V minulých volbách jste skončili čtvrtí se ziskem okolo 12 procent. Na jaké „skóre“ si troufáte letos?
Mobilizujeme se na dvouciferný výsledek. Stále pevně věřím, že ho dosáhneme. Naše kamenné jádro se pohybuje někde mezi šesti sedmi procenty, ale je zde asi milion nerozhodnutých voličů, z nichž určitá část o nás vážně přemýšlí. Takže kdyby to dopadlo špatně, měli bychom těch šest sedm. Když to dopadne dobře, tak si myslím, že jedenáct dvanáct procent je reálných.
Sice ojedinělý, ale přece – průzkum CVVM ukazoval, že byste se do sněmovny nemuseli vůbec dostat. Vyvolal takový odhad v TOP 09 paniku?
Ne ne, už jenom proto, že opravdu známe pevné jádro našich voličů. Zadruhé si nepamatuji jediné průzkumy, které by dopadly jako volby. Ty letošní jsou obzvlášť úsměvné. Musím říci, že průzkumy připomínají, nechci nikoho osočovat, ale spíše zprávy o vytváření veřejného mínění než monitoring veřejného mínění.
Po minulých volbách jste byli vůdčí silou na pravici. Teď vás ale předstihla ODS. Co se stalo?
Jestli mě opravdu něco nezajímá a jestli o něčem tyto volby nejsou, pak je to souboj, která strana bude pravicovatější. Tyhle volby jsou výjimečné v tom, že nepřinášejí zásadní střet na pravolevé ose. A že rozhodují o naprosto zásadních věcech, které budou mít dlouhodobější dopad. Jestli budeme suverénní a svobodní občané, kteří se mohou spolehnout na férové chování svého moderního státu, nebo zda budeme zastrašení zaměstnanci jakéhosi holdingu, kteří si nemohou být jisti vůbec ničím. To je jedna zásadní otázka. Ta druhá je naše pozice v Evropské unii. Pokládáme za klíčové, aby Česká republika nevypadla z rychlého pruhu. Protože ocitneme-li se na periferii EU, tak se obávám, že našim dětem připravíme osud blízký dnešnímu osudu Ukrajinců, kteří k nám jezdí za prací. A špatná rozhodnutí v obou těchto věcech se nemusí podařit opravit brzy a snadno. Tohle je z našeho pohledu hlavní téma nadcházejících voleb.
Jak vidíte roli TOP 09 po volbách. Vidíte se ve vládě, nebo byste rádi zůstali v opozici?
Žádná strana nechce zůstat v opozici. Všichni píší svůj volební program, aby ho mohli realizovat. A to můžete pouze ve vládě. Samozřejmě říkáme, že jsme připraveni převzít vládní odpovědnost, ale pouze s demokratickými stranami. Neumíme si představit vládní spolupráci s hnutím ANO ani s KSČM. A to ze stejného důvodu, který mají oba subjekty společné. Oba chtějí mnohem autokratičtější správu země, než je liberální parlamentní demokracie.
Společné vládní angažmá TOP 09 a ČSSD byste si představit dokázal?
Říkám, že se všemi demokratickými stranami ano, byť samozřejmě by kompromisy v některých oblastech byly velmi obtížné, ale představitelné. Ovšem vzhledem k tomu, o co v těchto volbách jde, myslím, že všechny demokratické strany by měly mít na prvním místě společného jmenovatele, a to je demokracie, právní stát a moc kontrolovaná zákonem. A v zájmu tohoto společného jmenovatele bychom se o ten kompromis měli pokusit, pokud to povolební aritmetika umožní.
Soudě podle preferencí se zdá, že Tomio Okamura pronikne do sněmovny po Úsvitu i se svým dalším politickým projektem kritizujícím islám. Jak se díváte na jeho Svobodu a přímou demokracii?
Pořád si nechci připustit tu myšlenku, že by SPD v Poslanecké sněmovně byla. Nicméně pokud tam bude, tak strany xenofobní a nesnášenlivé patří k těm, s nimiž není naše spolupráce možná. Myslím však, že vzestup těchto stran je celoevropský jev. Stoupá poptávka po populistické politice a pak, Okamura používá jeden z nejstarších populistických fíglů: určitý typ lidí nejprve k smrti vyděsí a pak jim nabídne jednoduché řešení, jak je ochránit. A počítá s tím, že nepřemýšlí o tom, jestli tohle jednoduché řešení je, nebo není reálné. A ono to vychází, to není jen příklad Tomia Okamury.
Překvapením voleb se mohou stát Piráti, kteří mají šanci poprvé proniknout do sněmovny. Je to relevantní síla?
S Piráty je rozhodně možné vést diskusi. V jejich případě je samozřejmě velký otazník jejich naprosto nejasná zahraniční politika, ať již se to týká NATO, nebo Evropské unie. Ještě letos na jaře neměli jasno, jestli chtějí, nebo nechtějí zůstat v Severoatlantické alianci. V těchto bodech by to byl samozřejmě problém. Ale zase chápu, že některé body v našem programu mohou vadit jiným. Je však možné o té spolupráci mluvit.
V programu máte penzijní reformu, konkrétně zavedení druhého pilíře. Ten už jste jednou prosadili, současná vláda ho ale zrušila. Jak to udělat tentokrát, aby vydržel déle?
Musíte mít na stole alternativy, o kterých mluvíte a snažíte se dohodnout. Druhý pilíř zrušila vláda a slíbila, že předloží svoji alternativu. My jsme byli připraveni bez předsudků o té alternativě mluvit. Netvrdíme, že jsme nositelé jediné pravdy. Jenže vláda nebyla schopna předložit vůbec nic. To se bohužel netýká jen penzijní reformy, ale i reformy zdravotního pojištění a vzdělávání. Jsme stále přesvědčeni, že druhý pilíř je nejlepší instrument ke stabilizaci systému a k tomu, aby v penzijním systému byly zastoupeny oba zásadní principy. Jak princip solidarity, tak zásluhovosti. Pokud bychom měli pro povinné pojištění pouze jeden průběžný pilíř, tak z té současné, už velmi akcentované solidarity se časem stane rovnostářská dávka, kde nebude vůbec záležet na tom, kolik kdo celý život platil. Všichni budou brát stejně, což není fér. Druhý pilíř nám umožňuje si určitou část povinného pojištění spořit sám pro sebe. Nicméně se v našem programu můžete dočíst, že počítáme i s tím, že tohle dohodnuté nebude. Máme proto i druhou alternativu – jsme připraveni se bavit o jiných návrzích. Jen nejsme připraveni na penzijní reformu rezignovat, protože když neuděláme nic, tak skutečně dojde k naplnění slov pana ministra Pilného, že dnešní mladá generace žádné důchody brát nebude.
Refoma penzijního systému je tedy něco, co musí nová vláda v příštích čtyřech letech bezpodmínečně udělat?
Řekněme, že je deset let zpoždění. Když se nestane po celé čtyři roky, budeme mít všichni pocit, že se nestalo nic fatálního, jenom jsme výrazně zvýšili riziko pro mladší generaci, že opravdu žádné důchody brát nebude.
Zdroj: Lidové noviny, 16. 10. 2017
