Právě v těchto dnech řeší řada školáků i jejich rodičů rébus, na jakou střední školu podat přihlášku. Rozhodnutí jim neulehčuje skutečnost, že dlouhodobě neřešené problémy českého školství prohlubují rozdíly mezi jednotlivými školami i jejich absolventy a kvalita vzdělávání se rozhodně nezlepšuje. Spíše naopak.To je smutný fakt, který opakovaně potvrzuje Česká školní inspekce i výsledky mezinárodních šetření.
Koncepce vzdělávání neodpovídá potřebám budoucnosti, rámcové vzdělávací programy jsou přetížené, není čas látku procvičit a osvojit si ji, chybí učitelé a zakončit neúplný výčet problémů českého školství můžeme špatnými výsledky maturit i znepokojujícím vztahem žáků ke vzdělávání. Zvláštní kapitolou je pak přebujelá a potřebám budoucnosti naprosto neodpovídající síť středních škol.
Každý z těchto i mnoha dalších problémů zasluhuje řešení, které ovšem musí vést k nápravě, nikoliv situaci dále zhoršovat Proto je třeba zásadně odmítnout návrh některých krajů zavést při jednotných přijímačkách tzv. cut-off score. Ředitelé by mohli přijímat do maturitních oborů jen ty žáky, kteří by stanovenou minimální hranici překonali, a kraje by navíc mohly určit, kolik žáků budou školy přijímat do jednotlivých oborů na středních školách.
Je k zamyšlení, že tento návrh předkládají kraje s nejhoršími výsledky vzdělávání, regiony, které potřebují systémové řešení strukturálního postižení. A k němu dobré vzdělání nepochybně patří! Navrhují totiž „řešení“, jež ve skutečnosti znamená, že nic nevyřešíme, jen se budeme tvářit, že žádný problém neexistuje. Když nepřijmeme někoho na střední školu, budeme mít lepší výsledek státní maturity. Jak podivuhodný přístup! Opravdu je právě toto podstatou a smyslem kvalitního vzdělávání?
Ještě horší je ale fakt, že tím dáváme najevo, jak moc nevěříme v možnost školy studenta kultivovat a vzdělat. Vyloučíme předem ty, kteří nemají štěstí na podnětnou rodinu, podlehneme představám, že žáky neúspěšné při přijímacím řízení násilím nasměrujeme tam, kam si ve své nabubřelosti myslíme, že patří. Už ve staré Spartě přece shazovali ty slabší ze skály…!
Navíc tím dáváme na vědomí, že nehodláme respektovat názory odborníků, pedagogických asociací, institucí zabývajících se vzděláváním, ale ani odborů a zaměstnavatelských svazů. Ti všichni zdůrazňují potřebu kvalifikované a dobře vzdělané pracovní síly. Česká společnost v budoucnu neuspěje s levnou a nevzdělanou pracovní silou ani levnou ekonomikou skladů a montoven.
To, že zavedení nepodkročitelného minima neřeší žádný z naznačených problémů, je zřejmé. Řešme proto kvalitu českého školství, koncepci vzdělávání, zkvalitněme a zmodernizujme systém učebních oborů, zamysleme se nad přístupem a motivací žáků ke vzdělávání, ale rozhodně si nepohrávejme a neexperimentujme s myšlenkou hodnou „sociálních inženýrů“.
Jiří Růžička, 1. místopředseda Senátu
Zdroj: Lidové noviny, 27. 2. 2019
