Psal jste básničky už holkám ve škole?
Spíš bych řekl rýmovačky - ty ano. Psal jsem je vždycky. Tak se na mě podívejte, svým přirozeným vizuálním šarmem jsem to nikdy zvládnout nemohl. Čili co jsem neukecal, to jsem neměl. A v některých případech to i zabralo. Kolik jste jich napsal své ženě? Nebylo jich málo. Ale kolegům ve vládě víc. Jaký je poměr slušných a neslušných? Všechny píšu v dobrém úmyslu, čili slušné jsou všechny. Bez ohledu na to, že se v nich občas vyskytne jemný vulgarismus. Třeba slovo sračky v básničce pro odboráře. Mimochodem, snad v jediné, kterou jste kdy zveřejnil. A tak to taky zůstane, byť si je pamatuju úplně všechny. Sračka jistě není spisovné slovo, ale taky ne termín, kterým chcete někoho urazit. To znám mnoho jiných.
Jak ty vaše básničky vznikají? Sedíte na vládě, nuda jako hrom, tak copak bych si složil...?
Zasedání vlády je někdy přímo živnou půdou pro takové nápady! I tam jich pár vzniklo. Démon pokušení mě totiž popadá kdekoliv, kde se lidi berou až moc vážně.
ALKOHOLIK NEJSEM!
Právě teď vzniká státní rozpočet. Chybí vám u toho Eduard Janota? On měl vždycky pověst, že ví, co s ním.
Chybí mi jako kamarád, dvacetiletý kolega. Hádali jsme se nad rozpočtem často a rádi. Byly to jedny z nejhezčích hádek, které jsem zažil. Práci vždycky dával maximum, byl zapálený... Vím, že se říká „o mrtvých jen dobře“, ale u něj to nejsou řeči. Byl jedním z nejvzácnějších lidí v naší branži.
ŘÍKÁ SE O NĚM…
... že je lidový. A taky že je. Při focení si vyhrnul kalhoty, vlezl do kašny a lidé kolem se nestačili divit. „Na každého jednou dojde,“ pronesla jedna kolemjdoucí, zatímco ministrův mluvčí spěchal pro ručník na otření nohou. Jinak je Kalousek skvělý řečník, který moc dobře ví, co říká, a záleží mu na tom. Je známý tím, že hned ráno přečte všechny noviny a pak uděluje novinářům výchovné telefonáty: od „tady jste udělal malinkatou chybičku“ po „máte v mozku škvíru velikosti ozonové díry“. Jedno téma si hlídá nade vše: rodinu. O té neřekne nic.
Jaká byla první reakce, když jste se dozvěděl, že zemřel?
Šok. Byl jsem na jedné z mnoha nekonečných zasedání koalice, jako vždy otrávený z průběhu i výsledku. Přišla mi textovka od kolegy, kterému jsem hned volal zpátky. Pak jsme naministerstvu seděli pozdě do noci. Tady ho opravdu měl každý rád. V šoku jsem nebyl jen já, ale celá tahle budova. Mě to zasáhlo dvakrát. Zaprvé že umřel kamarád, zadruhé že se kácí ve vašem lese. Éda nebyl o moc starší než já.
O osm let. Dáváte na sebe od té doby víc pozor?
Od té doby ne, ale na přelomu roku mě lékaři varovali, že jsem nemocný. Předepsali mi řadu léků a důrazně doporučili, jak se mám chovat. Výrazně jsem upravil životosprávu, zhubl patnáct kilo a přestalo mě díky tomu bolet i koleno.
Co vám bylo?
Říká se tomu metabolický syndrom. Pod stresovou zátěží a špatnou životosprávou se vám víceméně porouchá software, který řídí biochemii v organismu. Musíte ho přemluvit, aby se zase začal chovat normálně. Čili jsem si uvědomil, že musím hlavně jinak jíst.
Jak jste jedl do té doby?
Jako čuně.
Což znamená?
Celý den skoro nic a večer jsem vzal ledničku odshora dolů.
A teď?
Vyhýbám se cukrům, tukům, těžkým jídlům, červeným masům. Občas můžu zhřešit, ale pak je druhý den půst.
Co jste měl dnes?
Bifidus activ jogurt a několik vloček k snídani, kousek kuřecího masa s bramborem k obědu a zeleninový salát k večeři.
Pane jo. Měl jste o sebe strach?
Spíš jsem se nad sebou zamyslel. Řekl jsem si, že mi je padesát, a pokud doktory neposlechnu, tak budu za deset let odulý artroskopický dědek s mnoha chorobami. To je v šedesáti brzo.
No ale v kouření jste se, jak vidím, nepoučil.
To je typická ukázka závislosti u inteligentního člověka, za kterého se pořád pokládám. V situaci, kdy má takový člověk dost informací, jestli je něco dobře, nebo špatně, tak se podle toho zachová. Kuřák je zvláštní odrůda, která přestože si tu škodlivost uvědomuje, tak se podle toho nechová. Byť ministr financí je jediný člověk ve státě, u něhož je kouření prospěšné.
Kvůli daním, chápu. Příští rok se navíc zvýší, takže předem děkujeme za váš příspěvek.
S ministrem zdravotnictví jsme si navzdory spoustě chytráků mnohokrát potvrdili, že přínos do státní kasy od kuřáků je mnohonásobně vyšší než výdaje na léčení. Což mě ale neomlouvá. Je to samozřejmě svinstvo.
Vy jste i na rok a půl přestal.
Dokonce dvakrát jsem přestal. Jenže pak jsem měl slabou chvilku... Nechám si ji pro sebe, ale přesně vím, kdy to bylo. U mě totiž záleží na pracovním vypětí. Když mám den plný pohody, nekouřím cigarety vůbec a vystačím si se třemi malými doutníčky. Naopak ve stresu načínám i druhou krabičku. Ale jsem rád, že to je jediná závislost, kterou jsem si vytvořil.
Kdyby tady místo mě seděl David Rath, tak by asi nesouhlasil.
David Rath říká spoustu hloupostí.
Čili nepijete?
Závislosti na alkoholu jsem díkybohu nikdy nepropadl. Drogy jsem neokusil nikdy, alkohol mockrát, ale závislý nejsem.
Prošel jsem si citáty, které o vás a alkoholu řekl. Je jich dost a na každém šprochu pravdy trochu.
Myslíte, že když Rath řekne desetkrát lež, tak je potřeba jí věřit? Ne že by na politické scéně nebyl alkohol frekventovaný, ale mně nedělá problém si několik měsíců nedat ani skleničku. Zatímco kdybych si neměl dát ani cigaretu, trpěl bych.
Ubral jste s alkoholem na varování lékařů?
Nikdy jsem ho nenadužíval. Ale je pravda, že jsem od té doby z jídelníčku zcela škrtl tvrdý alkohol. Několik měsíců jsem nepil vůbec, teď si dám občas skleničku bílého vína.
Kolegové novináři říkají, že jim při rozhovorech nabízíte panáky. Mně jste nic nenabídl.
Aspoň vidíte, že kecali.
Tomu nevěřím.
Ale jestli chcete, tak něco najdeme.
Kde by se to tu vzalo, když nepijete?
Moji kolegové jsou alkoholici.
Nic moc argument.
Ale vám ten alkoholismus kouká z očí. Jakmile vám nenalejeme, nebudeme schopni ten rozhovor dokončit. Vy se dostáváte do absťáku!
Vtipné. Jak ten pocit znáte?
Z cigaret.
Když je řeč o životosprávě, tak s tou mají právě politici docela problémy, ne?
Proč říkáte politici? Říkejte mnoho lidí.
Tak se podívejte do Sněmovny. Moc hubeňourů tam nenajdete.
Je to sedavé zaměstnání, každodenní stres. Politici nejsou pánem svého času, pořád pospíchají, aby čekali, čekají, aby chvátali. Udělat si při tom čas na pravidelnou stravu není jednoduché. Ale to není jen v politice. Logicky: patříme-li mezi nejoteklejší národy na světě, tak budeme mít i nejoteklejší politiky.
Nic proti premiérovi, ale na jeho postavě je ten stres vidět dost.
Ale zase to vyvažuje jeho ministr financí. Co premiér nabral, to jsem já shodil. Statisticky tak zůstává hmotnost politické scény stejná.
Když máte teď zdravější koleno, mohl jste se zase vrátit k oblíbenému tenisu?
Vlastně jsem od něj nikdy neodešel. Hrál jsem ho blbě, ale vášnivě. Dřív jsem hodně stavěl na servisu, ale to už je dávno. Hrávali jsme krajský přebor, a dvakrát jsme dokonce postoupili do národní ligy. Je to má celoživotní láska a jsem rád, že jsem k němu přivedl syna. Mám-li čas, tak hraju o víkendu a teoreticky třikrát týdně od půl sedmé do půl osmé ráno. To je bezpečná doba, kdy mi nikdo nevolá.
Jaká je vaše tenisová úroveň?
A s kým to mám porovnat?
Hrál jste někdy s Janotou, Topolánkem, Dalíkem?
Ano, ale upřímně, já to hrával závodně, oni ne. Ten rozdíl je tam obrovský.
Hrál jste s prezidentem?
Ne, a myslím, že jsme tomu oba rádi. On hodně nerad prohrává a já si ho příliš vážím na to, abych přemýšlel, co na tom kurtu budu dělat.
Můžeme po cigaretách probrat další vaše hříchy?
Každý nějaké máme.
U vás je to angličtina, že?
Je blbá, uznávám. U večeře se domluvím, ale nikdy nebudu mluvit tak, abych mohl vést složitou diskusi. To je handicap, který mnoho lidí z mé generace ještě má. Je lepší to přiznat než si hrát na frajera.
Vy jste ta generace, která ještě prožila většinu života v komunismu. V čem vás nejvíc poznamenal?
Když je vám patnáct, máte dobrý prospěch a tři pologramotní bolševici v organizaci KSČ napíšou posudek, podle něhož nemůžete jít studovat ani průmyslovku, ale musíte jít do montérek, tak vás to poznamená dost.Od toho okamžiku vám o tom režimu nemusí nikdo nic vykládat - když vaši spolužáci, kterým jste napovídal, na tu střední školu můžou.
ARMANIHO NENOSÍM
Nakolik jste se za ty roky v politice začal starat o to, jak chodíte oblékaný?
Vypadám na to?
Moc ne.
Trochu jsem ale začal. Vytvořil jsem si modely konzervativních barev a kravat, které když na sebe naházím, tak vím, že nebude průšvih. Ale bývaly doby, kdy jsem nepřemýšlel ani o tom.
Metrosexuál asi nebudete.
Aby všichni vzdychali nadšením, že mám nový model od Armaniho, tak po tom opravdu netoužím. Ale chcete-li mi dát jakoukoliv výtku módní policie, prosím. Ponesu to snáz, než když mi vytknete, že nerozumím veřejným financím.
Ze zásady nikdy nemluvíte o své manželce. Sotva se ví, že se jmenuje Radka. Jaká je?
Hodná, tolerantní a vynikající matka mých dětí. Tečka.
Má doma...
Tečka.
Zkuste mě nechat položit tu otázku.
Ne, tečka.
Má doma...
Řekl jsem tečka!
... ekonoma, který se stará o rodinný rozpočet?
Ne. Netuším, kde máme doma jaké peníze, ani na jakých účtech. Mě to zajímá od miliardy výš. A takové rodinné úspory opravdu nemám.
JSOU I HLOUPÍ MINISTŘI
Vraťme se ještě k tomu státnímu rozpočtu, který se teď chystá. Kolik má takový rozpočet řádek?
Zákon o rozpočtu má stovky stran, každá položka má podpoložky... Takže tisíce, podle toho, jak chcete nějakou částku rozpitvat. To už ale není práce ministrů.
Jak takový rozpočet vzniká? Jak dojdete k tomu, že třeba Báňský úřad dostane tolik, a ne o deset tisíc víc?
Máme strop: kolik si celá země celkově může dovolit utratit, aniž by ohrozila svou bezpečnost. Na příští rok jsme spočítali, že maximální schodek může být 105 miliard. A pak si musíte říct, co je důležitější. Sociální dávky, nebo výdaje na vědu a výzkum? Zvyšování důchodů, nebo investice do dálnic?
Prosí vás ostatní ministři? „Mirku, hele, přihoď nám miliardu!“
Každý měsíc se schází ministři financí Evropské unie a vždycky se shodneme, že jsme v té vládě jediní, osamocení, takový ohrožený druh. Zatímco všichni ministři potřebují ke svým úspěchům co nejvíc peněz, tak my co nejmíň.
Takže prosí.
Pořád. Ale moje zásadní kvalifikace je říkat NE. Jinak bych se musel jít oběsit.
Takže sedíte s tužkou v ruce nad papírem a říkáte si: Ty dostaneš tolik, ty tolik.
Já nastavím tu hranici. Přijdu na vládu a řeknu: „Vážení kolegové, nesmíme utratit víc peněz než...“ Pak přijde na řadu politika. Což beru, ale když někdo přidá k položce A několik miliard, tak musí zároveň vzít z položky B nebo C. Moje druhé základní slovo po NE je ODKUD. Čili nejdřív předložím vládě návrhy limitů pro jednotlivá ministerstva.
A všichni se zhrozí.
Nikomu to nestačí. Nakonec vláda ty limity určí a každý ministr dostane termín, takový domácí úkol, dokdy si to svoje číslo sám rozpracuje. Pak někteří přijdou, že se do toho nevešli a že potřebují víc. Já musím říct, že nemám. S dost penězi může dělat ministra každý blbec.
S jakým nejtvrdším vyjednavačem jste se kdy setkal?
Tvrdí mi nevadí, mně vadí ti hloupí. Ti, kteří si myslí, že se míra jejich úspěchu měří podle počtu peněz, které vysápou ze státního rozpočtu. I takoví jsou.
Hloupí ministři?
A proč by tam být neměli? Ministři nejsou elita národa.
Jednu věc nechápu. Stát každý rok utratí víc, než vydělá. Kdybych já každý měsíc utratil víc, než vydělám, za chvíli pojdu hlady. Jak to, že to státu prochází?
Protože mu to jen trvá déle. Vy, dokud máte dobrou pověst, tak vám taky někdo půjčí. Nejdřív banka, pak někdo z rodiny, pak známí... Možná vydržíte pár let. Pak na vás ale praskne, že žijete na dluh, přijde exekutor, všechno vám sebere a půjdete na dlažbu. Tohle je situace celé řady evropských států, které léta přiživují životní situaci svých občanů na dluh. Cožpak někdy někoho napadlo, že se Španělsko může dostat na hranici? Portugalsko na ní stálo, Řecko už je dávno za ní, Itálie se tam potácí taky. My jsme naštěstí ještě v situaci, kdy ty dluhy platit dokážeme.
Jaké jsou?
Asi 1,4 bilionu korun. A jen správa toho dluhu, tedy úroky, nás pro příští rok budou stát osmdesát miliard. Každý z nás to platí. Jak mourovatej! I když si kupujete rohlík.
Magazín Mladé fronty DNES, 4. 8. 2011, str. 4-9
