Nedávné hlasování o důvěře ještě víc zostřilo vztahy mezi vládní koalici a opozicí. Lze za tohoto stavu rozumně projednávat návrh státního rozpočtu na příští rok?
Žel pořád platí, že je lepší špatný rozpočet než žádný rozpočet. Smutné je, že v tak ekonomicky příznivých časech budeme mít tak špatný rozpočet.
Stejně jako ostatní i poslanci z vaší TOP 09 podali pozměňovací návrhy.
Samozřejmě, navrhli například zvýšení výdajů pro vysoké školství, vědu, domácí sociální péči. Naše poslankyně Markéta Pekarová Adamová také navrhla zvýšení rodičovského příspěvku, který se 10 let neměnil, a vláda na to zareagovala až nyní.
A kdyby vláda přijala vaše návrhy bez rozporů?
To by byl rozumný krok, ale ani to by nezměnilo, že pro rozpočet nemůžeme hlasovat. Při prvním čtení jsme nabídli alternativu, kdy by se o podpoře dalo uvažovat. Koaliční vláda na ni nepřistoupila, takže i kdyby prošly pozměňující návrhy, tak pro rozpočet nebudeme.
To vás tak rozčiluje čtyřicetimiliardový deficit?
Nejde jen o deficit. Pokud by byl způsoben náklady na nezbytné reformy penzijní, zdravotní či výdaji na investice, byl by tolerovatelný a dalo by se o něm diskutovat. Deficit je ale způsoben rozhazovačnou, plýtvavou politikou, přijímáním tisíců nových zaměstnanců státu, vyššími sociálními dávkami.
Jenže důchody byly mimořádně nízké, platy učitelů také volaly po zvýšení.
Pan premiér Babiš vede velmi dobrou mediální propagandu. Na jakoukoli kritiku rozpočtu okamžitě vytáhne argument nízkých penzí a platy učitelů. Jenže ono stačí trochu počítat. Vláda má pro příští rok v rozpočtu o sto padesát miliard více než letos. Na důchody vydá navíc 40 miliard, na platy učitelů zhruba 30 miliard, to jsme na 70 miliardách, tedy zhruba na polovině toho, co má vláda k dispozici a co mohla ušetřit a prostě hospodařit bez deficitu.
Spousta lidí je také přesvědčena, že jsme v krizi nízkými investicemi podtrhli ekonomiku a pouze vláda Andreje Babiše investice opět nastartovala. Příští rok ale výdaje na investice budou pouze o 8,5 miliardy vyšší, než jsme jako vláda vydali v roce 2012. Současný kabinet má ale ve srovnání s rokem 2012 k dispozici o 353 miliard korun více, než jsme měli my. Skutečnými prioritami jsou platy státních zaměstnanců, důchody.
Takže měla vláda lidem říct, nic vám nepřidáme?
Nemám nic proti vyšším důchodům. Ale výdaje na ně musí být ufinancovatelné nejen příští rok, ale i následující roky. Všichni víme, že bez reformy to nepůjde a dnešní třicátníci se mohou dostat do složité situace. Rozpočet má prostě špatnou strukturu. Jakékoli ochlazení ekonomiky v příštích letech zvýší tlak na rozpočet. Problémy rozpočtu přitom nejdříve ohrozí ty nejchudší. Líbivá politika vlády vůči širokým vrstvám je ve svých důsledcích hluboce antisociální. To nám vadí.
Prospívají renomé země současné tahanice okolo vlády, spory o rozpočet?
Renomé země především neprospívá, že máme trestně stíhaného premiéra, který navíc poškozoval finančně zájmy EU, a prezidenta, který se chová jako ruský a čínský agent. Spíše trestem je proto nyní jezdit na jednání do Evropského parlamentu. Protože pouze odpovídáte, co se děje, co premiér, co prezident. Renomé naší země poškozuje i „vyčůraný" přístup vlády, kdy všechno od Evropy chceme a současně se na ničem nechceme podílet. To není partnerské chování. Kredit země klesá.
Neustálá kritika vlády, požadavky na změny bez praktického efektu začnou časem lidi unavovat. Nebylo by efektivnější iniciativně přicházet s návrhy reforem?
Velké systémové rekodifikace nemůže nikdy předložit opozice. Musí to udělat vláda po dohodě s opozicí. Předchozí a současná vláda zatím jen rušily naše reformní opatření. To bych jim i odpustil, protože nikdo nemá patent na rozum. Co kritizujeme, je, že nejenže nové návrhy na zdravotní, penzijní, školskou reformu neleží na stole, ale ani se ani nich nepracuje. Reforma státní správy má absurdní podobu přibrání tisíců nových zaměstnanců. Jen se rozdává a nemyslí na budoucnost.
Jiří Vavroň, Právo
6. 12. 2018 v Praze
