Asi budeme těžce hledat dvojici, která by i po letech vyvolávala tolik emocí a rozporuplných reakcí jako nás dva. Mnoho věcí nás rozděluje a mnohem více spojuje. Rozpory jsme vždy dokázali překonat, shodu tvrdě prosazovat. Máme společnou, více či méně úspěšnou zkušenost s konsolidací veřejných rozpočtů v komplikované vnitropolitické i geopolitické situaci. Cítíme pořád silnou míru odpovědnosti za vývoj v naší zemi a mimo jiné i proto jsme oba podporovali vznik této heterogenní demokratické vlády „rozpočtové odpovědnosti“ a uvítali vznik této vládní konstelace. A právě proto jsme se spolu rozhodli vyzvat tuto „naši“ vládu k naplnění očekávání nejen nás dvou, ale hlavně občanů, ať už je volili nebo ne. Všichni si totiž zaslouží naději na život v ekonomicky, a tím i politicky stabilní zemi, která bude jim, ale především jejich dětem a vnukům garantovat jejich práva, svobody, bezpečí, sociální jistoty a životní úroveň.
Vláda Petra Fialy převzala správu země v jednom z nejsložitějších období naší moderní historie. Válka na Ukrajině, zhoršení bezpečnostní situace, energetická krize, to vše vystavilo vládu mimořádným a neočekávaným výzvám. Většinu problémů zdědila, ale na to už se nikdo neptá. S většinou z nich se vypořádává úspěšně a důstojně. Žádná mimořádná situace však nemůže vytvořit pro vládu alibi k rezignaci na udržitelné hospodaření státu, a to zejména v procesech, které s mimořádnými situacemi nesouvisí.
Ekonomika naší země je postižena hlubokými a nebezpečnými makroekonomickými nerovnováhami. Vedle dvouciferné inflace je to zejména bezprecedentně obří strukturální deficit státního rozpočtu. Strukturální deficit je mnohem nebezpečnější než jakékoliv mimořádné výdaje. Jejich potřeba odezní s koncem mimořádné situace. Strukturální deficit nám však ukazuje, jaký je v normálních časech každoroční rozdíl mezi pravidelnými výdaji státu a jeho pravidelnými příjmy. V našem případě je to neuvěřitelných cca. 220 mld. Kč. Tento rozdíl nezpůsobila ani covidová pandemie, ani válka na Ukrajině. Způsobil ho politický rozpočtový populismus, na kterém se podílely především vlády minulé, nicméně i strany vlády dnešní. Byly navyšovány povinné výdaje, aniž byly kryty pravidelnými příjmy a byly snižovány daně, aniž by došlo ke snižování povinných výdajů. Více než 90 % dnešních příjmů pohltí povinné výdaje a stát tak nemá šanci hospodařit udržitelně a míří do dluhové pasti. Pokud by byl realizován střednědobý rozpočtový výhled, který vláda schválila 3. června tohoto roku, každoroční úroky z dluhu dosáhnou na konci volebního období cca 150 mld. Kč. Ty budou z rozpočtu vytlačovat výdaje nezbytné nejenom na rozvoj, ale i na běžné veřejné služby. Čím později začne vláda tento problém řešit, tím více bude řešení bolestivější. Po roce 2030 nás totiž neodvratně čeká demografický problém. Silné ročníky, tzv. „Husákovy děti“, začnou odcházet do důchodu a místo plátců penzijního a zdravotního pojištění z nich budou penzisté a státní pojištěnci. Mnohem slabší mladší ročníky neudrží svými odvody penzijní a zdravotní systém v rovnováze a bez reforem se oba systémy budou propadat do obrovských každoročních deficitů. Doklopýtáme-li k této časové etapě zatíženi neúnosnými náklady na správu státního dluhu, bude ohrožena kvalita všech veřejných služeb včetně těch nejcennějších jako je bezpečnost, vzdělání a dostupná lékařská péče. To je scénář, ke kterému nesmí dojít a odpovědná vláda proto musí neprodleně zahájit postupnou likvidaci strukturálního deficitu a reformy obou dvou povinných pojistných.
Nabízíme proto Desatero k uzdravení rozpočtu. Domníváme se, že je nezbytné:
1. Do roku 2025 snížit počet státních zaměstnanců na úroveň roku 2013 (413 000). Nárůst 70 tisíc zaměstnanců za 10 let nezvýšil kvalitu veřejných služeb, neúnosně však zvýšil objem nutných mzdových prostředků.
2. Příští tři roky nezvyšovat mzdy a platy státních zaměstnanců o víc než o 3 % ročně.
3. Změnit valorizační schéma důchodů. Při současné právní úpravě jsou důchodci jedinou skupinou ve společnosti, která je bezpečně chráněna proti inflaci. Domníváme se, že to jednak není fér, jednak je to finančně neudržitelné.
4. Zrušit strop odchodu do důchodu v 65 letech.
5. Při zpracování návrhu penzijní reformy mít na paměti, že hlavní prioritou reformního scénáře je dlouhodobá udržitelnost průběžného systému. Různé důchodové komise možná odvedly zajímavou práci, leč na tuto prioritu odpověď nenalezly. Nalézt jí musí vláda, ideálně v kombinaci s reformou daňovou.
6. Zvýšit spoluúčast ve zdravotnictví, alespoň za jídlo a hotelové služby ve zdravotních zařízeních.
7. Umožnit nákup nadstandardní zdravotní péče, včetně možnosti soukromého připojištění.
8. Zrušit všechny dotace z národních zdrojů podnikatelským subjektům.
9. Zrušit státní příspěvek na stavební spoření.
10. Vrátit do rozpočtu alespoň část každoročních příjmů, které vypadly s daňovým balíčkem z podzimu 2020. Jednalo se cca o 1,5 % HDP, které nijak nepomohlo k zotavení ekonomiky, zato představovalo proinflační impulz, a především zdvojnásobilo strukturální deficit. Vláda by měla předložit komplexní daňovou reformu zahrnující i povinné pojistné. Jakýkoliv návrh na zvýšení daňové zátěže je však ospravedlnitelný pouze v případě, bude-li doprovázen návrhem na snížení povinných výdajů v minimálně stejné, lépe pak dvojnásobné výši.
Realizací tohoto scénáře lze dosáhnout postupné likvidace strukturálního deficitu tempem alespoň 0,75 % HDP ročně, což pokládáme za nezbytnou minimální ambici. Tempo konsolidace, které schválila vláda 3. června představuje 0,2 % HDP ročně, což je tempo zcela nedostatečné k nutnému ozdravění veřejných financí a v podstatě nepředstavuje žádné fiskální úsilí vlády. Střednědobý výhled, který vláda předloží sněmovně na podzim, proto musí být výrazně ambicióznější v odrazu snahy veřejné finance konsolidovat.
Nemyslíme si, že jsme nositeli „jediné pravdy“. Jistě je možné předložit alternativní, možná i vhodnější scénáře. Diskuze může zpřesnit strukturu, hloubku i řazení jednotlivých kroků. Vláda má k dispozici detailní analýzy, Národní rozpočtovou radu, nejlepší mozky v této zemi. Není však možné nedělat nic a je bláhové se domnívat, že je možné vyhnout se nepopulárním krokům. Apelujeme proto na vládu, aby začala plnit svůj volební závazek a povinnost každé odpovědné vlády a zastavila hrozivé zadlužování naší země. Za současného stavu je naše budoucnost zcela neudržitelná. Je za minutu dvanáct…
Mirek Topolánek a Miroslav Kalousek pro Hospodářské noviny
