Horáček: Vysoká politika? Fuška i očekávání

Kdybyste měl pouhými třemi slovy charakterizovat práci v Poslanecké sněmovně, která by to byla?

Výzva, fuška, očekávání. Ono by to chtělo ale ta tři slova přece jen vysvětlit. Být poslancem, pokud to děláte se zaujetím, je výzva něčeho dosáhnout. Jen dobré plány a myšlenky na začátku nestačí. To bohužel někteří poznají, až když jsou „tam“. Práce ve Sněmovně je také fuška, i když se to třeba někdy nezdá. A proč očekávání? Protože dobrý poslanec stále očekává dobré návrhy, konstruktivní jednání, hledání cesty, jak by něco šlo… Navíc – otázka je, co je to vysoká politika. Více než 16 let jsem byl starostou Železného Brodu, spolu s dalšími kolegy jsme zakládali Starosty pro Liberecký kraj. To všechno byla velká zkušenost a deviza pro pokračování. Je z čeho vycházet a k čemu se při práci vracet. Myslím, že třeba v parlamentu je dobře vidět, kdo si prošel podobnou zkušeností, a kdo se stal profesionálním politikem hned po škole.

Viděno zvenčí, jeví se jednání Poslanecké sněmovny hlavně jako slovní půtky a invektivy mezi jednotlivými stranami. Je to skutečně taková komedie, jak někdy vidíme na obrazovce?

Právě že komedie to není vůbec. Viděno nejen zvenčí je to i zevnitř spíše k pláči, když vidím, co vše se v Poslanecké sněmovně děje. Nejsmutnější na tom je, když víte, že tam, kde jsou tak často mediálně vidět půtky, je vše domluvené a boje se vedou o to, co tolik vidět není, mnohdy to má ale zásadnější dopad. Jsem rád vždy, když narazím na kolegu poslance, který neřeší levá pravá, či barvu dresu, ale to, s čím kdo přichází. Naštěstí takoví nejsou výjimkou, jak by se zdálo. To je velká naděje.

Když odmyslím úroveň problémů, o kterých jednáte, v čem se zásadně liší práce v komunální politice od té vysoké?

V té vysoké vstupuje do jednání mnohem více faktorů a hůře se získávají názory všech zúčastněných. V komunální politice, když přijdete s návrhem, tak se potkáte s těmi, kterých se dotkne, prodiskutujete to, domluvíte se na kompromisu a na dalším postupu. V Poslanecké sněmovně to tak není – mnohdy se s vámi chtějí potkat ti, které vy vidět nechcete, protože víte, že přicházejí s nějakým zadáním od těch, kdo je platí. A naopak je problém setkat se s těmi, jejichž názor byste vědět a znát chtěli a měli.

Co vás ve vysoké politice nejvíc zklamalo a o naopak, příjemně překvapilo, ne­li potěšilo?

Nejvíc zklamán jsem byl tím, jak těžké je prosadit dobrý návrh. Nejvíce mne potěšilo, že když do toho dáte všechno, hodně energie a sil, tak se to nakonec podaří. Že to jde.

Máte čas na své sousedy?

Já myslím, že ano. A protože jsem sportovec duší i tělem, tak se nejčastěji setkáme při sportu. Třeba při tenise v rámci sportovního klubu Jirkov, kde stále aktivně působím. Nejlepší relax, který si dovedu po jednáních v Praze představit, je přijet domů do Jirkova, připravit si hřiště a dát si jednu či dvě sady.

Jak hodnotíte práci svého nástupce André Jakubičky?

Je to mladý starosta, a mládí, jak už to bývá, dělá někdy mladické chyby a nerozvážnosti. Nelze jen doufat, že s tím, jak budou přibývat léta, bude pan starosta získávat více zkušeností a také více pokory a rozvážnosti. Mrzí mne, že je velmi úzce zaměřen a jde, jak se říká, jen jedním směrem. Ale uvidíme – myslím, že zásadní bude počkat si na ekonomický výsledek. A potom také na to, jak budou pana starostu hodnotit voliči.

Jste otcem tří synů, jako své krédo uvádíte „Rodina je na prvním místě“. Myslíte, že se u nás dělá dost pro to, aby to platilo obecně?

Bohužel si někteří toto krédo pletou s potřebou zajistit rodinu jen ekonomicky. Vím, jak je důležité rodinu zajistit. Ale stejně tak důležité je věnovat se dětem. Výchova není jen určování pravidel a vzdělání, ale i formování osobnosti, které bez dobrých příkladů nejde. Byl bych rád, kdyby rodiče s dětmi více sportovali, měli na ně více volného času. K tomu by měl stát aktivně přispívat. Třeba tím, že podpora sportu pro děti a mládež bude pro další politickou reprezentaci prioritou. Byl bych rád, kdybychom dávali více peněz do sportu. Věřím, že pak bychom mohli dávat mnohem méně peněz na léčbu různých závislostí či obezity.

Kolovaly ve Sněmovně nějaké vtipy o politicích?

Mnoho. Některé byly kupodivu i vtipné. A co bylo překvapivější, našlo se i pár poslanců, kteří se jim nebáli hlasitě zasmát, i když mnohdy byly i o nich.