Kalousek: Stát přišel o 34 miliard

* Kolik nás dosud stálo převzetí IPB?

Sto padesát pět miliard.

* Můžete tu částku nějak rozklíčovat?

V červnu 2000 stát uvalil nucenou správu na IPB, což byl nezbytný krok. Banka byla vytunelovaná a měla zápornou hodnotu. Pád banky vzhledem k  jejímu významu mohl ohrozit celý bankovní systém v Česku. Takže vláda udělala to, co udělat musela. To se odehrálo v pátek. Následně ale dva dny poté – v noci z neděle na pondělí – prodal nucený správce IPB podepřenou všemi státními zárukami, které vláda schválila, za jednu korunu ČSOB. A tady mám velké pochyby.

* Bylo možné během víkendu napsat dobrou prodejní smlouvu?

Ona byla napsána dopředu. Základem byl slavný pařížský dokument, který měsíc předtím v Paříži předal pan Kavánek (šéf ČSOB) panu Mertlíkovi (tehdy ministr financí) a panu Tošovskému (tehdy guvernér ČNB), kde bylo hodinu po hodině popsáno, co má stát dělat od pátku do neděle, a ten stát to taky dělal. Koneckonců při arbitráži vypovídal jeden z  pracovníků ministerstva financí, že základem pro jednání byly smluvní dokumenty, jež přinesla ČSOB, a ministerstvo financí na nich udělalo pouze kosmetické změny.

* Jak jste se to dozvěděl?

Jako šéf parlamentní vyšetřovací komise, která tehdy konstatovala, že ty smlouvy byly pro stát velmi nevýhodné. Mnoho let se vedly diskuse o  tom, zda prodej za korunu byl správný, zda se náhodou neprodala vyšší hodnota, a tím zda daňový poplatník nepřispěl kromě střadatelů také akcionářům. Vláda a ČSOB ale tvrdily, že šlo jen o to, zápornou hodnotu IPB dostat do hodnoty nula.

* V čem tedy byla pro dnešek podstatná londýnská arbitráž?

Rozhodovala o tom, zda prodej IPB byl, či nebyl férovým postupem. A rozhodnutí se odvíjelo od toho, zda IPB v okamžiku prodeje měla, či neměla kladnou hodnotu. Kdyby londýnský tribunál dospěl k závěru, že v  tu chvíli neměla kladnou hodnotu, tak jsme Nomuře jako předchozímu vlastníkovi nemuseli nic platit. Ale londýnský tribunál po pětiletém zkoumání dospěl k závěru, že v okamžiku prodeje IPB vybavena státními garancemi měla kladnou hodnotu 34,2 miliardy korun. V ten okamžik ležel na stole nezpochybnitelný výrok, že kdosi prodal bez výběrového řízení za korunu majetek v hodnotě 34,2 miliardy. Tuto částku jsme se pokusili dostat zpátky.

* Jak tedy vznikl rozdíl mezi nulou a 34,2 miliardy?

Všichni aktéři – Zemanova vláda i ČSOB – vždy říkali: My jsme byli jen průtokový ohřívač, chránili jsme pouze střadatele, ne akcionáře. Takže my jsme řekli: Fajn, všechno, co je od nuly výš, je přešvihnutá veřejná podpora, a my ji tedy chceme vrátit. K tomu jsme využili žalobu ČSOB, která nás zažalovala u pařížského tribunálu o pohledávku J. Ring v  hodnotě 1,7 miliardy. Tu jsme totiž odmítli vyplatit.

* Proč?

ČSOB ji nespravovala v souladu se zákonem. K této žalobě jsme dali protipodání v podobě požadavku na vrácení oněch 34,2 miliardy korun. Vedla se arbitráž a teď, mezi svátky, jsme dostali konečný nález, jenž nás nepotěšil. Arbitři řekli: Ano, souhlasíme, že ČSOB při správě pohledávky J. Ring nepostupovala v souladu se zákonem, ale vy jste v  roce 2000 podepsali takové smlouvy, že i v takovém případě jste povinni platit. Vy jste v té smluvní dokumentaci nijak nemotivovali ČSOB, aby při správě pohledávek IPB minimalizovala ztráty. I když je tedy bude maximalizovat, tak vy jste povinni platit v jakémkoliv případě. Podobná argumentace zazněla i v případě našeho požadavku 34,2 miliardy: Ano, kladná hodnota IPB zřejmě byla, ale vy, Česká republika, jste se ve smlouvě jakékoliv kladné hodnoty vzdali. Vy jste vystavěli garance, které jsou ne omezené jak v objemu, tak v čase. A současně jste se vzdali nároku na jakoukoliv kladnou hodnotu těmi garancemi vytvořenou. Sečteno a podtrženo, varianta A zní: Nucený správce prodal majetek v  hodnotě 34,2 miliardy za jednu korunu. V takovém případě je jasná odpovědnost nuceného správce. Varianta B: Nucený správce prodal podnik, jenž měl mít hodnotu jedné koruny, ale česká vláda svými nesmyslnými smluvními závazky z majetku za jednu korunu udělala majetek za 34,2 miliardy.
Pak je více odpovědná česká vláda.

* Takže kde je vina?

Nevím, to je věc vyšetřování. Ale já pokládám za jisté, že postupovali ve shodě. Představa, že v pátek přichází nucený správce a v neděli večer má jasno, že IPB má prodat za korunu této konkrétní instituci, je mimo čas, prostor a rozumné uvažování. Pochopitelně že tam přicházel s jasným úkolem nebo vlastním rozhodnutím prodat to ČSOB za korunu, ale nejsem schopen mu to dokázat. Ale to ani není mým úkolem. Já jen konstatuji, že České republice vznikla škoda 34 miliard, což je výsledek mezinárodních arbitráží, a vzniklo to díky smluvní dokumentaci nastavené v roce 2000 za ministra financí Mertlíka. Já jsem udělal všechno pro to, abych ty peníze dostal zpátky. Určit, kdo za to všechno může, je úkol pro někoho jiného.

* Jestliže jsou garance neomezené, může tedy ČSOB přijít s dalšími požadavky?

Samozřejmě že tím posledním nálezem jsou otevřené další případy pohledávek, které ČSOB může uplatnit.

* Není těch 34 miliard nakonec nedovolená podpora?

Nález pařížského tribunálu je skutečně v částečném rozporu se stanoviskem Evropské komise ohledně hospodářské soutěže. My jsme v rámci arbitráže položili dotaz Evropské komisi a ta řekla, že česká vláda notifi kovala podporu ve výši 153 miliard s tím, že je to podpora do nulové hodnoty a cokoliv nad to by nemělo být v rámci veřejné podpory vyplaceno. Takže já jsem doufal, že při případném neúspěchu u pařížské arbitráže řeknou arbitři alespoň, že ČSOB má ze smluv nárok, ale nejdřív to musí dovolit Evropská komise. Avšak arbitři to samozřejmě neřekli.

* Takže je možné, že do toho Evropská komise ještě promluví?

Jenom velmi teoreticky.

* Váš stranický kolega Zdeněk Tůma v roce 2000 byl v ČNB a podepisoval dokumenty ohledně IPB. Mluvil jste s ním o tom?

V minulosti jsme o té kauze mluvili mnohokrát, ale co se týče odpovědnosti členů bankovní rady, tak s výjimkou guvernéra jsem hluboce přesvědčen, že žádná není. Uvalení nucené správy byl nutný krok. Tam se velkým škodám bránilo. Ale pak je tu odpovědnost guvernéra, tehdy Josefa Tošovského, jenž byl 31. května v Paříži, kde pan Kavánek předal panu Mertlíkovi a panu Tošovskému jednoznačný návod, kterak prodat očištěnou IPB právě jemu.

* A máte se Zdeňkem Tůmou stejný názor na tu kauzu?

Nedomnívám se. Ale teď to není věc názorů, teď je to věc zjištěných skutečností. Kalousek si nemyslí, že vznikla škoda 34,2 miliardy. To řekl londýnský tribunál. Kdyby londýnská arbitráž shledala, že to byla nulová hodnota, pak jsme nemuseli Nomuře platit nic.

* Takže závěrečná zpráva pro daňového poplatníka zní, že zaplatil za očištění IPB, něco navíc pro ČSOB a ještě něco Nomuře?

Ano, to já myslím, že je děs celé smluvní dokumentace, již tehdejší vláda schválila. Je to závěr té pohádky o dobru a zlu, kterou vypráví novinář Jan Macháček. Tady ale nezápasilo dobro a zlo, tady spolu zápasily dvě finanční skupiny o těžké peníze a dopadlo to tak, že obě na tom slušně vydělaly, jak předchozí vlastník Nomura, tak současný ČSOB. Všechno to zaplatil daňový poplatník. Kdybychom museli platit jen jednomu, tak bych to ještě chápal. Ale musímeli platit oběma, pak je zřejmé, že ty transakční dokumenty z roku 2000 poškodily Českou republiku nesmírným způsobem.

* Nebyla by tedy v roce 2000 nakonec levnější varianta, kdyby stát klientům napřímo vyplatil vklady?

To nemohu potvrdit ani vyvrátit. Ale existující řešení bylo nejdražší možné. Nemusíte být velký ekonom, abyste dospěl k závěru, že banka s  neomezenými garancemi na celou svoji bilanci nemůže mít nulovou hodnotu.

* Je teď už tedy všem sporům konec?

V zásadě je to velké ukončení všech arbitrážních sporů. S Nomurou prohrál český stát v roce 2006. Během Topolánkovy vlády s ní byla uzavřena dohoda, jež hrozící výši odškodnění redukovala, mohlo se platit mnohem víc. Na doporučení právníků jsem tuto dohodu utajoval až do konce arbitráže s ČSOB. Z tohoto hlediska už žádná arbitráž nehrozí. Zda je, či není uzavřen konečný účet, na to neumím odpovědět. Obávám se, že úplně ne.