Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Mandátový a imunitní výbor přijal rozhodnutí, ve kterém mi ukládá, abych se panu poslanci Ondráčkovi omluvil za to, že jsem o něm řekl v parlamentní rozpravě, že byl komunistický fízl. Já s tímto rozhodnutím nesouhlasím a odvolal jsem se proto k Poslanecké sněmovně. Chci vám navrhnout, aby jste rozhodnutí mandátového a imunitního výboru zrušili. Dovolte prosím, abych teď uvedl několik argumentů na podporu svého návrhu.
Předně ve slovech "komunistický fízl" není žádný vulgarismus. Fízl je slovo, které odpovídá standardům běžné češtiny. Běžně se používalo i používá, a my, co jsme byli o Palachově týdnu i v září 1989 na Václavském náměstí, tak jsme prostě tyto osoby jinak neoznačovali. Říkali jsme jim nejčastěji fízl. Také jsme jim říkali mlátičky, popřípadě s využitím křestního jména tehdejšího prezidenta republiky jsme jim říkali gustapáci. Používali jsme také několik jiných termínů, ale ty už jsou vulgární. Ty bych si na půdě Poslanecké sněmovny nedovolil vyslovit. Slovo "fízl" vulgární nepochybně není.
Ano, v tom slově je výrazná dávka opovržení. Opovržení, které někteří z nás cítí k práci, kterou tehdejší příslušníci pohotovostního pluku Sboru národní bezpečnosti vykonávali. Já bych si nikdy nedovolil tímto slovem označit bývalého pořádkového policistu, kriminalistu nebo dopraváka.Prostě to bylo povolání, které potřebuje každý režim a ti lidé vykonávali veřejnou službu. Ale příslušníci Státní bezpečnosti a příslušníci pohotovostního pluku Sboru národní bezpečnosti nevykonávali veřejnou službu. Ti sloužili zločinnému režimu k tomu, aby brutálním způsobem potlačovali nikoliv kriminalitu, ale projevy svobodné vůle, občanské postoje a snahy o demokratizaci země. To byli prostě komunističtí fízlové.
Já rozumím tomu, že někteří poslanci mandátového a imunitního výboru z řad vládní koalice, pánové Zlatuška, Fichtner z hnutí ANO, pan poslanec Tejc či pan poslanec Chvojka tento názor nesdílejí. Na slovo fízl se dívají jinak, protože prostě necítí to opovržení vůči práci těchto lidí a vnímají je neutrálně, možná dokonce pozitivně.
Ale my, kteří to opovržení cítíme, máme na slovo fízl zcela jistě právo a nejde tedy o urážku, ale jde o názorový střet. Jde o názorový střet, jak vnímáme činnost těchto lidí.
Rozumím i tomu, že poslanci vládní koalice si taková slova nepřejí říkat, protože mají k těmto lidem mimořádně kladný vztah. Mohl bych uvést desítky příkladů. Řeknu jeden křiklavý za všechny. Poměrně nedávno byl do pozice druhého nejdůležitějšího muže na policejním prezídiu, náměstka pro trestní řízení, jmenován důstojník, který má za sebou kariéru sedmi let důstojníka Státní bezpečnosti. Vládě to nevadí. Některým z nás to vadí, protože těch sedm let kariéry důstojníka Státní bezpečnosti opravňuje slovo komunistický fízl, jak jsem slyšel a četl jeho argumenty, dokonce i u pana poslance Ondráčka. No, a ten člověk dnes Sobotkovi, Babišovi, Chovancovi, slouží stejně horlivě jako předtím sloužil Lorenzovi, Obzinovi a Jakešovi. Někdy mě napadá, zda ne někdy také s podobným zadáním.
Takže je celkem logické, že poslanci vládní koalice chtějí tohle slovo víceméně zakázat. A já s tím, prosím, nesouhlasím. Protože to slovo vyjadřuje určitý názor, a ten názor do Poslanecké sněmovny patří.
Jako další argument bych uvedl i to, že to slovo nezaznělo samoúčelně. Já jsem se ten den ráno nevzbudil a neříkal jsem, co bych tak dneska udělal, navezu se do pana poslance Ondráčka. Já jsem to použil při rozpravě, která byla velmi případná. Jestli si dobře vzpomínáte, rozprava se vedla o tom, zda nad finančně analytickým útvarem jako nepochybně zpravodajskou jednotkou bude či nebude zřízena parlamentní kontrola. Jednou z velkých vymožeností, kterou přinesla listopadová revoluce a demokracie, kterou jsme po ní získali, bylo, že nad represivními složkami státu, které do té doby byly do značné míry státem ve státě, byla převzata politická kontrola a vykonávána parlamentní kontrola. Že prostě nad represivními složkami, kterých se do té doby lidé báli, převzali politici kontrolu.
Někteří z nás to tady prosazovali, někteří z nás to odmítali, a pan poslanec Ondráček velmi ostře vystoupil proti tomu, že on takovou kontrolu nechce. Podle mého názoru hájil verbálně jako poslanec Poslanecké sněmovny z určitého pohledu stejné principy, které v roce 1989 bránil s pendrekem v ruce. Proto bylo v tu chvíli podle mého názoru nezbytné říci nejenom co se říká, ale také kdo to říká. Že prostě určité názory s úporností plísně ulpívají na našich demokratických institucích a docela nebezpečně je prorůstají. A i tento názor patří do Poslanecké sněmovny.
Já vím, někteří poslanci vládní koalice mi na to mohou říci:
,, Čo to trepeš? Aká parlamentná kontrola, čo je to také, všeci kradnětě a my chceme makať. Nětáraj!
Dvacet pět let tady bylo všecko špatně, úplně všechno tady bylo dvacet pět let špatně, a my teď přijdeme makat a dáme to do pořádku. Některá slova povolíme, některá slova zakážeme a nikoho se nebudeme ptát. A nikdo se nás nesmí ptát na to, jestli náhodou po velké protikorupční revoluci nekrademe třikrát tolik než se kradlo celých těch pětadvacet let.“
I tento názor, dámy a pánové, patří do Poslanecké sněmovny. A tady já prostě mám zásadní názorový střet s poslanci mandátového a imunitního výboru. Jak se díváme nebo nedíváme na činnost represivních složek před rokem 1989. Jestli k nim máme neutrální vztah, jestli k nim máme úctu nebo jestli cítíme opovržení. Pokud k nim cítíme opovržení, vyjádříme ten názor slovem fízl.
Rozhodnutí mandátového a imunitního výboru tedy spíše chápu jako snahu potlačit určitý názor, se kterým poslanci nesouhlasí. Docela chápu, proč někteří poslanci vládní koalice s tím prostě nesouhlasí. Znovu opakuji, vláda má poměrně vřelý vztah k lidem s touto minulostí, nechává je jmenovat do vysokých funkcí v Policii České republiky i ve státní správě a koneckonců ne všichni členové vlády mohou předložit čisté lustrační osvědčení.
Já chápu, že se vám ten názor nelíbí, ale parlamentní rozprava je o tom, aby ten názor mohl být přednesen. Snaha zakázat ho mandátovým a imunitním výborem je snaha o potlačení svobodné diskuse.
Dovoluji si proto navrhnout Poslanecké sněmovně usnesení:
Poslanecká sněmovna ruší rozhodnutí mandátového a imunitního výboru číslo 82.
Dovolte, dámy a pánové, protože čas se nachyluje, abych přece jenom zareagoval na některé připomínky, které padly v debatě.
Kdybych byl poslancem britského parlamentu, prostřednictvím pana místopředsedy, pane předsedo, tak nevěřím, že tenhle problém tady vůbec existuje, protože někteří lidé by tady prostě sedět nemohli. To za prvé.
Za druhé. Důrazně se ohrazuji proti tomu, co tady několikrát zaznělo, a opravdu musím říct, že mě to uráží, byť si na to nebudu stěžovat u mandátového a imunitního výboru, že si touto kauzou dělám kampaň. Ještě dokážu pochopit pana poslance Ondráčka, pokud se cítil dotčen, že si stěžoval. Ale, prosím pěkně, nebyl jsem to já, kdo jako poslanec mandátového a imunitního výboru, když řešil otázku, zda se tím bude, nebo nebude zabývat, protože není pravda, že mandátový výbor musí něco uložit. Mandátový výbor také může říct, že je to taková prkotina, že se tím vůbec nebudeme zabývat. Tohle mandátový výbor neudělal, a pak mi tady jeho členové říkají: "a my se teď kvůli vám tady musíme zabývat takovouto prkotinou ". Prosím pěkně, to je rozhodnutí členů mandátového a imunitního výboru.
Pan poslanec Mihola se ohradil proti tomu, abych neříkal vládní koalice. Mohu samozřejmě říkat někteří členové vládní koalice, ale vládní koalice má v mandátovém a imunitním výboru většinu, to znamená, že jejím rozhodnutím z vůle vládní koalice se rozhodovalo proti tomu, jestli je to prkotina, kterou se nebude zabývat, a nebo jestli je to vážná věc a mandátový a imunitní výbor mě potrestá. Zvážili jste, že to je vážná věc. Já s tím nesouhlasím, s tím rozhodnutím a odvolávám se k Poslanecké sněmovně. Ale opravdu jsem to nebyl já, kdo to vyvolal. Prosím aspoň o tohle pochopení.
Zásadní otázku řekl pan poslanec Fichtner dobře. Je to objektivní urážka, nebo není? Ano, pro spoustu lidí, kterým bych to řekl, a oni by za sebou neměli tuto profesní minulost, by to byla urážka a já bych se musel omluvit. Ale řekl jsem to člověku, který mlátil lidi za jejich názory obuškem. Já tedy chápu, že on se tím cítí dotčen, protože on si myslí, že dělal počestné povolání. Chápu, že pokud si poslanci mandátového a imunitního výboru myslí, že dělal počestné povolání, že to nutně chápou jako urážku. Ale zase lidé, ke kterým patřím já, pokládají za mimořádně urážlivé, a promiňte, vysloveně drzé, když člověk, který mlátil lidi v roce 1989 za jejich názor, se dožaduje veřejné omluvy za pojmenování komunistický fízl. A pokládají za urážlivé a nevhodné, když Mandátový a imunitní výbor mu dá za pravdu, že to skutečně urážka je. Prosím, to je střet názorů. To není zakrývané hovorem o slušnosti. Ale vy si prostě nepřejete, a já jsem tady některé důvody řekl, proč, vy si prostě nepřejete, aby se minulost nějakým způsobem interpretovala, protože s lidmi tohoto typu máte velmi vřelé vztahy.
Panu poslanci Ondráčkovi chci říci, že není pravda, že jsem řekl, že nikdy nebudu brát zřetel na jeho názory. Nikdy nebudu brát zřetel na jeho názory v otázce, zda mají či nemají být represivní složky pod parlamentní kontrolou, protože listopadová revoluce přinášela právě tu výhodu, kromě řady jiných, že se represivní složky dostaly pod parlamentní politickou kontrolu. Pan poslanec Ondráček se tady proti tomu verbálně bránil a mně v tu chvíli přišlo velmi názorné zdůraznit, že některé názory se prostě nemění a že to, co dnes tady pan poslanec Ondráček hájí verbálně, před pětadvaceti lety hájil s pendrekem v ruce. Nebylo to samoúčelné, nebylo to s cílem urazit, bylo to s cílem ukázat na tu historickou paralelu, na kterou někteří z vás chcete zapomenout.
A není pravda, co tady říkal pan poslanec Kováčik, aspoň z mého pohledu, že tu řešíme minulost. My tu řešíme budoucnost. My tu řešíme budoucnost, protože jak budeme interpretovat tuto minulost - a zřejmě s tím máme mimořádné potíže - jak budeme interpretovat tuto minulost, zásadním způsobem ovlivní naši budoucnost. Velmi těžce si s tím procházelo Německo, ale zvládlo svoji denacifikaci. My jsme svoji debolševizaci evidentně nezvládli.
Z vašich vystoupení, pánové, je to zcela zřejmé. Někteří jste to chtěli zlehčit, někteří jste to chtěli přejmenovat, o co tady jde. Ale tady nejde opravdu o nic jiného než o to, jak budeme interpretovat svoji minulost a jak si dnes a denně budeme klást otázku, jak se to tenkrát mohlo stát. Už nikdy nesmíme dopustit, aby se to stalo. To znamená, už nikdy nesmíme dopustit, abychom přestávali pojmenovávat věci pravými jmény. A já jsem prostě to pravým jménem pojmenoval. Někomu se to nelíbí, někomu se to naopak líbí, ale objektivně za urážku to nemůže být uznáno. To v žádném případě.
Když vidím pana poslance Zlatušku, tak bych se ještě jednou před ním chtěl zastat všech sportovců, všech zahrádkářů, kteří byli organizováni v Československém svazu tělesné výchovy, všem těm, kteří dostávali bonboniéry na Vánoce, protože ve své fabrice byli v odborech, prostě neexistovala jediná organizace, která by mohla být někde jinde než v Národní frontě. Všichni byli členy Národní fronty a vedoucí úlohu podle Ústavy neměly ani strana socialistická, ani strana lidová, vedoucí úlohu měla komunistická strana, která měla své tlukoucí srdce, ve kterém sloužil také pan poslanec Ondráček. A vy, kteří máte blízko ke starým lidovcům, tak se jich můžete snadno zeptat, že řadový lidovec to měl v práci i ve škole podstatně složitější než nestraník, protože prostě demonstroval, že není marxista. A já se jich jenom zastávám, nepotřebuji se zastávat sebe, ani se nepůjdu stěžovat na pana poslance Zlatušku, že o mně řekl, že jsem pohůnek. Třeba bych to mohl také vnímat urážlivě. Ale nemyslím si, že mě může Zlatuška urazit.
Bylo by asi férové říct, o čem budeme hlasovat. Budeme skutečně hlasovat o tom, jak chceme minulost interpretovat. Budeme hlasovat o tom, jak vidíme dobu těsně před rokem 1989. Budeme hlasovat o tom, zda nás mlátili komunističtí fízlové za naše názory, anebo zda příslušníci Sboru národní bezpečnosti hrdinně čelili zdivočelému davu, který byl vyzbrojen podomácku vyrobenými kostkami a pletacími jehlicemi. Poslanci Mandátového a imunitního výboru na to svůj názor řekli. Myslím si, že to bude významný signál pro veřejnost, jaký názor na to řekne Poslanecká sněmovna. Na to, zda se omluvím, či neomluvím, naše hlasování žádný vliv mít nebude. Kdybych se omluvil, urazil bych ty zástupy lidí, které komunističtí fízlové týrali a ničili jim životy. Urazil bych svého otce, urazil bych svého dědečka. To já prostě nemohu udělat a věřím, že aspoň někteří z vás mě pochopí.
