Kalousek: Permanentní ohrožení finanční stability je tu již několik let

Pokud česká ekonomika poroste v příštím roce o procento, tak to bude ještě dobré. Tuto, ne zrovna optimistickou prognózu dnes zveřejnilo ministerstvo financí. V létě přitom ministerstvo počítalo s růstem o 2,5 procenta v příštím roce a podle toho také sestavilo návrh státního rozpočtu. Teď už se prý chystá několik variant, podle kterých by se postupovalo, kdyby se věci vyvíjely špatně. Snížení odhadů růstu HDP pro Českou republiku jde vlastně ruku v ruce se snížením odhadu pro jiné evropské země. Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, tedy OECD, dnes zveřejnila prognózu, že eurozóna příští rok poroste jen o 0,3 procenta. Prvním hostem Ozvěn dne je ministr financí Miroslav Kalousek. Dobrý den.

Dobrý večer. Děkuji za pozvání.

Pane ministře, pokud by se příjmy státního rozpočtu v důsledku zpomalení ekonomiky snížily o 17, 18, možná 20 miliard, jak by vláda reagovala?

Upřímně řečeno, kdybychom věděli, že, kdybychom si byli jisti, že růst ekonomiky v příštím roce opravdu bude růst, že to bude někde mezi tím, mezi tou 0 a 1 procentem, tak by stále ještě stálo za to zpracovat návrh zákona o státním rozpočtu a snížit výdaje i příjmy zhruba o těch 17 až 20 miliard, což v bilionovém rozpočtu lze za určitých obětí v provozních výdajích jednotlivých kapitol. Problém je, že většina z nás se domnívá, že ta prognóza je zatížena silnými riziky směrem dolů. Nevíme, jak se vypořádá eurozóna s problémy svého bankovního sektoru, které jsou veliké, které evropský summit vyřešil. A pokud nebudou věrohodně vyřešeny směrem k finančním trhům, tak Evropu zasáhne systémová finanční krize, která se sklopí v krizi poptávky a to plus, byť plus 1 se může změnit v poměrně veliké minus. A to nám daleko víc prozradí lednová prognóza. Prostě jsme v situaci, kdy potíže eurozóny, potíže Evropy a tím samozřejmě i potíže české exportní ekonomiky postupují rychleji než postupuje rozpočtová legislativa. A my se musíme připravovat na různé varianty s vědomím, že teď to skutečně nikdo neví.

Hasit dluhovou krizi tím, že budu vytvářet další dluhy, abych napumpoval peníze do ekonomiky, na to si někdo bude muset najít jiného ministra financí. Já benzin do ohně nebudu navrhovat, nalívat, to opravdu ne.

Takže když jsem se ptal na začátku na ty možné reakce, tak znamená to, že ta, že ty vyhlídky jsou tak nejasné, že v tuhle chvíli nelze zodpovědně říci, jaké by byly adekvátní reakce?

Podle, samozřejmě, ne, podle, podívejte se, podle standardní metodiky, kterou používají všechna profesionální pracoviště, dnes s tím souhrnem informací, které máme, tak můžeme predikovat růst ve výši 1 procenta. Zrovna tak jako německá ekonomika predikovala zpomalení svého růstu, ale stále ještě růst, zrovna tak jako OECD ze 2 procent růstu u eurozóny snížila na 0,3, ale to je ze současných údajů. Nicméně my jsme si vědomi těch rizik, které stojí a padají s řešením bankovního sektoru v eurozóně a řada z nás nejsou optimisté. A obáváme se, že to bude horší.

Nevíme, jak se vypořádá eurozóna s problémy svého bankovního sektoru, které jsou veliké, které evropský summit vyřešil. A pokud nebudou věrohodně vyřešeny směrem k finančním trhům, tak Evropu zasáhne systémová finanční krize, která se sklopí v krizi poptávky a to plus, byť plus 1 se může změnit v poměrně veliké minus. A to nám daleko víc prozradí lednová prognóza.

Pokud by to teda bylo zhruba ten procentní růst, když bychom byli aspoň mírnými optimisty, tak co by to pro vládu znamenalo, výrazné šetření, škrtání výdajů?

Pokud by, pokud by to byl ten procentní růst, tak to není žádná tragédie. Tak je to skutečně propad někde kolem 17 miliard, což, upřímně řečeno, je stejné jako letošní rok, a vláda to dokázala vykompenzovat na výdajích, aniž by musela dělat nějaká zásadní mimořádná opatření. Prostě víc přiškrtila některé své provozní výdaje, někde víc přiškrtila někde své dotační programy, trošku své investice, prostě 20 miliard zvládne každá exekutiva, aniž by tím jakkoliv musela obtěžovat společnost nějakými mimořádnými výdaji. To opravdu by zásadní problém nebyl. My prostě jenom pokládáme za poctivé říct, že jsou velká rizika i mnohem černějších scénářů, které by nás přinutily, abychom začátkem příštího roku už přišli s novelou zákona o státním rozpočtu a současně s tou novelou, celou řadu opatření už v rozpočtové legislativě a na výdajové i příjmové straně.

My jsme si vědomi rizik, které stojí a padají s řešením bankovního sektoru v eurozóně. Řada z nás nejsou optimisté. Obáváme se, že to bude horší.

Pane ministře, co rozhodne o tom, jaký scénář to nakonec bude, jsou to všechno faktory, které jsou jaksi mimo dosah české vlády, je to prostě vývoj v Evropě?

Bohužel jsou to faktory mimo české vlády, protože ten zásadní, zásadní, co o tom rozhodne, je skutečnost, jak se eurozóna dokáže vypořádat s problémem svého bankovního sektoru. Český bankovní sektor není nějak ohrožen. Nicméně velká většina, velká řada bank, většina je asi silné slovo, ale prostě je jich hodně, v eurozóně jsou skutečně podkapitalizovány, mají nedůvěru trhů. A pokud mají nedůvěru trhů, tak nemohou půjčovat na podnikání. Nemohou-li půjčovat na podnikání, ekonomika chladne, protože nemá peníze.

My prostě jenom pokládáme za poctivé říct, že jsou velká rizika i mnohem černějších scénářů, které by nás přinutily, abychom začátkem příštího roku už přišli s novelou zákona o státním rozpočtu a současně s tou novelou, celou řadu opatření už v rozpočtové legislativě a na výdajové i příjmové straně.

A vláda opravdu nemůže nic, protože je možné zaznamenat i takové názory, že třeba právě vládní škrty ještě více zpomalují ekonomiku?

My jsme už několik let v situaci permanentního ohrožení finanční stability, nejenom v Evropě, ale i v Americe, můžeme se tisíckrát bavit o tom, co jsou, co je skutečnou příčinou a kdo za to může. Ale myslím, že na jednom se shodneme, že tou příčinou je kultura života na dluh, prostě přifukovali jsme životní úroveň na dluh domácností, vlády přifukovaly životní úroveň na dluh státu a ...

My jsme už několik let v situaci permanentního ohrožení finanční stability... můžeme se tisíckrát bavit o tom, co je skutečnou příčinou a kdo za to může. Ale myslím, že na jednom se shodneme - příčinou je kultura života na dluh, prostě přifukovali jsme životní úroveň na dluh domácností, vlády přifukovaly životní úroveň na dluh státu.

Známe váš argument, že v tom se nedá pokračovat.

Hasit dluhovou krizi tím, že budu vytvářet další dluhy, abych napumpoval peníze do ekonomiky, na to si někdo bude muset najít jiného ministra financí. Já benzin do ohně nebudu navrhovat, nalívat, to opravdu ne.

Ministr financí Miroslav Kalousek. Děkujeme, na shledanou.

Na shledanou.