(editovaný přepis úvodní řeči Miroslava Kalouska k vyslovení nedůvěry vládě v Poslanecké sněmovně)
Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, lze předpokládat, že při mimořádné schůzi, jejímž bodem je vyslovení nedůvěry vládě, budou vystupovat někteří členové vlády a budou prezentovat údajné úspěchy vlády na poli hospodářské politiky, sociální politiky či zahraniční politiky. Jsme samozřejmě v opozici vůči těmto politikám. My máme pocit, že hospodářská i sociální politika vlády není odpovědná, a mrzí nás, že často jsme v opozici i vůči politice zahraniční. Nic z toho však není důvodem, proč jsme požádali o svolání této schůze. Tento důvod je jeden jediný a to je bezprecedentní, bohužel již často konzumovaný, konflikt zájmů ministra financí a majitele Agrofertu v jedné osobě. Konflikt zájmů, který je nejenom tolerován, ale často i přímo podporován koaličními partnery hnutí ANO.
My jsme političtí realisté, a když bylo řečeno, zda umíme počítat do sto jedné, tak samozřejmě umíme. A já z určitého úhlu pohledu dokážu souhlasit s tím, že tato schůze je zbytečná. Byla by totiž zbytečná za předpokladu, že bychom žili v zemi s plně svobodnými médii. Kdybychom žili v zemi s plně svobodnými médii, nebylo by třeba svolávat schůzi o důvěře vládě, neboť dnes a denně by tato svobodná média protestovala z titulních stran proti obrovskému a konzumovanému konfliktu zájmů ministra financí. Není v západních demokraciích vláda, která by něco takového mohla vydržet. Vzhledem k tomu, že nemáme, jak známo, plně svobodná média, nezbývá tedy nic jiného opozici než použít tohoto mimořádného nástroje, aby upozornila na to, že to je skutečně výjimečná věc. Že to je věc, která si zaslouží říct: Ne, my vám nevěříme. Ne proto, že máme jiný názor na daňovou politiku, ale proto, že jsme přesvědčeni, že jeden člen vlády se nemá obohacovat na úkor veřejných rozpočtů.
Biopaliva zdaleka nejsou jediným příkladem tohoto konfliktu zájmů, ale vzhledem k tomu, že biopalivy ten pohár přetekl, dovolte, abych jenom stručně okomentoval skutečnost, že tady ten konflikt zájmů nejenom je, ale že jeho nositel veřejně klame o jeho skutečném rozsahu a dopouští se i přímých korupčních lží. Je to především ona v podstatě neuvěřitelná argumentace, že z veřejné podpory na odbyt čistých biopaliv výrobce vůbec nic nemá, protože ta veřejná podpora je směřována k distributorům. Ano, tahle poslední věta jediná je pravdivá. Veřejná podpora je směřována k distributorům. Je to veřejná podpora, jejímž úkolem je cenová intervence, tedy cenu snížit do atraktivní polohy. A tím, že ta cena je atraktivní a nízká, logicky může výrobce své výrobky prodávat. Kdyby veřejná podpora za účelem cenové intervence nebyla vyplacena v onom objemu stanoveném Ministerstvem financí devíti miliard korun, pak samozřejmě by výrobek byl cenově neatraktivní a výrobce by ho neprodal a neměl by ten byznys. Popřípadě by ho musel prodávat za výrazně nižší cenu, než kterou realizuje teď, když mu s tou cenou pomáhá veřejná podpora.
To je tak jednoduchá úvaha, že když se účelově nezamlžuje, tak jí rozumí úplně každý. Je to podobné jako v případě šrotovného, které se pokoušeli zavádět kolegové ze sociální demokracie.
Chtěl bych se zeptat kolegů ze sociální demokracie, proč, když prosazovali veřejnou podporu na tzv. šrotovné, proč jedním dechem říkali, že to je podpora automobilovému průmyslu? Když samozřejmě ani jedna koruna z těchto dvou miliard nešla výrobcům automobilů. Ta podpora byla nasměřována k zákazníkům, aby dostali příspěvek při nákupu nového auta. Nicméně přesto to samozřejmě byla podpora automobilového průmyslu, protože díky tomuto příspěvku zákazníkům mohli výrobci automobilů ta auta prodávat.
V logice pana ministra Babiše nebo pana předsedy Faltýnka to tak ovšem není. V logice pana předsedy Faltýnka z toho příspěvku měli výhodu pouze ti zákazníci a ten výrobce z toho vůbec nic neměl, ten jenom makal pro lidi. Tak si musíte vybrat, kolegové, co byla nebo nebyla podpora toho či onoho. Já myslím, že je to úplně zřetelné. Argumentace pana ministra Babiše, že výrobce z toho nic nemá, protože cenová intervence jde vůči distributorům, je stejně absurdní, jako kdybychom tvrdili, že z veřejné podpory solární energie nemají vůbec nic solární baroni. To jenom pro ty slušné lidi, aby měli levnější elektriku - ti solární baroni s tím mají jenom starosti a opravdu žádný výdělek. Není to pravda. Solární baroni díky tomu mají nepřiměřeně velké zisky a zrovna tak tady bude mít nepřiměřeně velký zisk agrární baron podle zákona, který si sám napsal.
Druhý mimořádný klam, který zazněl nebo spíše pokrytectví, které bylo provedeno, byl okamžik, kdy v určité fázi téhle argumentace se hnutí ANO a její předseda rozhodl, že si zahrají takovou hru na to, že oni to chtějí taky ukončit. Tak nechali pana poslance Raise - nedomnívám se, že to byl přímo nápad pana poslance Raise - předložit pozměňující návrh na ukončení daňové podpory biopaliv, a to zcela identický s mým. S tím, že se to pak nějak - dovolíte-li mi to slovo - zašubelí, aby se vůbec k hlasování pozměňovacího návrhu pana poslance Raise nedošlo. Nicméně hnutí ANO s panem ministrem financí by si mohlo umýt ruce. ,,My jsme to vážně chtěli ukončit, vždyť náš poslanec podal ten pozměňující návrh.“ Toto pokrytectví se podařilo minimálně nasvítit tím, že zpravodaj a navrhovatel identického pozměňujícího návrhu nakonec svůj návrh stáhl a sněmovna hlasovala o pozměňujícím návrhu pana poslance Raise. A v rozporu s veřejným prohlášením, v rozporu s tím, co deklaroval pan ministr financí a drtivá část jeho poslaneckého klubu, hlasovala proti návrhu svého stranického kolegy.
To, co na tom bylo skandální, byla skutečnost, že když druhý den na tiskové konferenci pan ministr financí odpovídal na otázku: Proč vy jste nepodpořil návrh na ukončení biopaliv, když jste to veřejně sliboval? Pan ministr financí odvětil, myslím, že to zvládnu doslova: "Já jsem tam byl za Ministerstvo financí, Ministerstvo financí mělo neutrální stanovisko, tak já se přece nemohu rozdvojit."
Ponechávám stranou, že neutrální stanovisko úřadu, odborné stanovisko, není pokyn k tomu, aby se předkladatel zdržel hlasování. Odborné stanovisko říká: Nám je to v zásadě jedno, ať se rozhodneš tak či onak, bude to odborně správně. Nicméně pikantní na tom je, že to stanovisko nebylo neutrální. My, členové rozpočtového výboru napříč politickým spektrem dobře víme, že Ministerstvo financí s návrhem poslance Raise vyjádřilo souhlasné stanovisko. Máme to písemně a ti, kteří si to nepřečetli, tak slyšeli paní náměstkyni Hornochovou, která tady projednávala s námi jednotlivé pozměňující návrhy a která za Ministerstvo financí s návrhem poslance Raise navrhla vyjádřit souhlas.
Když to tedy shrnu, tak se nestalo nic jiného, než že ministr financí hlasoval v rozporu s odborným stanoviskem svého úřadu ve prospěch své soukromé firmy a pak o tom stanovisku Ministerstva financí veřejně lhal na tiskové konferenci.
V běžné demokracii je tato zcela doložitelná a pravdivá věta tak šokující, že abyste ji vstřebali, si ji dovolím zopakovat: Ministr financí hlasoval v rozporu s odborným stanoviskem svého úřadu ve prospěch své soukromé firmy, a pak o tomto stanovisku svého úřadu veřejně lhal na tiskové konferenci.
Já si neumím představit zemi, kde by tohle mohlo ministrovi projít. A neumím si představit předsedu vlády, který by nereagoval na něco takového, co jeho ministr provedl. Tady ovšem pan premiér pokrčí rameny a řekne: Hlavně, abychom s vaničkou nevylili i dítě. Máme za to, pane premiére, že tím dítětem myslíte svůj zájem býti premiérem, který vyměňujete s panem ministrem financí za toleranci, když už ne podporu, jeho soukromých ekonomických zájmů.
Ale zamyslete se, prosím, prostřednictvím předsedajícího, pane premiére, zda tím neporušujete naprosto základní principy běžné standardní demokracie a neposouváte naši zemi někam, kam opravdu evropská demokracie nepatří.
Nebyl to samozřejmě jediný konzumovaný konflikt zájmů a jediná korupční lež, která už proběhla v této souvislosti. Něco říkal pan předseda Fiala, o něčem se lehce zmínily noviny, když psaly o spekulacích s pozemky u Olbramovic, o veřejných zakázkách ať už na Ministerstvu pro místní rozvoj nebo u Lesů České republiky. Ale abychom pochopili ten princip, tak já si dovolím jeden z mnoha dalších příkladů znázornit na relativně malé částce, protože chápu, že když mluvíme o miliardách, že si to někdo nedokáže představit, zatímco budeme-li mluvit o statisících, tak to představitelné je.
V dřívějších dobách, ať nemluvím o sobě, řekněme třeba v dobách za pana ministra financí Sobotky, samozřejmě ministři financí vždycky chodili na byznysové obědy a snídaně a konference a setkání s některými zájmovými nebo profesními skupinami. A vždycky to dělali zadarmo. To se však změnilo. Nejsme jako polititici, makáme - a já se jenom zeptám vás, kolegů ze sociální demokracie nebo z ODS nebo KDU-ČSL, jak si myslíte, že by dlouho vydržel některý z vašich ministrů, kdyby si založil PR agenturu a řekl svému státnímu podniku, který mu podléhá: Ty zaplatíš za tu snídani se mnou tolik a tolik. Nebo mu to vzkázal přes někoho. To se totiž přesně stalo. Státní podnik ČEPRO, stoprocentně ovládaný ministrem financí, za snídani s ministrem financí zaplatil soukromé firmě ministra financí 161 tisíc korun. Možná dostali i rohlík navíc. A samozřejmě si nedovolili nezaplatit, protože v resortu Ministerstva financí už se dnes dobře ví, jak se daří těm, kteří si neuvědomují priority a nevidí zájem Agrofertu na prvním místě.
Ale umíte si představit krystaličtější korupční případ? Já vím, že jde o relativně málo peněz, ale je to věcí principu. My když jsme před 16 měsíci tady upozorňovali na obrovský konflikt zájmů v terénu, na který vstupuje pan ministr financí Babiš, a já jsem to tenkrát přirovnal k situaci tygra v masně, tak jste všichni říkali: Ale to není pravda, vy ho podezíráte úplně zbytečně, on si nekousne. Já jsem říkal: Ale spousta těch kousnutí nikdy nebude vidět. Ale jak vidno, pan ministr financí nedokáže odolat a kousne si, i když vidět je. Jestliže se takto chová v těch případech, na kterých je vidět, je možné konstatovat s pravděpodobností hraničící s jistotou, že se tak chová ve všech ostatních případech, na které vidět není a nikdy vidět nebude. Ať už jsou to operace na kapitálovém trhu, ať už je to jeho vztah k bankám, kde je významně úvěrově angažován. Prostě všude, kde narazí na sebe zájem veřejných rozpočtů a zájem Agrofertu, nás pan ministr financí na konkrétních příkladech, o kterých dnes hovoříme a umíme je prokázat, přesvědčuje, že zájem Agrofertu bude mít vždycky přednost.
Já se tu opět znovu vrátím k prostoru svobodných médií, protože toto jsou případy, které by dříve tituly Mladá fronta, Lidové noviny, Respekt, tituly velmi citlivé jenom na korupční náznaky, tak tyto tituly, které jenom podezřeními dokázaly popsat několik stran, tak v případě jednoznačné prokazatelné korupce a jednoznačné prokazatelné lži mají důvod mlčet. Pravděpodobně mají také důvodné obavy, aby se jim nevylila nějaká ta jejich vanička. O to větší je tu odpovědnost pro kontrolní mechanismy a kontrolní ústavní pravomoc Poslanecké sněmovny. A nedomnívám se, že to je odpovědnost jenom opozičních stran, protože každý z nás, kolegové, až skončí diskuse, každý z nás bude muset vstát a převzít za tento korupční režim svou osobní odpovědnost. Vy, kolegové z ANO, budete muset vstát a říci: Ano, my skutečně věříme té argumentaci, že výrobce z veřejné podpory čistých biopaliv vůbec nic nemá. A my věříme panu ministrovi financí, že Ministerstvo financí nemělo souhlasné stanovisko k návrhu pana poslance Raise, ten papír, co měli naši členové rozpočtového výboru od Ministerstva financí, ten neexistoval a paní náměstkyni Hornochovou jsme neslyšeli. A my pokládáme za naprosto správné, že ministr financí vybírá od svých státních podniků příspěvky do své soukromé kasičky za snídaně, které pořádá. Proč by to měl dělat zadarmo? Nejsme jako politici. My tomu všemu věříme a každý z nás je připraven za to nést odpovědnost. To budete muset udělat.
A vy, kolegové z KDU-ČSL, vy také jeden po druhém budete muset vstát a říci: Ano, my za to přebíráme odpovědnost. My tomu také věříme, protože kdybychom řekli, že tomu nevěříme, tak bychom museli přiznat, že v tom jede i náš pan ministr Jurečka, a to se nám fakt nechce. A nejvíc ze všeho se obáváme, že kdybychom řekli naplno, že tomu nevěříme, tak Andrej při svém východním temperamentu by na nás mohl vytáhnout nejenom nůž, ale nedej Bože i Sekyru.
Kolegové z ČSSD, jeden po druhém budete muset vstát a říci- my jsme si sice veřejně schválili na našem sjezdu, že naším hlavním cílem je nedopuštění oligarchizace země, ale to jsme si jen tak vzali příklad z našeho velkého koaličního partnera. To jsme jen tak plácali. Ve skutečnosti jsme připraveni oligarchizaci podporovat, hlavně když nám nechá oligarcha trochu líznout a nevyleje nám vaničku s tím naším dítětem. To také bude muset každý z vás říci.
Vy si vážně nechcete připustit, že tady v tuto chvíli nevedeme zápas o koncept hospodářské, sociální, zahraniční politiky, že nevedeme zápas o pravicové či levicové ideje či východiska, ale že vedeme zápas o zachování standardních civilizovaných demokratických hranic? A že pokud ministrovi financí projde jeho naprosto veřejné a nestoudné obohacování na úkor veřejných rozpočtů, tak že ta hranice se posune a ta norma se dostane někam jinam, než v Evropské unii bývá zvykem? A příště zase? A pak už bude možná pozdě?
Jedna z našich stran měla jako předvolební heslo, aby se za nás naše děti nemusely stydět. Já se nedomnívám, že ony budou cítit nějakou potřebu se za nás stydět, ale budou mít určitě potřebu se nás velmi naléhavě ptát. A ty otázky nutně budou vypadat tak, že budou říkat: Proboha, tatínku či dědečku, ty jsi to neviděl? Ty jsi neviděl, kam se to řítí? A my budeme muset každý z nás po pravdě odpovědět: Já jsem Babišův oligarchický korupční režim buď ignoroval, nebo jsem se mu aktivně bránil, nebo jsem ho aktivně podporoval. Každý z nás podle našeho rozhodnutí poneseme si za to svou odpovědnost, ale nikdo z nás nebude moci říci, že to nevěděl. Víme to všichni. Takže to jenom záleží na každém z nás a tím teď opravdu nemyslím pouze poslance Poslanecké sněmovny. Já vám děkuji.
