Kalousek: Levněji než dnes to zřejmě dělat nepůjde
Rozhovor s ministrem financí Miroslavem Kalouskem
Jako jeden z posledních obhájců kontroverzní superzakázky na odstranění starých ekologických zátěží vystupoval ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09). Včera oznámil, že se rozhodl zakázku na vládě svým hlasem nepodpořit. Jak vysvětluje svůj překvapivý postoj?
Co vlastně znamená vaše dnešní prohlášení?
Jsem rád, že jsme to dotáhli do konce a že jsme měli možnost se s nabídkami seznámit. Každá firma měla dostatek prostoru a možností nabídnout podmínky, zejména cenové, které by nás přesvědčily. Nevím, jak ostatní členové vlády, to předjímat nebudu, ale po podrobném studiu nemohu říct, že by mě nabídky přesvědčily. To znamená, že vládě přijetí nedoporučím a vláda následně rozhodne. Ani ta nejvýhodnější nabídka mě zkrátka cenově nepřesvědčuje.
Vzhledem k tomu, že jste asi jediný zastánce, je to zřejmě pád ekotendru...
Rozhodně bych neřekl, že jsem jediný zastánce. Jasně si vzpomínám, že pro vyhlášení tohoto projektu hlasovali ministři Nečas, Pospíšil, Vondra, a vzpomněl bych si i na další. Je nás celá řada, kteří jsme měli pocit, že je dobré zkusit, jestli by se sanace ekologických škod nedaly realizovat rychleji, efektivněji a levněji. Firmy měly šanci dát takové nabídky, ale mě jejich nabídky nepřesvědčily. Nicméně můj názor nerozhoduje.
Když zmiňujete nevýhodnost nabídek, už jste viděl oponentní posudky od společností Deloitte a Ernst & Young?
Neviděl, ale hodlám se s nimi seznámit. Nicméně ministerstvo financí jako zadavatel má vlastních informací dost na to, abych si mohl udělat vlastní představu. Dobré je zdůraznit, že celková cena má tři části. Je to cena faktických prací. Dále cena peněz, protože koncesionář projekt předfinancovává a je mu to následně dost dlouho spláceno. Jinými slovy, musí si účtovat i cenu za privátní zdroje, které do toho jakoby dodavatelským úvěrem vkládá. A třetí složka je výše rizika. Cena zakázky je totiž konečná a není možné si účtovat vícepráce. Příliš mě nepřekvapila cena prací, která byla v relaci s tím, co odhadovalo ministerstvo životního prostředí.
To znamená kolem 30 miliard?
Říkám v relaci. Přesné číslo vám neřeknu. Nepřekvapila mě ani cena peněz, která byla vzhledem k situaci na trzích velmi slušná, ale nesmírně mě překvapila riziková přirážka. Ta vlastně vymazala výhodu, kterou jsem v celé zakázce vždycky viděl, a sice, že koncesionář na sebe přebírá rizika.
Vzhledem k současnému postoji premiéra lze čekat, že celá zakázka padne pod stůl. Jak vidíte další vývoj? Je možný restart celé superzakázky?
Budeme pokračovat úplně stejně jako doteď. Vždycky mě bavila zkratkovitá vyjádření některých politiků, odborářů a novinářů, že když nebude ekotendr, tak ty peníze ušetříme. Neušetříme. Staré ekologické závazky zlikvidovat musíme a budeme je likvidovat tak, jak jsme to dělali dosud, to znamená jednu po druhé v rámci rozpočtových možností. Tohle byl poctivý pokus, jestli by se to nedalo udělat rychleji a levněji. Pokus úspěšně proběhl, nicméně neexistuje nabídka, o které bych si myslel, že je levnější než stávající metoda.
Padá tedy i možnost několika menších tendrů, o nichž mluvil premiér?
Logicky ano. Výhodnější mohla být největší množina. Jestliže nepřišla dobrá nabídka v superekotendru, tak pět menších superekotendrů dává ještě menší naději na úspěch.
Dají se nějak vyčíslit náklady státu na přípravu celého tendru? Mluví se o desítkách milionů.
Desítky milionů to nebyly ani omylem, byly to maximálně miliony. Ale přesné číslo vám neřeknu. Nicméně vzhledem k objemu peněz, které stát musí na likvidaci ekologických škod každý rok vynakládat a kolik ještě vynaloží, bylo podle mého názoru legitimní to zkusit. Kdyby to vyšlo, úspora byla v miliardách.
Teď se asi dá očekávat prodlení v odstraňování zátěží. Nehrozí arbitráže?
To nelze vyloučit. Těžko mohu říct, že nehrozí. Na takové prohlášení musí být dva. Teď k tomu mohu říct jen to, že máme omezené rozpočtové možnosti a v rámci těchto možností budeme řešit své závazky.
Hospodářské noviny, 20. 10. 2011, Rubrika: Téma, str. 2