP 09 žije v opozici? Byli jste zvyklí rozhodovat, teď můžete jen kritizovat.

TOP 09 tu je krátce, ale já mám delší politickou minulost. A tak mohu říci, že je to sice jiná práce, ale stejně důležitá.

Jenomže od vás zřejmě odejde hnutí Starostové a nezávislí. Míří asi výš, možná k Andreji Babišovi.

Starostové a hlavně ti nezávislí u nás nikdy neskončí. Máme vlastní komunální klub. Část nezávislých starostů, ti, kteří jsou organizováni v hnutí STAN, skutečně uvažuje o tom, že dál půjdou sami nebo s někým jiným. To pokládám za legitimní, akorát jim přátelsky říkám, že pokud v této věci uspořádají nějaké výběrové řízení, v němž budou hledat svého strategického partnera, tak my nebudeme mít chuť se ho zúčastnit. A že odejdou k Babišovi? Já si to nemyslím.

Proč tolik bojujete proti elektronické evidenci tržeb? Myslíte, že tím získáte nové hlasy? Sedmdesát procent populace – alespoň podle agentury STEM – proti ní nic nemá.

Sedmdesát procent populace by podpořilo trest smrti. Nejsme populisté. Tato balkánská supernovinka, která byla zavedena jenom v Chorvatsku, nepřinese ani vyšší výběr daní, ani narovnání podnikatelského prostředí, protože pro někoho platit bude a pro někoho ne. Přinese pouze další šmírování občanů ze strany Velkého bratra. Má to dvě roviny. K zákonu samotnému máme spoustu věcných a technických výhrad. A výhrad vůči nákladům, protože ministerstvo financí neuvádí pravdivé údaje o tom, kolik to doopravdy bude stát.

Ministerstvo nicméně uvedlo konkrétní čísla. Na straně státu má jít o něco víc než o miliardu korun za pět let, tedy o 370 milionů vstupní investice a pak každoročně o 170 milionů.

Právě tato čísla nejsou pravdivá. Když se podíváte do interních studií ministerstva financí, tak je to neskonale více. Nejde o žádné moje propočty – studie společnosti BDO, kterou si ministerstvo nechalo zpracovat, to na těch pět let vyčíslila na víc než deset miliard korun.

Ale Babišova náměstkyně Simona Hornochová ujišťuje, že jejich čísla jsou správná.

Chorvatský ministr financí Lalovac nás také ujišťuje o tom, co jim to přineslo na daních a že jim to nezlikvidovalo žádné živnosti. Ale čísla Eurostatu ukazují něco zcela jiného.

Jenomže v Chorvatsku se zavedením evidence také výrazně snížili sazbu u DPH.

Já vím, ale i když započtete snížení sazeb, tak samotné zavedení elektronické evidence výběr DPH nezvýšilo. Což pan Lalovac přiznal. Řekl i tu slavnou větu: „Dneska máme všechny podnikatele pod kontrolou a víme, co dělají.“ Přitom tam desítky tisíc živností skončily. On sice tvrdí, že ne, ale čísla Eurostatu opět říkají něco jiného. My prostě nedovolíme tento zákon schválit.

A jak? Dva roky ho budete blokovat?

Třeba čtyři. Podívejte se, co dělá koalice s opozičními návrhy.

To je přece věc většiny – koalice má převahu hlasů, ale vy ne.

Když jste profík, tak nepotřebujete mít převahu. Stačí, když to umíte.

Co ta druhá rovina elektronické evidence?

Kromě toho, že elektronická evidence deklarované cíle nesplní a bude drahá a škodlivá, zapadá do mozaiky kroků, kterými vláda chce učinit svobodného občana závislým na státní oligarchii.

Vy v tom skutečně vidíte záměr? To je jako podle nějakého spikleneckého scénáře.

To není žádná spiklenecká teorie, to je záměr autokratického státu oligarchického typu. Koneckonců, když si projdete západní média, tak o některých zemích, jako jsou Maďarsko nebo Chorvatsko, se dnes běžně píše jako o takzvaných hybridních demokraciích. Pod ní autoři tohoto pojmu chápou situaci, kdy formálně všechny demokratické mechanismy i instituce fungují, ale fakticky je ovládá několik oligarchů. A ti to mohou dělat proto, že jsou na nich v podstatě všichni závislí. Platy nebo dávkami. A na ty, kteří na státu takto závislí nejsou, je třeba mít informace. Tak, aby měl smůlu každý, kdo nebude držet hubu a krok. U nás jde o různá opatření, o nový trestní zákoník, trestní řád, kontrolní hlášení, evidenci tržeb. Teď to schválně přeháním, když řeknu, že to končí kamerami v pokojích. Všichni přece bojujeme proti domácímu násilí, a když každému do bytu namontujeme kameru, tak s ním bude konec.

Tu hybriditu spojujete...

S Babišem. Říkáme tomu babišismus.

Jak to ale, že má takovou podporu? Jak to, že jeho ANO 2011 vede v průzkumech?

Ve společnosti není poptávka jenom po demokracii a ne každý si rizika uvědomuje. To, co Andrej Babiš prosazuje, je korporátně řízený model státu. Ten stál u zrodu italského fašismu, a kdyby nepřišla druhá světová válka, tak by Benito Mussolini byl nejúspěšnějším italským politikem za celé dvacáté století.

V čem konkrétně vidíte v České republice vládu korporací?

V propojení oligarchické, politické a ekonomické moci. Andrej Babiš byl velice upřímný, když říkal, že chce stát řídit jako svoji firmu.

Stojí za ním mnozí podnikatelé i intelektuálové a ti to asi tak jako vy vůbec necítí.

V dějinách to přece není nic nového. Vezměte právě tu obrovskou veřejnou podporu, kterou měl Mussolini v Itálii. O to víc by země jako my, která si prožila desítky let v nesvobodě, měla být citlivá na první příznaky. Závidím Němcům, kteří se s nacismem vypořádali tak důsledně, že jsou přecitlivělí na každý první příznak omezování demokracie a dusí ho v samém zárodku. V Německu by politik typu Andreje Babiše nemohl mít nejmenší šanci.

Ať je to s Andrejem Babišem jakkoliv, neotevřeli jste mu – jako TOP 09 a ODS – sami cestu tím, jak byla vaše bývalá vláda nepopulární a že lidé chtěli změnu?

Chyb jsme pochopitelně udělali celou řadu. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Nepopulární vláda v demokratické zemi bývá vystřídána někým populárnějším, ale demokratem. Tady však lidé sáhli po někom, kdo demokracií zjevně opovrhuje a v podstatě se netají, že ji chce omezit. Ne každému také dojde, že omezení demokracie znamená i omezení individuální svobody každého člověka. Někdo si to dokonce přeje, protože v každé společnosti je i touha po vládě pevné ruky. Při šikovném marketingu a po získání mediálního trhu, který nepochybně ovládl, si Andrej Babiš popularitu skutečně drží. Já si na to nestěžuji, ale o to větší úlohou pro opozici je zdůrazňovat s tím spojená rizika. Protože média, právě proto, že část mediálního trhu Babiš vlastní a zbytek ovlivňuje reklamou, popřípadě dohodou s jinými vlastníky, se ho bojí.

Neříkáte to také proto, že vám nedávno v Babišových novinách, v MF Dnes nevyšel již natočený rozhovor?

To je už extrém, přímá cenzura. Máloco je tak škodlivé pro demokratické prostředí a svobodnou diskusi jako cenzura. A o tom, že došlo k zásahu cenzora, nemůže být pochyb. Přesto o tom ostatní noviny informují zdráhavě a bázlivě.

V tom rozhovoru, který jste pověsili na internet, se mluví i o státní oligarchii, autokracii. Bylo to snad příčinou, proč nevyšel?

To nevím. Ale stoprocentně vím, že Andrej Babiš zakázal rozhovor uveřejnit.

Pan Babiš má významný podíl v médiích, ale zdaleka je neovládá všechna. Takže prostor pro diskusi tu nepochybně je.

Ale velice omezený. Představte si, že by v roce 2011 vyšlo najevo, že policie se chystá libovolnou firmu Karla Schwarzenberga vyšetřovat za to, že manipulovala veřejnými zakázkami a že ji shodou okolností, kdy to pro obohacení svého vlastníka dělala, vedl Miroslav Kalousek. Určitě by se na titulních stránkách novin přehnala vichřice – jen Mladá fronta by se tomu věnovala na pěti stránkách každý den a v televizi by zasedaly štáby aktivistů, typu protikorupčního fondu Karla Janečka či Transparency International. Smetlo by nás to do dvou dnů. V roce 2015 se to děje v kauze České pošty, kdy policie obžalovává firmu Andreje Babiše za to, že manipulovala zakázkami v České poště pro obohacení svého vlastníka a v době, kdy této firmě šéfoval Jaroslav Faltýnek (předseda poslanců ANO 2011 – pozn. red.). Všichni to víte a píšete o tom způsobem, jako že včera pršelo a zítra bude svítit sluníčko. To nevidíte rozdíl v mediálním prostředí a veřejné diskusi, v nichž se pohybovaly vlády v minulých dvaceti letech a v němž se kabinet pohybuje teď?

Současná vláda má jednu výhodu, vykazuje hospodářský růst.

Pokud vyjdeme z premisy, že vláda může zařídit hospodářský růst a lepší životní úroveň obyvatel, tak tu výhodu má. V roce 2007, kdy jsem byl ministr financí a kdy byl velmi slušný růst, jsem říkal, že při charakteru a velikosti naší ekonomiky je možnost kabinetu ovlivnit hospodářský růst minimální. Může k němu přispět či ubrat několika desetinkami, ale nemůže ho zařídit, protože vnější prostředí a vnější poptávka mají řádově větší váhu. Máme všichni radost, že krize v Evropě pominula, i když je otázkou, na jak dlouho. Ale neradujeme se, že vláda této situace nevyužívá k uzdravování veřejných rozpočtů, k němuž my jsme přikročit museli, protože vlády před námi zanechaly strukturální deficit ve výši pěti procent HDP.

Nepřehnali jste to ale s těmi úsporami? Řada ekonomů si to dnes myslí.

Přijmu kritiku, že to bylo možná moc rychle. Snižovali jsme strukturální deficit v průměru o 60 miliard korun a přijal bych názor, že kdybychom to dělali pomaleji, třeba o 30 miliard ročně, tak by to bylo snesitelnější. Stejně by to ale neznamenalo, že bychom tu měli hospodářský růst. Jen bychom měli o jednu či dvě desetiny procenta menší recesi. Ze zpětného pohledu se to navíc hodnotí jinak, než když za dluhové krize bojujete o důvěru na kapitálových trzích. Tak, aby se vám nikdo nebál půjčovat za rozumných podmínek. Možná že naše obava byla přehnaná, ale nemůže být pochyb, že trend byl správný a deficit se opravdu má snižovat.

Když je 70miliardový schodek v připravovaném rozpočtu na příští rok moc vysoký, kde navrhujete škrtat?

Nejvtipnější na tom je, že podíváte-li se na předvolební diskuse, tak v roce 2013 mi Andrej Babiš z pozice podnikatele vyčítal, že jsem šetřil málo. Že jsem měl na provozu státu, třeba na mzdách úředníků, ušetřit víc. Já bych hlavně nastavil úplně jiné priority ve výdajích. Navržený rozpočet ještě budu nějaký čas studovat, ale na první pohled je vidět, že nejvíce se zvyšují výdaje na provoz státu, na platy státních zaměstnanců…

Někteří ekonomové ovšem tvrdí, že když nerostou mzdy, tak neroste ani ekonomika.

V okamžiku, kdy mzdy ve vládním sektoru předstihly mzdy v sektoru privátním, je to nemravnost a nemá to co dělat s růstem ekonomiky, ale s uplácením lidí. To, že lidé ve vládním sektoru berou v průměru víc než ti, kteří jim na platy vydělávají, je absurdní. Navíc i ekonomové, na které se rád odvoláváte, tvrdí, že v době růstu se mají vytvářet přebytky, aby v době recese, do níž jednou nutně spadneme, existovaly rezervy. Vlády před námi hospodařily s ohromnými deficity, takže v době recese jsme žádnou rezervu neměli a místo fiskálního impulzu jsme museli šetřit. Dnešní ministr financí s premiérem zanechají stejně nebezpečné dědictví. Jak velký růst bude muset přijít, aby byli ochotni strukturální deficit opravdu snižovat? Babiš křičel, že předchozí vlády málo šetřily, a teď rozhazuje plnýma rukama – hlavně na státní úředníky a na dotace pro své firmy.

Poslanecká sněmovna právě ruší druhý pilíř penzijního pojištění. Neměla dřívější pravicová vláda prosadit podstatně výhodnější podmínky pro takové spoření? Pak by v něm bylo daleko více než 80 tisíc lidí a nebylo by tak snadné ho ukončit.

Mluvili jsme o chybách a tohle je jedna z nich. Mnohokrát jsem si vyčítal, že jsem ustoupil premiérovi Petru Nečasovi, aby to bylo dobrovolné, a ne povinné. On vycházel z toho, že když budeme druhý pilíř tlačit jako povinný, tak neprojde vůbec. Když už jsme na to ale přistoupili, měli jsme trvat na modelu aktivního nesouhlasu. Tedy když nechceš být ve druhém pilíři, tak se z něj musíš sám nějak vyreklamovat. Kdyby tomu tak bylo, byla by v něm dnes polovina populace a nikdo by ho nerušil. Navíc hysterická kampaň, kterou proti němu vedli sociální demokraté a komunisté, vyvolávala v lidech historicky podložené obavy, že jim uložené peníze někdo sebere. Jinak si myslím, že druhý pilíř byl docela atraktivní. Tři procenta místo toho, abyste je dával do přerozdělovacího pytle a pak je nikdy neviděl, jste spořil sám pro sebe.

Reálné výnosy ale nijak skvělé nebyly.

Ty odpovídají současným úrokovým mírám na kapitálovém trhu, penzijní fondy musí investovat konzervativně.

Pak ovšem vzniká otázka, zda v době, kdy výnosy kapitálu jsou dlouhodobě nízké, je zrovna tento model správnou cestou.

To je relevantní otázka, ale neznám jiný způsob, jak ve státním penzijním systému a v rámci povinného spoření zajistit, aby byly akcentovány oba klíčové principy: tedy solidarita i zásluhovost. Zrušení druhého pilíře povede k tomu, že penze budou strašně rovnostářské. Někdo bude celý život přispívat velkými penězi, někdo jen minimálně a brát budou skoro stejně. Už dnes solidarita výrazně vítězí nad zásluhovostí a tento trend nutně skončí u rovné dávky. Spravedlnost nevidím jako spravedlnost rovných žaludků.

Co si myslíte o tom, jak Evropa přehlasovala domácí odpor ke kvótám na uprchlíky. Je to výraz solidarity a akceschopnosti Bruselu, nebo jde naopak o ukázku velmocenské arogance?

Je to bezradnost. Někteří politici v Evropě se dostali do složité situace, voliči byli znepokojeni, že právě jejich země má uprchlíky přijímat. Například kancléřka Merkelová. Potřebovali si odehrát kartu, že se to řeší v rámci celé Evropy a že tím není zasažena pouze jejich země. Nikdo si ale nemůže vážně myslet, že kvóty něco vyřeší.

Přijímat, nebo nepřijímat?

Ti lidé tady jsou a není možné azylanty nepřijímat. Je ale velký rozdíl mezi ekonomickými migranty a těmi, kteří jsou doma skutečně ohroženi.

Syřané asi ohroženi jsou.

My jsme také nikdy neřekli, že se nemáme postarat o několik tisíc uprchlíků. Nesmíme se navzájem strašit. Musíme to společně zvládnout. Mimořádně rozumný postoj zaujaly církve.

Exprezident Václav Klaus nicméně pod výzvu protimigraci získal už 70 tisíc hlasů.

Nejstrašnější v politice je strach. Ten je totiž zcela mimořádným nástrojem, když chcete získat popularitu. Lidi nejdříve vyděsíte, pak jim řeknete, že je ochráníte. To dělají populističtí politici a my tak postupovat nebudeme. Máme-li fungovat jako lidská společnost s nějakými zásadami, tak nemůžeme vyhodit někoho, komu jde doma o krk. Na druhou stranu musíte nemilosrdně poslat zpět každého, kdo se sem vydal jen za lepšími sociálními dávkami. Zatím ale u nás o azyl požádalo 85 lidí a Evropa po nás chce přijetí 4500 lidí. To bohatý a silný desetimilionový národ musí být schopen zvládnout. Navrhli jsme také například budování záchytných táborů, pomoc v uprchlických táborech v Turecku, Jordánsku…

Takže si dovedete představit zajímavou sumu, která by tam z České republiky šla?

Především by se mělo přistoupit k úpravě rozpočtu Evropské unie. Politické priority se přece musí promítnout i do těch rozpočtových. Nemám nic třeba proti golfovým hřištím, ale přijde mi nesmyslné, abychom v době, kdy čelíme bezprecedentní imigrační krizi, platili z evropských peněz právě je, cyklostezky či Babišova Čapí hnízda. Několikrát jsme už vládu vyzvali, aby tyto změny v evropském rozpočtu iniciovala, ale té se do toho nechce.