(editovaný projev předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska k návrhu státního rozpočtu)
Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás informoval o tom, co vás jistě nepřekvapí. Bez ohledu na to, jak dopadne hlasování o jednotlivých pozměňujících návrzích, TOP 09 návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2016 podpořit nemůže.
Dovolte mi, abych shrnul základní důvody.
O tom prvním jsme vedli desítky a desítky hodin diskusí - do jaké míry má vláda právo v době ekonomického růstu snižovat deficit pouze nominálně. Vláda zvýšené příjmy z vyššího růstu ekonomiky i spotřeby promítá převážně do výdajů, které výrazně zvyšuje oproti střednědobému výhledu na rok 2016, který jste schvalovali před rokem. Pouze minimálně je používá na snížení nominálního deficitu, aniž by měla ambice jakkoli se snažit zkrotit strukturální deficit. Jsme názoru, že je to neodpovědné. Minimálně půl procenta snížení strukturálního deficitu by vládu nijak nenutilo snižovat výdaje. Pouze by je tolik nezvyšovala. A protože to je neodpovědné zvyšování výdajů oproti předchozím letům, nemůžeme takový rozpočet podpořit.
Další okruh důvodů je, že rozpočet není pravdivý. A není pravdivý jednak v porovnání s argumentací jeho předkladatelů, a není pravdivý ani v porovnání s platnou legislativou. Když si poslechnete ministra financí a premiéra, tak máte pocit, že největší vládní priority jsou investice do infrastruktury, hospodářský růst a blaho daňového poplatníka. Ono to tak ale není. Za vše totiž hovoří čísla. A to, co jsou skutečné vládní priority, nám řeknou ty výdaje, které rostou nejrychleji. Bezkonkurenční vládní prioritou je pak zvyšování počtu státních zaměstnanců a s ním související mzdové náklady. To je vládní rozpočtová priorita číslo jedna. Ta akceleruje ne po lineární křivce, ale po exponenciále. Pro příští rok plánuje vláda přijmout navíc 13,5 tis. státních zaměstnanců. Když si k tomu připočteme těch letošních zhruba sedm tisíc, tak vláda přijala 21 tisíc nových zaměstnanců. Tímto krokem kabinet učinil něco, co nemá precedens v historii pětadvacetiletého rozpočtování svobodné České republiky.
Tyto náklady spolu s navýšením mezd pak představují pro daňového poplatníka ročně více než o 20 mld. vyšší výdaje. O navýšení mezd nediskutuji, to je v pořádku. Ekonomice se daří, státní zaměstnanci měli platy zmrazené, navýšení nám tedy nevadí. Ale 21 tisíc nových státních zaměstnanců – to je chucpe. Zvlášť od ministra financí, který ještě před rokem 2010, než vstoupil do politiky, denně pranýřoval všechny vlády za to, že jsou mimořádně rozjedené a nešetřivé, zejména v personálních nákladech na vládní spotřebu.
A mnohokrát opakoval, že on jako podnikatel by si to dovolit nemohl. Nemohl. Také si to nikdy nedovolil. Nicméně on jako ministr financí, který to neplatí ze svého, si to dovolil a tohle břemeno snadno uvalil na daňového poplatníka. Je to zhruba 21 miliard korun navíc. A nejde zdaleka jenom o učitele, nejde zdaleka jenom o hasiče, nejde zdaleka jenom o policisty, kterými se vždycky oháníte, když vstoupíme do téhle diskuse. Jsou to tisíce a tisíce nových státních úředníků, u nichž nemáme nejmenší tušení, co tam vlastně budou dělat.
Klasický příklad je kapitola Ministerstva financí, kde ministr financí chce zhruba 720 nových úředníků v příštím roce. Nárokuje si na ně mzdové fondy a vy mu je také schválíte. A z těch 720 úředníků jich chce čtyři sta, což je zhruba 230, 240 milionů korun, od 1. ledna na elektronickou evidenci tržeb. Všichni víme, že od 1. ledna žádná elektronická evidence tržeb nebude. Všichni víme, že nebude ani 1. listopadu. Přitom Sněmovna je připravena schválit ministrovi financí více než 200 milionů na 400 úředníků, kteří se mají zabývat elektronickou evidencí tržeb. Mě by skutečně zajímalo, co by majitel Agrofertu řekl libovolnému šéfovi své firmy, který by za ním přišel a řekl by mu: Pane majiteli, generální řediteli, šéfe, vysokoprechoditělstvo, já bych prosil, kdybyste mi od příštího roku od 1. ledna dával 200 milionů korun na personální náklady na novou linku, kterou tam ale mít nebudu. Ty personální náklady chci ale už od 1. ledna. Nebo kdyby třeba ředitel jedné z mediálních akvizic pana ministra financí, řekněme generální ředitel Rádia Impuls, přišel za panem majitelem a řekl by: Pane majiteli, plánuji, že tak za tři, za čtyři roky bych mohl mít novou redakci zahraničního zpravodajství, ale ty mzdové fondy redakce, kterou nebudu mít dřív jak za čtyři roky, tak ty už chci teď od 1. ledna. Já si umím představit tu reakci. Pan majitel a podnikatel by ho asi zabil nebo přinejmenším vyhodil. Poslanecká sněmovna ministrovi financí tyhle peníze schválí. Komičnost situace, že vy mu schválíte od 1. ledna peníze na něco, co objektivně nebude, činí celý proces schvalování rozpočtu naprosto nevěrohodným a nepravdivým. Vaší prvořadou prioritou nejsou investice, hospodářský růst, ale mzdové náklady na státní zaměstnance.
Druhou vaší prioritou, podíváme-li se, jaké položky rostou nejrychleji, jsou sociální dávky mandatorní povahy.
A třetí položkou, která roste nejrychleji, jsou dotace do agropotravinářského komplexu. Ne náhodou jsme navrhli, vzhledem k současné bezpečnostní situaci, že o dvě miliardy korun by měla být posílena obrana právě na úkor dotací agropotravinářského komplexu. Máme totiž pocit, že se zhoršuje bezpečnost a nikoliv situace právě v zemědělství. Pan ministr Babiš si své peníze ovšem pro agropotravinářský komplex uhájil, takže nepochybuji, že tento pozměňující návrh nebude schválen.
Rozpočet je nepravdivý nejenom v argumentaci jeho předkladatelů o prioritách. Rozpočet je také nepravdivý v tom, o jakou legislativu se opírá. Podle rozpočtových pravidel tvoří státní rozpočet odhadované příjmy a výdaje. Odhadované jsou na základě dynamiky ekonomického růstu a stávající legislativy. Ano, i v minulosti se stalo, že některé zákony, s nimiž počítal rozpočet na následný rok, byly schváleny až poté, co byl schválen státní rozpočet. Ale vždy byla jistota, že budou schváleny tak, aby mohly být účinné k 1. lednu. Tento rok je prvním rokem, kdy na tenhle důležitý aspekt vláda kašle. Kdy dobře ví, že je tady několik zákonů a zdaleka to není jenom elektronická evidence tržeb, jsou to i zákony, kde jsme vládě nepřeložili stéblo před stéblo, zákon o dani z příjmů fyzických osob, zákon o důchodovém pojištění, kde pro svoji notorickou neschopnost evidentně nedosáhnete toho, aby byly schváleny tak, aby byly účinné k 1. 1. 2016. Nebudou. Vy to dneska už víte. Ministr financí to také ví. Přesto rozpočet, který se chystáte schválit, počítá s těmito změnami, jako kdyby ty zákony byly účinné od 1. 1. 2016. A vy vědomě budete hlasovat pro nepravdivý rozpočet a nepravdivé údaje, byť se jedná o zákon. To se tady ještě nikdy nestalo.
Víte, jak se na první pohled pozná demokrat od autokrata? Demokrat prostě ctí pravidla, ctí zákony, byť jsou v tu chvíli nepohodlné. Byť třeba se zdají i nelogické. Pokud je potřeba je změnit, tak je změní a do té doby, dokud nejsou změněny, tak je ctí. Autokrat na to kašle. ,,Čo je to také zákon? Keď vodím stát ako firmu, netreba mi zákonov.“ Prostě zákony nejsou, ale my už to tam napíšeme. To je možná nejzávažnější důvod, na který tady upozorňuji. Jeden rok mít velmi špatný rozpočet je špatná věc, ale pohrdání pravidly a pohrdání zákonem je něco, co by si žádná vláda nikdy neměla dovolit. A tohle bohužel není váš první případ. Když se vám ten zákon nehodí, tak ho ignorujete. Když vláda vznikala, nehodil se vám lustrační zákon v tu chvíli platný a účinný. Tak jste ho prostě ignorovali. Teď zase ignorujete rozpočtovou legislativu a rozpočtujete na ni, i když víte, že nebude účinná k 1. 1. 2016. Vy vysíláte do společnosti signál - ,,Když se nám nehodí pravidla, když se nám nehodí zvyklosti, když se nám nehodí zákony, my, vláda je dodržovat nemusíme.“
Tak tuhle hru my s vámi hrát nebudeme, a proto nemůžeme hlasovat pro vládní návrh státního rozpočtu.
Miroslav Kalousek, předseda TOP 09
