Kalousek: Babišův daňový systém říká „Čím jsi pracovitější, tím víc ti seberem“

Děkuji, pane předsedající.

Dámy a pánové, nepřihlásil jsem se snad proto, že bych si myslel, že bych vás svým vystoupením mohl přesvědčit.  Teď jsme v situaci, kdy přesvědčení přesvědčují přesvědčené.

Své vystoupení bych nicméně rád pojal jako jistý protest proti mediálním výstupům k tomuto návrhu zákona. Když si totiž uděláte rešerši z veřejných zdrojů, tak se dočtete, že tento zákon uleví rodinám s dětmi. Tento zákon uleví Františkovi, tento zákon uleví Lojzovi. Prostě se dočtete, že tímto zákonem ulevujeme, jak můžeme.

Když to ale sečteme - a to opakuji číslo ministerstva financí - tak kvůli tomuto zákonu všichni občané v České republice v příštím roce zaplatí dohromady téměř o 15 miliard více. A to není tvrzení Miroslava Kalouska, to je oficiální číslo ministerstva financí. Pan poslanec Stanjura tady jásal, že to na rozpočtovém výboru potvrdila i odborná náměstkyně pana ministra Babiše. Co taky jiného může potvrdit, než své vlastní číslo? Je to číslo, které uvádí ministerstvo financí v otevřených zdrojích.

Díky aktivním opatřením ministerstva vybereme od občanů České republiky o 14,6 miliardy více, než právní řád předpokládá. Zvyšujeme daně o 14,6 miliardy, než právní řád předpokládá a dokonce to do Bruselu hlásíme jako pozitivní zprávu.To je první konkrétní důvod, proč nelze s projednávaným návrhem souhlasit.

Často zaznívá argument, že na plánovanou daňovou změnu nebyl rozpočet připraven. To není pravda. Vy totiž oproti původním předpokladům zvyšujete výdaje daňových poplatníků zhruba o 60 miliard. Zvyšujete výdaje na vaše dárečky odborářům, na provozní výdaje, na sociální dávky, na mzdy - na všechno to, co opravdu není tahounem hospodářského růstu.

Například pan poslanec Holeček tomu rád říká odpovědné investování. Ale pan poslanec Holeček bude velmi překvapen, pokud už to neví, že toto zvýšení nepůjde na investice – to zvýšení prostě prožereme. Investice budou navýšeny zhruba o jedno až dvě procenta. Tak to pan ministr Babiš ve státním rozpočtu navrhuje.

Takže státní rozpočet byl připraven na nižší daně, ale pouze pokud by vláda byla ochotna šetřit a nezvyšovat veřejné výdaje. Byla by to odměna: protože všichni jsme nesli náklady během pětileté krize. Nejprve to byla finanční krize způsobená hypoteční krizí, podruhé to byla dluhová krize státu.

Znovu se pokusím apelovat na pana poslance Plzáka, aby pochopil, že z hlediska budoucnosti a strategie České republiky byl problém dluhové krize státu z našeho pohledu neskonale větším problémem než problémem mělké,  byť dlouho trvající, recese. To jsou prostě dvě různé priority a každý odpovědný lékař řeší to, co je v tu chvíli smrtelně nebezpečné. A dává tomu větší prioritu než to, co je sice nepříjemné, ale nikoli smrtelně nebezpečné.

Takže teď, když jsme si všichni prodělali tu léčbu, tak před námi stojí stále platný zákon, ta odměna. Odvedli bychom méně peněz - za předpokladu, kdyby vláda nechtěla rozdávat dárečky.

Přístup pana ministra financí se tak dá popsat snadno: „Koupíme levnější houbičky na nádobí a koupíme si norkový kožich. A do novin, které jsme si koupili, napíšeme, že šetříme.“ Z marketingového hlediska je to asi geniální. Z hlediska rozpočtové politiky je to poměrně neodpovědné a zhoubné.

V globální bilanci je to 14,6 miliard, uvádí ministerstvo financí. Kdyby tento zákon nebyl schválen, klesla by daňová zátěž fyzických osob o 14,6 miliardy.

Samozřejmě tady můžou vzniknout technické námitky, že současný právní stav souvisí se zákony týkajícími se jednotného inkasního místa a že po nástupu Fischerovy vlády se na tomto projektu přestalo pracovat. To znamená, že není technicky připraven a že by tou nepřipraveností mohl způsobit jisté problémy. To je samozřejmě pravda. Ale ono plánované snížení o zhruba 15 miliard lze dělat i jinak. Tak, že nezměníme systém. Tak, že systém změníme až později a teď to provedeme snížením sazby.

To, co navrhujete vy, je, že jednoduše vyberete od těch lidí o 15 miliard víc, než oni oprávněně čekají, protože čtou zákony.

Celá podnikatelská veřejnost od nás vždycky chtěla, abychom s dostatečným předstihem říkali daňové změny. Toto je platný právní stav od roku 2012. Veřejnost i podnikatelský sektor je na to připraven tři roky. My jsme splnili základní podmínku, aby tady byla dostatečně dlouhá legisvakance. A vy přicházíte a několik měsíců před tím, co je to plánováno,  to celé překopete a změníte.

To znamená nejenom, že chcete vyšší daně. Ale znamená to, že dokonce nerespektujete ani základní požadavek podnikatelského sektoru, aby ty změny byly s dostatečným předstihem. Až vstoupí vaše novela v platnost, až si ji odhlasujete, tak to bude jenom několik málo týdnů do okamžiku,  než také vstoupí v účinnost.

Vedle onoho globálního čísla, které si někdo obtížně umí představit, protože nikdo z nás nevydělává těchto 14,6 miliard, si vezměme jeden konkrétní příklad. Všechna čísla, která jsem řekl do této chvíle, jsou oficiálními informacemi ministerstva financí. Teď prosím, abyste mi dovolili citovat tabulku, kde je můj daňový výpočet, který jsem si nechal zkontrolovat několika experty a za který ručím.

Vezměme si typického živnostníka, který se stará o sebe, o svoji rodinu, truhláře, pokrývače, instalatéra, tedy někoho, kdo má poměrně vysoké vstupy i výstupy, ale poměrně malý zisk. Takový člověk, bude-li schválen návrh, který předkládá pan ministr Babiš, si polepší oproti současnému stavu - to je férové říct - za předpokladu, že bude mít dvě děti a manželku bez příjmu.

Ano, ty slevy na děti způsobují, že oproti současnému stavu si takový člověk polepší a polepší si standardně o 200 korun měsíčně, ať už jeho hrubý zisk za měsíc je 15 nebo 40 tisíc.

Tak tomu řemeslníkovi, který si dokáže vydělat za měsíc 15 tisíc hrubého, řekne - my jsme vám za měsíc přidali 200 korun. A tomu řemeslníkovi, který si dokázal vydělat 40 tisíc před zdaněním, se zabíje v prsa úplně stejně a řekne - taky jsme vám přidali 200 korun.

Ale prosím porovnejme to s tím, jak vypadá platný právní stav. Ten s těmi 15 tisíci, který si podle Babiše polepší o 200 korun, tak podle platného právního stavu by si polepšil o 290 korun.

To znamená, že mu Babiš tímto svým návrhem ubírá 90 korun měsíčně. Při dvaceti tisících, což není mnoho, to nejsou bohatí lidé, to jsou lidé, kteří dřou od rána do večera, lidé bez ochrany zákoníku práce, lidé bez  dovolené. Tak když tento řemeslník, který dře od rána do večera, aby měl 20 tisíc korun, tak si podle Babiše polepší o 200 korun. To je pravda.

Ale podle platného právního stavu by si polepšil o 1 020 korun, takže Babiš takovému člověku sbírá 820 korun měsíčně. Ten, který dře za třicet tisíc, si opět podle Babiše polepší - hádejte, můžete třikrát - zase o 200 korun. Ale podle platného právního stavu by si polepšil o 1 305 korun, takže mu Babiš sbírá jedenáct stovek měsíčně. A konečně 40 tisíc za měsíc. Možná už se na mě někdo bude zlobit, ale pro pracujícího řemeslníka s dvěma dětmi a s manželkou bez příjmu není 40 tisíc hrubého před zdaněním nijak oslnivá výplata. Podle Babiše si tento řemeslník oproti stávajícímu stavu polepší o 200 korun, zatímco podle platného právního stavu by si polepšil o 1 740 korun. Babiš mu tedy sbírá 1 540 korun měsíčně. Vidíte ten rozdíl? Vidíte tu relativitu slova progrese? Vidíte tu relativitu slova - zákon uleví?

Zákon uleví oproti současnému stavu o 200 korun každému bez ohledu na to, jak je pracovitý, tvořivý, jak se snaží. Nesnažíš se, zvládneš 15 tisíc měsíčně, přidám ti 200 korun. Snažíš se, makáš, přidám ti 200 korun. Daňový systém, který je teď v platném právním stavu, snižuje daňovou zátěž fyzických i právnických osob o téměř 15 miliard. Zároveň tedy snižuje cenu práce, to znamená, že akceleruje to, co je v danou chvíli nejpodstatnější v boji s nezaměstnaností.

Tady platí stejná pravidla, jako na jakémkoli jiném trhu. Kdybychom ta kuřata nenapichovali vodou, tak bychom je museli prodávat dráž. Pokud je pracovní síla zatížena vyššími odvody, tak je dražší. Čím je něco dražší, tím je to na tom trhu méně dostupné.

Jestliže máme dnes šanci snížit cenu práce o 15 miliard v rámci celého pracovního trhu v České republice a neuděláme to, tak opravdu nevím, proč se bavíme o nástrojích, jako je kurzarbeit. O nástrojích, které jsou pro boj s nezaměstnaností mnohem méně efektivní, než je snížení ceny práce.

Kromě toho, že odmítáme snížit cenu práce, tak také odmítáme chápat, že někdo je pracovitější víc a někdo míň. Chceme přidat všem stejně, ale ve skutečnosti jim peníze sbíráme. Prosím každého, kdo se tomu opravdu chce věnovat, ať si tyto výpočty udělá. Ať si vezme příklad zdravotní sestry, ať si vezme truhláře, ať si vezme hajného, ať si vezme hospodského s jedním dítětem, se dvěma dětmi, se třemi dětmi. Ať si udělá tyto propočty. A každý, kdo si to spočítá, tak zjistí, že Babiš v tuhle chvíli nedělá nic jiného, než že ty lidi obírá. A navíc systémem - čím jsi pracovitější, tím víc ti seberem!

A dodám k tomu svoji oblíbenou větu: Kdyby to bylo ve prospěch zdravých veřejných rozpočtů a díky tomu směřoval strukturální deficit k nule, asi bych dokázal mlčet, protože makroekonomická stabilita je prioritou. Ale ono to není v zájmu vyrovnaných veřejných rozpočtů. Ono je to v zájmu neodpovědné rozhazovačné a nešetřivé politiky vlády, která dramaticky zvyšuje výdaje nikoliv na investice, ale na sociální dávky, provoz a mzdy státních úředníků. A to bolí. To je špatně. Proto nepředkládáme žádné pozměňovací návrhy. Z hlediska globální fiskální strategie je to prostě krok mimořádně špatným směrem, ošperkovaný kosmetickými úlevami pro toho či onoho, aby si pokud možno málokdo všiml, že vlastně všem ubíráme.

To je smysl tohoto návrhu. Proto samozřejmě nemůže mít naši podporu. Diskuse v rozpočtovém výboru byla zajímavá, protože zástupce ministerstva financí výjimečně nelhal. Opravdu tam přiznal, že se jedná o zvýšení daní. V takovém případě se domnívám, že bychom mohli vrátit tento návrh výboru k novému projednání, což berte jako procedurální návrh.