Kalousek: Rád bych se seznámil s někým, kdo má vládu rád

Pane ministře, kdo si myslíte, že vás bude ještě v roce 2014 volit?

Já pevně doufám, a napovídají tomu průzkumy, že ti voliči, kteří respektovali, že neslibujeme nic jiného než léčbu, která nemůže nebolet.

Viděl jste průzkum, podle něhož si devadesát procent lidí přeje konec této vlády?

Upřímně se samozřejmě obávám, že i spousta našich voličů si myslí, že současná skladba vládní koalice nenaplňuje naděje, které do ní vložili. Tomu číslu já se nedivím. Signály, které vláda vydává o své činnosti,  jsou takové, že bych se spíše rád seznámil s někým z těch deseti procent. Dlouho jsem nikoho takového neviděl. Nemůžeme vinit voliče, kteří mají svoje starosti, že vládu vidí jako spolek rozhádaných neschopných lidí. Přitom pokračujeme v reformním snažení, akorát na to není vidět, protože to překrývá páchnoucí kouř těch skandálů a koaličních svárů.

Pokles popularity je nejen tím. Vaši TOP 09 volili kvůli očekávaní, že řešení půjde cestou úspor, přes další úspory. A až když to nepůjde, tak zvýšíte daně.

Ale vždyť ono to tak je. Už letos jsme udělali úspory ve výši sedmdesát miliard korun. Trajektorie poklesu deficitu státního rozpočtu je velmi ambiciózní. Daňová kvóta se nezvedá, naopak klesá. Pokud se soustředíte pouze na DPH, tak ano, ta se zvyšuje. Pokud se ovšem soustředíte na celkové daňové odvody, tak tato vláda daně nezvyšuje celkovou daňovou kvótu. Když jsme řekli, že nebudeme zvyšovat daně, tak tím přece není řečeno, že některé daně nemůžeme zvýšit a jiné snížit.

Možná je to optický klam, ale vypadá to, že jen zvyšujete. Nepřímé daně na zboží a služby jste zvýšili v době růstu cen. Naopak snížení přímých daní z příjmu je nepatrné, že toho málokdo všimne.

To je otázka přesvědčení, co je ku prospěchu konkurenceschopnosti a co není. Já jsem přesvědčen, že snížení nákladů na práci a přesun do zdanění spotřeby je ku prospěchu konkurenceschopnosti. Co bude demokracie demokracií, tak se o to levice s pravicí budou v parlamentech přít.

Takto to vidí pravice a levice. A teď jak podnikatelé v praxi: spíše než každý rok měnit daně nebo úlevy, udělat něco jiného – snížit byrokracii a regulaci.

Cožpak vláda se o to nesnaží. Co jiného je jednotné inkasní místo? Čtyři správci daní – finanční úřady, celníky, správu sociálního zabezpečení a veřejné zdravotní pojišťovny. Jen tohle je úspora deset miliard korun.

Počkejte, vždyť v ministerském plánu máte, že to bude jedna miliarda.

To jsou úspory jen na straně ministerstva financí. To znamená, musíte k tom připočíst několik tisíc lidí ve správě sociálních zabezpečení, jejich náklady budou zbytečné. Samozřejmě, snažíme se příjmy i výdaje odhadovat konzervativně, pesimisticky.

Vaše optimistická prognóza výhledu výběru daní do příštích let hodně přifukuje příjmy. Vy opravdu věříte, že v příštích letech budou firmy zvyšovat o 4, 5 nebo 6 procent jako ve zlatých dobách největších boomu? To není moc konzervativní.

Jsou tady dvě analytická pracoviště – ministerstva financí a ČNB. Když vidím hlavní indikátory, nemohu říct, že bychom se příliš lišili v prognózách. Já prostě nejsem a neumím být ekonomickým prognostikem. Já pouze umím hájit práci svého analytického pracoviště. Pokud reálný vývoj bude jiný, tak se tomu budeme muset přizpůsobovat. Nemohu stavět na ničem jiném než predikcích svých expertů, to není politickou disciplínou.

Další optimismus ve vašich odhadech: lze věřit, že zefektivnění zadávání veřejných zakázek ušetříte deset miliard?

To je velmi konzervativní odhad. Vzhledem k tomu, že u nového zákona o veřejných zakázkách nás koaliční partner (Věci veřejné) přesvědčuje až o 60miliardové úspoře ročně. Já si nemohu myslet, že někdo lže. Jenom snad, kdyby to nefungovalo, tak budeme muset víc šetřit na agendách veřejné služby a sociálních dávkách.

Vy musíte ušetřit už teď dalších zhruba 30 miliard korun každý rok? Co budete škrtat?

Záleží, jestli někomu na poslední chvíli nezměknou kolena. To samozřejmě sebou nese řadu velmi nepopulárních a bolestivých korků. Včetně omezení rozsahu veřejné služby, kterou stát poskytuje. Státní správa je mimořádně nákladná, mimořádně neefektivní. Lze zeštíhlit, lze odstranit duplicity a lze také říct, že prostě některé veřejné služby – netroufnu si říct, že jsou nepotřebné – ale můžeme si je možná odepřít. Prostě nebudou a bude to ku prospěchu konkurenceschopnosti.

Které přesně to budou. Co už stát nebude dělat?

Existují případy totálního zrušení celé řady agend. Ale nehněvejte se, rád bych byl konkrétnější, ale nás o tom nejprve čeká diskuse na vládě. Pokud k tomu koaliční partneři nebudu mít vůli, tak pak mohu zveřejnit, co jsem navrhoval.

A rovnou rezignovat, když to jako ministr financí neprosadíte.

Já myslím, že rezignovat je velmi ploché slovo. Já jsem řekl, že nepředložím na příští rok návrh státního rozpočtu s deficitem vyšším než 105 miliard korun. Já žádný jiný rozpočet nepředložím. Pokud by někdo chtěl rozpočty s vyššími deficity, musí to předložit jiný ministr financí. Ale to by pravděpodobně byla úplně jiná vláda.

Váš obraz vlády je jednoduchý: Na reformách tvrdě pracují pouze ministři za TOP 09 a mouchy, které mají reformy, jsou vynucené kompromisy koaličních partnerů, že?

To je zlá interpretace. Ptáte se na veřejné rozpočty a za ty odpovídají ministři za TOP 09 – financí, sociálních věcí a zdravotnictví. Já se ani nevymlouvám na koaliční partnery, já beru legitimitu jejich názorů.

Z vašeho pohledu je kontraproduktivní rušení stravenek. Lidem se to nelíbí a státu to nic nepřinese, naopak. Proč to děláte?

Úspora není hlavní motiv rušení zaměstnaneckých výjimek. U stravenek jsou motivem rovné podmínky pro všechny. Kdyby všichni zaměstnanci v této zemi měli stravenky – a ještě ve stejné výši – prosím, čert to vem. Ale já prostě pokládám za mimořádně diskriminační, když se v nějakém podniku kolektivní smlouva nevyřeší navýšením mezd, ale navýšením příspěvku na stravování. Na to okamžitě nejen zaměstnanci, ale i studenti a důchodci musejí přispět ze svých peněz. To vytváří nerovné podmínky v daňové politice.

Ale takovýchto úlev tam další stovky zůstávají. Třeba příspěvek na rekreaci, dar zoologické zahradě. Proč?

Jsou tam ponechány věci, které se mohou týkat každého. Že prostě nejsou nejenom na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Uvítám jakýkoliv další námět pro rušení výjimek. Dvakrát jste mi vyčetli, že daně zvyšuji, dvakrát, že je snižuji, přestávám vám rozumět.

Ne, hledáme jen smysl. Vy se snažíte zavalit jednu díru v rozpočtu. Ale zároveň s tím kopete jinde jinou, novou díru v rozpočtu.

Cíl je to zjednodušení. Znovu říkám, že v koaliční smlouvě je řečeno, že deficit budeme likvidovat nějakým tempem a že ho budeme likvidovat na výdajové straně. A já na tom trvám, žádný jiný smysl moje práce nemá.