Vyčerpávající reakce na zhodnocení současné rozpočtové politiky České republiky, otištěná pod názvem Škrty vs. daně, by vyžadovala celé jedno číslo týdeníku Ekonom. Proto mi dovolte zaměřit se pouze na několik konkrétních témat, která vyžadují naši pozornost.
Zatímco ve Sněmovně jsem zvyklý předkládat argumenty na kritiku o »tvrdosti a asociálnosti škrtů«, zde se naopak vládě vyčítá, že by šlo deficit veřejných rozpočtů snížit mnohem razantněji.
Souhlasím, ale vláda je kolektivním orgánem a její rozhodnutí závisí na dohodě koaličních partnerů.
Tvrdší úsporná opatření, která prosazovala TOP 09, například v oblasti mandatorních výdajů, narazila na nesouhlas ostatních vládních stran. Výsledný kompromis byl však přijatelný pro všechny a vláda se zavázala k dlouhodobému snižování deficitu.
Pozitivní efekt se již projevil ve zvýšení důvěryhodnosti České republiky v očích domácích i zahraničních investorů a v poklesu úrokových nákladů ze státních dluhopisů.
Často se ignorují časové souvislosti nástupu nové vlády. Zapomíná se, že musela v rekordně krátkém čase sestavit úsporný rozpočet na příští rok, ale také realizovat úspory pro rok současný.
Vláda se také zavázala, že dotáhne do konce daňovou reformu, kterou jsem začal připravovat již v roce 2008. Pád Topolánkovy vlády ale přípravy téměř zastavil.
Procesní pilíř reformy – nový daňový řád – vstupuje v účinnost v lednu příštího roku. Institucionální pilíř, Jednotné inkasní místo, se zavádí v několika fázích.
Od příštího roku se osamostatní daňová správa a v roce 2013 přebere agendy výběru všech daní, cel, sociálního i zdravotního pojištění tak, aby si poplatník mohl vyřídit veškeré své odvodové povinnosti na jednom místě.
Poslední pilíř daňové reformy – nový zákon o daních z příjmů – komplexně změní systém přímého zdanění. Sjednotí se základy daně z příjmů, sociálního a zdravotního pojištění. Dojde také k odstranění nesystémových výjimek a osvobození. Tomu ovšem musí předcházet otevřená veřejná diskuse.
Pokud má někdo pocit, že nejrozsáhlejší změnu daňového systému za posledních dvacet let lze připravit v řádu měsíců a poplatníkům nechat několik týdnů na přizpůsobení (včetně vývoje nového účetního softwaru, tisku nových formulářů atd.), pak má o daňovém systému jen povrchní znalosti. Přesto odstraňujeme některé nejkřiklavější výjimky již od Nového roku, například osvobození veškerých peněžních náhrad ústavních činitelů.
Úvahy o uvalení silniční daně na všechny automobily považuji za skutečný úlet. Jestliže bychom donutili miliony automobilistů vyplňovat daňová přiznání, pak by se dodatečné administrativní náklady státu i občanů blížily dodatečnému výnosu daně.
Vláda však chce snižovat administrativní náklady a uvažuje se o úplném zrušení silniční daně.
Její konstrukce totiž neodpovídá využívání dopravní infrastruktury (platí se bez ohledu na to, zda je vůbec automobil používán) a automobilisté již beztak platí vysoké spotřební daně z pohonných hmot.
V budoucnosti by výpadek výnosu ze zrušené silniční daně nahradilo inkaso z výkonového mýtného.
Rada o zvýšení majetkových daní připomíná příslovečný »křížek po funuse«.
Již v roce 2008 jsme umožnili obcím zvýšit daň z nemovitosti až na pětinásobek pomocí místního koeficientu. Využilo toho pouze několik procent obcí, ačkoli výnos této daně je stoprocentním příjmem obecního rozpočtu.
Od roku 2010 se navíc zvýšily základní sazby daně na dvojnásobek vlivem takzvaného Janotova balíčku. Nyní plánujeme ve výpočtu daně zohlednit kvalitu místní infrastruktury a dále zvýšit možnosti obcí, jak ovlivnit výši výnosu do svého rozpočtu.
Na závěr chci říci, že voliči v České republice se rozhodli jít cestou snižování veřejných výdajů a zefektivňování činnosti státu. Vyšší daně si nepřejí. To jsme ve svých úsporných opatřeních zohlednili, a tak fiskální stabilizace probíhá ze tří čtvrtin na straně výdajů.
Nyní nás čeká příprava hlubokých strukturálních reforem, bez kterých hospodaření státu nebude dlouhodobě udržitelné.
Ekonom, 25. 11. 2010, Rubrika: Názory, Strana: 48
