Desetiletá Karolína má zážitek na celý život: „Ahoj Kájo,“ přivítal ji Karel Schwarzenberg, „já jsem taky Kája, to je dobrý!“ A pak jí jako první novinářce povyprávěl o tom, jak šel s toaleťákem proti lvům.
* Dokázal byste přespat pod širákem?
Ale jo! Kdyby teda nepršelo tolik jako dneska.
* A kdy jste takhle spal naposledy?
Před třiceti lety v africké Tanganice, tam bylo teplo.
* Nebál jste se zvířat?
Nebál, já se nikdy nebojím. Ale okolo řvali i lvi.
* Viděl jste nějakého?
Samozřejmě, skoro jsem je vyrušil u snídaně. Nevím, jak to máš ty - když ráno vstaneš, taky jdeš na záchod?
* No, někdy jo.
Vidíš. Já šel na záchod ke keři, a za tím keřem byli lvi u snídaně, tak čtyřicet metrů daleko. Radši jsem se velmi opatrně vrátil zpátky, protože mou jedinou zbraní byl toaletní papír. Ti lvi měli naštěstí k snědku něco lepšího, tak si mě nevšímali.
* Lovil jste někdy exotická zvířata?
Hodně, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Zastřelil jsem velikého buvola, různé antilopy... Všechno v té Africe.
* Traduje se o vašem rodu nějaká pověst, která se vám líbí?
Je jedna taková historka: V době moru na konci 17. století císař ustanovil guvernérem Ferdinanda Schwarzenberga, protože ten jediný neměl strach a neutekl z Vídně. Ferdinand zůstal uprostřed moru a vládl městu, ale lupiči se nemoci taky nebáli a vykrádali tehdá domy mrtvých. On proti nim zavedl tvrdá opatření, ale to se lupičům nelíbilo. Nedaleko paláce, kde Ferdinand bydlel, byla velká jáma, kam se házeli mrtví. Lupiči ho tam hodili taky, doufali, že se nakazí a zemře, ale on se vyškrábal a žil pak ještě dlouhá léta.
* Jakou hru jste v dětství hrával nejraději?
Sváděli jsme bitvy s klukama na Orlíku a na těch bojích proti okolním vesnicím jsem se rád podílel. A potom... Ty to ještě nepochopíš, ale nám roku 1948 sebrali majetek včetně rybářského práva. Načež byla největší sranda pytlačit okouny z našich bývalých potoků a opékat je na žhavých uhlících.
* A jakou hru byste si se svými kolegy zahrál dnes?
Řeknu ti veliké tajemství - politika není nic jiného než velká hra, a s tou mám práce dost.
* Kterou knihu byste četl desetiletému dítěti?
Já nevím, co dnes děti zajímá. Máte rádi Rychlé šípy?
* Mně se docela líbily, ale doma v knihovně je nemáme.
A Káju Maříka už jsi četla? Tak toho bych ti předčítal.
* Já chodím na gymnastiku. Byl jste dobrý gymnasta?
Ne! Mizernej! Vůbec jsem tělocvik nezvládal. Já měl ze sportů rád jízdu na koni; když jsem mohl, byl jsem ve stáji.
* A měl jste koně?
Ano, jednoho koníčka. Jmenoval se Šekáček.
* Chystáte nějaké změny ve školství?
Cože?! Já nebudu ministrem školství, na to nemám! Vždycky jsem byl tak mizerným studentem, že kdybych se stal ministrem školství, byl by to výsměch.
* Kdo by se vám líbil jako příští prezident?
Ideálního jsem ještě nenašel, ale máme dva roky času, abychom přemýšleli.
* S Václavem Klausem spokojený nejste?
V zásadě jsem. Někdy mám velmi odlišné názory, ale to k životu patří.
* Přál byste si, aby se stalo některé z vašich dětí politikem?
Ne! Můj syn říká, že když nás v televizi vidí, tak si vždy přísahá, že něčím takovým nikdy nebude.
* Jaký jste děda?
Špatný, svoje čtyři vnoučata vídám málo. Jsou většinou v Anglii, tak se k nim málokdy dostanu.
* A když je vidíte, co děláte?
Co si přejou. Ale já vlastně nevím, co koho z nich přesně baví.
* K jakým špatným vlastnostem se ještě přiznáte?
To bych ti mohl vyprávět dvě hodiny, mám jich opravdu dost. Jsem strašně línej, nerad ráno vstávám, lehce vybuchnu i kvůli maličkostem...
* Kdy jste naposledy usnul na veřejnosti?
Nedávno, ale přesně ti to neřeknu. Spal jsem, tak si na to nepamatuju. Asi mě moc nebavilo, co se tenkrát dělo.
* Dostával jste v dětství kapesné?
Až velmi pozdě, děti ve tvém věku kapesné nedostávaly. To až od patnácti, ale my tehdy měli málo peněz, bydleli jsme u babičky ve vesnici nedaleko Salcburku a na měsíc jsem dostával jenom padesát šilinků.
* A kolik peněz máte teď?
Ani nevím, kolik ještě, většinu jsem předal synovi. Teď mi třeba říkali, že mi jich dost ubylo a že ještě někde musím doplatit osm set tisíc...
* Vy jste chudý kníže?
To ne. Pořád mám hezkej byt, i dost na to, abych se dobře najedl a napil. Ale hotových peněz teď moc nemám.
MF Dnes, 10. 6. 2010, Rubrika: Rozhovor, Strana: 8
