Téma státního rozpočtu samozřejmě nabízí poměrně široké možnosti k diskusím, nicméně budeme-li disciplinovaní, budeme se držet témat prvního, druhého a třetího čtení. To znamená, že v rámci prvního čtení diskutujeme makroekonomické prostředí a základní parametry, které se pak již nemohou měnit. V rámci druhého čtení diskutujeme priority a v rámci třetího čtení pak o jednotlivých pozměňujících návrzích, které byly předloženy v rámci druhého čtení, hlasujeme. Chci vás uklidnit, že se budu držet opravdu důsledně pouze tématu druhého čtení.
Myslím si, že odbornou diskusi, tedy druhé čtení, naprosto bezprecedentně předznamenaly a definovaly dva výroky jednoho mého vzácného kolegy z jiné parlamentní frakce.
První výrok, dovolíte-li mi drobnou parafrázi, zní: Chci být ministr financí, tak mě ani nenapadne, abych rozpočet četl. Má to 900 stran, proč bych to četl? Myslím si, že to je výrok, který dostatečně jasně definuje, jak odpovědně a s jakou odbornou péčí někteří ti, kteří za to vrcholně odpovídají svým voličům, přistupují k této předloze.
Druhý výrok, který zněl celou první diskuzí, by možná nejvíc ze všech potěšil buď nedaleko pohřbeného Franze Kafku, anebo Cimrmanovo divadlo, zní: My chceme šetřit. My jsme slíbili svým voličům, že budeme šetřit, a proto schválíme vyšší výdaje.
Přiznám se, že to jsem nikdy nepochopil. Doufal jsem, že během druhého čtení zjistím, jak se dají na jednu stranu schválit o 24 miliard vyšší než nezbytné výdaje, a současně věrohodně tvrdit, že budu šetřit. Říkal jsem si: Teď mě překvapí. Schválili o 24 miliard vyšší výdaje, ale v druhém čtení někde ušetří 34, 42, 57 mld.
Byl jsem konfrontován s pozměňujícím návrhem, nad kterým se směje nejenom starý rutinér, ale myslím i elév. A to že vůči výdajům, přefouknutým o 24 miliard, je navrženo 5 miliard stažených plošným tupým škrtem. 24 a 5 jsou jiná čísla. 5 miliard bude staženo, ale nebude ušetřeno. Budou převedeny do vládní rozpočtové rezervy. To znamená žádná úspora.
Pokud by takový pozměňující návrh byl skutečně přijat, a já pevně doufám, že nebude, tak Poslanecká sněmovna neříká: My těchto 5 miliard chceme ušetřit. Poslanecká sněmovna říká: My těchto 5 miliard chceme dát vládě jako bianco šek, protože o nich už nikdy nechceme slyšet. My o nich už nikdy, jako ten suverén, který má rozhodovat o každé koruně, už rozhodovat nechceme.
Neboť vládní rozpočtová rezerva je položka, o které vláda může rozhodovat, aniž by do toho Poslanecké sněmovně cokoliv bylo. Proto také rozpočtová pravidla říkají, že vládní rozpočtová rezerva smí být v minimální výši 0,3 celkových výdajů, což je zhruba 3,5 miliardy korun. Žádná příčetná Sněmovna, vědoma si svých ústavních povinností, samozřejmě nedovolí žádné vládě tu vládní rozpočtovou rezervu nafouknout, byť jenom o 100 milionů, natož v násobcích.
V takovém případě neříká nic jiného, než že s tím nechce mít nic společného a nechce o tom rozhodovat. Tedy že úkoly, které na ni delegovali voliči, nechce plnit. Že chce, aby o tom rozhodla moudře pouze vláda: My jim nafoukneme tu vládní rozpočtovou rezervu a ať si s ní dělají, co chtějí. To je ten pravý význam. Není to úspora.
A ani náhodou to není úspora ve výši 5 miliard. Protože 1,5 miliardy dopadu garancí státu za kongresové centrum - teď se nechci bavit o tom, jestli je to dobře nebo špatně - uhradí vláda ještě v tomto roce. Když to uhradí vláda ještě v tomto roce a přitom to bylo rozpočtováno na příští rok, tak měl být logicky o to snížen deficit. Říkat tomu úspora je výsměch jakékoliv bytosti, která je schopna přemýšlet. Takže jeden a půl miliardy si škrtněte.
Musíme s tím v rámci zákona 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech naložit jinak a učinit z toho jinou položku státního rozpočtu. Takovou, která s tím neumožní vládě nakládat bez našeho souhlasu a bez diskuse ve Sněmovně zcela libovolně, nejlépe ve prospěch dotací agropotravinářskému komplexu. To je první poznámka a předznamenání prvního důležitého pozměňovacího návrhu.
Dovolím si předložit návrh, který umožní tuto částku přejmenovat a převézt jinam tak, aby se Poslanecká sněmovna své pozice suveréna nad těmito, byť skromnými, penězi nevzdala a aby ji nepředala vládě jako bianco šek. Tolik první poznámka.
Druhá poznámka se týká priorit, které proběhly na jednotlivých výborech a vyústily v hlasování rozpočtového výboru. Proběhla snaha o jisté, alespoň kosmetické, úspory v provozních výdajích. Nicméně snaha o ty zásadní priority v rámci toho relativně malého prostoru, který má každá vláda v oblasti fakultativních výdajů, ty opravdu neproběhly. Já velmi prosím, abyste se podívali do otevřených zdrojů na limity, které schválila vláda České republiky v červnu 2013, a na limity jednotlivých kapitol, které schvalujete vy. Ty limity, které schvalovala vláda v červnu 2013, schvalovala s vědomím, že se jedná o rok volební a pro žádnou kapitolu tam nebyl extra nedostatek. To, co teď leží před vámi, je přesto na výdajích, to znamená na budoucím dluhu, o 24 miliard nákladnější. A jste pro to připraveni zvednout ruku.
Tak vás alespoň velmi prosím, abyste se podívali na to, jaké priority vy tam především reflektujete. Přesto, že to bude o 24 miliard více, tak se tam 1,6 miliardy odebralo vědě a výzkumu. A téměř stejná částka se přidala na provozu Policii České republiky. A dvakrát větší částka se přidala na národní dotace agropotravinářskému komplexu v kapitole Ministerstva zemědělství. Takže kdybyste to měli přeložit, jaké jsou naše hlavní politické, tedy rozpočtové priority, tak to vypadá, že jsme vyhladovělá, zaostalá země, kde se vraždíme na ulici, a kde to nejdůležitější ze všeho, je poslat peníze agropotravinářskému komplexu a policistům. A protože jsme tady přebití badatelskými vědomostmi, tak těm vědcům je třeba ubrat. Ve všech kapitolách se našly úspory v provozních výdajích, v malých alespoň 2 %, ve velkých 5 %, ale v té obrovské nabubřelé částce národních dotací agropotravinářskému komplexu, nebyla rezerva ani korunu. Proč? Protože to jsou všechno peníze pro Agrofert. Vy si neuvědomujete ten konflikt zájmů, ve kterém se pohybujete? Pro mne je do značné míry lidské zklamání.
Já jsem se asi 18 let pohyboval ve finančních transferech: státní rozpočet, věda a výzkum, rektoři... A pamatuji si na pana profesora Raise, pamatuji si na pana profesora Zlatušku. Pamatuji si na lidi, kteří skutečně bojovali za každou korunu pro českou vědu a výzkum na vysokých školách. Pro mě je fantastické sledovat, jak dneska titíž vzácní kolegové, nyní jsou to kolegové v této Sněmovně, jsou ochotni v tričkách Agrofertu zvedat ruku pro peníze agropotravinářskému komplexu. Že by něco potřebovala věda a výzkum, o tom není sebemenší zmínky.
Velmi prosím, abychom si uvědomili, jaké jsou rozpočtové, tedy politické, priority České republiky pro její budoucí konkurenceschopnost a co to je konflikt zájmů. Co je to konflikt zájmů- trvale přítomný v této Sněmovně, trvale přítomný v této vládě. A to je druhá část mé připomínky v rámci obecné rozpravy - to je druhá předzvěst pozměňujících návrhů, které předložíme: Rusnokova vláda, byť nafoukla rozpočet o 24 mld., sebrala prostředky vědě a výzkumu. To pokládám za mimořádně špatný přístup k rozpočtovým prioritám, k budoucnosti vlády.
Mám-li to uzavřít, předložíme několik málo pozměňujících návrhů. Tu úspora, kterou vydáváte za úsporu, a která schválením pozměňujícího návrhu rozpočtového výboru úsporou nebude, se pokusíme přejmenovat tak, aby úsporou byla. Jinak jí nebude.
A druhá poznámka je apel na vaši odpovědnost vůči rozpočtovým, tedy politickým prioritám konkurenceschopnosti. Věda, výzkum a inovace jsou možná něco, kde za rok či za dva nepoznáte, že bylo dáno méně než bylo potřeba. Ale poznáme to za deset let, kdy už bude pozdě. A to jste ochotni obětovat nenažranosti jednoho obrovského agropotravinářskému konglomerátu, za který jste kandidovali? Já vás prosím, abyste upřeli svoji pozornost na konkurenceschopnosti České republiky. Nikoliv na bilanci Agrofertu. Děkuji vám.
