Vláda České republiky se zavázala transparentně a dlouhodobě snižovat deficit veřejných rozpočtů. Současně s tím hodlá posilovat konkurenceschopnost naší země prostřednictvím snižování zdanění práce a obecně přímé daňové zátěže. Celkové zatížení však nelze výrazně snižovat, proto je potřeba více klást důraz na zdanění spotřeby. Jedná se o dlouhodobý a prorůstový trend, který redaktoři MF DNES zpochybňují a navrhují vyšší přímé zdanění. Kromě toho předkládají mylné propočty.
Ignorují také mezinárodní situaci, která české veřejné rozpočty ovlivňuje více než hospodářská politika tuzemské vlády. V současnosti se nacházíme v komplikovaném období, kdy přibývající počet evropských států není schopen plnit své závazky. Dluhopisy těchto států se stávají rizikovými a mnozí věřitelé se je obávají nakupovat nebo chtějí vysokou úrokovou odměnu. Stále častěji hrozí, že tyto státy nebudou mít prostředky na plnění svých základních funkcí včetně ochrany sociálně potřebných. Situace se podobá stavu v roce 2008, kdy řada domácností přestala splácet hypotéky a jiné úvěry, následně se problémy přenesly do finančního sektoru i reálné ekonomiky. Nyní hrozí to samé, pouze se změnil dlužník. Tentokrát se jedná o samotné státy.
Za této situace se česká vláda rozhodla učinit maximum možného pro stabilizaci veřejných rozpočtů i posílení konkurenceschopnosti země. Nechceme se vydat cestou jihoevropských států, kde růst produktivity práce zaostával za růstem mezd a dalších nákladů. To potom ohrožuje nejen obyvatele těchto států, ale i celou Evropskou unii. Naopak současný hospodářský růst Německa je z velké části založen na mzdové zdrženlivosti a snižování nákladů práce ve střednědobém horizontu. Z toho důvodu jsme přesvědčeni, že vedle prosazení důsledných úspor a strukturálních reforem (včetně reformy trhu práce) musíme zefektivnit činnost státní správy a změnit strukturu daňové kvóty. Snižování zdanění práce a zvyšování zdanění spotřeby podporuje široká odborná veřejnost včetně profesora Jana Švejnara, kterého rozhodně nelze nařknout z nepodložených ideologických floskulí.
Podívejme se, proč nelze souhlasit s návrhy MF DNES:
1. Zdanění hazardu není všelék Hazard samozřejmě zdanit chceme a tuto úpravu jsme zahrnuli do reformy přímých daní a odvodů, u které již skončilo meziresortní připomínkové řízení. Velmi bychom si přáli, aby účinnost zdanění hazardu nastala již od 1. 1. 2012, obáváme se však, že legislativní proces neproběhne bez problémů, minimálně očekáváme nesouhlas Senátu. Odhad MF DNES (dalo by se získat sedm miliard – pozn. red.) však nepředstavuje správné číslo, protože při zrušení odvodů na veřejně prospěšné účely bude muset stát převzít určitou odpovědnost za financování sportu a kultury.
2. Paušál nenahrazuje jen stravenky Propočet „expertů“ MF DNES, který se týká zrušení daňového zvýhodnění stravenek, je také chybný, protože vytrhává z kontextu pouze jedno z mnoha opatření. Přitom daňová reforma přináší zrušení několika desítek jiných výjimek s dalším pozitivním rozpočtovým dopadem. Nelze proti sobě postavit jedinou rušenou výjimku a zavedení výdajového paušálu pro zaměstnance, když ten nahrazuje rušení zvýhodnění všech zaměstnaneckých benefitů.
3. Levnější práce znamená více zaměstnaných Snížení vedlejších nákladů práce považujeme za výrazný prorůstový impulz pro české podniky i živnostníky. Jasně se tím vyvrací tvrzení, že vláda pouze škrtá a zanedbává obnovu růstu. Musíme si uvědomit, že zdanění práce, ačkoli je placeno zaměstnavatelem či živnostníkem, se přenáší na obyčejné lidi (protože žádní neobyčejní lidé neexistují), tedy zaměstnance a spotřebitele. Souhlasíme, že proti švarcsystému je potřeba bojovat, ministr práce a sociálních věcí již v této oblasti zvýšil intenzitu kontrolní činnosti.
4. České banky jsou jistota. Nedaňme je Bankovní daně jsou vmnoha státech Evropy a v USA zaváděny pod praporem hesla „ať za krizi zaplatí ti, kdo ji způsobili“, což rozhodně není případ České republiky.
Zde banky vykazovaly i v době krize velmi vysokou stabilitu a ještě dotovaly své matky v jiných státech. Naopak panuje obava, zda by dodatečné zdanění bank neohrozilo právě onu kýženou stabilitu finančního sektoru nebo zda by nedocházelo k přesunu na klienty. Určité formy zdanění finančního sektoru, jako daň z finančních transakcí, je pak možno zavádět pouze na globální úrovni, jinak by způsobily odliv těchto transakcí do států, které tuto daň nezavedly. Možnost zavedení daně v oblasti pojišťovnictví zkoumáme, nicméně není reálné ji zavést tak, aby generovala výnosy již v roce 2012, reálný je nejdříve rok 2014.
5. Firmám se má ulevit Dvojí zdanění dividend a daňová distorze ve prospěch financování firem dluhem místo vlastním kapitálem jsou problém české daňové politiky, na který je dlouhodobě poukazováno mezinárodními institucemi. Navržená sleva na dani se proto snaží tyto negativní jevy zmírnit. K tomu je možno dodat, že koaliční politické strany se již dohodly, že bude zvolena jiná forma, a to osvobození dividend. Toto opatření je opět prorůstové, protože snižuje daňové zatížení investorů, kteří v Česku investují a vytvářejí pracovní místa. Současně směřuje k daňové neutralitě mezi způsoby financování, čímž může přispět ke snížení dluhu zaměstnavatelů a tím k jejich vyšší stabilitě, důležité v momentě, pokud by přišla další krize.
6. Dobrovolné spoření na penzi je atraktivní Odhad, kolik lidí se částečně vyváže z průběžného pilíře, je samozřejmě spojen s nejistotou. Při svých odhadech se však opíráme hlavně o mezinárodní zkušenosti ze studií renomovaných institucí, jako je OECD či Světová banka. Spoření na stáří je s výjimkou jen některých evropských zemí naprosto běžným jevem napříč OECD, s účastí občanů běžně nad čtyřicet procent, v některých zemích i nad šedesát procent. Snad nám čtenáři MF DNES prominou, že studiím mezinárodních institucí věříme více než redaktorům tohoto deníku. Jimi uváděné číslo samozřejmě neznamená žádnou úsporu.
Nevidíme důvod, proč by měla být v budoucnu Česká republika výjimkou. Stárnutí populace a nutnost vytváření doplňujících úspor je všeobecně akceptovaná skutečnost. Podmínky částečného vyvázání ze systému jsou výhodné již od hrubé mzdy 20 tisíc, účast ve druhém pilíři přináší navíc dědické nároky a širší možnosti čerpání důchodu. K důchodové reformě musíme ještě poznamenat, že její příprava probíhá v souladu s doporučením Evropské komise, která označuje za nezbytné zavést druhý pilíř a zvyšovat razantněji věk odchodu do důchodu.
7. Část příjmu rodičům? Tvrdý požadavek VV Kdyby redaktoři MF DNES při projednávání důchodové reformy nahradili jednu z koaličních stran, pak bychom rádi přistoupili na jejich požadavek zrušit zasílání procentního bodu z pojistného přímo rodičům. Jednalo se však o nepřekročitelný požadavek koaličních partnerů, který považujeme za akceptovatelnou cenu za důležitý kompromis o reformě.
8. Podporujeme pracující rodiče Kritizované zvyšování daňového zvýhodnění na dítě o 1 800 Kč ročně bude kompenzovat vyšší DPH pro rodiny s dětmi. Považujeme za lepší jít touto cestou a nezvyšovat sociální dávky. Dáváme tak jasný signál, že více podporujeme rodiny, kde se rodiče zapojují do pracovního procesu a vzniká jim příjem podléhající dani.
Přínos? Jen desetinový
Pokud bychom chtěli stručně shrnout smysl článku MF DNES, říká, že dopad důchodové reformy bude nižší a že nemá být financován zvýšením nepřímých daní, ale daní přímých. Jestliže opravíme částky, které jsou evidentně nesprávné, a ponecháme jen ty faktory, které jsou vůbec možné, dojdeme k číslu 35 miliard korun (místo 72 miliard odhadovaných MF DNES). Ponecháváme stranou fakt, že opatření začínají působit v různých letech. K tomu je třeba přidat dopad nerealizace zvýšení DPH ve výši 28 miliard korun (plný dopad pro roky 2014 a dále po odeznění přechodných vlivů). Celkový reálný dopad úspor, které deník identifikoval, by mohl být v letech 2014 a dále pouze kolem 7 miliard korun.
Návrhy MF DNES představují alternativu k vládním návrhům a zvyšují přímou odvodovou zátěž. To by znamenalo snížení konkurenceschopnosti České republiky i porušení programového prohlášení vlády. Nevěříme, že je pro občana výhodnější levnější rohlík, ale vyšší zdanění práce, tudíž i vyšší nezaměstnanost.
Mladá fronta DNES, 23. 7. 2011, Rubrika: Názory, str. 11
