Kalousek: Stojíme na křižovatce demokracie

Co podle vás Miloš Zeman sleduje? O co mu jde?

Myslím, že mu jde o to, o co mu šlo vždycky, tedy o maximum výkonné moci. Jeho prezidentská kampaň byla v podstatě kampaní voleb do Poslanecké sněmovny. Jako kdyby chtěl být premiérem, ne prezidentem. Varování, že Zeman nebude chtít být prezidentem v duchu tradic předcházejících prezidentů, ale že bude chtít opravdu vládnout, se v posledních dnech naplňuje.

Čím popírá tradice?

Přestože vláda se zodpovídá pouze Poslanecké sněmovně, vychází z ní a musí v ní najít oporu, tak pan prezident se tento fakt snaží překreslit a sám se snaží být druhou, nebo spíš první vládou země.

Jak ho v mocichtivosti mohou demokratické strany zastavit?

Že ze sněmovny udělají opravdu tvrdého protihráče těchto tendencí. Pokud většina poslanců nebudou oportunisté a nebudou ustrašení, tak to nebude až tak těžké, protože veškeré kompetence nad vládou má sněmovna, nikoli prezident. Jeho kompetence končí jmenováním premiéra. Takže není tak těžké, aby politické síly zastoupené v Poslanecké sněmovně vysvětlily vládě, že je-li samozvanou vládou bez spojitosti se sněmovnou, tak nemá šanci. Není těžké, aby sněmovna vysvětlila panu prezidentovi, že šel přes čáru ústavních zvyklostí. A aby to vysvětlila tak zdvořile, aby to on už nikdy příště neudělal.

Jste si postojem poslanců jist?

Sněmovna není individuum, je naplněna 200 poslanci a jde o to, aby většina z nich nebyla ustrašená a aby poslanci dokázali na politickém hřišti vytvořit dostatečnou protiváhu prezidentovi. Z hlediska pravomocí to opravdu není nijak těžké.

Na druhou stranu ve sněmovně existuje antagonismus mezi pravicí a levicí. Nejste tedy příliš optimistický?

Nechci být přehnaný optimista. Je to ale vážnější problém než přirozený antagonismus pravice a levice. Vidím současnou situaci jako křižovatku. Buď budeme mít dost sil a budeme pokračovat ve standardních procesech parlamentní demokracie, nebo je opustíme a vykročíme směrem ke korporativnímu státu nebo režimu putinovského charakteru, prostě k něčemu mnohem autokratičtějšímu. Pro někoho to může znamenat výhodu, protože demokracie je těžkopádná a pomalá, ale všechny alternativní režimy se vyznačují výrazným omezením osobní svobody pro každého, ať už je pravičák, nebo levičák.

Nejde vám spíš o to, abyste sám zůstal ve vládě?

Myslím, že jde o důležitější věci než běžné střídání vlád. Vlády přicházejí a odcházejí, to je normální. Ale nám vadí změna toho způsobu, jímž by se měly vlády střídat. Tedy že už nerozhoduje Parlament vzešlý ze svobodných demokratických voleb, ale že se zamyslí gosudar (gosudar označuje ruského vladaře disponujícího neomezenou mocí; pozn. red.), jakou vládu si dosadí. To je ta křižovatka a takovou cestu nesmíme připustit.

Jak by cesta k autoritářštějšímu režimu vypadala? Vyžaduje to změny ústavy?

Ne, ne. Nezapomeňte, že i v daném systému platí precedenty. Máme tu stoletou tradici toho, jak vznikají vlády. Všichni vždycky respektovali většinu ve sněmovně. Představte si rok 1998, Miloš Zeman vyhrál volby a podepsal s Václavem Klausem opoziční smlouvu, která mu zajišťovala velkou většinu ve sněmovně. Řada z nás tuto smlouvu pokládala za nemravnou a za nemravnou ji určitě pokládal i tehdejší prezident Václav Havel. Ale i ten respektoval ústavní tradici. Co by asi Miloš Zeman tehdy říkal, nebo spíš křičel, kdyby Václav Havel řekl: Ne, tahle většina je nemravná a já najmenuji vládu, kterou si lid přeje? Havel to neudělal, Zeman teď takto jednat neváhá. A systém je přitom pořád stejný. Pokud to prezidentovi projde teď a po volbách mu to projde podruhé, tak se z toho může stát tradice a budeme se v tom potácet dalších padesát let. To mu prostě nesmí projít.

Jak jsme se sem vlastně dostali? Je tu změna volby prezidenta i zodpovědnost pravicové vlády.

Bylo by hloupé nehledat odpovědnost u politických stran, zejména za atmosféru jistého znechucení z politiky prováděné politickými stranami. Z tohoto znechucení pak plyne malá důvěra k tomu, co je základem parlamentní demokracie, tedy volná soutěž politických stran a s tím spojené volání po něčem v uvozovkách lepším. Víme ale, že v minulosti se cokoli „lepší“ než demokracie ukázalo jako dramaticky horší než volná soutěž politických stran. Můžeme dnes spekulovat, do jaké míry se na tom podepsala přímá volba prezidenta, tedy do jisté míry jistý populismus politických stran …

… vy jste pro to hlasovali …

… také říkám, že to byl jistý populismus stran, z nichž žádná se neodvážila čelit obrovské veřejné poptávce po přímé volbě. Nicméně nemyslím si, že je to zásadní důvod. To, co teď prožíváme, není až tak způsobeno tím, že jsme si poprvé volili prezidenta přímo, ale tím, že jsme si zvolili Miloše Zemana. Jsem přesvědčen, že by se choval stejně, i kdyby byl zvolen Parlamentem.

Nicméně volila ho ta část voličů, kteří jsou výrazně frustrováni a byli také frustrováni z politiky vaší vlády. Vy konkrétně jste pro ně symbolem všeho zla. Nešlo předejít tomu, abyste byl takovým symbolem? Kalousek-ďábel?

Tuto diskusi jsme mezi sebou velmi často vedli na radách ministrů financí Evropské unie. Po fiskálních restrikcích se vzhledem k evropským problémům nutně sahalo ve všech zemích a všude se to promítalo do vztahů k ministrovi financí. Protože on je hlavním nositelem změn. Možná jsem mohl zmírnit reakce nějakou jinou komunikací, ale úplně tomu zabránit v tomto mimořádně složitém hospodářském cyklu rozhodně nešlo.

Vy jste lidem řekli, že to bude těžké, ale neřekli jste jim, kde je světlo na konci tunelu.

Já to beru. Je to základní šém politika: hledat dnes a denně tu správnou formu komunikace. Netvrdím, že se podařilo najít tu ideální. Dalo se možná říct něco s větší nadějí. Možná jsem hodně přecenil, že je všeobecně známo, že nejprve musíme mít zdravé základy a potom můžeme uvažovat o další stavbě. Uzdravení, tedy stáhnutí deficitu po Fischerově vládě z 5,8 procenta někam do bezpečných vod pod tři procenta HDP, bylo z časového hlediska prioritou číslo jedna. Kdybychom začali hledat „světlé zítřky“ na nezdravých základech, dopadli bychom velmi špatně. Možná jsme ale měli právě to lépe vysvětlit veřejnosti. Tuto kritiku akceptuji a velmi často se po večerech trápím, co jsem měl říct jinak, jestli jsem v některé situaci nestrašil příliš mnoho a podobně.

Podařilo se vám ozdravit veřejné finance?

Jsem přesvědčen, že to si může hrdě Nečasova vláda vetknout na štít. Dokonce ani kritici této vlády, pokud argumentují jenom trochu seriózně, nepopírají, že je to zcela jistě úspěch. Vzhledem k hospodářské situaci v celé Evropě nebylo možné dosáhnout vyrovnaného rozpočtu, ale podařilo se veřejné rozpočty stabilizovat i s bezpečným výhledem. To je nejen klíčovou otázkou financování veřejných služeb každého státu, ale dokonce klíčovou otázkou suverenity státu. Země, které nešly cestou stabilizace rozpočtů a byly nuceny požádat o mezinárodní pomoc, logicky ztratily část své suverenity.

Před volbami v roce 2010 se vám podařilo udělat z nepopulárního populární a získali jste na programu úspor mnoho hlasů. Ale mezi těmi dnešními frustrovanými voliči je i skupina, která chtěla vaše úspory, ale očekávala jinou cestu stabilizace veřejných rozpočtů než zvyšování tolika daní.

TOP 09 byla jediná strana, jež byla velmi nepopulistická. Říkala, že to bude bolet. A byli jsme velmi mile překvapeni, kolik to oslovilo lidí. Současně my, kteří jsme měli více zkušeností, jsme věděli, že jedna věc jsou sympatie, jež mohou vyvolat i velmi nepopulární věty, druhá věc je, když úsporná opatření na vás opravdu dopadnou. Přitom jsme si dávali pozor, abychom břemeno opatření rozložili férově na všechny vrstvy obyvatelstva. Tedy ne způsobem, po němž volají socialisté, že to mají všechno zaplatit bohatí.

Dokázali jste dost vysvětlit důvody zvyšování daní?

Myslím, že ano. Při předpovědích hospodářského růstu, které i světové agentury měly v roce 2010, bylo zřejmé, že na nezbytné snižování deficitu nám stačí jen úspory ve výdajích, to ano. Když se však ekonomické prostředí dramaticky změnilo, tak bylo jasné, že to jen na výdajové straně nezvládneme a musíme přistoupit i ke zvyšování daní. Bylo mi líto, že i když jsme to vysvětlovali horem dolem, drtivá většina českých médií se věnovala jen daním. Přitom kroky na výdajové straně, tedy úspory, představovaly 68 procent všech opatření. A tady si nemyslím, že jsme něco zanedbali, protože jsem dnes a denně opakoval, že ta dominantní část se odehrává na výdajové straně. Ale říkal jsem to do zdi, z  médií lezlo něco jiného. Tady se zamysleme, zda náhodou neneseme společnou odpovědnost za styl veřejné informovanosti a míru deprese.

Nás to nejvíc zajímalo, protože takové zvyšování daní nebylo v předvolebních slibech …

Neberte to jako kritiku, já to jen konstatuji a ptám se, zda neneseme za míru deprese společnou odpovědnost. A k tomu dodám, že bída české politiky jde ruku v ruce s bídou české žurnalistiky. Souhlasím, že úroveň české politiky není bůhvíjaká, úroveň české žurnalistiky ale není o nic lepší. Vy nemáte menší moc než my, co se týče působení na veřejné mínění. A je otázka, zda je to veřejné mínění ovlivňováno pouze mizernou úrovní politiků. Ale možná že se to teď zlepší, protože dojde k personální unii politiků a mediálních vydavatelství.

Očekáváte to v souvislosti s nákupem Mafry Andrejem Babišem?

Může to být shoda náhod, ale zvlášť v téhle situaci, kdy si někteří z nás uvědomují, že jsme na křižovatce dalšího demokratického vývoje, je minimálně třeba zpozornět.

Je to celé velice zvláštní sled událostí i s ohledem na postup justice a policie. Jak hodnotíte provedení policejního zásahu, které zatím, co se týče mafie a organizovaného zločinu, reálně nic nepřineslo?

Je určitě dobře, že lidé činní v trestním řízení se věnují čemukoli, co se týká propojených struktur kolem takzvaných kmotrů. Je nicméně tristní, když na základě bombastické akce sedí v cele jako zločinci lidé, kteří neudělali nic jiného, než že přijali pracovní nabídku, jež odpovídala jejich kvalifikaci, zatímco kmotři dál vesele brázdí Jadran. Zvlášť když se to odehrálo v této časové souvislosti, je třeba o to důsledněji trvat na skutečném prošetření. Ani tady vláda nesmí připustit, jak říká Jiří Rusnok, jakékoli politické tlaky, ale ani kontrolní role Parlamentu nesmí zmizet. I proto je tak důležité pro nejbližší měsíce, aby nebyla rozpuštěna Poslanecká sněmovna. Podíváme-li se na to z pohledu dělby moci v demokratickém právním státě, je potřeba mít se velmi na pozoru proti všem tendencím, které se snaží uzurpovat si více moci, než jim přísluší. Stejně tak jako Poslanecká sněmovna by měla slušně říct panu prezidentovi, že jsou pravomoci Parlamentu, které by prezident měl respektovat, nikoli ignorovat. Stejně tak zdvořile by měl Parlament říct justičním orgánům: Pánové, konejte svou práci v rámci svých pravomocí, ale upozorňujeme, že právní demokratický stát není justiční stát, ale je charakterizován dělbou moci.

Co v tom konkrétně udělá TOP 09?

TOP 09 jako konzervativní strana bude důsledně trvat na ústavních tradicích a standardních postupech a důsledném prošetření nestandardních postupů, včetně nákladů na tyto postupy. Když se diskutuje o přiměřenosti zásahů, nemůžu hodnotit přiměřenost zásahu po celé Praze, ale mohu hodnotit to, co jsem viděl na vlastní oči. Viděl jsem, jak si na ministerstvo financí přišlo osm důstojníků policie pro jeden spis, jenž se dal vyžádat a doručit jakýmkoli civilním způsobem. Místo toho jsem ale viděl naprosto nejdražší poštu na světě. Dlouze jsme přemýšleli, proč zrovna osm. Došli jsme k tomu, že spis má sedm stran, takže na každého policistu vycházela jedna strana a jeden policista tomu velel.

O jaký spis šlo?

Jak byl Marek Šnajdr zvolen do dozorčí rady ČEPRO. Mohl být vyžádán, mohli poslat sekretářku, je to civilní neutajovaný spis, klidně bych ho dal na internet.

Nemáte pocit, že pan prezident o tom věděl dopředu?

Netroufal bych si ho z toho podezřívat. Nemám jediný důvod si to myslet. Kdybych měl, tak bych toto podezření směřoval k lidem okolo prezidenta, nikoli na něj. On na rozdíl od svého okolí rozhodně není zatížen zpravodajskou minulostí.

Co má dělat sněmovna s větším vlivem soudů, policie a státního zastupitelství na politiku?

Chce to pečlivý přístup. Nesmí se odehrát nějaká huráakce, která by vychýlila to kyvadlo zase někam jinam. Já jsem poslední, kdo by si přál, aby justiční orgány a orgány činné v trestním řízení konaly ustrašeně nebo nesebevědomě nebo jinak než nezávisle. Ale každý nestandardní krok bude důsledně prošetřen, bude sledováno, kam se skutečně došlo, budou sledovány skutečné motivy zásahu. Pokud by se ukázalo více účelovosti než skutečných motivů, tak za to musí někdo nést odpovědnost. Doufám ale, že se dozvím, že pánové Janoušek a Rittig už nejsou na Jadranu a že to všechno opravdu mělo svůj smysl. Ale v to zatím můžeme jen doufat, v tuhle chvíli to vypadá velmi tristně.

Může to mít nějaký dopad na zákon o státním zastupitelství, svěřující zastupitelství větší pravomoci?

Na každého poslance napříč politickým spektrem samozřejmě ten zásah a jeho mezivýsledek nějak zapůsobily. Je dobře, že orgány činné v trestním řízení jsou sebevědomé, ale otázka je, zda jenom sebevědomí stačí. Kromě sebevědomí to chce také kvalifikaci. Zatím to kolem zásahu policie velmi zapáchá a zůstává nevyjasněno. To cítíme jasně. Ochota zvyšovat pravomoci státního zastupitelství se za těchto okolností ve sněmovně limitně blíží nule.

Co bude pravděpodobně dál? Mluví se o tom, že i druhý pokus dostane od prezidenta Jiří Rusnok …

Já opravdu nevím. Druhý pokus patří z ústavy opět prezidentovi. Pokud k němu bude přistupovat stejně „odpovědně“ jako k prvnímu, může udělat cokoliv, může třeba svěřit druhý pokus Martinu Nejedlému z Lukoilu. Musíme být připraveni na všechno, i proto je důležité, aby sněmovna byla důležitým hráčem na scéně a vytvářela proti těmto nápadům účinnou protiváhu, která bude hájit ústavní tradice parlamentní demokracie. My pro to uděláme všechno, vložíme do toho veškerou energii a odvahu, protože jsme přesvědčeni, že jsme na křižovatce. Pevně věřím, že nás bude většina, která nebude oportunistická a nebude uhýbat jak panu prezidentovi, tak vlně populismu, jež ty kroky podporuje.

Není to situace na přehodnocení vztahů mezi TOP 09 a ODS? Myslím tu věčnou rivalitu, jež se projevila například při změně pražského primátora.

Když se podíváte na chování TOP 09 v okamžiku, kdy byl smrtelně raněn předseda ODS a premiér, tak si myslím, že z hlediska loajality vůči koaličnímu partnerovi nemůžete říct půl písmene. Nám bylo od první chvíle jasné, že frontová linie nevede mezi námi a ODS, ale že vede jinudy. Já pevně doufám, že to postupně začnou nahlížet i kolegové z ODS.

Nebylo poněkud nadbytečné shození primátora Svobody?

Promiňte, ale já do toho nejsem schopen vnášet komunální politiku. To k tomu nepatří a myslím si, že bylo nešťastné právě od kolegů z ODS v rámci minulých bitev přenášet konotace komunálu do celostátní politiky. Připomeňme si komunální volby v roce 2010, kdy ODS bez jakýchkoli skrupulí obešla vítěze voleb nejen v Praze, ale i v městských částech a dalších městech ČR, vždy obešla nás jako vítěze voleb a udělala koalici s ČSSD. Nás ani nenapadlo z toho vyvozovat jakékoli závěry do celostátní politiky. Proto nás trochu zhnusilo, že v tomto případě ODS ty konotace do celostátní politiky účelově tahá. Myslím, že je to přešlo a tyhle výkřiky pominou.

Ani rozmíška kolem jména Miroslavy Němcové, nominované ODS na premiéra?

To nebyla žádná rozmíška, to byla situace, kdy se ODS bohužel rozhodla nominaci prezentovat způsobem, jenž nebyl prost řevnivosti vůči nám. Dohodnutý postup byl takový, že se domluvíme u jednoho stolu a pak všichni tři ukážeme na jednu osobu a oznámíme, že tohle je náš kandidát na premiéra a má podporu 101 poslance. V životě nás nenapadlo, že nám to vzkážou přes televizní obrazovku a při té příležitosti nám také oznámí, že rezignuje náš společný předseda sněmovny. Tu diskusi, která pak byla vedena přes média, jsme si mohli odbýt u stolu. Není to ale nic, co bych chtěl dnes vířit, už je to nepodstatné. Koalice je dohodnuta, má 101 hlas.

Co inklinace pana prezidenta k Rusku?

Z venku to tak vypadá. Podíváte-li se na obchodní zájmy lidí, kteří byli i finančními podporovateli pana prezidenta před volbami, tak váš dojem ještě zesílí.

Co bude dál? Nevypadá to, že Rusnokova vláda získá podporu. Těžko tedy prosadí rozpočet …

Spousta novinářů mi říká, že je absurdní dopředu říkat, že nepodpoříme rozpočet, když nevíme, jestli bude dobrý, nebo špatný. Pro ně mám vzkaz se dvěma argumenty. Nelze se domnívat, že Rusnokova vláda může předložit dobrý rozpočet, jakkoli bude dobře spočítán, v barvičkách vyveden. Rozpočtování není exaktní věda a vždy musí odrážet priority Poslanecké sněmovny. Když prohodíte rozpočty dvou rodin s různými prioritami, tak přestože jsou oba rozpočty dobré pro své rodiny, budou najednou špatné. Stejně je to se státním rozpočtem. Rozpočet vlády Jiřího Rusnoka nemůže být z logiky věci dobrým rozpočtem, protože může odrážet leda priority pánů prezidenta a Rusnoka. A ti nejsou zastoupeni v Poslanecké sněmovně. Za druhé: vláda, která nedostane důvěru, nemůže mít schválený rozpočet, i kdyby byl vyveden ve zlatě. Když Poslanecká sněmovna schvaluje vládě rozpočet, tak jí projevuje obrovskou důvěru tím, že jí svěřuje velké množství peněz a také ji vybavuje významnými pravomocemi. Nikdo nesvěří peníze někomu, komu nevěří. Zrovna tak to nemůže udělat Poslanecká sněmovna v případě státního rozpočtu.