Kalousek: Dobeš se chová jako aktivista pohrobků Národní strany

Pane místopředsedo TOP 09 a ministře financí, jak dlouho chcete trucovat a bojkotovat jednání vlády kvůli jednomu úředníkovi?

Z naší strany nejde o truc, ale o principiální postoj. To není kvůli jednomu úředníkovi, ale kvůli systémovému pohledu na to co je, nebo co není možné ve státní administrativě. Pravda je, že kdyby se toho výroku vůči našemu panu předsedovi dopustil zcela neznámý úředník, tak bychom se možná tvářili, že jsme si toho nevšimli. Toto ale byla poslední kapka. Tady je vysoký státní úředník, který vystupuje jako politik, jako aktivista v aktivitách, které jsou v mnohém v přímém rozporu s oficiální politikou české vlády. Navíc nejde o člověka, který by ve státní správě nějak kariérně rostl. On tam byl zjevně dosazen, a to pro sympatie k extrémním názorům, které prezentuje na veřejnosti.

Kým dosazen?

Minimálně ho jmenoval ministr Dobeš. Kdo mu ho tam nastrčil, o tom se pouze spekuluje. Takový člověk tam prostě nemá co dělat. Kromě toho, že prezentuje extrémní postoje, tak je to i demotivující pro mladé lidi ve státní správě, kteří si představují, že kariérní růst opřou o zvyšování odbornosti.

A to vám začalo vadit až teď?

Vadilo nám to vždy, a také jsme to řekli. V okamžiku, kdy tento úředník přidal hrubou urážku prvního místopředsedy vlády, tak už to nešlo přejít. Nevyvolali jsme skandál z minuty na minutu. Já jsem trpělivě, soukromě vyjednával s ministrem Dobešem. Dokonce jsem měl pocit, že tomu velmi dobře rozumí. Pak se ale s někým poradil a v úterý už tomu nerozuměl.

Dobrá, není to tedy váš truc. Tak znovu: kdy se vrátíte na jednání vlády?

To je otázka pro ministra Dobeše. Případně pro premiéra. Vrátíme se, až se ministr Dobeš začne opět chovat jako ministr koaliční vlády a nikoli jako aktivista pohrobků Národní strany.

Byť by to trvalo měsíce?

Myslím, že měsíce to trvat nebude, to není možné. Ale neumím si představit, že ho ministr neodvolá a my si sedneme do vlády a budeme se tvářit, že je to náš kolega. Máme své hranice. My jsme konzervativci, nejsme náckové, kteří o sobě tvrdí, že jsou konzervativci.

Že byste byli kvůli jednomu výroku tak úzkoprsí, když i některé vaše výrazy, nebo výrazy předsedy Schwarzenberga jsou tak trochu – řekněme – extravagantní?

Mně to vůbec nepřipadá úzkoprsé. Všimněte si, že výroky politiků, novinářů nebo aktivistů na moji osobu mě dokážou spíš rozveselit než pohoršit. Ale to nejde o výroky státních úředníků.

Vláda, a zejména vaše strana si zakládá na tom, že jste ti správní reformní bouráci. Teď chcete kvůli jednomu úředníkovi ohrozit schvalování státního rozpočtu či daňových zákonů?

Doufám, že na reformách záleží i našim koaličním partnerům. Já jsem připraven ve středu jít předkládat jednotné inkasní místo včetně zdanění hazardu. Projednal jsem to na tripartitě, v legislativní radě a velmi rád návrh obhájím na vládě. Ale obhájím ho s kolegou, který respektuje, že ve státní správě takovéto chování není možné. A ještě k vaší otázce: to není o jednom úředníkovi, mně je úplně jedno, jak se jmenuje. To je zásadní, principiální odpor k politickému stylu, který může zneužívat státní správu ve prospěch aktivistických a politických názorů, které nemají většinu.

Takže půjde o válku nervů, kdo s koho, aby se ukázalo, kdo tomu tady šéfuje?

To není válka nervů. My chceme být ve vládě, která má smysl. Vláda, která připustí, že její administrativa se může takto chovat a že kvalifikací na místo ředitele odboru na ministerstvu školství je náckovská minulost, tak taková vláda smysl nemá, v takové být nemůžeme.

Pokud Dobeš necouvne, budete tlačit na premiéra, aby navrhl prezidentovi jeho odvolání?

Kdo jsem já, abych tlačil na svého premiéra? Pan premiér je samozřejmě odpovědný za celou vládu, myslím, že situace je pro něj přehledná.

Véčkař Vít Bárta tvrdí, že Bátora je zástupný problém a ve skutečnosti jde o daně. O zaměstnanecké benefity a zvyšování DPH, se kterým VV nesouhlasí.

Upřímně řečeno tomu nerozumím. Také mohl říct, že kdyby teď v jižní Africe hodně pršelo, špatně by se tam jezdilo na kole. To je asi tak stejná logika. Když jsem šel v pondělí za ministrem Dobešem, byl jsem přesvědčen, že půjde o pětiminutový rozhovor, o kterém si nikdy nikdo nedoví, a on bude konat jako ministr vlády ČR.

Jak by se vám zamlouvalo, kdyby véčkaři, nebo i ODS, odešli z jednání vlády a hrozili, že se nevrátí, dokud budete na ministerstvu financí zaměstnávat Radka Šnábla, pravomocně odsouzeného za krácení daně?

To je něco podobného, jako s tou jižní Afrikou. Já jsem Radka Šnábla na ministerstvo nejmenoval, ani mi nebyl dosazen. Zdědil jsem ho jako mimořádného odborníka pro mezinárodní arbitráže v pozici ředitele odboru. V okamžiku, kdy byl pravomocně odsouzen, což samozřejmě je vážný problém, tak jsme já i Eduard Janota ten problém řešili. Radek Šnábl nám dál poskytuje své rady, které mají nevyčíslitelnou cenu. V poslední arbitráži jsme vyhráli čtyři miliardy a jeho rady byly zásadní. Nicméně do vymazání trestu, nebo do dosažení opravného prostředku, nemá a nebude mít žádné rozhodovací pravomoci. Je rozdíl mezi pozicí úředníka, který má významné správní rozhodovací kompetence, a zaměstnancem, který jediné, co může, je poskytovat rady.

Chcete tím říct, že Bátora jako ministerský poradce by vám nevadil?

Nechci ministru Dobešovi nastavovat normy, ale pokud by si toto chtěl vzít jako normu, pana Bátoru odvolal a ponechal si ho jako poradce, aby mu poskytoval své cenné rady z historie extrémních nacionálních stran, z antisemitismu a z dalších – pro ministra školství – jistě důležitých témat, tak se s tím naprosto spokojíme.

Jak jde dohromady s vaším konzervatismem, že v rámci zvyšování DPH více zdaníte knihy, učebnice a tiskoviny? Nemáte strach, že se z Česka může stát národ polovzdělanců?

Mám. Není tajemstvím, že můj návrh a mé přání bylo úplně jiné. Chtěl jsem základní sazbu 19 nebo 20 procent s tím, že ve snížené sazbě zůstanou knihy, noviny a léky. To má svou hlubokou logiku a bylo by to veřejností akceptovatelné. Nicméně s výjimkami je jeden obrovský problém. V okamžiku, kdy některé připustíte, přiběhnou další a začnou tvrdit, že ostatní komodity, které byly ve snížené sazbě, mají úplně stejnou prioritu. Když jsme o tom mluvili, přišel místopředseda Senátu Škromach a s otevřeností sobě vlastní říkal, že on má ty priority jinde, protože hladovému se blbě čte. Říkám to proto, že v okamžiku, kdy v rámci politického spektra má každý jiný názor na výjimky, zjistíte, že jediná možná dohoda je, že nebudou žádné. Takže já se nijak neraduji, DPH z knih nebo novin nezachrání státní rozpočet, otázka je, zda je společnost ochotná dohodnout se, že některé priority jsou nezpochybnitelné a jiné výjimky dělat nebudeme.

Tady ale přece nejde o žádné výjimky. Stačilo by ponechat dvě sazby DPH, jak je to jinde obvyklé, a pak se můžete politicky dohadovat, které položky ve které sazbě ponecháte.

Máte pravdu, snížená sazba není žádná výjimka. Ale DPH je vrcholné politikum. Naše původní dohoda byla, že základní sazba bude 20 procent, ve snížené sazbě byly některé potraviny a další položky. Jestli jsem v životě udělal nějakou výraznou politickou chybu, tak to bylo v okamžiku, kdy přišli véčkaři a řekli: uzavřeli jsme koaliční dohodu, ale nejsme schopni ji dodržet. Měl jsem to tenkrát odmítnout. Možná by dneska koalice už nebyla, nebo by byla jiná, ale rozhodně by neměla punc rozhádané party, která neví, co chce. Oni porušili dohody. Kdosi říká, že se pan Bárta sešel s panem prezidentem. Nevím, pouštím to jedním uchem tam, druhým ven. Ale prostě se něco stalo a véčjaři řekli: my jsme se sice dohodli, ale chceme to jinak. Tenkrát v rámci snahy po dosažení koaličního konsensu jsme jim vyhověli. Byla to strašlivá chyba. Znejistěli jsme veřejnost, která si řekla – hele, oni nevědí, co chtějí. A vyslali jsme signál VV, že si mohou dělat, co chtějí. Pokud bych měl hledat zlom toho, kdy jsme vůči sobě začali ztrácet důvěru a kdy jsme logicky vyvolali nedůvěru veřejnosti, tak to bylo v tomto okamžiku. Nemohu vyčítat Bártovi, že se dohodl s někým jiným než se svými koaličními partnery a že to zkusil. Vyčítám sám sobě, že jsem mu na to skočil. A jenom blbec opakuje jednu chybu dvakrát.

Do konce září musí do Sněmovny návrh zákona o státním rozpočtu. Jak jste úspěšný při přesvědčování ministrů o nezbytnosti škrtů?

Řekl bych, že je to každoroční folklór. Někteří ministři více chápou společné konsolidační úsilí vlády, jiní jsou přesvědčeni, že jejich úspěšnost se měří podle míry peněz, které ze mě vydrápou. Jsou ministři – a to je nový fenomén, který jsem v minulých letech nezaznamenal – kteří nám udělují přednášky z makroekonomických vizí. Nicméně nic se nevymyká ze standardů. Fiskální strategie vlády je jasná, nepřekročitelná. Většinu požadavků není možné uspokojit. Chápu, že ministr je musí při projednávání uplatnit a vážím si toho, že drtivá většina z nich zase chápe, že je nemám z čeho uspokojit.

Hrozí pro příští rok další snižování platů ve státní správě?

Ne. Ale trvám na zamrazení. Nemluvme ale o platech, mluvme o objemu mezd. Já doufám, že dojde k jeho nárůstu, ale to musí někdo odejít, aby si ti ostatní mohli rozdělit jeho výplatu.

Shoda na daňové reformě zatím chybí. Risknete, jak jste slibovali, spojit ji ve Sněmovně s důvěrou vládě?

To není otázka pro mě. Ale já jsem kdykoli připraven jakýkoli vládní návrh zákona, projednaný ve vládě, spojit s otázkou důvěry.

I přesto, že může dojít k další krizi v koalici?

Například u zákonů, které souvisejí s jednotným inkasním místem, bych to velmi uvítal. Protože pokud někteří poslanci z koaličních stran přemýšlejí, že je to ideální vydírací potenciál, například na některých nesystémových zaměstnaneckých benefitech, pak bych to mimořádně rád svázal s důvěrou vládě.

Trváte na tom, že zrušení daňového zvýhodnění benefitů budete hájit do poslední kapky krve?

Nemám nic proti benefitům, patří do kolektivního vyjednávání. Není žádný důvod, aby České dráhy nedaly svým zaměstnancům benefitní jízdenky. Není důvod, aby i jiné podniky nenabízely svým lidem benefity. To je vztah těch dvou – zaměstnance a zaměstnavatele. Není ale žádný důvod, aby tyto benefity byly daňově zvýhodněny, protože pak chce zaměstnavatel vzít za každou cenu do hry ještě někoho třetího a říci: my jsme se dohodli na benefitech a vy všichni ostatní nám na ně přispějte. Je logické, že na tripartitě zaměstnavatelé i zaměstnanci žádají benefity, protože chtějí, aby všichni ostatní, tedy živnostníci, studenti i důchodci, jim na tu jejich dohodu přispěli. To pokládám za perverzní a proti tomu budu bojovat do poslední kapky dechu.

Jak jste ze 118 existujících vybírali těch zhruba třicet daňových výjimek, které hodláte navrhnout ke zrušení?

Podle toho, které jsou jen pro někoho, podle hlavních priorit a v některých případech je změna nemožná a v důsledku by se prodražila. Například princip rovné daně dnes již zapomenutého ministra financí Tlustého. V současné i v budoucí daňové legislativě je osvobození od daně z vypěstovaných zemědělských produktů, do dvaceti tisíc. Já si dokonce myslím, že bychom to mohli zvýšit – a také to navrhujeme – na padesát tisíc. Kdyby toto osvobození nebylo, tak v okamžiku, kdy si Königová na zahrádce vypěstuje ředkvičky a sní je, tak jí vzniknul příjem, musí podat daňové přiznání a zaplatit daň. A Tlustý matematicky spočetl příjem z těch ředkviček. V praxi by ale žádnou daň za ředkvičky nevybral, a pokud by ji vybírat chtěl, tak by to bylo asi tak stokrát dražší než ta daň. Jsou určité daňové povinnosti, které je lepší osvobodit, protože jsou takzvaně nespravovatelné.

Navrhujete kompenzaci změny benefitů odpočtem z daňového základu. Léta se chlubíte, že lidé s nízkými příjmy daně neplatí. Jim je tato výhoda k ničemu. Není to jen hra?

Není. Je to nastavení rovných podmínek pro všechny. Teď někdo stravenky má, někdo nemá. Když někdo chce přidat zaměstnanci na mzdě sto korun, tak mu řekne – já ti je nedám, ale dám ti 100 korun na stravence. Ty si za to můžeš koupit cokoli v obchodě a mě na to 55 procent ze základu daně přidá ministerstvo financí. Takže je to výhodné pro oba. V okamžiku, kdy si bude moci odečíst z daní 300 Kč každý, tak je to rovné pro všechny. Vyděláváli někdo tak málo, že už je to pro něj neuplatnitelné, tak je vlastně na tom dobře, protože on neplatí nic. Vítězi nejsou ti, kteří platí méně nebo více, vítězi jsou ti, kteří se neúčastní vůbec.

Stojí vám finanční přínos této změny za sociální nepokoje, kterými hrozí odbory?

Máme-li jako prioritu zjednodušit daňové podmínky, tak nám nezbývá nic jiného. Je to otázka volby. Chceme tady mít dvě měny, za které lze koupit jídlo v restauraci, ale také jimi platit u kasy v obchodě a také, jak několikrát ověřili vaši bulvární kolegové, třeba i v nevěstincích? Opravdu na toto chcete přispívat z vašich daní? Já ne. A statistiky říkají, že není pravda, že nejvíce je jich uplatňováno v restauracích. Nejvíce je jich použito v obchodech. Tím odpovídám na hysterii, že to povede ke krachu hospod.