Kalousek: Připadáme si docela ve formě

Z vlády, v níž jste před osmi lety začínal, už všichni z vrcholné politiky odešli, nebo se k tomu jako Karel Schwarzenberg chystají. Jak dlouho ještě vydržíte vy?

Zatím nemám v plánu končit, ta práce mě baví. Ale tuhle věc nerozhoduji primárně já. Pokud lidé v mé straně a voliči budou mít pocit, že jim moje práce dává smysl, tak ji pro ně budu dělat. Když si to ti voliči myslet nebudou, tak ji logicky dělat nebudu. Zatím si to myslí.

Z čeho tak usuzujete?

Tak pokud jsem měl při posledních volbách ve Středočeském kraji ze všech kandidátů nejvyšší počet preferenčních hlasů, tak si asi lidé přejí, abych tu práci dělal.

Proč vaše popularita nepomohla celé straně?

Je možné, že pomohla, ale to já neumím změřit. Mohu vám dát jediné měřitelné číslo a to je číslo z voleb, v obvodě, kde jsem kandidoval.

Přejděme do současnosti: podle průzkumů voličských preferencí pravice ani rok a čtvrt po volbách neposiluje, přestože je v opozici. To není obvyklé. Obliba levice v identické situaci v roce 2011 šla výrazně nahoru. Čím si vysvětlujete, že to tak u pravice není?

V roce 2010 jsme po Fischerově vládě zdědili pětiprocentní strukturální deficit a museli jsme dělat bleskové kroky k tomu, abychom získali důvěru mezinárodních finančních trhů. Tyhle kroky samozřejmě nebyly a nemohly být populární. Také byly velmi rychlé a během roku logicky vyvolaly spoustu protestních hlasů, které nahrály opozici. Co udělala tato vláda za poslední rok kromě toho, že zrušila nesmělé strukturální reformy vlád bývalých? Neudělala v zásadě vůbec nic. A vlády, které nedělají vůbec nic, jsou velmi populární. Zklamané naděje přicházejí později.

Od opozičního politika se jiné hodnocení nedá očekávat.

Počkejte, já teď jako opoziční politik budu říkat několik věcí, které vy jako novinář můžete z otevřených zdrojů ověřit. Vláda slibovala, že bude šetřit, zejména na provozních výdajích. Přitom z otevřených zdrojů zjistíte, že vláda nešetří, akcelerovala provozní výdaje státu, zejména mzdové o miliardy až desítky miliard a výrazně zhoršila strukturální deficit veřejných rozpočtů. (Vytahuje tabuli s grafem - pozn. red.)

Pojďme tuto přednášku vynechat. Nepochybuji, že jste na kritiku vlády dobře připraven. Ale…

Počkejte, vy jste říkal, že ode mě jako opozičního politika jiné hodnocení nečekáte. To by bylo fér, kdybych mluvil jazykem Andreje Babiše: „Všeci kradnú, já to zdědil v troskách a musím to dát do pořádku.“ To jsou neměřitelné výroky. Já jsem vám teď chtěl nabídnout několik bodů, kdy čísla, která sama vláda vydává, usvědčují tu vládu ze lži. A mě mrzí, že to nechcete slyšet.

Nechci, protože úplně stejně mluvil Sobotka na adresu vaší vlády v roce 2011. Také měl čísla, která dokazovala špatné vládnutí. A takovou debatu dnes nechci vést.

To těžko. Kdyby tady byl Sobotka v roce 2011, tak by vám nemohl říct, že jsem zhoršil veřejné rozpočty. Navíc tohle jsou Sobotkova čísla, která dokazují, že jeho vláda neudělala nic kromě toho, že zhoršila veřejné rozpočty.

Není pravda, že neudělala nic.

Tak mi řekněte, co udělala.

Pardon, ale já jsem nepřišel diskutovat, co udělala nebo neudělala vláda. Chci se bavit o vás, ne o vládě.

Tak to ukončeme s tím, že podle mě neudělala nic. Vy s touto odpovědí nejste spokojen a současně mi nejste schopen říct, co udělala.

Česká pravice má nyní podle průzkumů podporu necelých dvaceti procent voličstva, což je vzhledem k vašim ambicím vyhrát příští volby málo. Je na vině skutečně jen populismus vlády?

To by byl velmi plochý argument nebo zdůvodnění. Velmi prosím, abych nemusel mluvit za ODS. Jsem první místopředseda TOP 09, jsem připraven mluvit za TOP 09. Ta převzala pozici lídra strukturálních rozpočtových reforem, ať už v sociálním systému, ve zdravotním systému nebo vůbec v bilanci státního rozpočtu. Tuhle odpovědnost převzala s tím, že nebude chtít jenom mluvit, ale bude chtít opravdu dělat, takže přijde o výraznou část svých voličů, protože bude dělat bolestivé kroky. Nepočítali jsme ale s tím, že budeme potrestáni i za některé excesy vlády, které jsem se účastnil, na kterých neneseme vinu. Nikdo z nás asi nenese vinu za způsob, jakým paní ředitelka Nagyová řídila Úřad vlády, dokonce jsme to ani nevěděli jako ministři za TOP 09. Ale ve vládě jsme byli, takže nějaká míra odpovědnosti na nás vždycky padne. Politika je běh na dlouhou trať, hodnotové desatero se nemění a my máme pocit, že to, co nabízíme veřejnosti, je racionální konzervativní přístup ke správě věcí veřejných, který neslibuje nemožné, na rozdíl od současných vládních stran. Takže pokud mi chcete říkat, proč jsme na tom tak špatně, já mám naopak pocit, že jsme na tom velmi dobře, protože po pěti letech od založení této strany se nám podařilo vybudovat pevnou voličskou základnu, která nám věří. A potenciál pro její růst tady je, takže nepropadáme žádné skepsi. Připadáme si docela ve formě.

Před chvilkou jste mi ukazoval ceduli s hezkým grafem, který podle vás dokazuje nedodržování slibů vlády. Tohle odhalení vládních lží má ovšem velmi malou odezvu veřejnosti. Proč?

Značnou část veřejnosti - a netvrdím, že všechny lidi - zajímá zítřek, a ne příštích pět let. Ta ochota být odpovědný vůči budoucnosti je tady poměrně malá, to je jeden důvod. Zadruhé je holým faktem, že drtivá většina novinářů se nechce zabývat odbornými otázkami a dlouhodobými trendy. A když to někdy opoziční politici vysvětlují, tak je novináři přerušují a říkají: „Nechte si ty přednášky, to nás nezajímá.“ Ono je velmi složité to té veřejnosti vůbec říct.

Jak se s tím vypořádáte?

No, bojujeme s tím. Je to těžké, a jak s oblibou říkám: někdy je obtížné překřičet to ohlušující ticho. Ale není to beznadějné. Apoštolů bylo kdysi také jenom dvanáct.

Dobře, ale znovu, jak se s tím chcete vypořádat? Odstup od vládních stran je propastný. Jak chcete v této situaci posunout svoji stranu dopředu?

My samozřejmě nepochybujeme o svých hodnotových prioritách a o tom, jakou vizi by měla společnost následovat. To, kde cítíme obrovskou slabinu, je komunikační strategie, zvlášť v současné situaci mediálního trhu, který mnozí označují za svobodný. Znovu opakuji větu, kterou jsem si oblíbil: Dnes je velmi obtížné překřičet ohlušující ticho. Dám jeden příklad. Dnes máme na stole návrh zákona o biopalivech, kde si jeho autor, ministr financí a současný největší producent biopaliv v České republice, přihrává několik miliard z veřejné podpory. Není pochyb o tom, že to tak je, umím to vypočítat a zdůvodnit. Přesto média nereagují. Neumím si představit tu mediální smršť, která by nastala ještě třeba před třemi lety, kdyby si libovolný ministr české vlády napsal zákon, který by jeho soukromé firmě přihrál řekněme deset milionů. Vy všichni byste libovolného ministra roztrhali a myslím, že do čtrnácti dnů by musel rezignovat.

Je pro opozičního politika o tolik obtížnější dostat své argumenty k veřejnosti než dříve?

Je to velmi obtížné. Dříve tady byla citlivá, možná až přecitlivělá kontrola veřejných sdělovacích prostředků, která prostě hlídala každý krok a za každým, často i standardním krokem viděla korupci. Denně jsme mohli číst o korupci a konfliktu zájmů. A utekly tři roky, vládne tady bezprecedentní korupční prostředí, bezprecedentní konflikt zájmů. To tady fakt nikdy nebylo, aby si někdo mohl napsat zákon sám pro sebe, který mu přihrává několik miliard. A přitom je úplné ticho.

Není úplné ticho. O Andreji Babišovi se píše v novinách kriticky často.

Čtu všechny noviny, ale nevidím žádnou mediální smršť. Jen takové zdvořilé a korektní články.

Záleží na definici mediální smršti.

Jako přímý účastník mediální smršti, který byl několikrát likvidován za něco, co neudělal, a váš titul není na posledním místě žebříčku těchto vymyšlených útoků, vím, jak vypadá mediální smršť. Teď se žádná mediální smršť nekoná.

Čím si vysvětlujete, že Babišův střet zájmu lidem nevadí? Tak totiž zní jeho argument - voličům to nevadí.

Důležité zprávy nezaznívají v takové intenzitě, aby k lidem dolehly. My oba víme, že aby k lidem dolehly, tak musí jít o poměrně masivní sdělení, ne článek tu a tam. A žádná masivní sdělení jsem si v tomto směru nepřečetl. Například otázku biopaliv jsem teď vysvětloval po několika poslaneckých klubech a setkal jsem se tam s reakcemi typu: „Ježíšmarjá, tohle jsme nevěděli, jak to, že to nikdo nenapíše?“ Tím chci uzavřít svůj názor, se kterým nemusíte souhlasit, že většina hlídacích psů demokracie je koupena či spoutána, další část ulehla k plným miskám, takže nemají čas štěkat.

Jaké misky máte na mysli?

 Když vám někdo nasype do misek, tak ho nekoušete.

A kdo tam sype?

Jestli někdo část mediálního trhu ovládá vlastnicky a tu druhou část suverénním rozhodnutím, zda přidělí, nebo nepřidělí reklamní smlouvu, tak zbývá posledních pár ostrůvků svobodného tisku. Ale není toho moc.

Víte, kolik reklamy v médiích zadává Agrofert?

Tohle zjistit je spíše váš úkol.

O co tedy opíráte své tvrzení o plných miskách?

Oba se na mediálním trhu pohybujeme dost dlouho na to, abychom viděli ten ostrý střih, tu změnu, jak se informuje dnes a jak se informovalo před vstupem Andreje Babiše do politiky. Jestli to nevidíte, nemám proč vás přesvědčovat. 

Zeptám se ještě jednou: jakou dělá česká pravice nebo vaše strana chybu, že se jí nedaří získat podporu voličů?

Každý, kdo usilovně pracuje - a my si o sobě myslíme, že usilovně pracujeme -, dělá ve své práci chyby v podstatě dnes a denně.

A jaké byly ty vaše?

Naše chyby říkáme sobě a snažíme se postupovat tak, abychom je neopakovali. Musí stačit sdělení, že si je uvědomujeme.

Jak chcete voliče přesvědčit, že si chyby uvědomujete, pokud zároveň neřeknete, o jaké chyby jde?

Udělali jsme spoustu chyb. Ale to neznamená, že bych si ze seznamu chyb měl udělat veřejný pranýř v časopise. Je to stejné, pane redaktore, jako kdybych se zeptal já vás, kolik jste udělal chyb ve své redaktorské práci.

Je to opravdu to samé? Já se na rozdíl od vás neucházím o hlasy voličů.

Je to to samé, protože oba dva - bohužel stejnou měrou - ovlivňujeme veřejné mínění a oba dva za ten stav veřejného mínění neseme významnou odpovědnost. Vy jste se dopustili svých chyb, my jsme se dopustili svých chyb. Já vám ty vaše nevyčítám, jenom bych si hrozně přál, abyste si je uvědomil a poučil se z nich. A ujišťuji vás, že my děláme to samé.

Jaký máte vy osobně plán, co udělat s vaší stranou?

Rád používám bonmot, že každý založil to, co umí. Bárta detektivní agenturu, Babiš autokratický holding a Kalousek demokratickou stranu. V ní mohu mít nějaké vize a představy, ale nemohu mít plán, co se stranou udělám.

Jaké máte osobní plány? Opět - ptám se v situaci, kdy se TOP 09 vzhledem k nízké podpoře voličů nenachází v příznivém rozpoložení…

Nezlobte se, ale my se cítíme ve vynikající kondici. A malá podpora? Kdybyste mi v roce 2009, když jsem stranu zakládal, řekl, že v roce 2015 budeme mít pevné voličské jádro osm až deset procent, tak bych řekl, že to je nedosažitelné.

A taková je dnes vaše ambice - mít deset procent podpory?

Ne, ambicí je samozřejmě získat co nejvíc.

Co znamená „co nejvíc“?

Základní ambicí je zůstat konzervativní, nepopulistickou stranou. A spolu s tím si dobře uvědomujeme, že nikdy nemůžeme mít dvacet pět, třicet procent. V českých podmínkách dvacet pět, třicet procent znamená být populistickou stranou. ODS devadesátých let byla populistickou stranou, ČSSD je populistickou stranou, hnutí ANO je superpopulistickou stranou.

Je třeba německá CDU populistická?

Tak CDU těží z toho, že sebrala sociálním demokratům drtivou většinu sociálnědemokratických témat.

Proč vy nepřebíráte témata levice?

U nás je levice něco jiného než v Německu. Tady je levice neokomunistická.

Ale její témata nejsou jen neokomunistická.

Nejsou. Sociální témata jsou vlastní i konzervativní straně.

Jde tedy opravdu o populismus?

CDU je v jiné pozici. Ona operuje na pevném demokratickém hřišti a já prostě můžu Němcům jenom závidět, že o jeho existenci nemusejí pochybovat. A že mohou zvažovat míru levicovosti a pravicovosti, která se často stírá. Takhle bych jednou chtěl žít a vůbec by mi nevadilo, že jednou vyhrála levice a jednou pravice. Tady vedeme zápas na život a na smrt o to pevné demokratické hřiště.

A mě zajímá, jak tento - jak říkáte -zápas chcete vést uvnitř své strany?

Prací, kterou dělám. Máte pocit, že nepracuji?

Jak chcete pracovat, aby to neslo lepší výsledky?

Pracovat tak, jak pracuju teď. Moje kroky jsou celkem viditelné a moje práce také.

Problém je, že navzdory této práci podpora vaší strany klesá.

To není pravda, podpora veřejnosti je pevná a my se cítíme v kondici. Nejsme v situaci, kdy bojujeme o život. Bojujeme o život demokracie.

Chcete se stát předsedou TOP 09?

Na tuto otázku jsem už odpovídal tisíckrát. Pokud Karel Schwarzenberg bude chtít kandidovat na předsedu, bude mi ctí dělat mu prvního místopředsedu. Až se jednou Karel Schwarzenberg z důvodů, které budou jenom jeho, rozhodne nekandidovat na předsedu, tak já na předsedu kandidovat budu. Jestli mě ta strana zvolí, je na ní.

Jaké jsou tedy plány Karla Schwarzenberga?

To je věcí Karla Schwarzenberga a já se ho nebudu ptát. Pro mě je to vrcholná morální autorita a člověk, který do značné míry zosobňuje naše hodnoty.

Moc tomu nerozumím. Říkáte, že čelíme bezprecedentnímu korupčnímu prostředí a střetu zájmů. Přitom TOP 09 je v této chvíli jednou z hlavních opozičních stran, která by tomu měla čelit.

Ne jedna z hlavních, hlavní.

Dokonce hlavní… Každopádně předsedá jí dnes politik, kterému je 77 let a už několik let ohlašuje úmysl odejít. A první místopředseda na otázku, kdy se bude chtít ujmout vedení, odpovídá: „Až se pan předseda rozhodne odejít…“ Jste opravdu v tak těžkém období odsouzen do pasivní role čekatele?

Vy si myslíte, že má role je pasivní?

Z toho, co jste mi řekl, ano.

Já si myslím, že svojí praktickou prací demonstruji, že má role není pasivní. Na řízení naší strany se významným způsobem podílím už od doby, co jsem ji založil. A je mi ctí, že v čele stojí Karel Schwarzenberg jako předseda. A být předseda ještě neznamená všechno řídit. My nejsme stranou jednoho muže. Každý z nás, tedy nejen Kalousek, ale i Langšádlová, Ženíšek, Lukša, Laudát, se podílí na řízení té strany, nese svůj díl odpovědnosti a pracujeme tak, aby ta strana byla řízena. V tom není žádný problém. Proč si myslíte, že ten, kdo stojí v čele, musí všechno řídit? My si to nemyslíme.

Jedním z problémů je, že TOP 09 reprezentují lidé, o nichž veřejnost nemá ponětí. Je vás jedenáct členů předsednictva a asi jen paní Langšádlová je trochu známá.

V tom máte velký kus pravdy. My se snažíme skutečně přemýšlet, jak naši výkladní skříň rozšířit.

TOP 09 má asi tři a půl tisíce členů. Proč tak málo?

Přál bych si mnohem víc a zejména mladých. Ale do politických stran se prostě lidé nehrnou.

Ještě jsem od vás neslyšel říct: „Pojďte k nám.“ Proč?

Ptáte se mě na věc, o které přemýšlíme: jak zařídit, aby to nevypadalo komsomolsky a aktivisticky. Jak říct mladým lidem „pokud vás něco rozčiluje, tak my vám nabízíme podíl na spolurozhodování“? A jak to udělat, aby ta výzva nebyla jenom formální. Nejsem pesimista. Dvacet let se pohybuji ve stranických strukturách. Nemyslím, že lidé nemají zájem o politiku. Ale jako problém vidím, že někoho přitáhnete a potom mu nedáte možnost realizace. Takže se můžeme vrátit k vaší otázce, co pokládám za důležité: vytvořit uvnitř naší strany prostor pro to, aby mladší lidé za půl roku znechuceně neodcházeli s tím, že sice vstoupili do naší strany, tam ale akorát sedí v koutě.

Proč by měli sedět v koutě?

Ono je to strašně těžké vytvořit prostor pro jejich uplatnění.

V čem ta obtížnost spočívá?

Politická strana funguje na nějakých mechanismech, kulturách, místních organizacích a jejich výborech, regionálních organizacích a jejich výborech. Volení funkcionáři samozřejmě mají větší pravomoc než členská základna. A někdo prostě vedle sebe nerad nechává jiného růst. Je to mnohem víc o lidském přístupu než o pravidlech a stanovách.

Máte obavy, že by se noví členové nedokázali prosadit?

To se většinou děje.

Na co konkrétně ve vaší straně narážejí?

Na standardní bariéru mazáků vůči bažantům. Tak to prostě je. Lidé přijdou, mají spoustu energie a nápadů a najednou mají pocit, že o ně nikdo nestojí, jsou demotivovaní a odcházejí. A my teď velmi intenzivně přemýšlíme, jak tenhle potenciál nových lidí neznechutit. To je něco, s čím se potýkají všechny politické strany, zdaleka ne jenom TOP 09.

U strany, která existuje pouze pět let, je projev mazáctví pozoruhodný. Jak mu čelíte?

 Možná bych neříkal mazáctví, ale obsazení pozic. My o tom teď intenzivně přemýšlíme a nepochybuji, že to vymyslíme. Teď vám ale poctivě řeknu, že na to teď správný recept nemáme. Snažíme se ho najít, v komunikaci s mladými lidmi, v komunikaci na školách. Pro lidi, kterým záleží na tom, aby strana přežila, je tenhle úkol docela klíčový. Čelit se tomu dá zesílením práce odborných týmů, stranických komisí, možností vyjádřit se k problémům, které naše strana řeší.

Zkoušel jste o tom mluvit i s vašimi nynějšími členy? Přesvědčoval jste je, že taková věc straně škodí?

Jsme demokratická strana a ta nefunguje tak, že stranické organizace objíždí guru a něco nařizuje nebo káže.

Nedá se řešení odkoukat třeba u zmíněné CDU?

Ona je spousta příkladů.

Pro mnohé politické pozorovatele bylo překvapující, že jste víc nevyužili lidi z klubu příznivců Karla Schwarzenberga, kteří se dali dohromady při jeho prezidentské volbě.

Nechtějte po mně ty jednotlivé varianty, od Fóra Karla Schwarzenberga až po registraci našich příznivců. Jsou lidé, kteří nechtějí být našimi členy, ale jsou ochotni nám pomáhat ve volbách a my se s nimi nějak snažíme pracovat. Představte si, že jste o dvacet let mladší a já vám řeknu: „Pojďte, my vám nemůžeme nabídnout žádné výhody, ale nabízíme, že pokud chcete něco změnit nebo prosadit, tak vaši energii a vaše nápady přetavíme v politickou sílu, kterou představujeme.“ A jak tohle říct, aby to neznělo jako klišé, ale aby ten člověk pochopil, že říkáme pravdu. Opravdu to není jednoduché.

Proč se takoví lidé nechtějí stát přímo členy vaší strany?

Jde prostě o dlouhodobý problém daný jistým odporem k politickým stranám. Mě to hrozně mrzí a myslím si, že i lidé, kteří mají nesmrtelné zásluhy o Českou republiku, k tomuhle pohledu velmi přispěli. Pokud nám záleží na naší svobodě, tak se musíme smířit s tím, že tahle svoboda stojí a padá s volnou soutěží politických stran.

Při sledování české politické diskuse není těžké zjistit, že vzhledem k mnoha letům stráveným v české politice jste pro své soupeře poměrně snadný terč. Napřed pro sociální demokracii, teď i pro Andreje Babiše. Nemáte obavy, že jste vy sám překážkou růstu TOP 09?

To se musí rozhodnout ta strana, a pokud budou mít ten pocit, tak už mě nezvolí. To je jednoduché. Vždycky mi ale připadalo mírně úsměvné volání po nových tvářích. Politika je velmi sofistikované řemeslo, a abyste toto řemeslo uměl, tak musíte mít také zkušenosti. Je to stejné, jako když operujete na chirurgii. Představte si sám sebe, jak přicházíte se zaníceným žlučníkem na chirurgii a říkáte: „Ale já bych chtěl, aby mě operoval někdo, kdo nikdy v životě nedržel v ruce skalpel, protože ten prokazatelně nikdy žádnou operaci nezkazil.“

Vy se cítíte jako chirurg?

Dal jsem přirovnání s tím, že každé přirovnání kulhá.

Do souboje o vedení své strany tedy nechcete jít.

O žádném souboji nevím, protože mám pocit, že Karel Schwarzenberg chce kandidovat a já proti němu kandidovat nebudu. A kdyby chtěl někdo proti mně kandidovat na prvního místopředsedu, uvítám to.

Je pro TOP 09 dobře, že chce Karel Schwarzenberg opět kandidovat?

Dokud je pln energie, a to on je, tak je to dobře. Nikdo z nás na české politické scéně na něj nemá.

Je tím člověkem, který je schopen vaši stranu vytáhnout k zásadně vyšším voličským preferencím? Protože bez nich se z opozice nedostanete.

Vy novináři jste lidi aktuálního pohledu. Mně je celkem jedno, jaké máme preference v březnu 2015. My chceme vyhrát volby v roce 2017.

A Karel Schwarzenberg je tím člověkem, s nímž v čele strany volby vyhrajete?

Karel Schwarzenberg je jedním z těch lidí, o tom není pochyb. A znovu opakuji, že TOP 09 je strana hodnot, priorit a týmové práce. Kdo je na vrcholu té pyramidy jako oficiální hlava hodnot a týmové práce, je důležité z hlediska symbolu. Neleží na něm ale řízení strany.

Na co by dnes měla vaše strana nové členy a voliče lákat? Zdá se, že fráze o odpovědnosti moc nefungují.

To je na dlouhé povídání. V červnu budeme mít programovou konferenci, kde budeme tuhle otázku řešit. Takže jestli vás to zajímá, přijďte a prožijete si to celý den.

A zkráceně si to teď nemůžeme říct?

Zkráceně bych si přál, aby to nejpřitažlivější na nás byla odvaha říkat pravdu. Odvolám se tady na větu svého přítele Jeana-Clauda Junckera, se kterým jsem sedával na Ecofinu a který s oblibou říkával takovou strašně hořkou a smutnou větu: „Každý z nás ví, co máme dělat, ale nikdo z nás neví, jak vyhrát volby poté, co to uděláme.“ Tahle Junckerova věta v podstatě říká, že když řeknete lidem pravdu, prohrajete volby. A já bych byl hrozně rád, aby naše strana byla přitažlivá pro odvahu tu pravdu říct.

Bude to stačit k získání výrazného úspěchu ve volbách?

Věřím tomu, že v nekonečném zástupu populismu a nesplnitelných slibů bude odvaha říkat pravdu dostatečně přitažlivá pro takové množství společnosti, pro kterou stojí za to pracovat.

Jen připomenu, že ANO dostává v průzkumech třicet procent, sociální demokracie o málo méně.

Náš pohled se tady liší. Vy se na politiku díváte dnešními preferencemi. Já musím přemýšlet o preferencích k podzimu 2017.

Nechápu, z čeho berete naději, že takový náskok dotáhnete. Navíc když - jak říkáte - novináři jsou zaplacení a lidé se důležité informace nedozvědí.

Kdybyste to chápal, tak jste úspěšný politik a nepíšete do Respektu. To je zase moje know-how.