Česko by se mělo podle volebního programu TOP 09 snažit o vylepšení obrazu zemí visegrádské čtyřky. „Nám prostě vadí obraz věčných kverulantů. A moje zkušenost říká, že je nikdo nebere vážně,“ říká předseda strany Miroslav Kalousek. Pokud by ale V4 táhla středoevropské země mimo unijní jádro, je nutné jasně říci, že musíme zůstat v „rychlém pruhu“ EU, dodává.
Po německých volbách se mluví o možném zadrhnutí německo-francouzského motoru evropské integrace. Pokud bude chtít Angela Merkelová ve vládě liberály z FDP, bude asi muset v integračních snahách trochu ubrat proti tomu, co by si představoval třeba francouzský prezident Macron. Vidíte to podobně?
To je těžké předvídat. Pokud jsem si všiml, tak Angela Merkelová ještě úplně nevzdala ani myšlenku velké koalice a jistě ví, proč to dělá. Emmanuel Macron v posledním projevu na Sorbonně mluvil o potřebě vzniku vícerychlostní Evropy, v níž ti pomalí nemají právo brzdit ty rychlé. Obávám se ale, že to je proces, jehož už jsme svědky. A pokládám za bytostnou povinnost české politické reprezentace tento trend zachytit a zůstat v rychlém pruhu. Neděláme to zdaleka jen pro sebe, ale pro své děti a vnoučata. Ta odpovědnost je obrovská.
Rychlý evropský pruh znamená eurozónu?
Ještě to tak nemusí dopadnout. Třeba nakonec velkou roli sehraje společná obrana a zahraniční politika. Nicméně je pravděpodobné, že minimálně v hospodářské oblasti půjdou hranice mezi rychlým a pomalým pruhem po hranici eurozóny. I to je jeden z důvodů, proč otevřeně říkáme, že chceme, aby Česká republika přijala euro. Není to ale jen tento mezinárodněpolitický důvod, máme pro to i řadu důvodů ekonomických.
V programu uvádíte, že chcete usilovat o zlepšení obrazu V4 a že má jít o tvůrčí element v EU. Je to se současným vedením států V4 vůbec možné?
Je to obtížné. Ale nám prostě vadí ten obraz věčných kverulantů. Jezdil jsem na evropská jednání více než šest let a mám jednu neochvějnou zkušenost tak jako všichni kolegové, kteří tam kdy jezdili, včetně premiérů. Pokud dokážete jasně určit svou národní prioritu a dokážete ji jasně zdůvodnit, tak se vám všichni ostatní snaží vyhovět za předpokladu, že vy zase vyhovíte jim v jejich prioritách. Tak to při dohodách bývá. A moje zkušenost také říká, že věčného kverulanta nebere nikdo vážně. A nevyhoví mu ani v prioritách, kde by mu v zásadě klidně vyhovět mohli.
Sdílíte Ficův pohled na vícerychlostní Evropu, a pokud by se zdálo, že V4 táhne Česko mimo unijní jádro, dal byste Visegrádu vale?
Vale ne, ale zcela jasně bych řekl, že my v tom rychlém pruhu být chceme. Pokud bych si měl vybrat, jestli rychlý pruh v rámci V4, anebo rychlý pruh v rámci EU, nebudu váhat ani vteřinu.
V programu také navrhujete snížit sociální odvody až o osm procentních bodů. To nebude levná věc.
To je poměrně drahé. Při současné výši platů můžete počítat jeden procentní bod jako 13 miliard, takže to dělá nějakých 105 miliard, o které by se snížily příjmy důchodového účtu. Také jedním dechem dodáváme, že tento výpadek by musel být kryt z jiných zdrojů. Navrhujeme 30 procent z inkasa DPH, což tak zhruba odpovídá těm osmi procentům penzijního pojištění. Navíc je to krok, který bychom stejně museli udělat, protože ani v dobrých časech s přibývajícími počty důchodců sociální pojištění nestačí na pokrytí důchodů. Důchodový účet je v trvalém deficitu.
Takže by byl financován ze dvou zdrojů?
Ano. V celkové bilanci státního rozpočtu jde o výpadek přes sto miliard korun. Netajíme se tím, že chceme snížit přerozdělování. Při současném tempu ekonomiky můžete počítat zhruba se 70 miliardami ročního nárůstu příjmů. S opatřeními, která zeštíhlí stát a uspoří nesmyslné výdaje, už se k těm 105 miliardám dostanete poměrně snadno, aniž se musíte dopouštět asociálních škrtů. Vadí nám vysoké zdanění práce. Přitom právě ona a nic jiného nás může dovést k budoucí prosperitě.
V této souvislosti se vedou debaty o tom, jestli namísto práce nedanit raději něco jiného, například majetek. Majetkové daně u nás v mezinárodním srovnání patří k nejnižším.
V rámci celkové daňové reformy jsme ochotni uvažovat o změně struktury zdanění, nikoli o tom, že bychom celkově zvýšili přerozdělování. Ovšem u majetkových daní bych byl velmi opatrný. To mezinárodní srovnání je ošidné. Totiž v zemích, kde nebyly revoluce, kde se lidem nekradl majetek a kde se dlouhodobě kumulovaly rodinné majetky, tak tam demokracie zavedly fiskální nástroje, kterými nutily velké rodové majetky, aby se zapojily do ekonomické produkce. Byla uvalena majetková daň – a buď si tím majetkem na tu daň vyděláš, anebo budeš muset něco prodat.
Pro Česko se tento model nehodí?
Je to demokratický fiskální nástroj, který vás nutí nějak s majetkem zacházet. Také reflektuje historii, v níž se majetek po staletí kumuloval třeba ne vždy zcela demokratickým způsobem. Jenže v zemích, kde proběhla pozemková reforma za první republiky a velká bolševická krádež po roce 1948, máme úplně jinou historii kumulace majetku. Proto si myslím, že bychom měli se zavedením tohoto fiskálního nástroje ještě pár generací počkat.
Od začátku se vymezujete proti Andreji Babišovi a jako první jste hlásili, že s ním do vlády rozhodně nepůjdete. V poslední době se k tomuto volání přidávají i další strany. Myslíte, že koaliční potenciál hnutí ANO skutečně klesá?
Mám samozřejmě radost, že už to řekli i jiní než my. A chtěl bych tomu věřit. Ale podívám-li se do jednotlivých stran, jejichž předsedové to říkají, tak dobře vidím, že to není úplně jednotný názor. Tu jistotu v tomhle případě máte skutečně jenom u TOP 09. Jen bych si dovolil vás maličko opravit. To není vymezování proti Andreji Babišovi, ale proti cílům, kterými se hnutí ANO netají. S hnutím ANO ani s komunisty do vlády nepůjdeme kvůli jedné věci, kterou mají oba ty subjekty společnou. A sice že si představují správu země mnohem autokratičtěji, než jak vypadá současná liberální demokracie. S tím kolaborovat nebudeme.
Jste si stoprocentně jist? Zastupitelský klub TOP 09 ve Středočeském kraji se hned po krajských volbách rozpadl a tři jeho členové vstoupili do koalice s hnutím ANO.
Ano, k tomu došlo. Bylo to individuální selhání a ti lidé byli vyloučeni ze strany. Nicméně rád bych zdůraznil, že jakkoli hnutí ANO je nepřijatelný koaliční partner, tak na to mám trochu jiný pohled na úrovni obcí a krajů. Celospolečenská pravidla, která mohou odstranit demokratické brzdy a pojistky, která nás mohou připravit o svobodu, se tvoří na centrální úrovni, ne na komunální ani na krajské. Takže tam můj pohled není až tak striktní. Dokážu si představit, že tam to třeba jinak nejde, i když z toho nemám žádnou radost. Ale na celostátní úrovni je to opravdu naprosto vyloučené.
Přes všechno, o čem jsme mluvili, je hnutí ANO favoritem voleb, zatímco vám průzkumy přisuzují podporu plus minus kolem šesti procent. Vy jste viděl stoupat i padat mnoho stran. Co podle vás za úspěchem hnutí Andreje Babiše je?
Pracuje se zcela neomezenými zdroji, takže má z nás všech nejprofesionálnější marketing. Ponechávám stranou míru cynismu jeho marketérů, ale prostě je bezkonkurenčně nejvíce profesionální. Zadruhé je Andreji Babišovi úplně jedno, jaké voliče získá. Pokud strana, která je jasně ideově vymezená, ztrácí své voliče, tak je pro ni prakticky nemožné získat jiné voliče, kteří vyznávají jiná ideová a programová východiska. Tohle pro Andreje Babiše není žádný problém. Když začal ztrácet podnikatele, začal nabírat komunisty. To je filozofie linky na buřty. Chci mít tolik a tolik buřtů a kdo je sní, to je mi úplně jedno. A důvod, který pokládám za zásadní, je, že Andrej Babiš ovlivňuje větší část mediálního trhu. Třetina mu patří a řadu titulů z části, která mu nepatří, dokáže významným způsobem přemluvit obrovskými reklamními prostředky, které má Agrofert k dispozici.
Vyčítáte voličům hnutí ANO, že nevidí ta rizika, která vidíte vy?
Nevyčítám. Vyčítám sobě, že jim to neumím vysvětlit. Voličům nemůžete nic vyčítat. Volič je suverén. Vyčítám sobě a vlastně všem ostatním v demokratických stranách, že jsme nenašli ten šém, to jednoduché sdělení, jak to riziko odkrýt. Jak říci, že král je nahý. A že nejde jen o to, že je nahý, ale že lidé riskují svou vlastní budoucnost, když věří, že je oblečený.
Komentátoři často mudrují o tom, že nástup Andreje Babiše byl do velké míry dán tím, co se v politice dělo před ním. Cítíte za to alespoň malý díl odpovědnosti?
Cítím odpovědnost za spoustu chyb, kterých jsem se ve své práci dopustil. Trochu nepokorně dodám, že jako každý, kdo někdy pracoval. Ale to, že my jsme zrodili Andreje Babiše, to je babišovská propaganda. Andreje Babiše zrodil deficit občanské výchovy v této společnosti. To, nakolik si každý z nás uvědomuje nebo neuvědomuje systém, který brání jeho svobodu. Jeho brzdy a pojistky. Andrej Babiš je politickým důsledkem toho, že u nás neproběhla důsledná debolševizace tak, jako v Německu proběhla důsledná denacifikace.
V čem je zásadní rozdíl?
Němci tomu věnovali obrovskou pozornost a kladli si velmi důsledně otázku: Jak se to mohlo stát, že jsme o svobodu přišli? A správně si uvědomili, že to nebylo z úterka na středu. Že to byl proces, který přinášel varovné signály. Jenže tímhle zkoumáním my jsme si vůbec neprošli. Tady se dějepis učí do roku 1945 a dál už ne. Společnost je naprosto inertní vůči varovným signálům. Vezměte si jen situaci před pěti lety. Kdyby se začalo odehrávat to, co se odehrává dnes, ten obludný konflikt zájmů, ten odhalený podvod, tak s takovým politikem by před pěti lety veřejnost vyběhla za několik hodin. Dnes komentátoři diskutují o tom, jestli mu to náhodou nepomůže. Za pět let se toho strašně moc změnilo.
Závěrem poněkud americká otázka. Dokázal byste říci o Andreji Babišovi něco hezkého?
Je určitě obrovsky pracovitý. To se mu nedá upřít.
Zdroj: E15, 2. 10. 2017
