Můžeme samozřejmě legitimně diskutovat o tom, kde je snižování mandatorních výdajů vhodné a kde ne, ale nemůže být diskuse o tom, že nemůžeme dosáhnout zdravých a vyrovnaných veřejných financí, pokud relativní poměr mandatorních výdajů a kvazimandatorních, což jsou mzdy, v rámci rozpočtu nesnížíme. To je ten základní strukturální problém veřejných rozpočtů nejenom v České republice, v drtivé většině evropských zemí, ale je to onen základní problém.
Prostě ve více než 60 % je stát pouhým fakturantem, který přijaté prostředky přerozděluje na zákonem určené účely. Tam je prostor vlády minimální. Zbytek jsou smluvní závazky. Jakýkoli ministr financí a jakákoli vláda, jež se má pohybovat v rámci rozpočtových a politických priorit na výdaje fakultativního charakteru, se pohybuje v prostoru 10 až 15 % z celkových výdajů rozpočtu.
A tam je tlak na deficit, protože těch 10 až 15 % samozřejmě nestačí. Proto všichni říkají: „potřebujeme víc na investice, potřebujeme víc na vzdělání, potřebujeme víc na chodníky, a proto musí být deficit.“
Ale odpověď je jinde. Abychom mohli mít více na vzdělání, abychom mohli mít víc na investice, abychom mohli mít víc na ty chodníky, musíme mít nižší mandatorní výdaje.
Ta koruna je jenom jedna, nemůžu ji proinvestovat a současně projíst. Můžu buď jedno, nebo druhé. My ji bohužel projídáme a v diskusi nad návrhem státního rozpočtu příští rok uvidíme, že ji projídáme zase o něco víc, než jsme ji projídali loni nebo předloni.
Pane poslanče Volný, vytrhl jste mě z kontextu. Když jsem mluvil o plánovaném deficitu, mluvil jsem o predikci vývoje ekonomiky. Ta samozřejmě nepředpokládala tříprocentní růst. Já jsem velmi rád, že se předpokládá tříprocentní růst, ale ten meziroční přírůstek z 3 % je zhruba 35 - 36 miliard korun do státního rozpočtu. A tento přírůstek by žádná odpovědná vláda neměla použít na utrácení, ale na snížení deficitu.
A to je to, s čím, dovolte, jsem se hlásil úplně původně, abych si dovolil trochu zavzpomínat a říct něco z historie a o významu střednědobých výdajových rámců. Strukturální problém veřejných rozpočtů si uvědomovala už velmi palčivě Špidlova vláda v roce 2003. Proto tenkrát vznikla tzv. Kolodějská reforma veřejných rozpočtů, která, přiznávám, byla středolevá, ale nebyla hloupá. A kdyby byla realizována, tak dnes 90 % strukturálních problémů veřejných rozpočtů nemáme.
Jedním z poměrně zásadních bodů, který tato reforma obsahovala, byla závaznost střednědobých výdajových rámců. Tedy zásada, že pokud bude přírůstek z meziročního růstu ekonomiky větší, než předpokládaný v bilanci, že o tento přírůstek nebudou zvýšeny výdaje, ale bude o něj snížen deficit. A naopak, pokud bude nižší, že nebude zvýšen deficit, ale budou sníženy výdaje.
To je zásada, která je ukotvena v našem právním řádu od roku 2003. V rozpočtových pravidlech 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech republiky. Je to krásné pravidlo a opakuji, že kdyby bylo dodrženo, díky těm 6 - 7 letům mimořádného růstu v době monetární bubliny jsme se v roce 2007-2008 dostali na vyrovnané rozpočty.
Toto pravidlo má jeden problém. Není tam žádná sankce. Vláda, když ho nedodrží, předloží Poslanecké sněmovně návrh na zvýšení výdajových rámců, protože vláda mívá v Poslanecké sněmovně většinu, tak tento neodpovědný návrh Poslanecká sněmovna neodpovědně přijme, a místo, aby se likvidoval deficit a meziroční přírůstek se používal ke snížení deficitu, tak se používá k vládním dárkům. Chovala se tak bohužel Špidlova vláda, chovala se tak vláda Grossova, chovala se vláda Paroubkova, která v roce 2006 dokonce zvedla závazné střednědobé výdajové rámce o 56 miliard z roku na rok, a první vláda, která to dodržela, byla vláda Topolánkova. Ten zákon platí od roku 2003, ale první vláda, která ho dodržela, byla vláda v roce 2007, aby to pak porušila vláda Fischerova, aby to pak porušila vláda Rusnokova, a teď to radostně porušuje vláda Babišova.
Jen říkám, že to, co vláda předkládá, je v rozporu s právním pořádkem ČR. Samozřejmě v okamžiku, kdy to Poslanecká sněmovna schválí, tak to prostě schválí. Ale ta zásada, to pravidlo, ke kterému se tenkrát politická reprezentace zavázala, a zavázali se k němu i sociální demokraté, že vyšší než očekávané přírůstky nebudou promítány do vyšších výdajů, budou promítány do nižších deficitů. Vím, že to není dramatická částka. A tím spíš, že to není dramatická částka, je to naprosto zbytečné porušení pravidel a precedens, který jste kdykoli připraveni opakovat, protože nechcete šetřit, chcete utrácet, a proto my to nemůžeme podpořit.
Nevím, jestli nestojí za zamyšlenou úvaha pana předsedy Stanjury, že jsme tady měli zdevastovanou zemi v roce 1990 především díky estébákům. Ono je to opravdu na zamyšlení, protože vezmeme-li dnešní týdeník ECHO, můžete najít i na mém facebooku, napočítal v bezprostřední přítomnosti vlastníka Agrofertu a prvního místopředsedy vlády 17 elitních agentů StB a KGB.
A jestli je pravda to, co pan Babiš občas rád říká, že Agrofert vzkvétá, tedy jistě vzkvétá i s pomocí jeho nejbližších spolupracovníků, tak je otázka, jestli by, kdyby tihle kluci to tady dělali dál v České republice, jestli by Česká republika také nevzkvétala. Oni si to zcela jistě myslí a možná, že si teď berou second servis a napodruhé to zkouší vzít do ruky. Takže já si myslím, že to, co řekl pan předseda Stanjura, stojí za hlubší úvahu než jen za běžnou větu v běžné parlamentní přestřelce.
To tedy za prvé. Za druhé, pane ministře Babiši, prosím, abyste nepřeslechl to, co tady řekl pan poslanec Farský. Byť to byla maličkost. Bylo to signifikantní pro celé vaše vystupování a vystupování celého vašeho hnutí v posledních měsících. Vy jste tady stál a jako první místopředseda vlády, významný ústavní činitel, jste řekl: „já jsem nikdy neřekl 200 miliard.". Pak jde někdo, kdo k tomu má dokument a řekne: „200 miliard jste řekl tam a tam, tehdy a tehdy, v tolik a v tolik hodin, v tolik a tolik vteřin.“
A takhle vy argumentujete, prosím pěkně, pořád a ve všem. Říkáte: „já jsem nikdy nechtěl zrušit rozsudek smrti.“ Chtěl, před dvěma dny, ale vy si na to už nepamatujete. „Já jsem nikdy nechtěl zvyšovat strukturální deficit,“ ale zvyšujete, protože to uvádíte ve svých oficiálních dokumentech. „Já jsem nikdy nechtěl zvýšit daně,“ ale zvyšujete, protože to uvádíte ve svých oficiálních dokumentech.
Uvědomujete si, prosím, že jedním z hodnot ústavního činitele České republiky je jeho elementární věrohodnost v konzistenci argumentů? Že můžete říkat věci, se kterými lidé nesouhlasí, že můžete říkat věci, které lidem vadí, které lidi dráždí, ale neměl byste, pokud chcete, aby vám někdo věřil aspoň dnešní datum, neměl byste si odporovat ve dvou větách během tří minut. To vám nedělá vůbec žádné potíže. Vám nedělá potíže říci jeden den něco jiného, než jste říkal včera. Vám nedělá potíže s otevřeným pohledem lhát, že jste nikdy nic neřekl, když jste řekl. Vám nedělá potíže říci, že snižujete výdaje, když současně vydáváte oficiální dokumenty, že je zvyšujete. Vám nedělá potíže říci, že snižujete strukturální deficit, když současně vydáváte oficiální dokumenty, že strukturální deficit zvyšujete. Pane ministře, vy neustále lžete. Lžete této Poslanecké sněmovně, což se mě dotýká jako jejího člena, lžete české veřejnosti. Těch dokumentů, dokonce i s hodinami a vteřinami, kdy jste to řekl a usvědčujete se ze lži, už je několik metrů. Jste si opravdu jist, že tohle je důstojná reprezentace vlády České republiky? Lhát pětkrát denně a popírat své vlastní věty, které jsem řekl včera?
19. 9. 2014
