Vláda se rozhodla, že zavede nástroj podpory zaměstnanosti zvaný kurzarbeit. Firmy v problémech by mohly nechat zaměstnance doma a stát by jim přispíval na náhradu mzdy. Zaměstnanosti by však mnohem více pomohlo snížení nákladů práce, které jsem v minulých letech prosadil s účinností od roku 2015. Vláda však toto prorůstové opatření zrušila, a tím zaměstnavatelům de facto zvýšila odvody.
Podle vládního záměru bude možné dotovat podniky v případě, kdy nemohou zaměstnancům přidělovat práci v rozsahu 20 – 40 % stanovené týdenní pracovní doby. A to z důvodu hospodářských potíží způsobených vnějšími ekonomickými vlivy nebo živelních událostí. Zaměstnavatel by po dobu utlumené výroby vyplácel zaměstnancům náhradu mzdy ve výši 70 % průměrného výdělku. Stát by zaměstnavateli přispíval 20 % průměrného výdělku, přičemž agendu bude administrovat Úřad práce.
Nyní si to představme v praxi. Úředníci budou jistě velice kompetentně posuzovat, jestli je výpadek výroby způsoben zrovna „externími ekonomickými faktory.“ Podniky v problémech se budou snažit dokázat, že jejich výpadek se pohybuje v intervalu 20 – 40 %. Pokud to bude 19,5 % nebo 40,5 %, ostrouhají mrkvičku. Podniky, které kvůli lepší konkurenceschopnosti dosáhnou dokonce růstu výroby, budou ze svých daní dotovat některé vyvolené.
Plošné snížení odvodů z pracovní aktivity, které prosadila pravicová vláda a současná zrušila, má proti kurzarbeitu nepopiratelné výhody. Nezvýhodňuje žádné konkrétní firmy, ani odvětví, nepokřivuje proto strukturu české ekonomiky. Vyznačuje se téměř nulovým růstem administrativní zátěže. Nevyžaduje žádné subjektivní zvažování a rozhodování úředníků, ani politiků, nepřináší tudíž na rozdíl od kurzarbeitu nárůst korupčního potenciálu.
Otázkou zůstává, proč si ministr Babiš prosadil, aby o jednotlivých případech podpory rozhodovala vláda. Umí ministři odhadnout lépe než úředníci, kterému zaměstnavateli vyplatit příspěvek? Nikoli. Doufám jen, že Andrej Babiš se alespoň při projednávání podpory svým vlastním firmám zdrží hlasování.
12. 11. 2014
