Prý u sebe nosíte nůž. K čemu?
Nosívám u sebe někdy nůž, dnes kupodivu ne. Jsem kluk z vesnice a ti u sebe občas nože nosívají.
Vy jste si nevzal nůž na setkání s redaktorem Parlamentních listů?
Ne, nevzal, protože mám jeden v šuplíku. A ten vám rád ukážu, to je šperk. Přivezl mi ho Karel Schwarzenberg ze Švédska. Když jsme občas na cestách, tak se díváme, čím bychom toho druhého obdarovali, a on mi tentokrát vyrazil dech, protože to je skutečná nádhera. Švédský damašek. V mé sbírce bude na předním místě.
Někdy se pohybujete v dost nenávistném prostředí. Třeba když jste šel mezi naštvané odboráře. Kam se vám za tu dobu, co jste ve vrcholné politice, posunul pud sebezáchovy?
Záleží na tom, co vnímáte pod pojmem pud sebezáchovy. Pokud děláte práci, jakou dělám já, tudíž jste rozhodnut, že musíte prosazovat i velmi nepopulární opatření, tak se nesmíte bát. Když nemáte odvahu, tak to nemůžete dělat. A nesmíte se bát jít i mezi lidi, kteří se zcela logicky, protože to vnímají jako újmu na svých vlastních zájmech, na vás za to zlobí a hádají se s vámi. Pokud jde o souboj argumentů, je to příjemné. Pokud argumenty chybějí a nastupuje agrese, tak je to méně příjemné. Když ale agresi ustoupíte, tak jste prohrál. Nesmíte ustoupit. To ale nesouvisí s pudem sebezáchovy. Ten mám jako každý živočich. Nicméně to neznamená, že bych měl být podělaný. Často to má i velmi milé a úsměvné konce. Vzpomínám si na tu stotisícovou demonstraci odborů, jež byla na Václavském náměstí. Na jejím konci proběhla diskuse v budově bývalého Federálního shromáždění, dnes budově Národního muzea, kde jsem byl s předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslavem Zavadilem a některými ekonomickými analytiky. Když jsme s rozhlasovou diskusí skončili, šli jsme si to vyříkat na pivo, za což byl velmi kritizován. Ale nechápu, proč by od nás jako od zásadních ideových oponentů někdo chtěl, abychom si to vyříkávali třeba tím, že do sebe budeme vrážet nože. Demokratická diskuse je mnohem lepší řešení.
Na veřejnosti se tváříte jako Zavadilův velký politický nepřítel a v soukromí si s ním povídáte u piva. To je podle mě pokrytectví. Vy si to nemyslíte?
Nepoužívám slovo nepřítel. A když je někdo můj ideový soupeř, tak to neznamená, že by měl být nepřítelem a že bych k němu měl cítit osobní nenávist. V politice je totiž vzájemná úcta soupeřů hodně důležitá. Nenávist je strašně vyčerpávající a destruktivní emoce. Vážím si politiků, kteří nepřenášejí souboj idejí a argumentů do osobních vztahů. Sám se snažím chovat podobně.
Takže, když vám z Blesku volal imitátor hlasem prezidenta Miloše Zemana a vy jste hovořil velmi servilně, tak šlo též o úctu k soupeři?
S Milošem Zemanem se známe dvacet let, tykáme si a šlo o velmi silnou nadsázku. Nebyl jsem o tom na sto procent přesvědčen, ale tak napůl jsem měl podezření, že to nebyl prezident, protože ten nikomu na mobil nevolá. To je známá věc a trochu jsem si myslel, že je to kulišárna. Nicméně pan Jablonský ho imitoval tak skvěle, že jsem byl na pochybách. V mém hlase ale žádná servilita nebyla. Jestli z něčeho nemohu být podezírán, tak ze servility k panu prezidentovi.
Do nastávajících voleb jdete s výzvou, která by se dala zúžit do věty: Buď diktaturu Miloše Zemana, anebo demokracii s TOP 09 v Poslanecké sněmovně. Není to přitažené za vlasy?
To, co jste řekl, je velká parafráze. Náš program bude odpovídat na všechny společenské výzvy. Ať už v oblasti vzdělání, kultury, hospodářské a zahraniční politiky, ale i v otázkách venkova, rozvoje a infrastruktury. Je v něm vše, co seriózní programy seriózních stran mají. Program jsme zpracovávali zodpovědně a jde o návrhy řešení. To je ale jen jedna šachovnice, na níž se ve volbách bude hrát. Šachovnice systému parlamentní demokracie, na kterou jsme zvyklí. V rámci tohoto systému probíhá ideový boj o priority uvnitř systému. Spor mezi levicovými a pravicovými prioritami. Daně menší, nebo větší? Méně státu, více státu? To ale neznamená méně svobody či více svobody. Jde jen o jiné priority v rámci stejného systému. Nastávající volby však budou výjimečné i tím, že se bude hrát partie i o šachovnici výš. O systém sám. Jestli se změní nebo nezmění. Jestli zůstane systémem liberální parlamentní demokracie anebo bude posunut k systému autokratičtějšímu. Jinými slovy o to, zda rovnováha mezi ústavními institucemi - protože tento systém je založen na dělbě moci a rovnováze mezi mocí zákonodárnou, výkonnou, soudní, tedy mezi parlamentem, vládou, prezidentem, soudy - nebude narušena. Zda se praktické pravomoci některých institucí nezačnou vyprazdňovat a přesouvat k silnější, totální, až totalitní moci. To je trend.
Opět se vyjadřujete servilně. Vždyť Miloše Zemana přirovnáváte ke Klementu Gottwaldovi…
Nepřirovnávám ho ke Gottwaldovi. Jen metodu a jeho výroky přirovnávám k praktikám z padesátých let. Klement Gottwald provedl puč v roce 1948 podle demokratické ústavy jen tím, že ji začal vykládat zcela legalisticky a vykašlal se na všechny ústavní zvyklosti, principy i tradice. Jen četl písmenka a říkal, že do starých měchů nalije nové víno. Ono to stačí. Nemusí se nic přepisovat. Ústava je psaný text, principy, zvyklosti a tradice. To, co tam napsané není, je stejně důležité jako to, co tam napsané je. Dohromady jde o ústavní pořádek. Ten je zárukou práv a svobod každého z nás. Když někdo prohlásí část ústavního pořádku za idiotský, tak ústavní pořádek mění. Chce ho někam posunout, chce do těch starých měchů nalít nové víno. Výrok, že ústavní zvyklosti jsou idiotské, je totiž tomu s měchy a vínem podobný. Zeman chce tedy změnit ústavní pořádek a posunout moc směrem k autokratickému a totalitnímu režimu. Někomu to, pravda, může vyhovovat. U nás žije spousta lidí, již volají po vládě silné ruky. Kromě výhod, které tato vláda může přinést, má nicméně jednu zásadní nevýhodu. Okleštění lidských práv a svobod. To je pro nás hodnota do té míry drahá, že jsme kvůli ní připraveni zápasit, a proto se v těchto volbách nebude hrát jen o priority, ale taky o to, v jakém režimu a systému budeme žít. No, a když nás někdo obviní, že z toho chceme dělat třetí kolo prezidentských voleb, tak říkám, že v jistém smyslu ano. Nicméně třikrát podtrhuji slova, že v určitém smyslu. Už při prezidentských volbách bylo totiž mnohým z nás jasné, že nerozhodujeme jen o tom, jestli bude na Hradě sedět jeden starší pán nebo druhý starší pán. Nešlo o anketu TýTý, kdo je oblíbenější. Šlo totiž o rozhodnutí o personálním symbolu toho, v jakém režimu chceme žít. Zda v parlamentní demokracii západoevropského typu anebo v režimu putinovského charakteru. To Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman ztělesňují zcela dokonale. Oba symbolicky zcela stoprocentně.
Nyní budu citovat prezidenta Zemana. V rozhovoru pro Parlamentní listy řekl, že se domnívá, že pan Kalousek způsobil České republice výrazné národohospodářské škody. Co vy na to?
Jakkoli se snažím nečíst Parlamentní listy, tak když jsem slíbil, že vám poskytnu rozhovor na toto téma, tak jsem si interview samozřejmě přečetl. Nebudu lhát, že ne. Národohospodářské škody mi vyčítá v souvislosti s bitevníky L 159 a tanky T 72. Miloš Zeman jako bývalý předseda vlády dobře ví, že projekty tohoto objemu, a dokonce i mnohem menší, se rozhodovaly na nejvyšší vládní úrovni. Nějaký náměstek tam byl od toho, aby sklapl kramfleky a splnil úkoly, které dostal. Protože měl pracovněprávní, a nikoli politickou, zodpovědnost. Pokud se těch letounů mělo nakoupit méně - a ono se mělo -, tak o tom měla rozhodnout vláda. A možná by někdo našel upozornění od malého náměstka ve spise o tom, jestli je počet bitevníků zodpovědně zvážen. A nyní neříkám, kdo měl či neměl pravdu. Ta rozhodnutí se prostě přijímala někde jinde než na úrovni náměstků. Takže, kdyby tuto větu nepronesl prezident republiky, tak bych ji označil za pustý plk. Je to skutečný plk, který reaguje na politického soupeře dnes než na náměstka ministra obrany tenkrát.
Proč vás prezident Zeman tak nesnáší?
To, že na mě pan prezident v rozhovorech, ale i v projevu v Poslanecké sněmovně, nezapomene, beru jako vyznamenání. Snaží se o změnu systému v Česku, proti níž se TOP 09 bude bránit ze všech sil. Jemu to vadí a zásadně napadá jen soupeře, kteří mu za to stojí. O těch, kteří mu za to nestojí, moc nemluví.
Vytvoří TOP 09 po volbách koalici s ČSSD, jak se toho bojí třeba i prezident?
I Miloš Zeman musí vědět, že je to naprostá pitomost. Pravděpodobně je to nějaká jeho hra dovnitř sociální demokracie. Těžko si to umím jinak vysvětlit. Vedení ČSSD to stokrát odmítlo, stokrát jsme to odmítli i my. Nikdy se o tom žádná jednání nevedla. Je to vyloučené i teoreticky, a to nejen pro ideově neslučitelná východiska a programovou neslučitelnost. Tam jsou rozdíly takové, že si spolupráci umím představit pouze při válečném konfliktu anebo při nějaké obrovské živelní katastrofě. To pak ano, ale jinak ne. Pak je tam i důvod z té vyšší šachovnice. V ČSSD proběhl zápas o to, kdo je jejím skutečným lídrem. My z toho nemáme žádnou radost, ale skutečným lídrem sociální demokracie je Miloš Zeman a SPOZ je marginální epizodou na politické scéně. S k u t e č n á síla je sociální demokracie, jejímž lídrem je Miloš Zeman, a proto bude i silou, která bude posunovat režim směrem k autokratickému režimu. Rozhodně nemůže být ČSSD naším koaličním partnerem.
Nicméně v roce 2006 jste domlouval koalici s tehdejším šéfem ČSSD Jiřím Paroubkem, kterou měli tiše podporovat komunisté, takže už s tím máte zkušenosti a nikdy se nemá říkat nikdy…
Doufám, že už to většina veřejnosti pochopila, byť jsem tomu tenkrát nevěřil a automaticky jsem počítal, že půjde o můj poslední krok ve veřejném životě. Nicméně to byla jediná možnost, jak zabránit podpisu koaliční smlouvy Jaroslava Tvrdíka s Markem Dalíkem, která už ležela na stole. V té chvíli ji měly reprezentace ODS a ČSSD již napsanou. Pánové Ivan Langer, Petr Nečas na straně jedné a Zdeněk Škromach, Michal Hašek a Bohuslav Sobotka na straně druhé. Ti už měli hotovou koaliční smlouvu před podpisem a tohle byla jediná šance, jak tomu zabránit. Avšak ani na vteřinu jsem nepochyboval o tom, že k té naší koalici nemůže dojít. Nicméně v pozici předsedy KDU - ČSL to byla jediná možnost, byť sebevražedná, jak nedovolit dotáhnout opoziční smlouvu do konce. To se povedlo.
Takže to byla z vaší strany jen taktická hra?
Samozřejmě. Ke koalici nedošlo a dojít nemohlo. Koalice se sociální demokracií není teoreticky z dlouhodobého hlediska sprosté slovo. V Evropě je mnoho sociálních demokracií, jejichž program se mi velmi líbí. Koneckonců sociálnědemokratický lídr SPD Peer Steinbrück je mým kolegou z rady ministrů Evropské unie a kvůli jeho potřebě spořit, nezvyšovat deficit, chovat se úsporně a nezvyšovat sociální transfery jsem si z něj dělal legraci. Říkal jsem mu: Peere, ty jsi sice sociální demokrat, ale z ODS by tě vyloučili pro pravicovou úchylku. Takže je v Evropě mnoho sociálních demokracií, s nimiž bych si rozuměl. Musela by to ale být jiná sociální demokracie než ta tuzemská, která soutěží s komunisty o to, čí program bude komunističtější.
Karel Schwarzenberg je podle vás jediný nezpochybnitelný pravicový vůdce současnosti. On sám už několikrát prohlásil, že je unavený, že je možná čas začít si užívat důchodu. Počítáte i s variantou, že se Schwarzenberg v budoucnu na politiku vykašle?
Takhle si čas od času nahlas nepovzdechne jen Karel Schwarzenberg, ale každý z nás bez ohledu na věk. Nebudu se ptát, kolikrát vás do měsíce napadne, že se na to vykašlete a budete dělat něco jiného.
Ale zeptat se můžete. Zhruba třikrát týdně…
Výborně, tak to jsme na tom stejně. Ujišťuji vás, že takový nápad dostane každý v každé práci a politici nejsou výjimkou. Takže z toho nedělejte žádné závěry. Samozřejmě že všichni včetně Karla Schwarzenberga si uvědomují jeho věk a on mimořádně zodpovědně. Jednou za rok skutečně absolvuje velmi důkladnou lékařskou prohlídku, kde chce od odborníků, aby mu řekli, jestli je fyzicky připraven dál tu službu vykonávat nebo ne. Jeho fyzická forma je obdivuhodná. Nyní jde do volebního boje s plným nasazením a zcela jistě bude ještě dlouho činný v řadách TOP 09. To je dobře. Koneckonců nejúspěšnější poválečný evropský premiér Konrad Adenauer usedl do premiérského křesla, když mu bylo šestasedmdesát. To bude Karlovi letos, takže to je akorát.
Nicméně třeba Martin Kuba, Miroslava Němcová či Jiří Pospíšil z ODS nejsou pravicovými vůdci?
To jsou politické osobnosti ve svých politických stranách, ale když použijeme slovo lídr, tak frontman je jen jeden. Vy víte, kdo je frontman v ODS? Já ne.
Já vlastně také ne…
To, že to nevíme my dva, není až takový problém. Problém je, že to hlavně neví sama ODS. Zatímco v TOP 09 o tom není pochyb.
Karla Schwarzenberga nicméně někteří kritici považují za vaši loutku. Co vy na to?
To je jedna z mnoha snah dehonestovat či zpochybnit jeho, popřípadě naši, pozici. Ten, kdo se naší prací zabývá podrobně, ví, že to není pravda. Je pravdou, že co se týče běžných, každodenních mechanismů strany, tak těmi se více zabývám já. Jsme standardní demokratická strana s místními a regionálními organizacemi od Aše až po Starý Hrozenkov. To je velmi složitý mechanismus, který vyžaduje neustálý management a péči. A jde o práci, kterou předseda, když musí, tak dělá, ale je mnohem radši, když jí pověří mě. Ten výkon dovnitř strany skutečně dominantně leží na mě. Já si také někdy z legrace říkám, že jsem náčelník generálního štábu Karla Schwarzenberga. Jsem jeho prvním místopředsedou, dá mi úkol, a jak si to zařídím, to je má věc. V zásadních rozhodnutích, tedy co se týče politické strategie, směru, pozice v té či oné komplikované situaci v okamžiku krize, zejména v personálních otázkách, kdo bude a nebude ministr, tak tam je pro nás všechny naprosto nezpochybnitelnou autoritou Karel Schwarzenberg.
Dost vlivným mužem TOP 09 je i exministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Nemyslíte si, že má na hlavě již tolik másla, že straně škodí?
Na ministerstvu práce a sociálních věcí udělal obrovský kus práce. Jeho sociální reforma, kterou se prokazatelně uspořilo osm miliard korun, stála spoustu práce. Za to, že měl důvěru v člověka, který se možná dopustil něčeho špatného, myslím náměstka Šišku, přijal politickou odpovědnost a odstoupil z pozice ministra. Takže se zachoval přesně podle nepsaného etického kodexu TOP 09. O tom, jestli Šiška skutečně něco provedl, může ale rozhodnout jen nezávislý soud.
Takže třeba projekt sKaret byl dobrý projekt?
Sociální karta je velmi kritizovaným projektem, protože se bohužel v určité chvíli hodilo, aby byl do značné míry zpolitizován a shozen ze stolu. sKarta byla projekt, kde skutečně došlo k nedostatkům. Na druhé straně mi ukažte jakýkoli jiný velký projekt, kde nedostatky nebyly. Jak ministr Drábek, tak paní ministryně Ludmila Müllerová, která přišla po něm, dali na stůl jednoznačný návrh korekcí, aby byly kritizované nedostatky odstraněny a projekt úspěšný. V tu chvíli se ale už politicky hodilo, aby ten projekt úspěšný nebyl. Takže se s vaničkou vylilo i dítě a my jsme bohužel na dlouhá léta ztratili šanci zabránit zneužívání sociálních dávek, k němuž byl projekt určen. Takový je bohužel osud některých dobrých myšlenek, které se pak zpolitizují a někdo je na vás použije jako obušek místo toho, abychom se je snažili dotáhnout do konce.
Z hlediska odbornosti v politice a potažmo i ekonomice je vám často vytýkáno, že jste vystudovaný chemik. Máte na to nějaké argumenty?
Mám. Představa, že ministr má být největší žijící odborník v daném oboru, je scestná. To, že ministrem zdravotnictví by měl být nejlepší lékař, ministrem dopravy má být nejzasloužilejší železničář a ministrem financí ten nejlepší ekonom, prostě není pravda. Ministr je politik a politik je jiný džob než expert. Jeho úkolem by mělo být obklopit se dostatečným množstvím expertů a z jejich diskuse i expertní práce vygenerovat to podstatné, co odpovídá ideovým východiskům politického směru, který zastupuje. Z ryze odborného hlediska je ekonomie společenská věda, nikoli exaktní.
Z ryze teoretického hlediska neexistuje v ekonomii - a ve veřejných rozpočtech už vůbec ne - jedna jediná správná cesta. Je mnoho různých řešení, která vycházejí z různých pohledů na svět. Z různých ideových východisek. Já mám třeba zcela jiný pohled než předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Ale ryze z odborného a teoretického hlediska nelze tvrdit, že toto je lepší a toto horší výpočet. Odborně jsou to srovnatelné varianty. A politik by měl navíc být schopen o svém řešení přesvědčit veřejnost, protože ekonomika je holt věda společenská.
A další argument. Doba, ve které jsem studoval, mi nebyla moc nakloněna. Komunista mě nepustil ani na střední školu, musel jsem se jít vyučit. Nejjednodušší cesta za maturitou bylo chemické učiliště s maturitou, proto jsem chemik. Já si nemohl vybírat. Ve své době jsem to bral jako křivdu, když jsem vstával ve čtyři ráno, jezdil do fabriky a spolužáci, kteří ode mě opisovali, chodili na gymnázium. Bylo mi to líto. Z dnešního pohledu jsem za to v podstatě vděčný. Každá zkušenost je dobrá. I ta, kterou jste v dané chvíli vnímal jako újmu. V době komunismu jsem studoval velmi dobrou exaktní školu. Chemii režim nemohl pokřivit tak jako třeba práva nebo ekonomii. Takže jsem hrdým absolventem Vysoké školy chemickotechnologické. Tam nás také naučili přemýšlet, shromáždit informace, vyhodnotit je a na základě toho přijmout řešení.
Je pro vás v ekonomice opravdu tou nejlepší cestou zvyšování daní?
Když řeknete cesta zvyšování daní, tak to není správná cesta. Když si ale řekneme, že klíčová cesta pro stabilizaci makroekonomického prostředí bylo zkrocení deficitu, jeho snížení na bezpečnou hranici a stabilizování dluhu, tak ano, byla to správná cesta. Mrzí mě, že vy novináři vždycky začnete těmi daněmi. Sedmdesát procent problému jsme dokázali vyřešit na výdajové straně. Prokazatelně jsme ušetřili dvě stě padesát miliard korun. Dominantní část řešení se tedy odehrála na úsporách.
Co si myslíte o tom, že ministr financí v demisi Jan Fischer navrhl schodek v rozpočtu přes sto miliard korun?
Není k tomu žádný důvod a obzvláště nyní, kdy se zdá, že se začínáme odrážet ode dna.
Takže Česko už finanční i hospodářskou krizi přestálo?
To se strašně těžko predikuje. Nervozita na trzích je obrovská kdekoli. Na evropském trhu, americkém, asijském může stále vypadnout nějaký kostlivec ze skříně. Nyní to bylo pět let, kdy padla banka Lehman Brothers. Čtrnáct dní předtím nikdo nic netušil. Byla modrá obloha, a kdo z mých kolegů bude tvrdit, že předpovídal největší krizi za posledních dvacet let, tak nemluví pravdu. Vyjdeme-li ze všech údajů, které máme k dispozici, ze všech analytických pracovišť, tak se zdá, že se odrážíme ode dna a lze očekávat mírný růst, který lidé ucítí na své životní úrovni se značným zpožděním. Nefunguje to tak, že by se hlášením statistického úřadu začali mít lidé dobře. Tím se možná může zlepšit nálada, ale ne aktuální kupní síla. Díky naší úsporné a nepopulární politice může být ten růst postaven na zdravých základech. Deficit by měl být ale dál snižován a můžeme se hádat o tempo, s kterým by měl být snižován. Pakt stability a růstu, k němuž přistoupily evropské země, k mé lítosti nikoli Česko, přestože se tak chovalo, říká, že minimální tempo by mělo být 0,5 § hrubého domácího produktu ročně. My jsme dokázali snižovat deficit mnohem rychleji i v době recese. Jestliže v době počínajícího růstu začne jakákoli vláda deficit zvyšovat, tak je to cesta naprosto bezohledná k budoucím generacím.
Ve vysoké politice jste již patnáct let. Jako poslanec jste do Poslanecké sněmovny poprvé vstoupil v roce 1998. Jak jste to tak dlouho v tak stresujícím prostředí vydržel?
Neřekl bych, že jsem člověk s hroší kůží, ale musíte mít snížený práh citlivosti. Pokud byste ho neměl, tak byste nevydržel všechny urážky a ataky, které často pokládáte za nespravedlivé. Za tu dobu jsem byl mnohokrát zcela nepravdivě a nesmyslně osočen. A s tím musí také každý počítat.
Poté, kdy si ráno přečtete noviny, působíte jako agentura public relations (PR). Obvoláváte novináře, tu někoho seřvete. Myslíte si, že je podobné chování pro politika správnou vizitkou?
Myslím, že ano. Navíc to není až tak masivní. Ti, komu se to přihodilo, to potom vyprávějí na novinářských sedáncích a patřičně vše nafouknou. Pak to vypadá, že ráno nic jiného nedělám, než volám novinářům. Podle mě je to správně, protože odpovědnost mají politici s novináři společnou. Často pociťuji úzkost a pochybnosti, jestli jsem něco řekl správně, jestli jsem příliš nestrašil, jestli jsem vše dobře vysvětlil. Když tedy novinář napíše evidentní pitomost a nepravdu, jsem dalek toho, abych psal šéfredaktorovi dopis, že podle tiskového zákona je třeba zjednat nápravu. Rovnou mu zavolám. Na druhé straně netrpím paranoiou a nemyslím si, že to někdo udělal schválně anebo, že mu někdo zaplatil. Udělal to proto, že odvedl špatně svou práci. Tak je namístě, aby ho na to někdo upozornil, že by si měl dát příště pozor a takové blbosti už nepsat. To je zpětná vazba, kterou by měl podle mě dostat každý. Jen někteří se z ní však i poučí.
Ještě předtím, než čtete noviny a voláte novinářům, si prý doma v posteli píšete krátké básničky k tématům dne. Můžete zarecitovat tu, která se vám za poslední měsíc nejvíc povedla?
Nemůžu. Nedělám to po ránu. Nevím, kdo přišel na to, že se ráno vzbudím a ještě než si vyčistím zuby, napíšu epigram. Píšu pro pobavení své a svých přátel rýmovačky na aktuální situaci. V každé práci - a v politice také - vznikají komické situace samy o sobě, které se dají popsat humornou rýmovačkou. Když mě něco napadne, tak to napíšu a snažím se tím pobavit přátele. Nikdy to nevydám. Proto nic neřeknu ani vám. Nehněvejte se, ale jde o soukromou zálibu. Myslím si totiž, že se žádná práce nedá dělat pořádně beze srandy. Když na pracovišti není trochu legrace a když si neumíte udělat srandu sám ze sebe, je život smutný. Nicméně prací politika není zveřejňovat své rýmovačky, jejichž umělecká úroveň je pochybná.
A jakou máte tedy největší vzácnost ve své sbírce šavlí?
Nejde o sbírku, mám sedm šavlí. Pravděpodobně šavle mongolského šlechtice spíše kvůli dřevěné a vyřezávané pochvě než kvůli čepeli.
To všechno mám z doslechu. O Miroslavu Kalouskovi totiž nikdy nevyšla žádná biografie. Proč ne?
Já ani nemám v úmyslu psát paměti anebo něco zveřejňovat. To, čeho si na světě nejvíc vážím, je svoboda. Jsem svobodný občan a v současné situaci již mnoho let ve veřejných službách. A k nim nepatří, abych zveřejňoval své soukromí. Jestli mám nebo nemám rád vážnou hudbu, kolik mám šavlí a tak. To je zajímavé pro voyery, ale ne pro konzumenty veřejných služeb.
Nicméně politici jsou osoby veřejně činné a mělo by se o nich toho vědět co nejvíc. Vy si to nemyslíte?
Já ale nic netajím. Jen nemám potřebu to vykřikovat na každém rohu. To, že mám rád vážnou hudbu, vědí ti, kdo mě na koncertech vídají. Nechodím tam v masce. Nemám ale důvod chodit do novin a říkat, že mám rád vážnou hudbu. Co to o mně vypovídá? Totéž, jako kdybych řekl, že mám rád džez, ostatně ten mám rád taky.
Byl jsem z vás dost nervózní, proto děkuji za dva panáky pálenky grappa. Byla výborná. Proč jste si nedal se mnou? Je pravda, jak se píše, že už jste s alkoholem přestal?
Nedal, protože v práci nepiju.
V práci nepijete, ale po práci se napijete?
Nyní ne, ale uvidíme. Pro politika je důležité, aby nebyl v práci opilý. Jestli se opije večer, než jde spát, tak je to jeho ryze soukromá věc. Nicméně bych si s vámi panáka nedal ani večer. Přihodila se mi záležitost, která mě velmi mrzela. Když jsem byl večer doma ve svém potřetí vytopeném domě v Bechyni, tak jsme se tam všichni zmrskali. Rád bych viděl někoho, kdo by to neudělal, když má potřetí vytopený dům. Fakt, že jsem v tu chvíli zvedl telefon televizi Nova, mě vážně mrzí. Není mi líto, že jsem se v té situaci, v níž jsem byl, opil. Každý to řeší jinak. Buď alkoholem, anebo prášky. Ne každý ale zvedne telefon, když mu zavolá televize Nova. Tak jsem se prostě zařekl, že tuhle šanci hyenám z bulváru už nikdy nedám. Ani ve svém soukromém životě.
Když vám tedy zavolám a nebudete brát telefon, tak si někde dáváte pivo?
Prostě už vám nikdy nedám tuto šanci. A jestli to vyřeším tím, že nezvednu telefon nebo už si nedám panáka, to je má věc.
Parlamentní listy, 9. 10. 2013
