Kalousek: Je potřeba více spoluúčasti a osobní odpovědnosti

Řekl jste, že pokud by měl být schodek rozpočtu napřesrok vyšší než 105 miliard, rezignujete. Proč tak zhurta?

Přesná interpretace je, že ministr financí Miroslav Kalousek nepředloží rozpočet s vyšším deficitem. Do vlády nemůže předložit návrh rozpočtu nikdo jiný než ministr financí. Nikdo jiný. A ministr financí Miroslav Kalousek nepředloží rozpočet s vyšším deficitem než 105 miliard. Kdyby bylo nezbytné předložit rozpočet s vyšším deficitem, musel by ho předkládat nějaký jiný ministr financí. Ale to už by ho také předkládal nějaké jiné vládě.

V příštím roce bude nutné ušetřit 30 miliard. Které rezorty to postihne nejvíce?

Třicet miliard proti autonomnímu vývoji. Což samozřejmě znamená pokračování ve strukturálních změnách především nákladnosti státní správy. Tedy administrativy, kromě reformních kroků. Tlak na úspory dopadne na všechny. A vzhledem k tomu, že materiál teprve teď předkládám, tak – omlouvám se – pro veřejnost uvolňuji pouze velká čísla.

Slib, že v roce 2012 dostane přidáno ministerstvo vnitra jako kompenzaci za letošek, neplatí?

Takový slib nikdy nikdo nevyslovil. Rozhodně ne já.

Tímto tvrzením se dost často oháněl exministr Radek John. Tak kde ho vzal?

To opravdu nevím. Jako že je bůh nade mnou. Myslím, že se tady nenajde vůbec nikdo, komu jsem slíbil, že by se mohlo přidávat. V žádném případě.

Říkáte, že šetřit budou muset všichni. Ale jistě budou nějaké priority, ne?

Samozřejmě, to záleží na vládě. Já jsem přesvědčen, že kromě okleštěných mandatorních výdajů, které budou platit v roce 2012, bychom měli držet výdaje na vědu a výzkum a na dopravní infrastrukturu. Všechno ostatní logicky musí podstoupit další redukční kúru.

Mluvil jste o administrativě, státní správu tedy čekají další škrty?

Plošné škrty už možné nejsou, skutečně musí opustit výkon některých agend, odstranit celou řadu duplicit. Což je řešitelné, ale nikoli bezbolestné. Ale tempo snižování deficitu na výdajové straně opravdu znamená každý rok opatření zhruba ve výši třiceti miliard, z nichž část budou aktivní opatření v ekonomicko-sociálních systémech. Tedy ona slavná věta, za kterou bývám velmi milován: Více spoluúčasti a více osobní odpovědnosti. A potom pochopitelně levnější veřejná správa.

Můžete uvést alespoň vzorek agendy, které by se stát mohl či měl zbavit?

Opět. Přes léto čekají vládu velmi zásadní diskuze. Takže mám výchozí představu, mám výchozí materiál, který předkládám. Nemohu si osobovat právo říkat ostatním správcům kapitol, kde mají své priority. Mohou na to mít jiný názor, budou-li ho mít, budu to samozřejmě respektovat.

Zítra začne červnové jednání sněmovny, má projednávat i reformní zákony. Co by pro rozpočet, respektive jeho návrh pro příští rok znamenalo, kdyby neprošly prvním čtením?

Znamenalo by to samozřejmě zásadním způsobem návrh přepsat a předpokládám, že by ho přepisoval ministr financí v demisi. Protože v takovém případě by nynější vláda postrádala jakýkoli smysl. Předpokládám tedy, že by podala demisi jako celek.

Bude s reformními zákony spojeno hlasování o vyslovení důvěry?

Naposledy jsem o tom s premiérem mluvil zhruba před třemi týdny a zaznělo, že se musíme poradit, s jakými zákony spojit důvěru. Domníváme se, že tak lze naložit v podstatě s jakýmkoli koaličním návrhem, protože koalice by měla díky své většině jakýkoli zákon prosadit. Teď jsem zachytil premiérův názor, ne úplně konzistentní s tímto vyjádřením. Ale neměl jsem příležitost s ním mluvit a nechci komentovat něco, co jsem si přečetl v novinách.

Proti reformám ostře vystupují odboráři. Může vláda pod jejich tlakem couvnout?

Oni v zásadě říkají totéž, co říkali už v době premiéra Špidly, při takzvané kolodějské reformě, kterou jsem měl tu čest s ním dělat. Tehdy se dělaly ekonomicko-sociální reformy nikoli z pravicového, ale spíše z levicového, nebo řekněme, středového hlediska. Ale vůbec nebyly hloupé a skutečně vedly ke stabilizaci veřejných rozpočtů. I tehdy odbory protestovaly. Protože ani z levostředových reformních kroků nemohla zmizet ona věta - více osobní odpovědnosti a více spoluúčasti. Zatímco odboráři říkají, chceme takové reformy, které zlepší život lidí. Říkám jim, máme stejný zájem, nicméně horizont je jinde. Chcete-li, abychom dělali takové reformy, které okamžitě zvýší schopnost spotřeby, tak prosím pěkně, to ne. To by byly antireformy. Reformy, které můžeme dělat, jsou takové, které zajistí dlouhodobou stabilitu veřejných rozpočtů. Tedy budoucnost bez velkých sociálních otřesů. To ale odbory nechtějí slyšet. Špidlovu reformu, tenkrát s pomocí poloviny sociální demokracie, úspěšně zazdili, a teď se snaží o totéž.

Má tedy cenu dál s nimi jednat?

Jsem připraven s nimi sedět za stolem, ale nejde donekonečna jednat o tom, že reformy neuděláme. Jestliže například říkají – chceme takovou daňovou reformu, která neodbourá žádné výjimky, a nechceme sjednotit daňový základ, pak je mi líto. Jestliže an blok odmítají penzijní a zdravotní reformu, je mi líto. My je musíme udělat, nejsme udržovací vláda. Jsme vláda, která má smysl, jenom když takové změny provede.

Zmínil jste daňové výjimky. Stojí zrušení daňového zvýhodnění stravenek a režijních jízdenek za to, aby popřípadě padla celá daňová reforma?

Samozřejmě, že na jedné výjimce nestojí svět. Samozřejmě, to nejdůležitější je sjednocení základu pro výpočet všech přímých odvodů a zavedení jednoho inkasního místa. Nicméně, znovu opakuji: Nerozumím tomu, že když hájím skutečně rovné podmínky pro všechny, jeden stejný paušál pro všechny zaměstnance, ať jsou to kustodi v muzeu, strojvůdci či novináři v redakcích, proč zrovna odboráři, kteří tvrdí, jak jsou solidární a spravedliví, s tím zoufale nesouhlasí. A chtějí, aby každá profese měla jiné benefity. To je prostě diskriminační a nedává to žádný smysl. Budu velmi bojovat za to, aby tato diskriminace z našeho daňového systému zmizela.

Co uděláte, jestli se zastaví provoz na železnici?

Stále ještě doufám, že se železnice nezastaví. Nicméně, upřímně řečeno, jestli mám přijmout jako axiom, že vláda musí couvnout pokaždé, když hrozí, že se zastaví železnice, pak nemá cenu dělat cokoli. Tak ať tady vládnou železničáři.

Důchodovou reformu v podobě, jakou schválila vláda, kritizují i ekonomové. Nebyla chyba ustoupit od povinného spoření?

To je osud kompromisu. Myslím, že není tajemstvím, a nechci, aby to vypadalo jako výmluva, že TOP 09 do poslední chvíle naléhala na povinné spoření. Už jenom proto, že to byl výstup z Bezděkovy komise. Při uzavírání koaliční smlouvy jsme se dohodli, že to bude závazný dokument, z něhož vyjdeme. Doporučení, aby populace do čtyřiceti let měla op-out povinný, bylo jasné. Je to daleko lepší varianta. Koaliční partneři – oba dva – změnili názor. To znamená, že pro povinné spoření by ve dvousetčlenné sněmovně bylo čtyřicet jedna poslanců. Takže se nerozhodovalo, jestli povinné nebo dobrovolné spoření -to se rozhodli naši koaliční partneři. Rozhodovalo se, zda dobrovolné, nebo žádné. Pak je dobrovolné spoření ta lepší varianta.

S důchodovou reformou je spojeno sjednocování sazeb DPH, a i tady existuje řada dohadů, na co vlastně vyšší odvody půjdou…

Já bych hrozně rád, kdyby se vědělo, že celková výše zdanění se nezvyšuje. Naopak. V letech 2012 až 2014 daňová kvóta klesá. Když jsme pod palbou kritiky za to, že zvyšujeme daně, není to pravda, my je dokonce mírně snižujeme. Jen v daňové kvótě dochází k restrukturalizaci. Klesají některé přímé odvody, byť méně, než bych si přál, a stoupá zdanění spotřeby. Těch dvacet jedna až dvacet pět miliard, které se v příštím roce na vyšším inkasu DPH vyberou, půjde výlučně ve prospěch penzijního účtu. Na nic jiného. Pokles přímých daní musíme vyrovnat na výdajové straně většími úsporami. To je přesně v rámci fiskální politiky vlády. Nezvyšujeme daně, a likvidujeme strukturální deficit na výdajové straně. Pokračování na str. 16 Dokončení ze str. 15

Letos výběr daní vázne. Co když je to trend?

Zatím nemůžeme nic takového říct. Výběr daní teď monitorujeme pětkrát pečlivěji než obvykle. Zatím, co se týče letošního daňového inkasa, můžeme říci, že u daně z příjmů fyzických osob a malých firem, které odevzdávaly daňové přiznání v březnu, se projevily poměrně velké ztráty z minulých let. U daně z přidané hodnoty se objevily větší vratky vzhledem k tomu, že struktura byla hodně ve prospěch exportu. Zda jde o trend, nebo o výkyv, který se do konce roku srovná, budeme moci mnohem přesněji říct po 30. červnu. Bude-li to celoroční trend, pohybujeme se v riziku daňového propadu kolem deseti až patnácti miliard korun, které budeme muset eliminovat na výdajové straně. To není v bilionovém rozpočtu zase tak veliká tragédie.

Díru do rozpočtu ovšem mohou nakonec udělat i právní spory, které už ohlásili solární investoři. Nebylo zpětné zdanění chybou?

O tom naprosto odmítám spekulovat. Naše právní pozice je pevná.

Do budoucích rozpočtů, možná už toho na příští rok, zasáhne na výdajové straně také majetkové vyrovnání státu s církvemi.

Ano. Alespoň pevně doufám, že se dohodneme. Může jít o tři miliardy ročně, může jít o sedm miliard korun ročně. Záleží na tom, jaké se na splácení dohodnou lhůty. Odpověď na otázku, kde na to vzít, je jednoduchá. Na výdaje prakticky v každém ze tří dalších roků bude mít vláda bilion sedmdesát dva miliard korun. V jejich rámci bude muset pořídit priority. A definitivně se dohodnout s církvemi pokládám za mimořádně důležitou prioritu.

V rozpočtu na příští rok už s nějakou sumou počítáte? Ne. Pokud bychom se dokázali dohodnout do konce roku, jistě se dá domluvit i účinnost takového zákona, řekněme, s první splátkou od ledna 2013. Teď ale opravdu předbíhám. Dohoda s církvemi při sestavování rozpočtu rozhodně moji hlavu nezatěžuje.

A co vám dělá největší hlavu při sestavování rozpočtu?

Víra, zda všem třem politickým subjektům vydrží politická odvaha. Aktivní opatření ve výši třiceti miliard korun na výdajové straně… Ono se to snadno říká, ale opravdu to bolí. Postojem své politické strany jsem si naprosto jist. Výrazně věřím v postoj ODS, a tam to končí.