Spánek je vaše vášeň. Proč jste ji však tematizoval i v předvolební kampani?
Říkal jsem agentuře, která nám kampaň dělala, že tam nechci nějaké univerzální moudro, ale něco, co jsem opravdu už dříve někde řekl. Tak projeli rozhovory a vybrali si tento výrok.
Přemyslu Sobotkovi jste tuhle schopnost vysvětlil tím, že to je 700 let zkušeností vašeho rodu.
(směje se) Některé mé výroky je třeba brát s rezervou. Neřekl bych, že to je dědičná vloha.
Nicméně váš vzdálený bratranec John Brooks Lobkowicz má podobnou schopnost. Navíc mu stačí dvě tři hodiny spánku denně.
Vidíte a zde se velmi lišíme. Tak velmi rád bych prospal devět hodin. Když mám štěstí, mohu spát osm, většinou to vyjde na sedm. A na dnešek jsem spal jen šest a půl.
Stýskal jste si, že jako ministr zahraničí nemáte čas. Ani teď to není jiné?
Zkuste založit politickou stranu a uvidíte. Do postele se někdy dostanu hodně po půlnoci.
Usnete hned?
Obyčejně ano. Vždyť si to přeji již drahnou dobu předtím, než k tomu dojde.
Říká se, že se nejlíp vyspíme ve své posteli. Vy často cestujete, nocujete po hotelích. Nevadí vám to?
Celý život se snažím dostat do cizí postele. (směje se) Takže ani to mi nečiní potíže. Dá se říct, že usnu kdekoli.
A téměř kdykoli... Namátkou třeba při volbě prezidenta na Pražském hradě. A prý i při nedávném koncertě Ivy Bittové. To druhé tedy chápu ještě míň. Její hudba i hlas nezní jako ukolébavky.
Tam jsem nespal, jen jsem přivřel oči, abych hudbu lépe cítil.
Co vás spolehlivě uspí kromě dlouhých proslovů?
Nemám rád, když je v místnosti hodně lidí a klesne hladina kyslíku. A také nesnáším, když mi do obličeje svítí žárovka. Přivřu oči a cítím, jak se spánek blíží. Je to vnitřní boj. Klimbám, ale většinou mi nic podstatného neunikne. Je to docela zlomyslná vlastnost. Patrně vrozená.
Kdy jste ji v sobě objevil?
Už na univerzitě. Ale bohužel ne vždy zafunguje, někdy přehled o okolí ztrácím. Jednou jsem třeba usnul během semináře sedě naproti profesorovi. A ten tedy opravdu nebyl nadšený. Prospal jsem jistě nějaký z jeho nejskvělejších výroků.
Jak reagoval?
Neměl pochopení. Ale detaily si už nevybavím. Bylo to před padesáti lety.
Možná by vám pomohlo na chvíli si dáchnout po obědě.
To bezesporu. Jak rád bych to praktikoval, ale nemám čas a není kde. Ještě jsem zažil ten skvělý vynález - úřednické c. k. kanape, které český divák zná už jenom z Ostře sledovaných vlaků. Dříve bylo na mnoha úřadech, potažené voskovým plátnem. Na ministerstvu zahraničí jsem se o tomto snu zmínil a nějaký úředník si ho vymohl.
A proč ne vy?
Neprošlo mi to. Pořád mě kvůli něčemu honili. O spaní po obědě jsem si opravdu mohl nechat jen zdát. O to víc jsem se těšil na noc.
Musel jste si někdy vzít prášek na spaní?
Nikdy! Podle mě to kazí schopnost usnout. V životě bych si prášek na spaní nevzal. Když se výjimečně převaluji a ne a ne zabrat, dám si plzničku. Ta pomáhá.
Spíte tvrdě?
Sotva mě něco probudí. Už jsem mnohokrát zaspal i velkou bouřku. Budík musím mít hodně nahlas.
A pak vyskočíte?
Kdeže! Nejprve se na budík smutně podívám, zkontroluju čas na hodinkách a pak pomalu a opatrně vstávám. Ještě tak tři hodiny mi ty malé šedé buňky v mozku nefungují. Probouzení je pro mě dlouhodobý proces. Bez studené sprchy bych se asi jen těžko oblékl.
Máte ráno ještě nějaký jiný rituál kromě sprchy?
Musím si dát litr čaje. Žádné bylinky nebo zdravotní esence. Preferuji silný černý čaj. Střídám je, ale v oblibě mám ruský.
To by z vás měl exprezident Vladimir Putin radost.
Mezi námi, ten pravý kavkazský už je velmi špatně k sehnání. Spíš se jedná o indický export do Ruska. A teď mě už omluvte. Ještě musím prostudovat nějakou knihu a rád bych se dostal rozumně do postele.
Idnes.cz, 26. 6. 2010, Rubrika: Domácí
