Kalousek: Někteří hlídací psi demokracie byli odejiti, jiní ulehli k plným miskám

Proč Andrej Babiš říká, že jste symbolem korupce? 
On si dovoluje říkat stejné a často i mnohem větší nehoráznosti. 

Tahle je ale o vás, a tak se ptáme, jak na ni asi přišel. 
Těžko mě můžete volat k odpovědnosti za to, že to říká. Ve sněmovně jsem na to reagoval tak, že už je po předvolební kampani, takže čas, kdy stálo za to reagovat na podobné věci a tisíckrát vyvrácené bulvární nesmysly, je pryč. Diskuse, na níž pan Babiš reagoval urážkami, nebyla o žádném konkrétním korupčním případě, ta byla o tom, že tu nastalo trvalé, systémové korupční prostředí. Proto, že jedna osoba je vlastníkem Agrofertu a zároveň ministrem financí. A premiér Sobotka ani jiné mechanismy to nemůžou ohlídat. Prostě to nejde. 

Proč myslíte? 
Uvedu vám tři příklady. První: ministr financí je vedle guvernéra ČNB jedna ze dvou nejdůležitějších postav pro podnikání na kapitálovém a finančním trhu. Je nositelem primární legislativy – zákona o bankách, zákona o podnikání na kapitálovém trhu, o investičních fondech ... V jejich rámci se pohybují všechny finanční instituce. Vedle toho je ministr financí také významným hráčem na kapitálovém trhu, kde jde o obrovské, v průměru dvousetmiliardové každoroční emise a operace na kapitálovém trhu, kde jeho ministerstvo spolupracuje s bankami. A pan Babiš má současně 25 miliard úvěrů od těchto bank. Nelze kontrolovat, zda za vstřícný postoj vůči bankám nebyly jeho úvěrové smlouvy vylepšeny. Ty úvěrové smlouvy podléhají bankovnímu tajemství. 

Existuje možnost požádat ministra financí, aby smlouvy pro kontrolu zveřejňoval, čímž by se zbavil podobných podezření? 
Můžete ho poprosit, ale je to směšná představa. Ve svobodné zemi to přece nelze po nikom požadovat, jde o bankovní tajemství. Ani premiér, ani policie se nemá šanci k těm smlouvám dostat, dokud neexistuje důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Neexistuje mechanismus, který by mohl kontrolovat, jestli daňový poplatník nepřispívá Agrofertu na výhodné úvěrové smlouvy. 

Máte znalost o tom, že přispívá? Nebo že přispěje? 
Jistě, nemohu tu tvrdit, že k tomu dojde. Ale nemohu ani tvrdit, že k tomu nedojde. To je, jako když pustíte tygra do masny, zavřete dveře a zhasnete. Můžete věřit, že si nekousne. Ale to je tak všechno. Nic jiného dělat nemůžete. Doufat, že si nekousne. A stejná věc je s účastí ministra financí na bankovní radě. To je ten druhý příklad. Nikdo jiný z vlády, dokonce ani premiér, nemá do bankovní rady přístup, pouze ministr financí. Má právo slyšet to, co se projednává, má právo vidět všechny materiály z rady. Za každou informaci odtamtud by každý podnikatel, i mnohem menší, než je pan Babiš, dal cokoli. Každý, kdo by se k nim dostal, získá na trhu obrovskou výhodu. Mají cenu zlata. Nikdo nemá šanci zkontrolovat, jestli toho Andrej Babiš zneužije, nebo nezne užije. Je to naprosto bezprecedentní korupční prostředí, jež tu vzniká. 

Vina ale není na Andreji Babišovi, ne? Ten se jen jmenování ministrem financí nebránil. 
Jistě! A ani to není kritika Andreje Babiše. To je kritika premiéra. Jako bývalý ministr financí si toho musí být dobře vědom. Měl s Babišem jednat o pozici prvního místopředsedy vlády anebo ministra zahraničí, pak by tento problém neexistoval. Obrovský překryv pozice ministra financí a zájmů Agrofertu vytvoří trvalé korupční prostředí, proti kterému byl čas kmotrů časem nevinných koťátek. To bude Šer Chán. A pan premiér není Mauglí. 

Mluvil jste o třech příkladech – tohle byly dva. 
Měl bych řadu dalších, chcete jich dalších pět, anebo tři vám budou stačit? Posledním typickým příkladem je velmi nebezpečný termín v programovém prohlášení vlády – potravinová soběstačnost. Zní to hezky, ale není to vůbec komfortní pro spotřebitele. Znamená totiž jen komfort pro české producenty, kteří často nejsou schopni konkurovat jiným, levnějším evropským potravinám. Jinými slovy, český spotřebitel si připlatí za to, že si od českých producentů může pořizovat třeba i nekvalitní a drahé potraviny. Potravinová soběstačnost je: dejte nám peníze z našich daní, abychom mohli konkurovat efektivnějším zahraničním konkurentům. 

Jste legendárním odpůrcem toho opatření. Tahle vaše výtka nesouvisí s nastolením nové vlády, ne? 
Ano, jsem velký odpůrce tohoto přístupu, ale zároveň rozumím, že nejsem nositelem jediné pravdy. Chápu, že vládnou jiné politické síly, ty, co se mnou nesouhlasí. Tedy, i když to připustíme, že mají pravdu – a já stále tvrdím, že ne –, stejně neexistuje metodika, díky níž by se dala určit hranice, kdy jsou dotace v zájmu země a kdy už v zájmu bilance skupiny Agrofert. Koneckonců, měli to i na billboardu – ANO, bude líp. A nakonec jistě někomu líp bude. 

Voliči se v demokratických volbách rozhodli, že Andrej Babiš bude disciplinovaný Šer Chán. Že to bude tak jako tak lepší, než když jste vládli vy. 
Voliči si tyhle věci neuvědomovali. Jistě, volič pan Faltýnek (poslanec Parlamentu za hnutí ANO a člen představenstva Agrofert, a. s.; pozn. red.) si byl zcela jistě vědom, jaké možnosti to skýtá. Pan Babiš určitě také. Ale veřejnost si těch jejich možností vědoma nebyla. A co se té disciplíny týče, byl jsem vždy přesvědčen, že vy novináři tak jako politikové víte, že není klíčové věřit nebo nevěřit, že někdo něco udělá anebo neudělá, protože má disciplínu. Ale víte, že zásadní je nepřipustit systém, v němž je riziko trvale přítomné a nekontrolovatelné. 

Takže jsme korupční prostředí, jež tu líčíte, připustili my, novináři? 
Tak bych to neformuloval, ale jistě je to část obsahu mé odpovědi. Položme si otázku – do jaké míry tu selhala média jako hlídací psi demokracie? Kvalifi kovaný novinář si přece musel být těchto rizik vědom. Ale nejenže se o nich před volbami nepsalo. Ono se o nich nepíše ani teď. 

Každý máme jinou roli, ale ptáme se, proč jsme tam, kde jsme? Proč se ty pojistné mechanismy dávno nevytvořily? Proč jste je nenastartovali, když jste byli u moci? 
My jsme to v předvolební kampani samozřejmě říkali. Ale hlas politického konkurenta zní účelově, a proto nedůvěryhodně. Jeden z důvodů, proč tu máme tohle korupční prostředí, o němž nikdo nechce slyšet, je fakt, že osoba Andreje Babiše v sobě nespojuje jen ministra financí a vlastníka Agrofertu, ale je také vlastníkem významného mediálního impéria. MF Dnes měla přece velmi silné investigativní oddělení. A kdyby nepatřila Andreji Babišovi, mohli jsme si před volbami jistě přečíst celou řadu kauz z jeho podnikání. Jak se dostal k Petrimexu, jak se dostal k Lovochemii, jak mu kamarád Gross zařídil, že mohl státu odprodat zpátky ztrátovou Explosii. Ale i tohle všechno jsme si mohli dávno přečíst, protože to novináři vědí. Jenže změnila se situace. Nejen ta politická, ale i situace na mediálním trhu. A někteří hlídací psi demokracie byli odejiti, jiní ulehli k plným miskám a přestali hlasitě upozorňovat na rizika. 

Není právě tohle hlavní úkol opozice? 
Ano. Zbylo to na opozici, a tak to děláme. Nikoho nekritizuji, jen přesně popisuji situaci. Jediný, kdo může mluvit nahlas, je nezávislá opozice. 

Jenže většina médií - nikoli Refl ex - vás prezentuje jako představitele poražených sil a bývalého zkorumpovaného režimu ODS a TOP 09. A je to zřejmě i všelidový názor na věc, jak víte. A na tom názoru máte přece svůj podíl. 
Já nikdy netvrdil, že si lidé korupci vymysleli a že tu nikdy nebyla. Neseme za to odpovědnost. Bývalá vláda se k odpovědnosti hlásí, k odpovědnosti za pochybení, jež udělala – udělala je proto, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ten všelidový názor na věc, jak říkáte, vyprodukovali profesionální šiřitelé blbé nálady. A ti se rekrutovali právě z části protikorupčních iniciativ. 

Konkrétně? 
Třeba Transparency International nebo protikorupční fond Karla Janečka. Ti upozorňovali na korupční rizika a dělali to správně. Ale já se ptám: Co dělají teď? Proč ulehli na polštáře? Proč Transparency International, která tu udělala spousty dobré práce, tváří v tvář této bezprecedentně monumentální netransparentnosti a korupčnímu prostředí mlčí jako ryba? 

Zeptal jste se jich? 
Ne, mám to v úmyslu. Ale pravděpodobně se nedozvím žádný zveřejnitelný argument. 

Kdo je nyní, podle vás, nejmocnější člověk v zemi? 
Pokud zafunguje normalizační mentalita ... Postupné, pozvolné ohýbání páteří, etických norem a osobní odvahy. Pamatuji si zoufalství svých rodičů z toho, jak něco, co v roce 1969 nebylo možné a slušný člověk by to nikdy neudělal, bylo v roce 1970 už normou. Pokud tato mentalita zafunguje ... 

 ... pak kdo je tím nejmocnějším? 
Pokud to bude takhle dál fungovat, je nejmocnějším mužem ve státě Andrej Babiš – vlastník Agrofertu, MAFRA a ministr financí. 

Říkáte, pokud to takhle bude fungovat ... Takže to nefunguje, předjímáte? 
Mám za to, že to běží. 

A co proti tomu děláte? 
Úkolem demokratické opozice je tomu bránit. Měl jsem o tom projev na sjezdu TOP 09. Jako společnost stojíme před velkou výzvou čelit tomu riziku – a já je vidím ve dvou modelech. Model monarcha – kdy by si ústavní instituce ráda přivlastnila faktické pravomoci jiných státních institucí – a druhý model oligarcha. To je model, kdy je někdo schopen kumulovat velkou politickou, ekonomickou a mediální moc. Oba ty modely jsou podle mého názoru veliké riziko pro svobodný systém. A to riziko se může znásobit, pokud k sobě monarcha a oligarcha naleznou cestu. 

Teď hrozíte, anebo se domníváte, že to tak už je? 
Myslím, že to je reálné riziko. Do jaké míry je realizovatelné, to si posuďme každý sám. 

Ptáme se, jestli je už realizované? 
Mám ten pocit. 

Máte síly po prohraných volbách s tím něco dělat? 
Nikdo nám přinejmenším nemůže zavřít ústa, takže o tom mluvíme. A za to pak platíme tím, že nás jiní dělají symboly korupce. Máme možnosti. Jsou tu veřejná vystoupení, sociální sítě a internetová média a s těmi já pečlivě pracuji. A to není málo. Slovo je zbraň. 

Myslíte, že jím zrovna vy umíte správně nakládat? Že tón, který volíte, je správný? 
To posuďte vy. Třeba teď se s vámi bavím tak, jak si myslím, že je to správné, a s hlubokou vírou, že to tak i napíšete.