Kalousek: Vláda půjde na ruku lobbistům na úkor daňových poplatníků

Pozvání k rozhovoru přijal bývalý ministr financí, první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek, vítejte po čase v Otázkách, hezký dobrý den.

Hezkou neděli, děkuji za pozvání.

Vy jste byl zhruba 6 let ministrem financí, když vezmeme obě vlády, ať už Topolánkovu i Nečasovu. Existuje nějaké personální rozhodnutí ve vztahu k dozorčím radám nebo představenstvu. Kterého byste litoval zpětně, které nepovažujete za zcela šťastné?

Nejsem schopen si teď vzpomenout, to znamená, asi nebylo žádné zcela zásadní.

Kdybych vám mohl připomenout. Dozorčí rada státního podniku Čepro. Tam jste na začátku roku jmenoval kandidáta strany LIDEM. Ředitele, středního odborného učiliště stravování a služeb v Karlových Varech Jiřího Neumanna. Loni v červnu jste pak do dozorčí rady energetické společnosti ČEZ dosadil svého stranického kolegu Milana Bajgara, jinak lékaře a spolumajitele rehabilitačního centra. Byly to dobré nominace?

Určitě to nebyly chybné nominace. Byly to dobré nominace. Já se tady pokusím vysvětlit rozdíl mezi v klasickém takzvaném německém modelu, kdy společnost řídí představenstvo a to představenstvo je kontrolováno dozorčí radou a tak máte poněkud jiné požadavky a to představenstvo a management té společnosti a na tu dozorčí radu. Přísně manažerský  pohled, výlučně manažerský pohled uplatňujete na ono představenstvo, tam také často probíhá výběrové řízení nebo se obracíte na headhuntery, ať vám najdou na trhu toho nejlepšího člověka pro řízení té společnosti. V případě dozorčí rady, kde jste limitován kritérii obchodního zákoníku a jste na tom jako zástupce státu úplně stejně jako privátní vlastník, tak v případě dozorčí rady musíte klást samozřejmě důraz na odbornost, ale vedle toho tam musí být ta primární důvěra.

A my teď máme českou nebo německou cestu? Protože vy tím můžete potvrzovat slova Vratislava Kulhánka: Politikům ani nedochází, o co vlastně v těch dozorčích radách jde.

Já nevím, o kterých politicích mluvil.

O českých politicích.

Dobře. Já jsem tady za sebe, tak budu mluvit za sebe. Já jsem přesvědčen, že vím o co v dozorčích radách jde, a právě proto to rozděluji. Právě proto říkám: je rozdíl mezi představenstvem a je rozdíl mezi dozorčí radou. Ta dozorčí rada je prodloužená ruka vlastníka v té společnosti. I když je to privátní.

Pan Vratislav Kulhánek, že vstoupím do vaší řeči, jasně říká, tady dozorčí rada nedozoruje v tom českém modelu a lidově řečeno, nešlape na pérka tomu managementu, aby fungoval co nejlépe a plnil zadání vlastníka, tedy státu.

V akciových společnostech, kde bylo ministerstvo financí formálním akcionářem, já tyhle slova musí odmítat. Ministerstvo financí pravidelně dělalo brífinky se svými členy v dozorčích radách jednou měsíčně. Jednou měsíčně byly reporty. Jednou měsíčně akcionář říkal svým členům v dozorčích radách jak si představuje, že ta společnost bude nebo nebude fungovat a jak má probíhat kontrola při zasedání dozorčích rad.

Jinak řečeno, pokud byste se vracel.

Pan inženýr Kulhánek, jakkoliv si ho vážím, pokud vím, žádné v těch dozorčích radách nikdy neseděl, tak bych.

Ale on je auditoval. Pro někdejšího ministra financí, vašeho předchůdce Eduarda Janotu.

On je auditoval, já jsem pak ten audit viděl. Dobře, Eda Janota si ho objednal, Eda Janota si ho zaplatil.

Vy byste mu nezaplatil za tu práci Vratislavu Kulhánkovi? Vy zpochybňujete i kvalitu toho auditu, jestli to chápu správně?

Já nemohu říct, že mě ten audit oslovil.

A není to proto, že vás víc oslovuje to trafikantství? To co je kritizováno a to co se stalo je jedním z důvodů pádu Nečasovy vlády?

Dejte mi příklad jedné jediné trafiky. Tak teď se hovoří v souvislosti s těmi obviněnými, bývalými poslanci, se hovoří o trafikantech. Já se přiznám, že mě to uráží.

Ale když jakou kompetenci má ředitel Středního odborného učiliště stravování a služeb v Karlových Varech, že jde do ČEPRA, není jeho jedinou kompetencí to, že to je kandidát LIDEM a že jste to prostě vyobchodovali?

Ředitel středního odborného, já jsem samozřejmě přihlédl k tomu, v tom možném výběru lidí, jsem samozřejmě přihlédl k tomu. Tam je ten nezbytný prvek důvěry. Prostě ten vlastník si vybírá do dozorčí rady ke kontrole managementu té společnosti. Lidi, kteří na to jednak odborně mají a já tvrdím, že ředitel Středního odborného učiliště je téměř ředitel fabriky.

I když se zabývá stravováním a službami a neví, o co v Čepru jde?

I kdyby se zabýval jakýmikoliv jinými, i kdyby se zabýval čímkoliv jiným. Přece ten kdo je v dozorčí radě pivovaru, nemusí umět vařit pivo. Ten kdo je v dozorčí radě Českých aerolinií nemusí umět létat letadlem. To je otázka ekonomických procesů, účetnictví a čísel, které se tam mají kontrolovat a manažerských rozhodnutí, které se mají dělat, je to daleko víc o ekonomickém řízení, které na určité mře zobecnění je pro všechny ekonomické subjekty, má své stejné zásady.

Jinak řečeno, pokud byste se vracel, pane místopředsedo, do pozice ministra financí, tak byste jako ministr financí neměl strategii jmenování členů dozorčích rad?

Neměnil bych strategii z toho hlediska, že za prvé tam vždy musí být odpovídající odbornost a vždy tam musí být ona důvěra.

A to funguje v českých podmínkách?

Ano, to je úplně stejně jako když je ta společnost vaše, kdyby patřila panu Moravcovi, tak pan Moravec, protože nemá čas sám sedět v dozorčí radě, tak by si do té dozorčí rady vybral lidi podle čeho, za prvé zda to umí a za druhé, zda jim věří. Neříkejte, že byste za sebe nechal kontrolovat někoho, komu nevěříte.

Pokud by mi patřilo Čepro, tak bych měl asi pochybnosti, přiznávám, s ředitelem Středního odborného učiliště stravování a služeb ve vší úctě k ředitel středního odborného učiliště.

Já nikoliv, neboť ředitel Středního odborného učiliště stravování a služeb tento konkrétní ředitel má poměrně obdivuhodné znalosti z hlediska mikroekonomie, z hlediska řízení ekonomického subjektu a vzhledem k tomu, že v té vládě je několik, ministrů, kteří říkají: ano, my toho člověka známe a dokonale mu věříme, tak já nemám důvod ho tam nejmenovat, protože tam je obojí. Dával jsem si i záležet. Bylo to vždycky mé rozhodnutí. Nenechal jsem si to nikdy nikým nadiktovat. Ale dával jsem si záležet, aby ve všech těchto společnostech na základě stejných kritérií byl vždy aspoň jeden člověk, kterému budou jednoznačně věřit sociální demokraté. Protože i opozice by měla vědět, co se v těch společnostech děje a i opozice by měla mít svůj podíl na kontrole té společnosti.

Proto Jan Kohout v dozorčí radě ČEZ, proto lékař Milan Bajgar, váš stranický kolega v ČEZ.

On není ani tak lékař, jako.

On je vystudovaný lékař, ředitel rehabilitačního centra.

Kromě toho, že je lékař, tak je také NBA a ředitel poměrně veliké ekonomické jednotky a má poměrně obdivuhodné ekonomické znalosti z řízení společnosti.

Jinak řečeno, pane místopředsedo, byl jste tedy, lidově řečeno, došťouchán premiérem a vicepremiérkou a vládou Petra Nečase, jejímž jste byl členem k tomu, aby vznikl nový zákon o pravidlech výběru lidí do vedení státních podniků?

Nebyl jsem došťouchán, ale snažili jsme se. Víte, já jsem skutečně přesvědčen, že úplně detailně to nelze řešit zákonem, neboť nejsou jenom velké státní podniky. Pardon. Velké společnosti se státní účastí, ale jsou na úrovni obcí nebo krajů. Velmi malé společnosti, kde když zákonem stanovíte, neobejitelná kritéria, tak se vám stane, že ta představenstva neobsadíte. Já jsem byl vždy přítel spíše závazné metodiky a také jsem tu závaznou metodiku předložil do vlády, předložil do legislativního procesu. Ten návrh tam leží, jakákoliv budoucí vláda s ním může pracovat. Ale to neznamená, to že nic takového nebylo zatím schváleno, to neznamená, že ta kritéria neexistují.

Promiňte, tady vstoupím do vaší řeči, protože nový zákon o pravidlech výběru lidí do vedení státních podniků není ani po dvou letech na světě, přestože byl součástí protikorupční strategie Nečasovy vlády. Uběhlo 2,5 roku od chvíle, kdy si Nečasův kabinet dal za úkol tento zákon prosadit. Verzi ministerstva financí posuzovala legislativní rada vlády, její stanovisko bylo negativní. Zákon o navrhovaném znění by problém nevyřešil a takto pojatý je zbytečný, alespoň to doslova konstatuje právě stanovisko legislativní rady z letošního února a teď budu citovat. Navrhovaná právní úprava deklaruje, že upravuje výběr odborníků do příslušných funkcí ve státních podnicích a obchodních společnostech ovládaných státem, kraji nebo obcemi a že tito odborníci budou všestranně způsobilí v těchto funkcích  prosazovat a chránit zájmy státu. Respektive krajů či obcí. Návrh zákona ale nedává žádné záruky pro to, že tohoto cíle bude skutečně dosaženo, neboť jde jen o procesní normu, která ponechává nejen samotný výběr, ale především stanovení kritérií, kvalifikačních a dalších, jen na příslušných ministerstvech a orgánech obcí a krajů. Je proto velmi pravděpodobné, že na základě navrhované úpravy lze cíle dosáhnout jen těžko, zřejmě vůbec a že by ho bylo možné dosáhnout i bez takové úpravy, pokud by k tomu byla na straně příslušných ministerstev a příslušných orgánů obcí a krajů dostatečná vůle. Z tohoto pohledu se navrhovaná úprava jeví jako zbytečná. Stojí ve stanovisku Legislativní rady vlády, které mají Otázky k dispozici. Není to tedy tak, že tak jak jste jako ministerstvo financí tu normu navrhli, tak v tom byl zakomponován váš názor, že si myslíte, že upravovat to zákonem je vlastně zbytečné? Chápu to správně?

On v tom, pane redaktore, není zakomponován můj názor, on je v tom zakomponován reálný život. Každý, když se řekne: společnost s účastí státu nebo jakéhokoliv jiného veřejného rozpočtu, tak každý vidí ČEZ. Samozřejmě je možné pro ČEZ napsat zákon.

České dráhy, Lesy České republiky.

České dráhy a Lesy České republiky to je něco jiného, prosím pěkně, to jsou státní podniky zřízené podle leg specialis, podle speciálního zákona o lesích, podle speciálního zákona o drahách. To o čem mluvíme, ten zbytek, to jsou prostě obchodní společnosti, které fungují podle obchodního zákoníku a je lhostejné, zda vlastníkem, zda jejich vlastníkem těch akcií je stát nebo privátní subjekt. Prostě platí pro ně obchodní zákoník a obchodní zákoník také vymezuje pravidla pro obsazování dozorčích rad, nebo orgánů, společnosti, jak v představenstvech, tak dozorčích rad, takže není pravda, že ten prostor není legislativně vymezen.

Jinak řečeno, je podle vás chybou protikorupční strategie chtít tu věc řešit zákonem.

Není to chybou. Ta snaha je dobrá, ale pokud jdete do té praxe, pokud jdete skutečně do toho reálného života, do těch malých společností, které jsou ve vlastnictví obcí, ať už to jsou technické služby, ať u to jsou to třeba pohřební služby, ať je to všechno ostatní, protože ten zákon by se nutně musel týkat i jich. Tak zjistíte, že pokud by tam byla aplikována tak přísná kritéria, jako třeba já sám sobě jsem kladl při obsazování dozorčí rady ČEZ nebo Čepra, tak logicky by ta přísná kritéria musela být v tom zákoně. Takže obec Horní Jelení.

Pokud by tedy Nečasova vláda pokračovala, tak co byste doporučoval, aby vůbec speciální zákon nebyl přijímán?

Pokud by Nečasova vláda pokračovala, já bych doporučil daleko víc než zákon nějakou metodiku, která by dávala různá kritéria pro významné strategické podniky typu Čepro, ČEZ, Mero a jiné společnosti s účastí obce nebo kraje.

Metodika, která by byla zveřejněna.

Metodika, která by byla zveřejněna, ale samozřejmě za tu metodiku by si museli odpovídat i vlastníci. To znamená, ta obec sama. Ta obec sama by musela si zveřejnit svoji metodiku. My bychom mohli nabídnout nějaké vodítko.

Takže neřešit to zákonem.

Já bych doporučil mnohem víc závaznou metodiku, protože znovu opakuji, kdyby to mělo být vyřešeno obecnou právní normou, tak logicky, kdyby měly tak přísná kritéria jaká by se nutně v tom zákoně musela objevit pro ČEZ, dodržet obce, tak by je prostě nebyly schopny dodržet. Nebyly by schopny ten zákon dodržet.

Jasně říkáte tedy, že neřešit to zákonem.

A pokud to uděláte tak, aby to byly schopny dodržet všechny, tak potom legislativní rada logicky konstatuje, ta vůle je tam tak široká, že ten zákon je skoro zbytečný a to stanovisko je celkem logické. Ano. Když ten zákon bude přísný, tak ho dodrží stát pro tři, čtyři, pět, strategických firem, a nebudou ho schopny dodržet obce a kraje. Když ta větší pravidla dáte tak, aby to byly schopny dodržet všechny, tak pro ty nejdůležitější strategické společnosti to je skoro zbytečné, protože každý jen trochu odpovědný ministr financí sám sobě dává mnohem přísnější kritéria než takový zákon by umožňoval.

Říkáte tedy, že byste to zákonem neřešil. Teď se ale podívejme na tu aktuální situaci, Rusnokova vláda během týdne existence stihla vyměnit řídící výbor Českých drah a obměnit většinu dozorčí rady Českých drah. Neukazuje pak ale když není zákon, že může každá vláda, respektive každý ministr brát ty orgány řídící orgány firem se státní účastí jako kořist a vyměnit to ze dne na den?

To by bohužel mohl i v případě, že by byl ten zákon.

Tam by asi byly nějaké lhůty a jasná kritéria.

Lhůty jsou prostě dány obchodním zákoníkem a žádnému vlastníkovi nemůžete zakázat, prostě žádnému vlastníkovi nemůžete zakázat, aby si vyměnil personálně lidi ve společnosti, i když je to majetek.

Je to tedy dobře, to co dělá Zdeněk Žák jako nový  ministr?

Pozor, já mluvím o obecné rovině, že žádnému vlastníkovi nemůžete zakázat personální kroky, protože já jsem velký nepřítel toho, aby stát nesměl dělat vůči svým společnostem to samé, co logicky smí dělat privátní vlastník, že potom by ty státní společnosti mohlo dostávat do konkurenční nevýhody, prostě to co smí dělat privátní vlastník podle obchodního zákoníku, to přece musí mít možnost dělat i pověření ten, kdo spravuje ten  majetek státu.

A teď k těm změnám na Českých drahách jako ukázkový učebnicový příklad.

Ukázkový učebnicový příklad, že respektuji právo každé vlády vyměnit buď v podnicích podle speciálního zákona, což jsou České dráhy nebo v akciových společnostech s podílem státu, které fungují podle obchodního zákoníku, respektuji právo každé vlády udělat personální změny ve společnostech, protože tam musí být ten prvek důvěry, ale měla by to dělat až vláda, která tu důvěru dostane. Protože je to celé postaveno na důvěře. Suverénem je parlament, ten dává tu důvěru vládě a když vládě tu důvěru dá, tak holt potom vláda, nechť si vymění lidi tak, aby k ním měla také důvěru. Vláda, která tu důvěru nemá, a dělá to, to žádná slušná vláda zatím neudělala.

Je to tedy krok neslušné vlády?

Já říkám, že žádná slušná vláda to zatím neudělala. Pokud to tahle vláda udělala, tak je to velký precedens.

Kdybych vám ale namítl, že kdyby v dozorčí radě Českých drah byli odborníci, nezpochybnitelné osobnosti, tak by se to Zdeňku Žákovi dělalo hůř. Co mi řeknete na tento argument?

Já jsem neobsazoval dozorčí radu Českých drah. Prosím klaďte mi otázky vůči dozorčí radě ČEZ, Čepra a Mera. Zejména v případě Čepra a Mera i ČEZ, pokud tahle vláda bez důvěry by chtěla provádět personální změny v těchto společnostech, tak bych si kladl velkou otázku, na základě jak důvěry je tam někdo obsazoval, jestli je to důvěra vlády, která důvěru nemá anebo jestli je to důvěra LukOilu vůči určitým společnostem.

Vy jste nějak umanutý tím LukOilem.

Vím, proč to říkám.

Protože vy jste o LukOilu v těch uplynulých dnech a týdnech mluvil několikrát ve veřejných vystoupeních. Připomeňme, že vlastníkem LukOilu je první místopředseda Strany práv občanů Zemanovců, Martin Nejedlý. Připomeňme si jen dva z mnoha výroků, které pronášel Miroslav Kalousek v uplynulých 14 dnech.

Upozornil jsem na silný nátlak, kde i v řadě případů požaduje navyšování garancí a proplácení více prací na některé ekologické zátěže a upozornil jsem na poměrně velmi silný nátlak společnosti LukOil Aero, která by se velmi ráda přiživovala na operacích, ať už Čepra, Mera nebo Letiště Praha, což jsou společnosti, kde ministerstvo financí je stoprocentním akcionářem, popřípadě správy hmotných rezerv. A jsem rád, že mohu doufat, že můj nástupce bude těmto tlakům vzdorovat stejně nekompromisně jako já, byť se jedná o zájem místopředsedy Strany práv občanů Zemanovci.

Miroslav KALOUSEK, 1. místopředseda strany /TOP 09/ /17. 7. 2013/

Přeji nám všem a především, abychom si podrželi úctu k ústavním tradicím, a k této instituci, a k její úloze v ústavním systému. Pokud si toto podrží většina z nás, tak predátor parlamentních pravomocí nemá šanci, i kdyby mu po boku nestál jeden Lukoil, ale tři Lukoily.

To jsou jen dva z mnoha výroků, které o firmě Lukoil Aviatoin Czech pronesl exministr financí Miroslav Kalousek, host dnešních Otázek. Jak se projevoval vůči vaší osobě cituji, silný nátlak společnosti Lukoil, o němž jste mluvil při předávání funkce Janu Fischerovi.

Vůči mé osobě vůbec, ale pochopitelně projevoval se vůči společnostem, se kterými Lukoil v minulosti obchodoval nebo by obchodovati chtěl a oni s ním obchodovati nechtějí, neboť to nevidí až tak příliš výhodné pro společnost, která je v majetku státu.

Jinak řečeno, za vámi chodili manažeři těch firem a říkali vám: Je tady silný tlak, chápu to správně.

Odpusťte, já to spíš řeknu obecně.

No, odpusťte, ale pak to může být vnímáno jako politický žvást, protože pro to nemáte důkazy.

Dobrá, říkejte si tomu třeba politický žvást, ale i při politickém žvástu, pokud management těchto firem se dostane pod silný tlak svého obchodního partnera, ať už bývalého nebo partnera, kterému vypovídá smlouvu a už s ním obchodovat nechce, protože v tom nevidí žádné výhody pro stát, pokud se dostane pod tlak, že by také třeba mohl být vyměněn, kdyby se nechoval dostatečně vstřícně, tak takový manažer musí mít jistotu,že jeho vlastník za ním stojí a že jeho vlastník nebude sledovat jiné zájmy než zájmy státu.

Jinak řečeno, manažeři, za vámi chodili, že chtějí vaší podporu jako ministra financí, protože jim Lukoil vyhrožoval nátlakem, že přijdou o své funkce. Chápu to správně:

Jinak řečeno, u mě management těchto společností měl absolutní jistotu, že nebude vyměněn, pokud nevyhoví někomu, kdo je kamarád s nějakým politikem, tuto jistotu měli a byli o tom pravidelně ujišťováni.

Oni za vámi chodili pravidelně ti manažeři?

Tuto jistotu měli a byli o tom pravidelně ujišťováni, protože já jsem samozřejmě s vedení podniku pravidelně komunikoval. Znovu opakuji, tuto jistotu měli a byl o tom pravidelně ujišťováni a já jsem o tom hovořil za přítomnosti pana premiéra Rusnoka s panem ministrem Fischerem, a měl jsem pocit, že tomu rozumí, proto jsem říkal, také že jsem velmi rád, že mám pocit, že pan ministr Fischer bude takovým tlakům odolávat stejně nekompromisně jako já, což nejsou tlaky přímé, ale je to pocit jistoty těch lidí, které ty státní společnosti řídí, že opravdu mohou zastupovat pouze zájmy státu, že se nemusí být nezastupovat nic jiného než zájmy státu a nemusí se proto bát, že přijdou o svojí existenci.

On deník MF DNES před týdnem konkrétně 12. července referoval o tom, že společnost Lukoil nevrátila, cituji: "do konce dubna hmotným rezervám část paliva, čehož podle smlouvy měla udělat," konec citátu. Státní firma vymáhá od Lukoilu pokutu. Věděl jste jako ministr financí o tom nedodání a o té pokutě?

Samozřejmě jsem věděl o té pokutě, protože státní hmotn rezervy mnohem víc spadají pod ministerstvo průmyslu a obchodu. Nicméně ministerstvo financí jim velmi silně ingeruje, koneckonců šéf státních hmotných rezerv je jmenován vládou na návrh dvou ministrů, ministra průmyslu a ministra financí. Takže jsem.

O jak velkou pokutu jde?

Jedná se o významnou pokutu v trojciferné částce. Já si teď nejsem jist, jestli to mohu říct, jestli to není kryto nějakým obchodním tajemstvím.

Můžete mi tedy říci, o jak velkou pokutu jde?

Je to prostě pokuta větší než v desítkách milionů, je to veliká pokuta. A já se velmi omlouvám, nejsem si úplně jist, jestli mohu, jestli smím říct to přesné číslo.

Je to do sta milionů, ale je to více než 50 milionů.

Je to prostě významná pokuta, nejsou to marginální peníze. Pravděpodobně bude řešena soudním způsobem a já jsem pevně přesvědčen, že Správa státních hmotných rezerv má dostatek právních argumentů na to, aby si vydobyla své, aby si vydobyla to, co jí patří.

Jinak řečeno, Lukoil tu pokutu neuznává, chápu to správně?

Já neznám nikoho, kdo by chtěl dobrovolně zaplatit pokutu. Takže spíš předpokládám, že to skončí obchodním soudním sporem, ale to je úplně běžné. Běžné by nebylo, kdyby třeba Správa hmotných rezerv najednou to chtěla vyřešit nějakým významně vstřícným smírem, to by běžné nebylo. Nebo by třeba vůbec nebylo běžné, kdyby Čepro chtělo obnovit své smlouvy s Lukoilem,to by tak nebylo běžné.

Vy teď mluvíte o Čepru jako o jedné z firem, se kterou Lukoil měl vazby nebo má vazby. Čepro původně České produktovody a ropovody vzniklo v roce 1994. Privatizací stáního podniku Benzina jediným akcionářem se stal Fond národního majetku. Po jeho zániku pak převzalo správu stoprocentního státního podílu ministerstva financí. To se stalo v roce 2006. Druhá akciovka, tedy akciovka Mero neboli mezinárodní ropovody vlastní provozuje české části ropovodu Družba a IKL. Tato firma vznikla v roce 1993 transformací Chemopetrolu, opět byl jediným akcionářem Fond národního majetku a opět od roku 2006 je zde jediným akcionářem a zástupcem zájmu českého státu ministerstvo financí a ta třetí firma, o které Miroslav Kalousek mluvil, Letiště Praha, dceřiná společnost Českého aeroholdingu vznikla během záchranné změny struktury společnosti. Jediným akcionářem českého aeroholdingu je český stát, samozřejmě v zastoupení ministerstva financí. Když se podíváme na vztah firmy Lukoil a těchto tří firem, tak ten byl vždy vysoutěžen. Proč vy ho tady zpochybŃujete Lukoil a jeho působení. Není to vendeta za to, že Strana práv občanů Zemanovců v předvolební kampani při prezidentské volbě přišla s tím sloganem Stop Kalouskovi na Hrad. Že si vyřizujete účty s Martinem Nejedlým?

Ne, určitě ne, navíc ve vší úctě k jakýmkoliv politickým subjektům, myslím že Strana práv občanů Zemanovci není ani zastoupena v Poslanecké sněmovně. TOP 09 je významná parlamentní strana. Takže já pana Nejedlého jako politického soupeře nevidím.

Ale vy teď zviditelňujete Lukoil, jehož menšinovým vlastníkem je právě Martin Nejedlý. Proto se ptám znovu, jestli to není vendeta za ty slogany a billboardy Stop Kalouskovi na Hrad.

V žádném případě, v žádném případě. Já bych jen velmi rád, kdyby opravdu v těchto společnostech byl hájen jenom zájem státu. Ono pokud se něco soutěží, tak je otázka jako co jak se soutěží. Jestliže máte několik státních subjektů, které si mezi sebou přeprodávají hmotu, například Správa hmotných rezerv musí prodávat pohonné hmoty. Letiště Praha logicky musí nakupovat pohonné hmoty. Já nevidím příliš důvod vzhledem k tomu, že to jsou stoprocentně státní subjekty, aby v obchodních operacích mezi nimi se musel soutěžit ten prostřední.

Ale proč jste to nezměnil, to znamená.

Já si myslím, že ty společnosti to mění, že prostě hledají ten nejefektivnější způsob hospodaření a hledají-li ten nejefektivnější způsob hospodaření, nemusí se to někomu jinému líbit a já proto tady neříkám nic jiného, než že pevně doufám, že management těchto společností bude mít pevnou záštitu ve své vládě, že bude hledat ty nejefektivnější způsoby.

Jinak řečeno, dá se to chápat, že jste to možná objevil až pozdě, protože když se podívám, promiňte, když se podívám na stanoviska.

Nezlobte se, já vám skočím do řeči, malinko mícháme dvě věci. Ministr financí přece ty společnosti neřídí.

Prostřednictvím lidí, ke kterým máte důvěru. Bavili jsme se o tom v úvodu našeho rozhovoru.

Ty společnosti řídí management a management kontrolují dozorčí rady. Uzavírají se obchodní vztahy vždy prostě v nějaké době, v nějakém prostředí, kdy skutečně uzavírat takové smlouvy mohlo být výhodné a zřejmě to bylo výhodné, ale mezitím se ten čas posunul, ty podmínky na trhu se změnily a je mnohem výhodnější dělat to jinak a tak je dobré nenechat se tlačit k jiným motivacím než motivaci mít to nejlepší pro svoji společnost.

Teď když se podívám na současné smluvní vztahy Čepra s Lukoilem. Vy tedy jasně říkáte, že je chyba, že třeba mezi Čeprem a mezi Českými aeroliniemi, respektive Letištěm Praha, že existuje nějaký prostředník, kterým je Lukoil a Čepro. Lukoil, současná situace: "V současné době máme se společností Lukoil Aviaton Czech uzavřenou pouze rámcovou obchodní smlouvu, která umožňuje obchodní styk, ale neobsahuje žádný závazek dodání množství ani nedefinuje cenu." Tisková mluvčí Českého aeroholdingu pak pro dnešní Otázky napsala i toto: "České aerolinie odebírají  % ročnho objemu paliva od společnosti Shell a dalších % od společnosti Lukoil Aviation Czech se společností Lukoil Aviaton Czech je ta smlouva uzavřena od září roku 2008," Tedy od té doby, co i vy jste byl ministrem financí. "Do 31. 12. 2014, uzavření těchto smluv vždy samozřejmě předchází výběrové řízení, takzvaný palivový tendr podle mezinárodních pravidel pro společnosti sdružené v organizaci IATA, kdy České aerolinie standardně oslovují všechny dodavatele leteckého paliva s platnou licencí," konec citátu. Tedy myslíte, že by bylo dobré tam ty prostředníky nemít, chápu to správně? Že se ta situace mění a to bude klíčové pro vašeho nástupce Jana Fischera?

Myslím si, že pokud najdou ty společnosti způsob, jak se obejít bez prostředníků, což v roce 2008 neměli, takže to pro ně bude mnohem výhodnější.