Před rokem voliči v prvním kole volby hlavy státu rozhodli, že se nový prezident bude vybírat ze dvou kandidátů: Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana. Přímá volba prezidenta, která celý rok předtím vypadala jako souboj opotřebovaných, nevýrazných a nezvolitelných politiků, tak směřovala k celkem překvapivému, a hlavně dramaticky vnímanému finále.
Dva týdny mezi prvním a druhým kolem volby byly přepolitizovaným, zvláštně zjitřeným obdobím. Avšak málokdo měl pocit, že se opravdu rozhoduje o budoucnosti země. Že další vývoj Česka nějak výrazněji ovlivní, jestli vyhraje hřmotný stroj na bonmoty Zeman, nebo pospávající gentleman Schwarzenberg. Pro mnohé to byla víc otázka estetická než reálně politická a řešili,kdo bude zemi lépe reprezentovat na portrétech ve školních třídách a na poštovních známkách. Volba prezidenta republiky se spíš brala jako jakési metaforické účtování s minulostí. Zda vítězem bezmála čtvrtstoletí nových svobodných dějin bude „pravda a láska“, nebo „pragmatická politika“. Jestli vyhraje – abychom se drželi klišé – „pražská kavárna“, nebo „česká hospoda“.
Dnes víme, jak jsme se ve vnímání prezidentské volby mýlili. Že vítězství Miloše Zemana v druhém kole odstartovalo asi nejdramatičtější a nejzlomovější rok v historii samostatné České republiky. Prožili jsme podivný pád vlády, jmenování nového kabinetu bez důvěry, období bez sněmovny a nakonec předčasné volby, které zcela přerozdělily politickou scénu. Ukázalo se, jak je právní a ústavní rámec demokracie vlastně nedůležitý a že k posunu z parlamentního na poloprezidentský systém může dojít bez změny jediného paragrafu. Nedošlo snad ke změně režimu, jak tvrdí někteří komentátoři, ale určitě ke změně poměrů. Nepochybně politických, a v důsledku i těch ekonomických.
Historie nezná „co kdyby“, ale spekulace o tom jsou vždy zajímavé. Co kdyby v druhém kole vyhrál Schwarzenberg? Nebo kdyby naopak do druhého kola postoupil se Zemanem někdo jiný, který by pak měl vzhledem ke struktuře elektorátu větší šance zvítězit? Je Miloš Zeman hlavním hybatelem změn, kterými dnes česká politika prochází, nebo je jen urychlil? Znamenala by porážka Zemana to, že by se nástup bohatých populistů typu Babiše a Okamury nekonal, nebo by k němu došlo jen později?
Nic z toho s jistotou nevíme. Ale netušíme ani to, jestli bychom se dnes – se znalostí toho všeho, co se v posledním roce stalo – rozhodli pro jiného prezidenta než Zemana. Moc nám neprozradil ani experiment, s kterým jsme se na vás čtenáře obrátili v pátek a o víkendu na webu IHNED.cz, kde jsme uspořádali jakési „repete“ prvního kola prezidentské volby. Téměř na den přesně jsme po roce „otevřeli volební místnosti“ a nechali vás znovu hlasovat o loňských devíti kandidátech. A jak to dopadlo?
Schwarzenberg vítěz, druhý Dienstbier Nebudeme tvrdit, že překvapivě. Účast byla slušná, během dvou dní „odkliklo“ svého favorita přes 22 tisíc lidí (nejspíš však ještě o něco víc, protože z jedné IP adresy se do výsledku započítával pouze jeden hlas, a to ten poslední). Vítězem se přesvědčivě stal Karel Schwarzenberg, který dokonce získal 53 procent hlasů, takže by z našich „voleb“ vyšel jako vítěz už po prvním kole. Nepřekvapuje ani to, že na druhém místě neskončil u čtenářů našich novin a webu Miloš Zeman, nýbrž kandidát ČSSD Jiří Dienstbier. Až za ním byl současný prezident.
Reparát se ovšem nekoná, titíž čtenáři hlasovali velmi podobně i před rokem ve volbách skutečných. Pro Karla Schwarzenberga by letos hlasovalo z účastníků ankety asi o 7,3 procenta méně lidí, pro Miloše Zemana o 17,5 procenta méně, o pár hlasů (z těch celkových pár stovek) přišel i Jan Fischer, který v našem „reparátu“ skončil předposlední, před spolehlivě (a vždy) poslední Janou Bobošíkovou. Všichni ostatní kandidáti posílili, nejvýrazněji Jiří Dienstbier. Zdá se, že do něj se nejvíc projektuje jakási zpětná naděje, že by jeho úspěch v loňských volbách mohl českou politiku nasměrovat jinam, než míří nyní.
A o tom hlavně náš experiment na IHNED.cz byl. Nic víc a nic míň než jaké si„sáhnutí si do svědomí“těch,kteří s námi byli ochotni tuhle hru hrát. O současnosti jsme se toho moc nedozvěděli. Kdyby se totiž prezidentská volba opravdu konala po roce znovu,vybírali bychom asi z docela jiných jmen než loni. To je totiž důsledek onoho přeskládání politické scény, ke kterému za posledních dvanáct měsíců došlo.
CVVM shodou okolností v pondělí zveřejnilo výsledky prosincového průzkumu důvěryhodnosti politiků. Tense respondentů ptá na politiky z parlamentních stran,jméno Miloše Zemana v něm tudíž nefiguruje (byť z jiných průzkumů víme, že důvěra v prezidenta je rekordně nízká). A co ze zveřejněných jmen plyne? S výjimkou Karla Schwarzenberga a Zuzany Roithové není v první desítce nikdo z loňských prezidentských kandidátů. Nejdůvěryhodnějším politikem je podle průzkumu CVVM Tomio Okamura. Ten se prezidentem stát chtěl, ze seznamu kandidátů ho však, kvůli pochybným podpisům na petici,„vyškrtlo“ministerstvo vnitra. Druhý skončil Andrej Babiš, černý kůň předčasných voleb, a těsně za ním jeho stranický kolega Martin Stropnický.
„Důvěryhodnost“v Česku moc neznamená,je to zvláštní mix momentálních nálad,sympatií a mediální známosti. Na politiky vyskytující se na předních pozicích mají komentátoři sklon hledět skrz prsty, ostatně v minulosti to byli například Dlouhý, Buzková, Fischer, Gross či Bém. Tedy až na výjimky nikoli političtí lídři,nýbrž spíše takové momentální „výrobky“ veřejného mínění. Ale pozor, podceňování není namístě, mnohým se stopu v politice podařilo udělat, často hlubokou, a většinou ne pěknou.
Jedna věc je rok po prezidentské volbě jasná, dilema Schwarzenberg versus Zeman nebylo tím,které opravdu rozdělovalo českou společnost,ta už tehdy byla rozdělená jinak. To ukázaly výsledky podzimních předčasných voleb a na nich je založena i ona špatně čitelná, právě vznikající vláda. Z velké části politického spektra zbylo jen „vykradené klenotnictví“, případně „vyjedená cukrárna“, prostě ta dekorace, kterou měl za sebou Karel Schwarzenberg při svém projevu na Tři krále. Současná vládnoucí elita? Zeman plus jména, která čteme v čele žebříčku důvěryhodnosti.
Politika je rovnice o jedné neznámé, a tou je budoucnost. Ta naše rovnice má dnes pouze jednu stranu. Dokud nevznikne ta druhá, tedy skutečná a reálná opozice, nebude mít rovnice řešení.
Kdyby volili jen čtenáři IHNED.cz, Zemana by hned v prvním kole vystřídal Schwarzenberg, Dienstbier by byl druhý. V anketě k prvnímu výročí volby prezidenta hlasovalo dvaadvacet tisíc lidí.
Hospodářské noviny, 15. 1. 2014, rubrika: Autorská strana, str. 20
