ROZHOVOR Evropští státníci, kteří se snaží ukončit krveprolévání na jihovýchodě Ukrajiny dohodou s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, by si podle místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska měli uvědomit, že v tomto případě jednají s totalitním orientálním monarchou, který uznává pouze sílu. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Miroslav Kalousek také mluvil o výměně ministryně spravedlnosti Heleny Válkové jejím prvním náměstkem Robertem Pelikánem.
Co říkáte tomu, že tak složitě a těžce dohodnuté příměří mezi evropskými státníky, Ukrajinou a Ruskem je stále porušováno a že si separatisté kladou další podmínky, které nebyly součástí dohody podepsané na minském summitu?
Bylo zřejmé od samého začátku, že ta dohoda je pouze křehká naděje. A naděje nebývá vždycky naplněna. Obávám se, že je tomu tak, protože ruský agresor rozumí pouze síle. Musím říci, že tady se mi stýská po Margaret Thatcherové, protože kdyby dnes byla mezi evropskými státníky, tak by řekla, že jediná možná demarkační linie jsou mezinárodně uznávané hranice Ukrajiny a Ruska. Všimněte si, jak při minských dohodách pružně německá kancléřka Markelová i francouzský prezident Hollande, ale pak i náš ministr zahraničí, mluvili o demarkační linii jako o něčem, co by mělo začít znovu platit. Ale v civilizovaném světě nemůže platit nic jiného než mezinárodně uznávané hranice. Kdyby dnes mezi evropskými státníky byla například Margaret Thatcherová, tak by do okamžiku, než by Putin uznal mezinárodně uznávané hranice, nepřistoupila na žádné upocené jakoby kompromisy, které zítra Putin poruší.
Nevedou ústupky jen k tomu, že protistrana si klade další a další podmínky, jak ostatně teď vidíme, a je to vlastně takový nekonečný příběh?
Myslím, že západní země jsou v pasti svého vlastního chápání politické kultury. Oni ji chápou tak, že když se něco domluví, tak to platí. Ale v tomto případě jednají s totalitním orientálním monarchou, který uznává pouze sílu. Bohužel tento rozdíl kulturních hodnot ve svém důsledku nahrává Putinovi.
Nejsou Spojené státy americké trochu tvrdší v postoji k ruskému prezidentovi Putinovi?
Myslím si, že postoj amerických republikánů je mnohem pragmatičtější, protože víc chápou politickou realitu. Pokud mají k jednání soupeře, který rozumí jen síle, a všechno ostatní pokládá za slabost, a nikoli za slušnost, tak nemá cenu se vyčerpávat slabostí a je potřeba ukázat tu sílu.
Souhlasíte tedy s americkými republikány, že by Spojené státy americké měly poskytnout Ukrajině moderní zbraně, jak žádá, aby se mohla účinněji bránit proti lépe vyzbrojeným proruským povstalcům?
Pokud trváme na tom, že mají být uznávány mezinárodní smlouvy a pokud mezinárodními smlouvami garantované hranice jsou nedotknutelné, tak bychom měli také umožnit příslušníkům státu, jehož hranice jsou garantovány, aby si je měl umět bránit. A poskytnout jim k tomu zbraně je minimum. Ta současná rétorika, která říká: my stojíme za Ukrajinou a za jejími hranicemi a současně neuděláme nic, aby si Ukrajinci mohli své hranice bránit, mně nedává smysl. Mám pocit, že je to velký alibismus.
K čemu může tahle krátkozraká politika Evropské unie vést? Chovají se tak evropští státníci proto, že se bojí rozšíření válečného konfliktu i do Evropy? Ale z historie víme, že ústupky jedné strany nedokáží konfliktu zabránit.
To známe nejen z historie. Známe to i z pohádky o Otesánkovi: sněd´ jsem mámu, sněd´ jsem tátu a tebe taky sním. Agresor, který má agresi ve svých genech a chce obnovit své bývalé impérium, bude postupovat tak dlouho, dokud bude cítit slabost na té druhé straně. Mluvím o tom se znepokojením proto, že České republika patří do sféry vlivu tohoto agresora, a já bych nerad, aby se moje děti a vnuci, protože to nepřijde ze dne na den, to je otázka dlouhodobého plíživého vlivu, dožili toho, že ruské impérium bude mít zase své hranice na Šumavě. To si opravdu nepřeju.
Když se podíváme na domácí scénu, Vy jste označil jednání šéfa ANO Andreje Babiše v souvislosti s nucenou rezignací ministryně spravedlnosti Heleny Válkové jako křupanství. Dnes paní Válková potvrdila, že rezignace nebyla jejím rozhodnutím, jak tvrdil Andrej Babiš, ale že k ní byla dotlačena. Co říkáte tomu, že se tak vzepřela a odmítla hrát Babišovu hru?
Já si nemyslím, že se vzepřela. Myslím, že podlehla v okamžiku, kdy vedle bývalého spolupracovníka StB nastavila svoji tvář na plakátu a říkala občanům, že bude líp. Těžko ji mohu dnes litovat jako oběť, protože souhlasila s tím, že bude tou návnadou. A při jejích zkušenostech, inteligenci a vzdělání si mohla už tenkrát uvědomit, že byla návnadou. Jestliže návnadu rybář nemilosrdně likviduje, je to normální reflex rybáře, tedy by si návnada na nic neměla stěžovat, když s tím souhlasila. To nic nemění na tom, že to celé je mimořádně křupanské, a když si s tím spojíme i způsob, jakým byl tzv. odstraňován druhý univerzitní profesor Zlatuška, také návnada z plakátu, nezbývá nic jiného než konstatovat, že by si pánové z ANO měli uvědomit, že vylučování z Pionýra a odvolávání z ústavních funkcí jsou dvě různé disciplíny.
Myslíte, že další návnadu čeká podobný osud jako profesorku Válkovou? Mluví se o ministru obrany Martinovi Stropnickém, který už zjevně nepatří k Babišovým oblíbencům, šéf ANO dal jasně najevo, že si ho nepřeje ve vedení strany.
Já myslím, že Martin Stropnický je prvotřídní herec, který prvotřídně odříkává svůj text bez ohledu na to, jestli je to v politice nebo seriálu.
Kandidátem na post šéfa justice je první náměstek ministryně spravedlnosti Robert Pelikán. Je podle Vás vhodným kandidátem, když v minulosti Nečasova vláda ani nepovažovala za vhodné ho schválit do rady Českého telekomunikačního úřadu?
To jsou dva různé důvody. Fakt je, že devadesát procent kritiky, jejímž terčem byla ministryně Válková, byla agenda, za kterou odpovídal pan Pelikán. Z tohoto pohledu, z hlediska čistého machiavelismu, to je taková technologie, která by měla být vzorem pro všechny první náměstky. Nejprve svému ministrovi všechno zkazím, aby vypadal jako úplný blbec, a poté, co jsem mu to všechno zkazil, zaujmu jeho místo. To je svým způsobem, ne že bych k tomu cítil morální obdiv, ale jako technologická procedura to bylo bez chyby. Když vezmu statisticky důvody, pro které byla kritizována paní ministryně Válková, více než devadesát procent motivů té kritiky se odehrávalo z agendy pana náměstka Pelikána. Proto mne to naplňuje jistým zvráceným obdivem k člověku, který své ministryni zkazil úplně všechno, aby to šel jako její nástupce napravit. To má jistý mocenský půvab. Je to velmi nemravné, ale z hlediska mocenské technologie to bere dech.
Jak vnímáte postoj premiéra Bohuslava Sobotky k výměně v čele resortu justice? Prohlásil, že to je záležitost hnutí ANO, v tom s ním ostatně souhlasil i vicepremiér Pavel Bělobrádek.
Reakci koaličních partnerů pana Babiše nejsem schopen pochopit a myslím si, že to je obrovský podvod na veřejnost, když pánové Sobotka a Bělobrádek říkají, že výměna v čele ministerstva spravedlnosti se jich netýká, že je to rozhodnutí ANO. To není pravda, to je jeden z nejzbabělejších alibismů, jaké jsem kdy slyšel. Nesou společnou odpovědnost za klíčový rezort, který by měl garantovat spravedlnost pro všechny občany. Za práci svých ministrů odpovídá premiér a vicepremiér je spoluodpovědný. Když říkají, že se jich to netýká a že je to věc hnutí ANO, měli by se oba dva vrátit zpátky do školy a neměli by aspirovat na to, že se budou podílet na koaličním vládnutí.
Sdílíte obavy některých odborníků i politiků, že Andrej Babiš nahrazuje lidi, kteří byli na kandidátkách ANO zvoleni do Poslanecké sněmovny, čím dál častěji za nikým nevolené a jemu blízké spolupracovníky,většinou z Agrofertu?
Nemám žádné obavy, já mám naprostou jistotu. Andrej Babiš se prostě snaží kumulací své moci ovládnout všechny procesy v České republice, které slouží jeho podnikatelským zájmům. O tom dnes není sporu. Efektivita výběru daní klesá, zisk Agrofertu stoupá. A návnad, které Babiš použil na plakáty, nelituji. A myslím, že oni si ani lítost nezaslouží, protože každá návnada přece musí dobře vědět, jak návnady končí.
Bývají spolknuté…
Návnada vždycky končí tak, že je sežrána. To je její úkol. V případě paní profesorky Válkové, pana ministra Stropnického, pana profesora Zlatušky, Hany Marvanové mohu cítit různé pocity, profesně k nim mohu cítit úctu a respekt a mohu je mít i rád, ale oni dobrovolně souhlasili s tím, že budou návnady. Při své inteligenci měli vědět, že úkolem návnady je navnadit a nechat se sežrat. Jinak nemohou skončit a oni to mohli vědět, proto je těžko mohu litovat.
Jak hodnotíte výrok prezidenta Miloše Zemana ve chvíli, kdy je vláda poměrně stabilní, že kdyby Sobotkova vláda padla, jmenoval by příštím premiérem Andreje Babiše? A dokonce dodal, že i v případě, kdyby vytvořil pravicovou koalici s Vámi a ODS.
To je takový velmi nedůstojný plk, pravděpodobně sloužící k tomu, aby destabilizoval sociální demokracii před sjezdem. Já nechci být ničeho takového účastníkem, protože mohu být sežrán, to připouštím, ale odmítám být sežrán jako návnada.
V Poslanecké sněmovně teď došlo k rozpadu hnutí Úsvit. Rodí se nová strana, takový Úsvit Tomia Okamury bez Tomia Okamury. Sledujete vývoj v jednom z poslaneckých klubů nebo se Vám to zdá jako okrajový a nedůležitý problém?
Nevnímám to jako zásadní proces na politické scéně. Spíš se na to dívám s jistou útrpností.
zdroj: ParlamentníListy.cz
