Kalousek: Chceme vládu práva, ne vládu vůdců

Strana TOP 09, jejíž tváří se před osmi lety stal Karel Schwarzenberg, byla kometou sněmovních voleb v roce 2010. Miroslav Kalousek spravoval státní kasu v době největší poválečné finanční krize. Veřejné finance ochránil, ale sáhnul lidem na platy a zvýšil daně. Mnozí ho kvůli tomu zatratili, stejně jako celou Nečasovu vládu.

TOP 09 je už čtyři roky v opozici, Kalousek nahradil v jejím čele Karla Schwarzenberga a nyní jdou oba do voleb s přesvědčením, že konzervativní, pravicová a proevropská strana, jak sami TOP 09 charakterizují, získá aspoň dvanáct procent hlasů. A pak půjde do vlády, v níž nezasedne hnutí ANO ani KSČM, o Okamurově SPD nemluvě.

„Koalice demokratických stran je menší zlo než oligarchie východního typu,“ tvrdí Miroslav Kalousek. Je prvním předsedou, s nímž Deník na základě předvolebních preferencí přináší velký sobotní rozhovor.

Ve volebním programu se vracíte k tomu, co jste prosazovali v Nečasově vládě, například povinný druhý pilíř důchodové reformy či zdravotnický nadstandard. Proč?

My jsme v názorech konzistentní a neměníme je podle aktuálních průzkumů veřejného mínění. A jsme také přesvědčeni, že to Česká republika naprosto nutně potřebuje. Koneckonců otázka zdravotního a penzijního pojištění je jeden problém, který má společného jmenovatele, jímž je prodlužující se délka života. Je stále více lidí, kteří žijí déle a mají nárok na důchod, zatímco nepřibývá těch, kteří jim platí. Tato vláda zrušila reformní kroky, které jsme učinili my, a slíbila, že je něčím nahradí, ale k tomu nedošlo. Promarnila tak svůj čas a zvýšila riziko nedůstojného stáří pro dnešní mladou generaci.

Jenže druhý povinný pilíř nikdo jiný nechce. S kým ho chcete prosadit?

Jestliže mluvíme o druhém pilíři, tedy rozdělení povinného pojištění do dvou segmentů, jednoho solidárního a druhého soukromého, počítáme i s tím, že k jeho zavedení nebude politická vůle. Proto máme v programu druhou variantu. V ní by nezbylo nic jiného, než dále snižovat povinné pojištění a počítat s tím, že státní důchod z průběžného pilíře bude pro dnešní mladé lidi jen rovná existenční dávka a pokud chtějí mít důstojné stáří, budou si muset spořit sami podle svého uvážení.

A neskončí to tím, že lidé budou muset sekat trávu a stát u pásu do 80 let, protože ze čtyř tisíc měsíčně nikdo nevyžije, jak říká ministr financí Ivan Pilný?

Tak to skončí, pokud neuděláme nic. Což je přesně popis toho, co dělá vláda, v níž sedí pan ministr Pilný. Každý si ale zároveň musí uvědomit, že o své zdraví a důstojné stáří se musí starat také sám, neboť stát není samospasitelný. Nemůže zajistit všem všechno a zadarmo.

Co chcete lidem zajistit tím, že snížíte sociální pojištění o osm procent, což by byla obrovská díra do rozpočtu?

Pokládáme to za nezbytný a účinný krok k řešení výše platů. V současnosti má zaměstnavatel často oprávněný pocit, že na jedno pracovní místo platí spoustu peněz, a zaměstnanec zase, že si nosí domů malou výplatu. Důvodem všeho je, že do toho jako největší kořistník vstupuje stát, který si bere padesát procent.

Dělá to snad proto, aby měl na vyplácení důchodů a zajištění zdravotní péče.

A stejně mu to nestačí, důchodový účet je deficitní a ve zdravotnictví je málo peněz. Přiznejme, že jenom z odvodů z práce se to ufinancovat nedá. Výpadek v příjmu ze sníženého sociálního pojištění chceme krýt částí inkasa daně z přidané hodnoty, osmi procentům by odpovídalo zhruba třicetiprocentní inkaso této daně, jež by šlo ze zákona do důchodového účtu, čímž by byl sanován. Z meziročního přírůstku národního produktu při dostatečně efektivním šetření lze o osm procent snížit sociální pojištění a zároveň směřovat k vyrovnanému rozpočtu.

Kde by měli zaměstnanci jistotu, že by se jim to promítlo do vyšších platů?

V zákoně. Zatím necháváme otevřenou diskusi o tom, kolik z oněch osmi procent by šlo směrem k zaměstnavateli a kolik k zaměstnanci, předpokládáme, že by to bylo dva ku šesti, čili ke zvýšení mezd by to vedlo zcela jistě. Platy dnes řeší všechny strany. Sociální demokracie nabízí progresivní zdanění, což by ulevilo nízkopříjmovým zaměstnancům, ale přitížilo vysokopříjmovým.

To považuji za nešťastné, protože když daňově zatížíme vysoce kvalifikovanou práci, nikdo u nás nebude investovat do výroby s vyšší přidanou hodnotou a na levných montovnách nezbohatneme ani jako lidé, ani jako země. ODS se to snaží řešit výraznou úlevou na dani z příjmu fyzických osob, což by zvýšilo platy vysokopříjmovým a částečně středněpříjmovým, ale už ne nízkopříjmovým rodičům s dětmi, protože ti většinou žádnou daň z příjmu neplatí. Obě strany tedy přicházejí s úlevou jen pro někoho, my těch osm procent nastavujeme férově pro všechny, protože sociální pojištění platí každý.

Naopak nadstandardní zdravotní péči, kterou také prosazujete, by si mohl zaplatit jen někdo.

Chci zdůraznit, že máme mimořádně kvalitní veřejné zdravotnictví, přičemž zdravotnický personál je bohužel největší obětí politické zbabělosti. Na přístroje a léčbu se vždycky peníze seženou, ale je to i za cenu hanebného zaplacení lékařů a sester.

V čem jsou politici zbabělí?

Nechtějí do systému pustit více privátních zdrojů. My, jakkoli to není populární, se nebojíme větší spoluúčasti pacientů, samozřejmě s vysokou mírou sociálních ohledů. S prodlužující se délkou života se zvyšují zdravotní náklady, protože nejvíc péče se čerpá právě ve stáří, a my trváme na tom, aby bylo důstojné až do posledního dne. V této fázi je ovšem péče už opravdu drahá. A aby na ni bylo, musíte za ni nést část odpovědnosti a účasti po celý život. Navíc ti, kteří na to mají peníze, by měli mít právo zaplatit si nadstandard. Dělají to stejně už nyní, ať už v šedé ekonomice, nebo v zahraničí.

Karel Schwarzenberg říká, že TOP 09 není strana, která dává plané sliby, ale když něco slíbí, splní to. V programu máte, že chcete posílit pozici praktických lékařů a lidé by měli být penalizováni, pokud by šli rovnou ke specialistovi…

Penalizace není dobrý termín. My chceme vrátit do zdravotnictví regulační poplatky, a pokud nevěříte svému praktickému lékaři a chcete jít rovnou ke specialistovi, tak vás to bude něco stát.

A znáte situaci v regionech? Tam už dnes platí praktikům takřka zlatem, konkrétně v Ústeckém kraji nabízejí 70 tisíc s bytem a jsou rádi, že najdou Ukrajince, protože Češi nemají zájem.

Tu situaci znám, jsem z venkova. Ono to souvisí s celkovou mírou ohodnocení lékařů. Pokud nalezneme odvahu a uděláme postupnou reformu zdravotního pojištění s větší spoluúčastí, zdravotnický personál bude lépe odměňován a bude mít méně důvodů k hromadným úprkům za hranice. Teď ta místa nejsou obsazená, protože zkrátka nejsou finančně atraktivní.

Jedno ze zajímavých témat, s nímž přicházíte i do horké fáze kampaně, je aplikace, která by každému člověku staršímu 18 let pomáhala zvládat jeho povinnosti vůči státu. Jak by to fungovalo?

Je to jeden z bodů, který se snažíme nabídnout k usnadnění komunikace mezi občanem a státem, jenž by měl poskytovat hlavně servis, ne šikanovat. Bohužel změť zákonných povinností je veliká a nepodaří se ji vyčistit ze dne na den, byť máme velkou vůli to udělat. Než se to stane, bylo by pro každého občana komfortní, aby měl ve svém mobilu či počítači aplikaci, kam by mu stát vždy poslal kratičkou zprávu o povinnosti, kterou musí vyřídit do určitého termínu tam a tam. Kromě toho ovšem máme v programu i další citelná zjednodušení, například jednotné inkasní a kontrolní místo či ONE STOP SHOP pro začínající podnikatele.

Jinak řečeno, vaší ambicí je proměnit stát z buzerujícího subjektu v přátelského partnera?

Od samého začátku. Přejeme si, aby lidé byli svobodní, pohybovali se v jednoduchých a jasných mantinelech, kde budou pískat féroví a rychlí rozhodčí, ale ten zbytek je na nich. Stát musí zajistit jejich bezpečí, vzdělání, infrastrukturu, avšak o úspěch toho či onoho občana v životě se žádný politik nepostará. Když to slibuje, je populista. Není-li, snaží se o vytváření prostředí plného respektu k individuální tvůrčí svobodě.

Proč se tedy žádné vládě, včetně té vaší, nepodařilo bobtnající stát zastavit?

Troufám si říct, že v Topolánkově a Nečasově vládě se ten trend otočil. V letech 2010–13 se nám podařilo snížit mzdové prostředky na státní aparát, došlo k jeho zeštíhlení.

Ale žádnou legislativní revizi jste neudělali, ani to daňové přiznání není na jedné stránce, jak kdysi sliboval Vlastimil Tlustý z ODS.

Protože to je nesmysl, daňové přiznání na jedné stránce nikdy být nemůže. Zavedli jsme ale do zákona jedno inkasní místo a řadu dalších zjednodušujících věcí, které Sobotkova vláda zrušila dřív, než se staly účinnými. My se k tomu chceme vrátit, stát zeštíhlit a zjednodušit, neboť věříme, že to jde.

V programu TOP 09 mě zaujalo, že by si ženy mohly tisíce hodin věnované domácnosti a péči o dítě do 12 let odečíst z daní. Jak by se to prakticky dělo?

Tak, že by si na práci v domácnosti či péči o dítě někoho najaly, aby se mohly věnovat své profesi. A tyto náklady by si odečetly z daňového základu. Pro nás je rodina jednou z priorit, ale nevnímáme ji tím starosvětským – chci se vyhnout slovu lidoveckým – způsobem, kdy muž je pánem rodiny a žena má být u plotny a starat se o děti. Jsme přesvědčeni, že je věcí moderní a osvícené společnosti, aby ženám vytvořila podmínky pro skloubení rodiny a kariéry. Proto prosazujeme zavedení pružných a zkrácených úvazků.

Podle ministryně práce Michaely Marksové je Česká republika na chvostu zemí EU v poskytování zkrácených úvazků kvůli tomu, že při nízké platové hladině o ně ženy nemají zájem.

To samozřejmě souvisí s celkovou úrovní platů. Česko je na 80 procentech průměru hrubého domácího produktu v Evropské unii, ale na 40 procentech průměru mezd. Jedním důvodem, o němž už jsme mluvili, jsou obrovské, téměř padesátiprocentní odvody z pracovního místa. Nemáme suroviny, a tak je naším jediným bohatstvím práce. Proto je nesmysl, aby byla zdaněná víc než třeba buřty.

Stát by neměl na práci zaměstnanců nebo živnostníků tolik parazitovat, což se dá zvládnout jednoduchým snížením sociálního pojištění o osm procent. Mnohem složitější a důležitější je změna struktury celé ekonomiky od levných montoven k ekonomice nápadů.

Od šroubků k nanotechnologiím.

Chcete-li, prosím, možná je vaše přirovnání výstižnější. Pokud bude podíl práce s vyšší přidanou hodnotou dominantní, zvětší se i prostor pro odměňování. Proto není důvod podporovat investičními pobídkami levné montovny, ale naopak cíleně povzbuzovat ty nápady.

Když vás tak poslouchám – a to jsme ještě neprobrali váš proevropský postoj včetně snahy o přijetí eura – zhruba z padesáti procent se prolínáte s ČSSD a hnutím ANO. Kde se například prolínáme se sociální demokracií?

Určitě v proevropské orientaci, v důrazu na kvalitu vzdělání a zvyšování platů učitelů. Počkejte, všichni chtějí zvyšovat platy učitelů. Otázka je, podle jakého receptu. Myslím, že ten náš je velmi odlišný od ČSSD.

Jaký je ten váš?

Jestliže sociální demokracie připustila, že v uplynulých třech letech se armáda státních zaměstnanců rozšířila o třicet tisíc, což představuje téměř dvacet miliard korun, tak nemohla tolik zvyšovat platy učitelům.

Vy byste ty úředníky propustil?

Státní správa musí zeštíhlet, neexistoval tu jediný důvod, aby tak nabobtnala. Nezpochybňuji, že bylo zapotřebí o něco víc policistů nebo hasičů, ale nikoliv úředníků a nesmyslných agend. Standard veřejných služeb se přitom nezlepšil.

Chcete tím říct, že se s ČSSD neprolínáte programově vůbec v ničem?

V něčem snad ano, ale konkrétně v učitelských platech pro nás není řešením zvýšení rozpočtového deficitu. Náš přístup je mnohem odpovědnější. Chceme učitelům přidat aspoň tolik, aby se dostali na průměrnou platovou úroveň policisty, což je 37 tisíc korun. Myslíme si, že učitel by neměl mít méně než policista, ale musí to být na úkor něčeho jiného než zadlužení státu. Socialisté nejdřív rozšíří armádu státních zaměstnanců o desítky tisíc a pak se diví, že nemají na jejich platy. My bychom tlačili na zeštíhlení státního aparátu. I ČSSD zajisté chce kvalitní zdravotnictví a slušné penze, ale cesta, kterou nabízí, k tomu nevede.

To je dost zásadní výhrada. Jak byste s ČSSD chtěl sedět v jedné vládě, protože i to je jedna z povolebních variant?

Tyto volby jsou výjimečné tím, že nepůjde o střet na pravolevé ose. Poprvé od roku 1990 budeme rozhodovat o tom, zda tady bude zachováno liberálně demokratické prostředí, kde je souboj argumentů o míře přerozdělování, zdanění či regulací běžně veden.

Nestrašte voliče. Opravdu se hraje o něco tak zásadního?

Když se podíváte na návrhy, které dávají na stůl hnutí ANO nebo komunisté, tak se skutečně jedná o odstranění řady pojistek a brzd, které občana chrání před zvůlí státu. Někdy říkám, že jde o rozhodnutí, zda tu budeme držet masarykovskou demokracii, nebo přejdeme k oligarchii putinovského typu, zda bude platit vláda práva, nebo vláda vůdců. To je v současnosti priorita o stupeň vyšší než střet na pravolevé ose.

Všechny demokratické strany odprava doleva by měly mít demokracii jako společný jmenovatel a shodnout se na uchování demokratických procesů, mechanismů a důvěry v demokratické instituce. Koneckonců naše země s tím má historickou zkušenost. Za první republiky demokratické strany sestavily pravolevou koalici, aby nepustily do vlády Henleina ani komunisty. Ve spoustě věcí je to limitovalo, ale uchránily demokracii.

Vy si myslíte, že Andrej Babiš a Vojtěch Filip chtějí demokratické instituce nějak destruovat, omezovat svobodu slova, shromažďování, okleštit lidská práva?

Tato vláda si jako první od roku 1990 troufla prolomit shromažďovací právo a domovní svobodu. Zavedla spoustu šmírovacích registrů, stát o každém z nás ví daleko víc než dříve a ty informace se mohou objevit v okamžiku, kdyby člověk náhodou zlobil. I to omezuje naši svobodu. Nemyslím si také, že stát má vědět všechno o mém zdravotním stavu, což dneska ví. Za tři roky tato vláda dokázala poměrně výrazně snížit míru svobody. A když si přečtete Babišovu knihu O čem sním, když náhodou spím, tak zjistíte, že se probudíte v Bělorusku. Vždyť je to tam popsané: maximálně snížit váhu obou parlamentních komor a Senát nejraději zrušit, stejně jako krajská zastupitelstva.

Buďme spravedliví a řekněme, že ve volebním programu ANO už nic takového není.

Není, ale všichni přece víme, že volební program ANO je to, co říká Andrej Babiš. Už jen ten nápad sloučit ministerstva zemědělství a životního prostředí je děsivý. Je samozřejmě důležité, aby tyto instituce byly oddělené. Zemědělci jsou největší hospodáři v krajině a při vší úctě někdo musí hlídat, aby se k ní příslušným způsobem chovali. Pravidla musí hospodáři určit někdo jiný a pak ho nechat v jejich rámci pracovat. Sen Andreje Babiše je vytvářet si pro sebe pravidla, která budou vyhovovat jemu a jeho podnikání.

Andrej Babiš to vidí zcela opačně. Říká, že tyto volby jsou posledním pokusem, jak se zbavit korupční hydry, která vinou tradičních stran parazituje na naší republice.

Když to říká člověk s minulostí, kterou všichni známe, a vybudoval své impérium způsobem, který všichni známe, tak existují dvě možnosti. Buď to s tou korupcí nebylo tak strašné, nebo ho vybudoval proto, že on sám úspěšně korumpoval. Jestli mu chce někdo věřit jeho starost o korupci, ať mu ji věří. Pro mne je podstatné, co navrhuje, a to je významné okleštění brzd a pojistek demokracie. S hnutím ANO se můžeme shodnout v tom či onom programovém bodu, v tom zásadním, tedy vládě práva a demokracie, však hnutí ANO prosazuje věci, s nimiž je možné pouze bojovat, nikoli kolaborovat.

Zatímco pro to zásadní byste našel společné body u ODS, lidovců i ČSSD, ačkoli jinak se neshodnete s levicí skoro v ničem?

Na pravolevé ose není kompromis sprosté slovo. Umím si představit obtížně vyjednatelné kompromisy včetně toho, že některé otázky by se musely odložit stranou. Když se strany nebudou schopny dohodnout, zůstane to tak, jak to je nyní.

Takže programové prohlášení vlády by bylo dvouřádkové, že Česká republika je liberálně demokratická země pevně ukotvená v EU a NATO?

Nemyslím, že by bylo dvouřádkové, byl by v něm důraz na vládu práva, důvěru v demokratické instituce, v zákony, které platí pro každého a jsou snadno vymahatelné. Jsem přesvědčen, že na tom by se tyto strany dokázaly shodnout a nebylo by to úplně málo. Dokážu si takovou kompromisní vládu představit mnohem snáz než podporu někoho, kdo chce demokracii demontovat.

A dovedete si představit, že prezident jmenuje premiérem trestně stíhaného člověka?

Dovedu, ale byla by to další ostuda, kterou by pánové Zeman a Babiš České republice ve světě udělali.