Kalousek: Naše demokracie nebyla nikdy ohrožena jako teď

Matador české polistopadové politiky Miroslav Kalousek není frustrovaný z opoziční role. Je si totiž jistý, že jeho strana nabízí voličům nejlepší zboží v podobě odpovědné rozpočtové politiky a ochrany parlamentní demokracie, tudíž se časem opět do vlády dostane. O vítězství ale nesní, neboť nepopulistická strana podle něj volby v Česku vyhrát nemůže.

Jste hodně slyšet, vidět, kritizujete vládní koalici a především svého nástupce na ministerstvu financí Andreje Babiše, ale efekt to moc nemá. Nedeprimuje vás to?

Není to poprvé, kdy jsem v pozici opozičního politika. Bude-­li zachována standardní demokracie – a já doufám, že bude, byť nikdy nebyla ohroženější než dnes –, tak role opozice bude vždy stejně důležitá jako ta vládní. Volič má mít právo na věcnou kritiku vládních chyb a nabídku alternativ její politiky. Je jen na něm, jakou cestu si pak vybere.

O této poučce nikdo nepochybuje, akorát že v denní praxi vám to moc nepomáhá.

Není to pravda. Jde o běh na dlouhou trať. Opoziční politik jistě nemůže počítat s tím, že když něco řekne, druhý den se to stane společenskou realitou. Může ale upozorňovat, že jím nabízená alternativa je pro lidi výhodnější a pro budoucnost odpovědnější než to, co dělá vláda. Není tam okamžitá seberealizace a z tohoto hlediska to může být frustrující.

Jsou i jiné důvody k frustraci. Třeba když prezident Miloš Zeman prohlásil o TOP 09, že jde o zkrachovalou stranu.

To není frustrující. To je prostě hloupý plk a hloupými plky se nemůžeme nechat frustrovat. Navíc prezident republiky není součástí volné soutěže politických stran, takže to ani není soupeř. Ano, je frustrující mít takovéhoto prezidenta, a to bych mu ten výrok o TOP 09 ještě docela rád odpustil.

Co byste mu neodpustil?

Jiné výroky, které z něj nejen v očích domácí, ale zejména zahraniční veřejnosti dělají propagandistu Kremlu.

No nevím. K situaci mírné hysterie kolem průjezdu amerického konvoje se Miloš Zeman vyjádřil velmi jednoznačně, kdy jeho odpůrce nazval „antiamerickými blázny“.

Zaplať pánbůh. Tam si zachoval zbytky zdravého rozumu, ale nezapomněl se současně vyjádřit i vůči těm, kteří vidí v Rusku bezpečnostní hrozbu, aby byl takzvaně vyvážený. To, co se teď děje kolem amerického konvoje ze strany některých postkomunistických zombie v čele s doktorem Vyvadilem, skutečně přesahuje všechny meze. Hystericky vyvádějí, jako by se blížila okupační vojska, ačkoli přijíždí náš partner z mezinárodního společenství, díky němuž už nás snad nikdo okupovat nebude.

Mluvíte o Rusku jako o největší bezpečnostní hrozbě. Je to pro TOP 09 klíčové téma současnosti?

Klíčových témat je řada, ale v mezinárodní politice si každá země musí říct, jaké jsou priority bezpečnostních hrozeb, kterým čelí. TOP 09 je přesvědčena, že největší hrozbou je imperiální rozpínavost Ruska směrem na Západ. Je evidentní, že pan prezident Putin se snaží resuscitovat mocenské ambice Ruska. Je zřejmé, že my jsme kdysi do této sféry patřili a že na jídelním lístku jsme i nyní.

 Vy si to opravdu myslíte?

Jsem o tom přesvědčen.

Náčelník generálního štábu Petr Pavel mi minulý týden řekl, že současné ruské vedení už se smířilo s definitivní ztrátou Česka, které patří jinam.

Kéž by měl pan generál Pavel pravdu. Obávám se, že je příliš velký optimista. Možná by si měl vzpomenout na léta svých studií na vysoké vojenské škole ve Vyškově, kdy jsme ještě byli součástí Varšavské smlouvy, a mohl by si uvědomit, že Rusko nikdy neztratilo ambice mít hranice až na Šumavě.

Takže podle vás je Vladimir Putin připraven vzít tanky, letadla, možná atomové zbraně a obsadit území až po Šumavu?

Ne, bezprostřední vojenské agrese se neobávám, ta není reálná. Panu prezidentu Putinovi je 62 let a tohle je dlouhodobý proces. Rusko bylo 20 let víceméně smířeno s uspořádáním po konci studené války, teprve v poslední době obnovuje svoje imperiální ambice. To může trvat několik desítek let, ale tendence vrátit ruský vliv do maxima území, které měl kdysi Sovětský svaz, tu prostě je. Teď je na řadě Ukrajina, mimořádně se obává Pobaltí a i my musíme vědět, že na tom jídelním lístku pořád jsme. Kdyby na to Rusko skutečně rezignovalo, jak říká pan generál Pavel, nebudou tu přece tak mimořádně a viditelně aktivizovány ruské zpravodajské služby a jejich agenti. Kdyby o nás neměli zájem, určitě by neplýtvali prostředky a energií na tak mohutnou propagandu. Nemluvím tedy o vojenském ohrožení, ale o snaze udržet si sféry vlivu a to vnímám jako bezpečnostní riziko.

Nepatří to tak nějak k velmocem typu Ruska či Ameriky?

Já to snad ani nevyčítám té velmoci, vyčítám to kolaborantům na území České republiky.

Váhám, jestli jste prozíravý realista, nebo sýčkující pesimista, ale pozoruji u vás sklon k temnému hodnocení věcí. Občané momentální situaci vidí příznivěji než za vaší vlády. Ekonomika roste, lidé to vnímají i na stavu svých peněženek, 55 procent Sobotkově vládě fandí. Proč soudíte, že demokracie nikdy nebyla ohroženější než dnes?

Ekonomika roste, ale to není zásluha této vlády.

Ani té vaší.

Jistě, ale zásluhou naší vlády prokazatelně je, že jsme v těžkých podmínkách uzdravili veřejné rozpočty a vytvořili předpoklad pro budoucí růst na zdravých základech. Velkým prohřeškem této vlády je, že je zase podkopávají a zhoršují stav veřejných rozpočtů.

Což pánové Sobotka a Babiš vehementně popírají.

Popírat to mohou, jak chtějí, ale tady jsou oficiální čísla ministerstva financí (Miroslav Kalousek ukazuje tabulku se sloupcovým grafem), která potvrzují, že během dvou let dokázali zhoršit strukturální saldo veřejných rozpočtů o 60 miliard. Vláda v podstatě nedělá vůbec nic, asi se poučila z nulové aktivity úřednických kabinetů Jana Fischera a Jiřího Rusnoka, která jim vynesla velkou popularitu.

Tak to přece není. Sobotkův kabinet valorizoval penze, vrátil daňovou úlevu pracujícím důchodcům, zvýšil příspěvky na děti i porodné.

Ale na úkor čeho to udělali?

Ne na úkor čeho, prostě pomohli lidem.

Počkejte, nepomohli. Kdyby skutečně splnili svůj slib, ušetřili na vládní spotřebě a ty peníze dali lidem, tak bych ani necek. Jenže vláda zvýšila výdaje vládní spotřeby a to, co takzvaně vrátila lidem, jak říkáte, dala na dluh.

Ale ten bude splacen ve vyšší spotřebě, lidé budou víc utrácet, průmysl víc vyrábět, budou se stavět nové byty.

Vrátí se jen daň, ale ne všechno. Podívejme se na dětské přídavky nebo na slevu na dítě. Vláda peníze neušetřila jinde, nýbrž zvýšila deficit, což znamená, že sáhne dítěti do kolébky, půjčí si od něj 200 až 500 korun měsíčně, dá je jeho rodiči, ale až dítě dospěje, bude muset dluh splatit. Vláda jenom posouvá peníze mezi generacemi a věří, že rodiče si budou myslet, že je mají od ní, nikoliv od svých dětí, což se propagandisticky daří, neboť se tomu říká podpora rodin s dětmi.

Vidím, že jste prozřel, neboť za svých lidoveckých let jste také zvedal ve sněmovně ruku pro vyšší přídavky či daňové úlevy rodinám s dětmi.

Zajisté, to byl také jeden z důvodů, proč jsem tu stranu opustil. Nechtěl jsem se účastnit socialistické přerozdělovací politiky, nýbrž dělat úspornou, odpovědnou politiku, a proto jsem musel odejít od lidovců.

Co je to platné, když vaše úsporná, odpovědná politika skončila krachem v předčasných volbách na podzim 2013 a naopak obliba současné vlády se zvyšuje?

Naše politika neskončila krachem proto, že byla rozpočtově odpovědná.

Ale taky proto. Lidé už měli dost utahování opasků, škrtů, dušení ekonomiky, sKaret ministra Drábka.

Vláda padla z jiných důvodů, jež nechci rozvádět. TOP 09 vždy říkala, že bude dělat odpovědnou politiku, která nemůže nebolet. To jsme splnili. Že nezbytné kroky nebyly populární a ubíraly nám body, jsme věděli. Platí věta Jeana-­Clauda Junckera, bývalého ministra financí Lucemburska, která zní: „Všichni víme, co máme dělat, ale nevíme, jak zařídit, abychom pak neprohráli volby.“ Na ni jsem si mockrát vzpomněl, když jsme říkali, že víme, co chceme dělat, že je to odpovědné vůči budoucnosti a i za cenu ztráty voličů to prostě udělat musíme.

Jenže lidé vám logicky opáčí, co je odpovědného na tom, že náměstek ministra Drábka Vladimír Šiška si přikrádal na IT zakázkách a byl za to odsouzen?

Teď mluvíte o něčem úplně jiném.

Ne. Mluvím o všeobecně rozšířeném pocitu občanů, kteří pak logicky raději dali hlas Babišovu ANO než vám.

Já ale mluvím o rozpočtově odpovědné politice a nevím, jestli pan Šiška něco spáchal, pravomocně ještě odsouzen není. Pokud něco spáchal, je to samozřejmě průšvih a poškodilo nás to. Na rozdíl od pana ministra Ťoka Jaromír Drábek neříkal, že za to nenese odpovědnost, byť sám nic neprovedl, a odstoupil. To byl vzorný projev politické kultury. Můžete říct, že tento případ poskvrnil pověst TOP 09, ale nemůžete říkat, že jsme nedělali rozpočtově odpovědnou politiku, protože selhal jeden náměstek, jenž navíc nikdy nebyl člen TOP 09.

To je tedy ekonomický rámec vašeho hodnocení. Vraťme se k tomu, proč je demokracie u nás ohrožena víc než kdy dřív?

Protože tady nikdy nedošlo k tak obrovské koncentraci ekonomické, politické a mediální moci v jedněch rukou, navíc v rukou, které se netají, že pokládají demokracii za obtížnou a pomalou žvanírnu. Vždycky jsem počítal s tím, že na stabilním hřišti parlamentní demokracie se budou přelévat vlny voličských sympatií mezi levicovými a pravicovými idejemi. Jenže hnutí ANO a jeho majitel je fenomén, který se nezabývá ideovými rozdíly, liberalismem a konzervatismem. Otevřeně říká, že chce změnit to hřiště. Jeden z jeho velkých obdivovatelů pan podnikatel Jančura to označuje za lídrovskou demokracii. V okamžiku, kdy začnete ke slovu demokracie vymýšlet přívlastky, tak už hoří. Měli jsme třeba lidovou demokracii. Nedávno jsem poslouchal projev předsedy vlády za druhé republiky Berana, který mluvil o „naší rychlé a akceschopné demokracii“. Pořád totéž. Je-­li tímto způsobem podkopávána demokracie, je ohrožena elementární svoboda každého z nás.

Tak to vidíte vy, politický filozof Václav Bělohradský to chápe jinak. Nástup hnutí ANO přes veškerá rizika vnímá jako jistou šanci k rozčeření zatuchlého českého rybníčku.

Pan profesor Bělohradský je fascinován mocí, ať přichází odkudkoliv. Kdysi byl fascinován Václavem Klausem, pak Milošem Zemanem a teď Andrejem Babišem. Při veškeré úctě k jeho vzdělání, erudici a schopnosti formulovat, mohl by být dvorním filozofem jakéhokoliv vladaře za jakýchkoliv podmínek.

Zkuste ho neshazovat a zamyslet se nad podstatou Bělohradského slov. Nemůže ANO skutečně vybudit tradiční strany k větší aktivitě a otevřenosti?

Já ho tím vůbec nechci shazovat, chci jen říct, že pan profesor Bělohradský se takhle chová dvacet let a lehce mi běhá mráz po zádech, když dnes hovoří o postdemokratickém systému. Že je v každé společnosti, tedy i v České republice poptávka po nějaké silné ruce, která konečně zamete s tou prohnilou žvanírnou a přinese nové pořádky, to není na zeměkouli za posledních 150 let nic nového. Říkal to Mussolini a byl s tím velmi úspěšný. Hlásila se k tomu řada jiných diktátorů a ty konce byly vždycky stejné. Jedinec přišel o velký kus osobní svobody. Záleží na tom, co má každý z nás jako svou prioritu. Máme--­li za ni bůček a naději, že úspěšnější soused dostane za uši a bude mu sebrán kus majetku, tak ano, může to být velmi přitažlivé a nepopírám, že takových lidí je tu hodně. My, kteří vnímáme jako svou největší prioritu osobní svobodu co nejméně omezovanou všemocným státem, z toho máme obavy a bojujeme proti tomu.

Že by mimořádně schopný podnikatel a miliardář Babiš toužil po systému, který by mu zaručil bůček a že jeho soused dostane za uši kvůli většímu majetku?

On je přece typický představitel státního korporativismu. Není podnikatel běžného typu, který si zakládá na konkurenceschopnosti svých výrobků, ale podnikatel, jenž nutně potřebuje stát, jeho dotace, daňové úlevy a přívětivou legislativu.

Chcete říct, že Andrej Babiš šel do politiky a založil hnutí ANO, aby si pojistil svůj byznys?

Jeho motivy neznám, ale podíváme-­li se na to, co teď předkládá například v biopalivech, tak se přesně takhle chová. Novely zákonů o spotřebních daních a ochraně ovzduší nemají za cíl nic jiného než zvýšit odbyt Babišových podniků na biopaliva a zajistit mu monopolní postavení na trhu.

Čili předsedové ČSSD a KDU-ČSL jsou podle vás tak hloupí, naivní nebo úplatní, že u toho ministrovi financí asistují?

Myslím, že když mu to na vládě schvalovali, věděli jen dva lidé, ministr financí Babiš a ministr zemědělství Jurečka, o co doopravdy jde. Ostatní členové vlády se spolehli na to, co jim říkali. Chci věřit, že až zjistí, oč skutečně jde, ustoupí od toho.

Andrej Babiš po trojích volbách, v nichž uspěl, Deníku řekl, že časem tu budou jen dvě strany, levicová ČSSD a jeho ANO, které bude zastupovat pravicové voliče se sociálním cítěním. Tím chtěl říct, že jeho hnutí nahradí ODS a TOP 09. Nejsou vaše výtky a kritika Andreje Babiše motivovány právě strachem z toho, že ANO pohltí vaše voliče?

To se nemůže stát, protože hnutí Andreje Babiše není levicové ani pravicové. Je to typické populistické hnutí, které upoutává voliče nesplnitelnými sliby. Dřív nebo později to lidé pochopí. Vezměte si třeba Babišův slib, že bude lépe vybírat daně. Opak je pravdou, efektivita výběru daní se zhoršuje.

Ale nezvyšují se, což jeho voliči asi oceňují nejvíc. Na rozdíl od praxe vaší vlády, která to také slíbila, ale nesplnila.

Ministr Babiš daně zvýšil dvakrát, zrušením již platného zákona o jednotném inkasním místě a druhého penzijního pilíře. Slíbil, že bude šetřit na provozních výdajích státu, zatímco ty akcelerovaly o desítky miliard. Slíbil, že uvolní investice, avšak tato vláda investuje méně, než jsme to dělali my v době největší krize. To jsou snadno ověřitelná fakta. Babišovy sliby jsou v přímém rozporu s konkrétními kroky vlády, jejímž je vicepremiérem. Tohle časem lidé musí pochopit. Vláda za rok v podstatě nic neudělala, kromě populistických kosmetických změn, o nichž jste mluvila.

Myslím, že lidé to tak nevnímají, mnozí je pocítili velmi výrazně. Ve středečním Deníku jsme také informovali, že noví investoři v Česku loni utratili 87 miliard korun, čímž vytvoří 16 tisíc pracovních míst.

To je určitě fajn, ale je to výsledek celoevropského oživení, to není politika současné koaliční vlády ČSSD, ANO a KDU­ČSL.

Nemůžete ale tvrdit, že by tomu nešla vstříc.

Nepopírám, že se to děje za jejího období, ale ani ona sama není tak populistická, aby říkala, že to zařídila.

Věříte tedy, že se pravicoví voliči vrátí z vandru k ANO zpět k ODS a TOP 09?

Ti skutečně pravicoví nepochybně, ale nezapomeňte, že ODS měla velký rezervoár voličů, kteří o sobě říkali, že jsou pravicoví, avšak slyšeli na výlučně populistické sliby. TOP 09 vznikla jako strana okázale nepopulistická, ODS populismu prosta nebyla a já jí to vůbec nevyčítám, protože v zemi, jako je Česká republika, nemůžete vyhrát volby, když nejste tak trochu populisté.