Narodila se 23. 3. 1957 v Bruntále do rodiny lékaře. Dětství prožila v Náměšti na Hané. Absolvovala Gymnázium v Olomouci. Ve studiích pokračovala na Lékařské fakultě Univerzity Palackého, kde v roce 1982 promovala v oboru všeobecné lékařství. Lékařskou praxi provozovala v Prostějově. Je společnicí firmy ProMedica, což je nestátní zdravotnického zařízení, které se věnuje diagnostice a odborné ambulanci. V letech 2004 až 2008 působila jako náměstkyně hejtmana Olomouckého kraje (za KDU-ČSL) pro oblast sociálních věcí, životního prostředí a rozvoje venkova.
V TOP 09 bych ráda zúročila zkušenosti, které jsem získala ve funkci náměstkyně hejtmana Olomouckého kraje. Měla jsem na starosti sociální záležitosti, podporu rodiny a také oblast životního prostředí, rozvoje venkova a zemědělství.
I když se to zdá jako problematika rozdílná, tak dosti často se mi stávalo, že se tyto problémy řešily společně. Takový postup se mi velmi líbil. I dnes se tady můžeme sejít s lidmi, kteří se věnovali plánování sociálních služeb, což je problematika, kterou jsem v Olomouckém kraji prosadila. Získali jsme pro ni i finanční prostředky z Evropské unie.
Také vidím, jak strašně důležité je podporovat neziskový sektor, podporovat občanskou společnost a to je další parketa, která zůstává dosti často opomíjená. Některé politické strany sice vnímají neziskový sektor nebo nevládní organizace, ví, že tady jsou, ale nechtějí podporovat žádnou z nich. Domnívám se, že TOP 09 by mohla i v tomto směru udělat kus práce. Bavit se s nimi o sociálních oblastech nebo o životním prostředí. Tím by k nim vytvořila systémový přístup.
A v neposlední řadě, protože jsem dětská lékařka, tak bych ráda využila svých zkušeností, které mám, jak ze své praxe, tak z podnikání ve zdravotnictví, které provozujeme s manželem už od roku 1990. Věnujeme se soukromému zdravotnictví a můžeme se přesvědčit o tom, jak taková zařízení fungují a mohou fungovat. Určitě je to problematika aktuální.
Překvapuje mě zájem mladých lidí. Určitě je to i fenomén Karla Schwarzenberga. Druhá věc je jejich zájem o problematiku. To mě velice překvapilo a přiznám se, že mě to pozitivně naladilo. Cítím svůj velký závazek k těmto mladým lidem. Chci jim pomáhat, najít své místo v politice. Máme velký zájem o členy z řad mladých lidí. Už teď máme hodně členů z různého spektra společnosti, kterým je 18 až 20 let, především ale studentů. To mě naplňuje radostí a optimismem.
Straně TOP 09 bych popřála úspěch ve volbách, což by měl být dvojciferný výsledek a doufám, že i v Olomouckém kraji se takové číslo podaří.
Má zkušenost z krajských voleb, které proběhly v roce 2008, ukázala, jak se dá získat volič a co se potom s nabytou mocí dá udělat. Jak ji využít, ale i zneužít.
Můžeme se také bavit o takzvané technologii moci. Samozřejmě, že ta u velkých etablovaných politických stran je už jinde, ale ani tam nesmí překročit mravní principy a principy slušnosti. Pokud někdo prosazuje určitou politiku a po volbách je z ní ochoten ustoupit až tam, že popře vlastní volební program, je to hodně zlé. To určitě není cesta TOP 09.
Politická moc v naší republice je zneužívaná. Nechci se negativně vyhranit proti jiným politickým stranám, protože vím, že jsou v nich také jen lidé a mezi nimi se najdou i ti slušní. Ale myslím si, že po roce 1997, po podepsání opoziční smlouvy, došlo k masivnímu zneužívání politické moci.
Domnívám se, že je přínosem větší množství žen v politice. Ne samoúčelně. Proto, že tam máme tabulkově určená místa, která musí obsadit žena. Velice důležitý je pohled žen při rozhodování, jakým směrem půjdou veřejné prostředky, jak se nastaví legislativa a co vlastně bude v daném regionu nebo i na úrovni státu prioritou.
Ano a ani se jim nedivím. Z mé strany to není ani tak proto, že bych si myslela, že je politika jen pro ostré lokty a ženy se toho nechtějí účastnit, mně politika nevadí, ale na druhou stranu je velmi obtížné skloubit politiku s péčí o rodinu.
Rodina je pro mě to nejcennější. Mám skvělého manžela, čtyři děti, které jsou mi oporou a velice ráda se k nim vracím, a to i po všech těch denních peripetiích třeba i kolem politiky. Neustále se ráda vracím domů a čerpám tam sílu.
Je to pro mě velice zvláštní. Dokud mi to doba dovolila, byla jsem s nimi doma. Zvláště když byli malinké. Na dvě děti jsem byla docela dlouho úplně sama a snažila jsem se jim dát vše, co jsem mohla. To znamená, že nemuseli brzy do kolektivu, trávila jsem s nimi čas. Manžel se o nás staral a byl nám jako vždy oporou. Hlavně, co jsem si uvědomila a čeho si velice vážím, i tenkrát to bral jako správnou věc. Do ničeho mě netlačil a vážil jsi toho, že jsem s dětmi doma. Domnívám se, že pokud je maminka s dětmi doma co nejdéle, hlavně v tom raném dětství, třeba až do školní docházky, dává jim tím základ pro celý další život. Toto uvědomění dnešním maminkám chybí. Samozřejmě je nikdo nechce do ničeho nutit, vždy je důležitá možnost volby. Ale je důležité, aby si uvědomily, že tyto roky a tyto dny se nedají vrátit.
Dnes už máme jiný režim, jezdím na různé volební schůze a mítinky. Děti ví, proč to dělám a oceňují to. Ale zase když jsem s nimi, užívám si to naplno.
Především spolehlivý. Je mi velkou oporou, velice si rozumíme v každé práci, kterou jsme spolu dělali, ať už se to týká rozvoje zdravotnických zařízení nebo i v politice. Samozřejmě se o všech věcech radíme, ale za ty roky už na ně máme stejný názor. Jedině po diskuzi s ním, si svůj názor ověřím nebo se v něm utvrdím. Potom se mi i lépe prosazuje.
Pro nás je neděle tradiční. Pravidelně chodíme do kostela a přiznám se, že by nám to tatínek ani jinak nedovolil. Ctíme ho jako hlavu rodiny a chodíme tam rádi, protože víme, jakého duchovního správce máme. Nacházíme v něm posilu nejen pro rodinný život, ale i pro ten politický. Po nedělním obědě a odpočinku, jezdíváme na výlety do nejbližšího okolí. V létě do přírody a v zimě na běžky. Pokud nastane, že máme pro sebe třeba celý víkend, tak jezdíme do Jeseníků. Máme tam srubovou chatu bez elektrického proudu, prostě v těch nejsurovějších přírodních podmínkách a moc se nám tam líbí.
