Ministr financí Miroslav Kalousek má velký cíl. Zajistit, aby Česko (podobně jako Evropu) v budoucnu nepotkal osud zahnívajícího regionu, jenž bude nastupujícím mocnostem pro smích. Cesta, kterou jako spořivý ministr financí navrhuje, je drsná, což připomenou letošní rozpočtové škrty.
Češi, jen co se otřepali z šedé komunistické éry, se mají podle něho opět uskromnit, protože si po léta za cenu narůstajícího státního dluhu žili nad poměry. Ministr Kalousek požaduje omezit sociální výdaje a zároveň získat důvěru investorů. Případné protesty občanů budou logické, ale nepodstatné - říká bez obalu. Drsná jsou ostatně leckdy i slova, která při své argumentaci používá. Nevadí mu ovšem přijmout ani expresivní repliku od protistrany.
Kalousek se považuje za zkušeného a profesionálního politika a má řadu vzorů. Fascinují ho silné osobnosti bez ohledu na tábor, v němž kdy stály. Mezi ně patří někdejší západoněmecký kancléř a jeden ze zakladatelů evropské integrace Konrad Adenauer, doma zase vždy dobře vycházel s euroskeptickým Václavem Klausem. Už dříve přiznal slabost pro Miloše Zemana, ačkoli ten ideově stojí úplně jinde.
Svoji budoucnost teď Kalousek spojuje s předsedou TOP 09 a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, v němž vidí jediného politika, který má morální nárok stát se zhruba za rok třetím českým prezidentem. Hlavně proto, že ho nikdo nemůže spojovat s kolaborantstvím, komunismem ani s korupcí.
Ekonomika vázne a je jasné, že budete muset upravit v prosinci schválený rozpočet. Čím začnete?
Odhaduji, že se budeme muset vyrovnat s poklesem hrubého domácího produktu v rozmezí od nuly do minus dvou procent, což v rozpočtu znamená nějakých 30 miliard, to je ale jen můj pocit. Podle výsledků lednové prognózy vývoje ekonomiky musím navrhnout škrtnout tolik, kolik bude zapotřebí - půjde hlavně o výdaje ministerstev. S mandatorními výdaji je to složité, protože potřebujete nějakou dobu ke změně zákonů, které je zavedly.
A nad těch předpokládaných 30 miliard začnete uvažovat o zvýšení daní?
Kdyby to bylo více než třicet miliard, tak budeme muset shánět i vyšší příjmy. Přitom platí, že během rozpočtového roku se dá měnit vlastně jen daň z přidané hodnoty.
Takže jinými slovy říkáte, že předložíte sjednocení sazby DPH na 19 procentech?
Konkrétní návrhy zveřejníme v únoru. Pokud ale jde o DPH, současná podoba této daně neodpovídá tomu, co jsem si přál. Prosazoval jsem, abychom měli převážně jednotnou sazbu, a ponechme stranou, zda ve výši 18, 19 či 20 procent. Snížené položky si dovedu představit jen tři: léky, noviny a knihy. Pokud by tato trojice měla být nějakou Pandořinou skříňkou a otevírat debatu, že když knihy, tak i potraviny, protože s prázdným žaludkem se špatně čte, tak raději jednotnou sazbu bez výjimek.
Když tvrdíte, že letos může dojít jen na vyšší DPH, tak tím ale nevylučujete, že v dalších letech porostou další daně?
Celá Evropa musí po mnoho dalších let zapomenout na bezstarostný blahobyt a růst mezi čtyřmi až pěti procenty. My také, vedle úspor budeme muset přijít i s mixem daňových změn - úprav přímých i nepřímých daní, daní energetických a z nemovitostí. A stlačit deficity i za cenu zvýšení daní. Přitom je nutné volit takové daně, které neovlivní naši konkurenceschopnost. Vždy se proto budeme snažit vyhnout se vyšším mzdovým nákladům.
Francouzský prezident Nicolas Sarkozy si mnoho slibuje od zavedení daně z bankovních transakcí. Podpoříte v Bruselu takový požadavek?
Daň z finančních transakcí pokládám za jednu z nejhloupějších daní. Z hlediska politiků je to pohodlné: nebudete ji platit vy, občané, ale zlé firmy, které krizi zavinily. Ale neřekne se, že právě taková daň podlomí konkurenceschopnost země, zdraží finanční služby, a nakonec ji stejně stoprocentně zaplatí ti obyčejní občané. Velkým odpůrcem je Švédsko. Něco takového pod populistickým tlakem zavedlo už koncem 90. let a do jednoho roku čtyři pětiny bankovních služeb odešly za hranici do Finska. Velká Británie například říká, že si takovou daň umí představit jen v případě, pokud se zavede celosvětově. Pak si to umím představit také. Jenomže vím, že na posledních dvou G20 se zástupci USA a Asie takovým představám evropských představitelů vysmáli.
Když propadá ekonomika, často se zvyšuje i rozpočtový deficit...
Vláda těžko může slevit ze své fiskální strategie. Ta je důvěryhodná, zajišťuje nám relativně levné financování našich dluhů. Ke stabilizaci výše dluhu vůči HDP jsme se i zavázali, mělo by k tomu dojít těsně za hranicí 40 procent.
Takže s žádnými prorůstovými impulzy počítat nelze?
Přistoupit k nim můžeme jen za předpokladu, že na ně máme finanční rezervy, což nemáme. Nebo že použijeme peníze na úkor spotřeby. Koruna je jenom jedna - buď ji prožerete, nebo ji budete investovat. Obojí nejde.
Můžete si půjčit...
Snad se shodneme, že to, co se nyní děje v Evropě i ve světě, je výsledkem žití na dluh. Říká se tomu dluhová krize. Představa, že ji budeme napravovat dalšími dluhy, je absurdní. Na to si budete muset najít jiného ministra financí.
Řada expertů tvrdí, že rozpočet není všechno.
Fiskální disciplína, makroekonomická stabilita a dobře řízené státní finance jsou jen nástrojem k dosažení konkurenceschopnosti. Ta je tím cílem, ne nějaká účetní bilance. Fiskální impulzy do vědy, výzkumu, infrastruktury a proexportní politiky jsou zapotřebí, ale peníze na ně se musejí vzít na úkor spotřeby. Když máte odvahu omezit sociální transfery, budete mít na investice.
Premiér Petr Nečas v rozhovoru pro Hospodářské noviny řekl, že je zapotřebí vyrovnat se s recesí, on by připustil vedle úspor a daní i zvýšení deficitu.
Já mu to nevyčítám, má svoji vyšší odpovědnost premiéra. Pro mě ale zvýšení deficitu není varianta, pokud nemluvíme o katastrofickém scénáři, ale jen o hnisavé recesi - již předpokládám. Pokud začneme fiskální disciplínu relativizovat, přestáváme být vládou rozpočtové odpovědnosti. Kvůli Věcem veřejným už dávno nejsme vládou boje proti korupci, už nám zbývá jen ta rozpočtová odpovědnost.
Rozpočtová odpovědnost je správná věc. Jenže vy jste poprvé nastoupil na ministerstvo v roce 2007, a za tu dobu se státní dluh zvýšil o více než půl bilionu.
To je stejné, jako když řeknete, že jste přijel hasit požár a ono něco shořelo. Podíváte-li se do těch bilancí, tak se nemám za co stydět. V roce 2007 jsem stabilizoval rozpočet zásadním způsobem, v roce 2008 na podzim jsem říkal, že se bude muset novelizovat. Jenomže kabinet padl. Pak hned po svém nástupu Fischerova vláda dělala, co mohla jako vláda bez politické většiny - to znamená v zásadě nic.
V USA se deficitu tolik nebáli, a zdá se, že jsou z nejhoršího venku. Nejsou ty tolik opovrhované keynesiánské přístupy lepší než nic?
Velké země, zvláště USA, si velké deficity mohou dovolit. Celý svět jim to pak na následné inflaci částečně zaplatí. Dopředu ale můžete zapomenout, že by v této pozici byla i Česká republika se svojí korunou. Náš předseda Karel Schwarzenberg, mimořádně noblesní člověk, na to odpovídá příslovím své matky, stejně vzdělané a kultivované ženy: „Člověk by neměl prdět výše, než má vlastní prdel.“ Buďte proto tak laskaví a nesrovnávejte nás s americkou a britskou ekonomikou.
Ani Německo ale na tom tak špatně není.
Když je tolik obdivujete, tak se podívejte na vývoj reálných příjmů v této zemi za posledních 10 let. Mimořádná konkurenceschopnost Německa je dána především tím, že tolik pracovití Němci přistoupili i na snížení svých příjmů. To jsou politicky mimořádně nepopulární věty, jinak to však nejde.
Takže i Češi se teď mají připravit na pokles životní úrovně?
Nežijeme v období růstu reálných příjmů. Naopak. Z deficitu a z dluhů se určitý čas přifukovala životní úroveň, a to musí skončit. Stejné věty musejí zaznít v celé Evropě. Logicky neexistuje ani taková země, kde by podobné tvrzení nevyvolávalo sociální bouře. Což závisí na počasí. Jinak se demonstruje, když sněží, jinak ve slunné Barceloně. Předpokládám však, že v dubnu v květnu se oteplí i doma.
Není obtížné volat po utažení opasků, když jsou sektory, kde platy rostou? Třeba v bankovnictví.
Myslíte, že bychom měli mít všichni stejně? Já jako ministr financí vám závidím vaši výplatu - na to, co děláme, já beru daleko méně než vy. Nemyslím, že nemravná je výše těch platů v bankách. Nemravné bylo získávání finančních bonusů za cenu neodpovědných finančních operací. To ano. Ale jinak - jak můžete vyčítat zlatu, že je dražší než železo? Jinými slovy - každá pracovní síla má nějakou cenu.
Troufl byste si obdobně jako guvernér ČNB Miroslav Singer prohlásit, že Řecko musí z kola ven? Třeba i jako symbol toho, že nelze žít na dluh?
Troufl bych si říci, že kdyby před dvěma lety eurozóna rezignovala na marné pokusy s Řeckem a domluvila s ním přátelský odchod, vyšlo by to mnohem levněji. Kdybychom byli členy eurozóny, byl bych asi razantnější. Ale myslím, že její členské státy jsou docela alergické na dobré hraběcí rady těch, kteří v eurozóně nejsou.
Máme přispět do MMF na pomoc Řecku?
Bilaterální půjčky MMF mají dva problémy - jednak neférový výpočet, země eurozóny jsou v úplně jiné situaci, když půjčují ve vlastní měně. Druhý problém je, že pokud by to mělo být jediné řešení, není to žádné řešení. Česko musí být připraveno přinést nějaké oběti, ale pokud by byly zbytečné, tak to nemá smysl.
Takže ano, nebo ne?
Jako ekonom mám tisíce výhrad, jako politik si říkám, že bude pro nás obtížně přijatelné být sami mezi těmi, kteří říkají ne. K nějaké částce jsme připraveni, ale vydat spoustu milionů na léčení zlomeniny acylpyrinem, to ne.
Nepředběhl váš předseda Schwarzenberg dobu, když prohlásil, že máme reagovat?
Jsem rád, že to řekl. Když je tak „trochu panika“, sofistikované úvahy nejsou příliš slyšet. Jsou slyšet jasné signály: patříme do party, nepatříme do party. Pan předseda řekl jasně, že patříme do party. Ale pak si u jednacího stolu řekněme podmínky.
Shodujete se v tom s premiérem Nečasem?
Nečas s Kalouskem v tomhle jako pragmatici nejsou od sebe daleko. Ale Petr Nečas jako předseda ODS má stonásobně těžší stranickou pozici než já. Názory proti postupné integraci Evropy jsou v ODS mnohem komplikovanější. TOP 09 je jasně proevropská. Premiér musí vážit každé slovo, aby ho ve vlastní straně různí Zahradilové a Strejčkové, a takových jsou tam tisíce, nehonili po hřišti.
Před rokem se zdálo, že jste se vůči Petru Nečasovi více vymezoval. Co se změnilo za tu dobu?
Nic. Oba se snažíme dělat svoji práci naplno.
Řekl jste ale o něm, že je příliš sociální...
Kdysi dával Topolánek k dobru bonmot, že ideální by byl Kalousek jako předseda ODS - a napište prosím teď jasně, že bych o to ani náhodou nestál -, Topolánek coby předseda ČSSD a Nečas předseda lidovců.
Znáte vtip, který o vás koluje na internetu? Prezident Obama potká v USA bezdomovce a vidí, že si maže na chleba, s prominutím, lejno. Tak mu dá stodolarovku, ať si něco koupí. Medveděv v Moskvě pošle bezdomovce s poukázkami do vývařovny. Kalousek ale v Praze zvolá. „Hele, vole, ne tak tlustě. Mysli taky na zítra.“
To je velmi nereálné, protože bezdomovci nepobírají sociální dávky. Ať si tedy namažou ze svého tak tlustě, jak chtějí. Kdyby to ale byl adresát sociálních transferů, tak už by to mohlo být případné.
Jak hodnotíte Jana Fischera jako prezidentského kandidáta?
Víte, mám Honzu Fischera rád. Nicméně prezident republiky je jenom jeden, je to symbol. Z mého pohledu jediný člověk, který díky své minulosti a rodinné anamnéze splňuje kritéria, je skutečně Karel Schwarzenberg.
Myslíte tím, že je aristokrat?
Ne ne, ale proto, že v té rodině je dlouholetá vlastenecká, nezrádcovská, nekolaborantská tradice. To těžko může někdo jiný říci.
Na koho narážíte konkrétně?
Projděte si ty životopisy. Pokud se nepletu, tak třeba Jan Švejnar v 70. letech neemigroval, odjel za svým otcem. Mám prostě vlastní názor na to, jaká kritéria má prezident splňovat. Možná se mýlím, možná skutečně, chcete-li být v České republice v 21. století prezidentem, musíte mít za sebou minulost komunistického nomenklaturního kádra. Třeba si to tak skutečně většina lidí přeje, a pak je Jan Fischer vhodný kandidát.
Není ale Schwarzenberg na další tak vysokou politickou funkci jako prezidentství přece jen trochu starý? Na Hradě by oslavil osmdesátiny.
Kolik je vám?
Padesát, oběma.
Mentálně vypadáte starší než on. A ve vztahu k děvčatům byste mu asi mohli závidět. Věk je velmi relativní pojem. Nejúspěšnější předseda vlády poválečné Evropy Konrad Adenauer byl v jeho věku v daleko těžších podmínkách. Nebo byste si troufl říci o devadesátiletém Šimonu Perézovi, že je stařec? Je to starší pán.
Ale měl by pak třeba pan Schwarzenberg pochopení pro mladou generaci?
Tak se zeptejte těch děvčat. Zkuste sbalit čtyři dvacítky za hodinu jako Karel Schwarzenberg, a pak mi něco povídejte o mladé generaci!
A když Karel Schwarzenberg na Hradě uspěje, nabízí se pak pro vás meta „Kalousek for premier“...
Ale, bože můj...
Ekonom, 19. 1. 2012, Rubrika: Rozhovor, str. 46
