Moc bych si přál, dámy a pánové, abych býval mluvil zbytečně a jeden z těch dvou pozměňovacích návrhů byl přijat. My máme skutečně za to, že komunističtí fízlové do vlády nepatří.
Ale zákon jste přijali. Zcela jistě nebude mít problém ani v Senátu, ani na Hradě, takže teď jste rozhodli o tom, že bývalí agenti StB mohou být členy vlády.
Při minulém hlasování o zákonu o státní službě jste rozhodli o tom, že Vysoká škola SNB vystudovaná před rokem 1989, je pro účely služebního zákona srovnatelným vzděláním s Univerzitou Karlovou.
Prvním místopředsedou vlády je člověk, který není schopen předložit lustrační osvědčení - v přímém rozporu s dosud platným a účinným zákonem.
Náměstkem policejního prezidenta pro trestní řízení je bývalý důstojník Státní bezpečnosti.
Mandátový a imunitní výbor této Sněmovny se pokusil zakázat použít legitimní výraz komunistický fízl.
Mně když moje pětaosmdesátiletá maminka vypráví, že se v těchto týdnech a měsících cítí jako v roce 1947, tak přesně vím, o čem mluví. Kam až do chcete dotáhnout?
Nejedná se z naší strany o předvolební klání, jak řekl pan ministr Herman, nejedná se ani o hrabání v minulosti, jak řekl pan poslanec Kováčik, tudíž zbytečně ztracený čas. Nejedná se o nic jiného než o zápas o budoucí charakter demokracie, který tady nabývá nebývalých forem. Jak už jsem řekl, za přímé asistence vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL se dostávají do významných pozic temné postavy minulosti. A protože se do nich dostávají teď, jde samozřejmě i o budoucnost.
Strana lidová zvedne v pozměňovacím návrhu ruku pro, protože dobře ví, že za ni zaskočí komunisti. Ale potom, když na jejích hlasech záleží, zda bude, či nebude zrušena lustrační povinnost pro členy vlády, nemilosrdně zvedne ruku proti. Tady si troufnu říct starý lidovecký bonmot, že KDU-ČSL v tomto případě opět řekla své „zásadní, nekompromisní, jasné, zásadové možná“.
Nejde zdaleka jenom o lex Babiš. Na tom by se totiž stejně nic nezměnilo. Pan ministr Babiš je členem vlády, protože vládě nevadilo, že je porušen účinný a platný zákon, nevadilo jí ani to, že vzkázala veřejnosti: „My zákony dodržovat nemusíme, když se nám nehodí“. Jde přesně o tu budoucnost. Teď totiž byla otevřena možnost, aby jakýkoliv, i nejvyšší důstojník Státní bezpečnosti, bývalý člen Ústředního výboru KSČM, aby kdokoliv, kdo dosud neměl přístup ani do státní správy, měl přístup do ministerského křesla.
Pan poslanec Babiš byl alespoň zvolen, to znamená, může se přes porušování zákona hypoteticky odvolat na to, že dostal důvěru lidí.
Ale v našem ústavním systému ministr nemusí mít poslanecký mandát. To znamená, že ten nejhorší bolševický šmejd může být po odhlasování tohoto zákona kdykoliv jmenován třeba ministrem vnitra. A pokud mi někteří z vás, vážení vládní poslanci, na to řeknou, že se to nemůže stát, tak se ptám: proč by se to nemohlo stát? Ještě před dvěma lety jsem si nedokázal představit, že bývalý důstojník Státní bezpečnosti může být náměstkem policejního prezidenta. Za vaší vlády to možné je. Proč by za rok nemohl být největší bolševický šmejd ministrem vnitra?
Tyto možnosti jste právě otevřeli tímto hlasováním. Až někdo, kdo pronásledoval pátera Liznu, až někdo, kdo byl předseda krajského výboru KSČ, až někdo, kdo týral lidi a ničil jim života, se stane ministrem, tak, pane ministře Hermane, prostřednictvím pana předsedajícího, řeknu, že to bylo díky vám, protože jste zaujali, jak vy sám jste řekl, a nepřestali jste hájit křesťansko-demokratické principy. Já bych vás velmi snažně chtěl poprosit, opravdu vás snažně poprosit, na křesťansko-demokratickou politiku monopol nemáte, na lidovectví ano. Říkejte, prosím, zásadně lidovecké principy, to všichni budou vědět, o co jde.
26. 9. 2014
