Kalousek: ČR má na kapitálových trzích velmi dobrou pozici

Makléřům na burze musí jít v posledních dnech hlava kolem. Už dlouho se nestřídal příliv a odliv ceny akcií tak rychle. Například trhy ve Spojených státech kvůli obavám o osud francouzských bank klesaly. Navzdory tomu četní ekonomové nabádají ke klidu. K rozkolísání trhů podle nich není o nic větší důvod než před několika týdny. Podle profesora ekonomie na Michiganské univerzitě Jana Švejnara se ale světové hospodářství přiblížilo hluboké recesi, která udeřila ve třicátých letech minulého století. A jako nebezpečnější vnímá potíže eurozóny než americký dluh. Ministr financí Miroslav Kalousek nám krátce před vysíláním řekl, že Česko zatím přímé dopady krize nepociťuje, protože trhy mu stále věří.

Česká republika má zatím na kapitálových trzích velmi dobrou a stabilní pozici, včera se nám podařilo prodat české dluhopisy na domácím trhu za rekordně levný úrok pod 3 procenta, 2,87. Tak oddělme od sebe dvě věci, do jaké míry je ..., Česká republika se musí, nebo nemusí bát refinancování svého dluhu a své finanční stability, to se bát nemusí. Nicméně za předpokladu, že by jaksi situace na trzích přerostla ve finanční krizi, tak se dá očekávat druhá recese a my jsme malá, liberální, na export otevřená ekonomika, takže na hospodářskou krizi bychom samozřejmě už doplatili.

No, a co vůbec může dělat zdejší vláda při svých omezených možnostech, aby zmírnila případné negativní dopady, nebo možná i v určitém směru současného vývoje využila?

Upřímně řečeno, vláda má v tomhle okamžiku nezbytné střednědobé a krátkodobé úkoly. Co se týče střednědobých úkolů, jsou to nezbytné strukturální reformy, ať už ekonomicko-sociálních systémů, nebo pracovního trhu, ale i kdyby ty reformy byly provedeny ihned, tak se promítnou do ekonomiky za 3, 4 roky. V onom krátkodobém hledisku může vláda dělat v zásadě pouze dvě věci. Snažit se co nejrazantněji tlačit deficity směrem k nule, aby učinila zemi co nejméně závislou na financování dluhu a dělat všechno pro to, aby růst mezd, reálných mezd nepřekročil růst produktivity práce. Aby naopak trochu zaostával za růstem produktivity práce v zájmu konkurenceschopnosti české ekonomiky, to jsou jediné dvě věci, které v krátkodobém hledisku může vláda dělat pro to, aby učinila republiku co nejméně zranitelnou. Bohužel oba dva tyto cíle jsou v přímém rozporu s tím, co chtějí odbory a co chce levice.

No, mimochodem když toto zmiňujete, tak právě Česko je sice vnímáno jako bezpečný přístav, ale mnozí pozorovatelé dodávají, že hlavně proto, že trhy moc nevidí dovnitř zdejší politiky, není právě v době, kdy se zveličuje každý náznak zvlášť politické nestability, nebezpečné, když nejenom mezi vládou a odbory a opozicí, ale i v rámci koalice přetrvávají rozpory třeba ohledně daňových změn?

Pochopitelně, že každý náznak politické nestability tomu neslouží, nicméně co se týče folklorních výroků Věcí veřejných k daňovým změnám, to nelze pokládat za nějaký hluboký politický rozkol. To je prostě pouze snaha o mediální zviditelnění.

Když se podíváme na konkrétní čísla týkající se našeho hospodářství, tak jestli se nepletu, tak v červenci váš úřad odhadoval, že růst HDP dosáhne 2,5 procenta. Nechystáte se pod dojmem posledních událostí tuhle predikci revidovat?

Ne, nechystáme, pro ten letošní rok skutečně očekáváme výsledek o něco lepší, než jsme predikovali, ale na druhou stranu očekáváme, nebo spíš jsme střízlivější k predikci roku 2012. Ta červencová predikce, kterou jsme vydali, platí, nicméně v době turbulencí se predikce mění velmi často, takže počkejme si zase na tu podzimní.

Někteří ekonomové viní z těch strukturálních problémů Evropy málo pružný nebo nedotažený projekt eura a podle jednoho z vašich předchůdců Ivana Kočárníka eurozóna postupně směřuje ke dvourychlostnímu uspořádání, jak to vidíte vy?

Eurozóna je projekt, který je postavený jenom na jedné noze, každý prostor se společnou měnou musí mít dva regulátory. Regulátora privátních peněz, což je centrální banka a regulátora veřejných peněz, což je ministerstvo financí. Eurozóna vzhledem k tomu, že státy logicky trvaly na své suverenitě a odmítly svojí fiskální politiku odevzdat do centra, má jenom tu Evropskou centrální banku a ta dokonce minulý týden, všimněte si, přestala být nezávislá, protože začala nakupovat státní dluhopisy, což neznamená nic jiného, než že tiskne peníze, posílá je do Španělska, do Itálie a všichni lidé v eurozóně za to platí poklesem svých reálných příjmů vzhledem k vyšší inflaci. Takže Evropská centrální banka místo, aby dělala výlučně monetární politiku, tak teď dělá i fiskální politiku, což si myslím, že je porušení svatého přikázání o nezávislosti centrálních bank. A jsou v zásadě dvě možnosti, buď eurozóna bude menší a bude se skládat pouze ze států, které mají jaksi fiskální odpovědnost ve své nátuře, anebo dojde k té větší centralizaci, jinak si to těžko umím představit. Za současného stavu nedochází k ničemu jinému než k neoprávněnému a nespravedlivému přelévání bohatství z těch odpovědnějších zemí k těm neodpovědným.

Časově myslíte, že jsme k jedné z těchto variant už relativně blízko?

Já to opravdu nedokážu odhadnout, myslím si, že to nedokáže odhadnout nikdo, eurozóna dnes hraje o čas a nedělá žádné razantní, definitivní kroky, to jediné, co můžeme říct, je, že eurozóna po krizi bude zcela jistě úplně jiná ve svých vnitřních procesech i mechanismech než před krizí. To samozřejmě do značné míry bude determinovat naší ochotu tam vstoupit dříve, později či vůbec. Ale jak bude skutečně po krizi vypadat, to se obávám, že dnes nevědí ani hlavní lídři eurozóny.

Čili teprve podle toho, jak bude potom vypadat eurozóna, tak Česko se bude rozhodovat, jestli do ní vstoupí, či ne.

Já to samozřejmě pokládám za rozumné, eurozóna v roce 2004, kdy jsme říkali, že chceme do eurozóny vstoupit bez jakékoliv odkladu, tak eurozóna v roce 2004 byla zcela jiným prostorem, i včetně vnitřních pravidel, než, než je dnešní. To znamená, chceme-li říkat, že někam rychle vstoupíme a já pevně doufám, že jednou Česká republika skutečně bude součástí eurozóny, já se domnívám, že to je pro malou, dominantně proexportní politiku závislou zejména na zemích eurozóny, že to je výhodnější, ale odpovědné je o tom se rozhodovat teprve v okamžiku, kdy si budeme jisti, jak opravdu ta eurozóna bude vypadat a jaká pravidla v ní budou platit, například to, že Evropská centrální banka minulý týden přestala být politicky nezávislá a začala dělat fiskální politiku, je pro mě obrovské memento.

Tak tohle memento zaznělo na závěr rozhovoru s ministrem financí Miroslavem Kalouskem.