Předsněmovní rétorika ANO i ČSSD jakoby ukazovala na vzájemné vyostřování vztahů. Nenechme se ale mýlit. Jedna věc je tvrdá rétorika a vzájemné osočování, druhá věc jsou činy.
A právě činů, které by rétoriku reflektovaly, se velmi pravděpodobně nedočkáme, respektive dočkat jsme se jich měli před tím, než k nim vůbec došlo.
Sobotka kritizuje Babiše za permanentní střet zájmů, ve kterém se nachází. Má pravdu, tento stav je opravdu z pohledu vyspělé demokracie velmi nestandardní a fakt, že Ministerstvo financí České republiky připravuje nemalé množství zákonů, které tak nějak pomáhají rozšiřovat seznam úspěchů a vylepšovat kasu skupiny Agrofert, je alarmující. Sobotka ale ve své kritice zapomíná doplnit, že tento stav umožnil právě on tím, že Babiše do své vlády vzal, aniž by jasně definoval podmínky, za kterých se třetí nejbohatší občan České republiky může stát vicepremiérem, ovládající státní kasu a významnou legislativu.
Pokud tedy Sobotka kritizuje Babiše za situaci, ve které se nachází, měl by sebekriticky uznat vlastní chybu a poukázat na to, že tento stav on a jeho ČSSD umožnila. A nejen to – pokud si je dnes tohoto stavu vědom, a vadí mu, měl by co nejdříve veřejnosti předložit řešení stavu permanentního střetu zájmů svého premiérského zástupce a ministra financí. V opačném případě by měl zvážit, zda je správným člověkem na svém místě – pokud kritizuje stav, který zároveň sám legitimizuje.
Pan Babiš je v permanentním střetu zájmů. To je zřejmé. Pan Sobotka ale na tomto stavu nese větší vinu, než by se mohlo na první pohled zdát. Je po sjezdu ČSSD, poměrně přesvědčivě obhájil svůj mandát a nyní by tak měl opustit rétoriku. Mluvit by měly činy. Dočkáme se tedy řešení problematického vztahu majitele Agrofertu a státu, na jehož řízení se podílí, jemuž řídí finance, a z něhož dostává každý den miliony korun?
Václav Horáček, poslanec TOP 09
