Strany koalice a speciálně hnutí ANO výrazně zabodovaly u voličů především slibem zlepšit výběr daní. V lednu ale ministerstvo financí oznámilo, že výběr daní poklesl o 17 miliard. „Je tu rozpor mezi slovy a činy. Vyvolat ale hlasování o nedůvěře vládě by bylo jen plácnutím do vody,“ říká v rozhovoru pro Právo první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek.
Šéf ANO a ministr financí Andrej Babiš a potažmo celá vláda slibovali, že rychle a efektivněji než předchozí kabinety vyberou daně. Jak hodnotíte první výsledky?
Férové je říci, že z lednového údaje bych nedělal předčasné závěry pro celoroční výsledek. Ale když k tomu přidáme výsledek z druhého pololetí minulého roku, je zřejmé, že efektivita výběru daní se snižuje. Zejména u DPH, jakkoli se vybírá víc, protože ekonomika roste. Dynamika výběru ale zaostává za spotřebou. Jestliže spotřeba stoupne o šest procent, měl by i výběr DPH stoupnout o šest procent. Ale ono to tak není. Rozpor mezi slovy a činy se skutečně stává standardem práce celé vlády a pana ministra financí zvláště. Vláda říkala, že bude šetřit, místo toho zbytečně utrácí desítky miliard vládní spotřeby za státní úředníky. Říkala, že bude lépe vybírat daně, ale opak je pravdou. Vláda toho říkala hodně, ale prakticky ve všech případech dochází k pravému opaku toho, co slibovala.
Jenže obliba vlády stoupá.
Protože se vláda nehádá, bojí se jakéhokoli nepopulárního kroku, a proto ho nedělá. Tak je veřejnost spokojená a vláda je populární. Vláda si v prvním roce vystačila s opoziční rétorikou. Za všechno, co je tady špatně, mohou ti před námi a my zařídíme, že bude líp. Aniž řekneme jak. Nic neděláme, ale to v marketingovém hluku zanikne.
Ale vláda alespoň některé sliby plní a rozhodně tím nepoškodila lidi. Zvýšila důchody, zrušila zdravotnické poplatky, zvýšila platy…
Čímž současně zhoršuje stav veřejných rozpočtů. Což sama poctivě ve zprávě o státním rozpočtu přiznala. Vláda ale nemá své peníze, pouze přerozděluje peníze svých spoluobčanů. Podpora rodin s dětmi ve skutečnosti probíhá tak, že vláda sahá do kolébky, aby si je půjčila od toho novorozence, protože vydala dluhopisy splatné v době jeho dospívání. Tyto peníze dává jeho rodiči a říká: „To máš ode mne, od vlády.“ A vláda má tu drzost říkat tomu podpora rodin s dětmi. Rodič má ale volební právo, zaplatí to dítě.
Kritizujete vládu, že rozdává, ale sami jste před volbami slibovali rozdávání peněz také. Minimálně jste chtěli odstropovat výši mateřské, která by se podle vašeho návrhu měla vyplácet podle platu matky. To by stálo rozpočet také nemalé peníze.
My jsme o ty peníze ale nechtěli zvýšit strukturální deficit. My jsme chtěli vyplácet vyšší mateřskou na úkor jiných výdajů státu. Odstropování mateřské je fér. Proč by vzdělaná matka s vysokým platem měla brát stejnou mateřskou jako ta, která se tak nesnažila a platu nedosáhla? To, že je mateřská zastropovaná, je podle našeho názoru nepřijatelné rovnostářství. Měl by platit princip solidarity i zásluhovosti. Bohužel politika této vlády popírá princip zásluhovosti a klade důraz na princip rovnostářství.
Vraťme se k daním. Proč se je podle vás nedaří vybírat, když ekonomika roste?
Mezi důvody patří i to, že pan ministr Babiš udělal bezprecedentní, a to říkám s plnou odpovědností, personální změny. Takových, kterých se žádný ministr financí – od Kočárníka přes Sobotku až po mne – nedopustil. Všichni jsme ctili profesní kontinuitu. Babiš na ministerstvo vnikl jako na dobyté území a udělal naprosto bezprecedentní personální změny ve finanční správě, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, na ministerstvu atd. Prezentuje to jako účinné kroky a zlepšení, ale výsledky tomu neodpovídají. Prostě kvalita výkonu ministerstva financí a jemu podřízených institucí se zhoršuje. Způsob řízení se na tom výrazně podepisuje.
Ani vy nemůžete popřít, že vznikla Kobra, postihují se daňové delikty, objevují se údaje, kolik bylo odhaleno úniků, začínají spolupracovat resorty vnitra a financí….
To je ten rozdíl mezi realitou a mediální a marketingovou skutečností. S velkou slávou se oznámí, že ministerstvo financí ušetřilo dvě stě tisíc, protože ministr koupil pro ministerstvo nový hrnec na knedlíky. Vedle toho vyhodí miliardy na platy státních úředníků. Na konci logicky nemůže být úspora. Takhle je to u daní. S velkou slávou prezentuje každý zjištěný daňový nedoplatek, což byla každoroční rutina i v minulých letech, jen se tomu nevěnovala taková mediální pozornost. Teď to vypadá, že se daně vybírají, ale opak je pravdou.
Proč tedy opozice nevyvolala hlasování o nedůvěře vládě, i když samozřejmě nemá na svržení sílu?
Hlasování o nedůvěře by bylo jen plácnutím do vody, my jsme odpovědná opozice. Vyslovení nedůvěry vládě by měla odpovědná opozice udělat tehdy, když ví, že je možné následně ustavit vládu, která by to dělala jinak. Taková varianta reálně neexistuje. Vyhlašovat nedůvěru vládě by proto bylo podobné pokrytectví, jako to dělal Jiří Paroubek, který vyhlašoval nedůvěru každý měsíc a pak byl upřímně zděšen, když se mu to jednou (2009) povedlo. Současně to byl jeho politický konec. Upozorňujeme, co vláda podle našeho názoru dělá špatně či co vlastně nedělá pro budoucnost země, protože se spíše zaměřuje jen na svoji líbivou tvář, zatajuje a neřeší, co je nezbytné. Nevšímá si toho ani mediální sféra. Mediální prostředí se velmi změnilo a je na hranici standardního svobodného tisku.
To narážíte na skutečnost, že ministr Babiš vlastní mediální impérium? Nevšimli jsme si ale, že by se objevil nějaký návrh zákona, jenž by chtěl kumulaci mediálního vlastnictví omezit. Chcete nějaký takový zákon?
Kdyby vlastnil jenom Mafru, tak by to nebyl takový problém. Ale tady je kumulace obrovského mediálního impéria a politické moci. Takovou moc v rukou od roku 1989 v České republice nikdy nikdo nesoustředil. Všichni víme, že všechna soukromá média jsou závislá na inzerentech. Máte-li prostor k ovlivňování všech klientů soukromých médií, tak vlastnit média ani nemusíte. Kumulace ekonomické a politické moci vám dává daleko víc možností, než má jen obyčejný vlastník tisku. Nezbývá nic jiného, než aby veřejnost sledovala tento rozpor zájmů. My se bavíme o špatném výběru daní, ale současně můžeme poblahopřát Andreji Babišovi k tomu, že jeho Agrofert loni zvýšil zisk o pětinu. Zbývá jen, aby si veřejnost všimla, že střet zájmů je obrovský a k čemu slouží. Zda stát je řízen jako firma, za kterou odpovídám, ale kterou mám rád, nebo je řízen jako firma konkurenta, na které chci vydělat.
Ale zákon, který by zabránil politikům vlastnit více druhů médií, nechystáte.
Ptáte-li se, jestli v tuto chvíli píšeme nějaký zákon, tak nepíšeme. Ale účastníme se diskusí v rámci Evropské lidové strany, protože tento problém není jen v České republice. Hledáme, jaké legislativní úpravy by byly vhodné, aby snížily podobný konflikt zájmů. Tyto diskuse vedeme a nemůžeme vyloučit, že podobný zákon předložíme. Ale rádi bychom to udělali v koordinaci s našimi partnery v jiných zemích. Problém oligarchů postsovětského typu není problém jen České republiky, ale Evropy.
Ministr financí Andrej Babiš připravuje zákon o elektronické evidenci tržeb a prokazování majetku. Oba by mohly přispět k vyššímu výběru daní. Tyto návrhy vás ale také rozčilují, takže co vlastně chcete?
Zákon o prokazování majetku není zákon moderního demokratického státu, ale nástroj autokratické moci a strachu. Kumulací tří nepřijatelných principů, které tam mají společně působit. Jedná se především o retroaktivitu. Návrh říká, že od zítřka je to možné, ptát se vás, co bylo pět, deset let zpátky. Pak mi vadí přenesení důkazního břemene. V trestním zákoníku platí zásada, že pokud jste něco provedl, tak vám to musí dokázat, aby vás mohli postihnout. Důkazní břemeno v tomhle případě ale nenese stát, ale přenáší ho na vás. Dokažte, že jste to řádně zdanil. Třetí výhrada se týká sankce ve výši 50 až sto procent. Stoprocentní sankce není sankce, která by odpovídala daňovému řádu, je to obejití trestního zákoníku a uvalení trestněprávní sankce propadnutí majetku.
Ale jak chcete tuneláře postihnout? Důtkou?
Když někdo přišel nepoctivě k majetku, nechť je mu zabaven, to souhlasím. Ale v trestním zákoníku mu to musí prokázat, tady ne. To je klacek na všechny, kdo se znelíbí. Toho, kdo bude muset prokazovat původ majetku, vybere finanční úřad nebo to bude na udání třetích osob. Tady je zajímavý názor bývalé předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové, že to není zákon proti kmotrům, ale pro kmotry. Že kmotři, kteří k majetku přišli nepoctivě a cítí se ohroženi, by se mohli přiznat v daňovém řízení. Protože spolupracují, automatická pokuta bude pouze padesátiprocentní. Protože nikdo za stejnou věc nemůže být už stíhán a trestán dvakrát, tak se vyhnou trestnímu stíhání a rozdělí se o majetek se státem.
Dosud z nepoctivě nabytého majetku nemá stát nic. Navíc v povědomí lidí je přesvědčení, že soudy jsou pomalé, justice nevýkonná, policie má svázané ruce při prokazování machinací s majetkem. Lidé se cítí podvedeni, bezmocní, pak zbývá jen krok, aby se začali radikalizovat.
Samozřejmě, já jsem také pro to, aby každý, kdo daně neplatí, byl chycen, usvědčen a potrestán. Ale nesmíme proti tomu bojovat zneužitelným nástrojem v rukou politické moci. Pokud se týká elektronické evidence tržeb, moc nevěřím, že se podaří zvýšit výběr DPH. Nevěří tomu ale ani sám Babiš, protože ve svých střednědobých výhledech rozpočtových příjmů neuvedl ani korunu navíc, kterou slibuje vybrat touto formou. Je to tedy jen další mediální tahák.
Takže nemá smysl něco dělat, prostě nechat to plavat, co jsme si to jsme si?
Ale samozřejmě má, je to však nekončící činnost, kterou nemůžete vzdát, ale kterou nikdy nevyhrajete.
Když je politická strana ve Sněmovně v opozici, obvykle jí to pomůže k zisku vyšších preferencí voličů. U vás se tak neděje. Proč?
Jsme v opozici rok. Dlužno říci, že vláda se nepustila vlastně do ničeho. První rok si vystačila s opoziční rétorikou. Bude zajímavé sledovat, jak dlouho jí to vydrží.
Na druhou stranu jste také nepřišli s nějakými novými tématy.
Naše témata jsou stále stejná: odpovědné hospodaření, prozápadní zahraniční politika…
Proč se to u voličů nechytá?
To je na sociologickou a politickou analýzu. To, že nenaskakují vyšší preference o pět procent denně, není důvod, abychom naše témata opustili. My nejsme populistická strana, která si udělá průzkum, co lidé chtějí slyšet, a pak jim to říká. My jsme pevně zakotveni ve svých hodnotách, věříme, že je veřejnost dříve nebo později pochopí.
Nezvolili jste tedy špatnou komunikaci?
Můžeme hledat nedostatky v komunikaci nebo v chybném marketingu. Ale to je technologie. Já se snažím ukázat rozdíl mezi populistickou stranou, která je bez programu a říká, co chtějí lidé slyšet bez ohledu na to, jestli to je nebo není pravda. Z krátkodobého hlediska může mít taková strana úspěch, ale pevně doufám, že to je jen běh na krátkou trať.
V ODS někteří lidé uvažují, že by bylo dobré jít s TOP 09 v koalici do krajských voleb.
Já jsem k téhle myšlence zdrženlivý. Kdyby v některém kraji naše reprezentace přišly, že se jim spolu dobře spolupracuje, a podaly si ruku, že budou po volbách spolupracovat v koalici nebo opozici, tak bych jim asi ve společné kandidátce nebránil. Ale bráním se takové jednoznačné strategii. Protože zcela pragmaticky se domnívám, že v tomto případě by jedna a jedna dalo méně než dvě.
Jak se vyvíjí vaše spolupráce se Starosty?
V klubu je naše spolupráce čítanková, vystupuje jako homogenní těleso. Ale už čtyři roky jsme dohodnutí, že do krajských voleb v roce 2016 jdeme samostatně. Smlouva ve Sněmovně platí do roku 2017 a nevím o tom, že by ji někdo chtěl vypovědět dřív.
Kongres máte až na podzim. Ale přemýšlíte už teď o tom, že by se ve straně mělo něco změnit?
Snažíme se samozřejmě zkvalitňovat práci každý den. Ale nemyslíme si, že by to mohlo jít „prudkým škubem“. Snažíme se dál propracovávat náš program, chystáme programové konference, zejména v těch krajích, kde naše organizační síť není příliš hustá. Snažíme se ji zesílit a získat nové lidi.
Předsednické křeslo zůstane i na podzim Karlu Schwarzenbergovi? Vy se otěže chytnout nechystáte?
Ten čas nadejde, až se Karel rozhodne nekandidovat. Zatím je plný energie, takže to záleží na něm. Nemyslím si, že by mezi námi ve straně byl někdo, kdo by ho chtěl k odchodu nutit. Až se rozhodne sám nekandidovat, tak kandidovat zcela jistě budu.
Vaše strana klade důraz na zahraniční politiku a kritizujete tu současnou. Kdo jí podle vás v současnosti škodí – vláda, nebo prezident?
Myslím, že v tom účinně spolupracují. Mrzí nás to. Tahle země měla dvacet let čitelnou politiku s jasnými zásadami. Jejími zakladateli byli Václav Havel a Jiří Dienstbier starší. Ke cti všem dalším vládám, priority zahraniční politiky byly neměnné. Měli jsme autoritu v oblasti lidských práv daleko větší, než by odpovídalo zemi naší rozlohy a významu. Tato vláda s panem prezidentem principy změnila a učinila naši zahraniční politiku nečitelnou.
Co vládě a prezidentovi vyčítáte nejvíc?
Nečitelnost a lavírování vůči Rusku. Pánové Sobotka i Zaorálek jsou zřejmě pod tlakem své členské základny. Mně to vadí jako občanovi země, která byla čtyřicet let okupována. Islámský stát svou krutostí sice děsí celý svět, ale pro nás je hlavním bezpečnostním rizikem rozpínavost Ruska.
Proč myslíte, že prezident Zeman vybízel k válce proti Islámskému státu?
Když to zasadíte do kontextu místa a času a za účasti jakých lidí, tak to byl takový propagandistický kousek Kremlu. Spojme se všichni společně proti Islámskému státu, zapomeňme na neshody, na sankce, jsme bratři. Pan prezident posloužil Kremlu jako propagandista a nemyslím si, že to nevěděl.
Takže podle vás mluvil účelově po dohodě s Kremlem?
To jsou spekulace. Když se libovolný tvor pohybuje jako kachna, plácá křídly jako kachna a kváká jako kachna, tak je to nepochybně kachna, i když má vizitku orel skalní. Ve vší úctě bych se rád pana prezidenta zeptal, proč, když disponuje vizitkou prezident České republiky, se pohybuje, chová a mluví jako propagandista Kremlu.
Zdeněk Škromach ohlásil svou kandidaturu na prezidenta. Hledá TOP 09 svého kandidáta?
To víte, že ano. Ale přejeme panu prezidentovi pevné zdraví, má před sebou ještě tři roky mandátu. Takže to přemýšlení je na úrovni kuloárních diskusí v uvolněné atmosféře. Nedá se říci, že bychom zahájili nějaký proces hledání.
zdroj: Právo, 7. 2. 2015
