Helena Langšádlová: Doktorandy je třeba lépe ohodnotit

Jak hodnotíte plánovanou novelu vysokoškolského zákona? Jaké nejdůležitější změny podle vás přináší?

Musíme dosáhnout toho, aby se zvýšila kvalita práce s doktorandy a aby větší množství doktorandů dokončovalo studium. V tuto chvíli studium úspěšně dokončí poměrně malé procento doktorandů, přibližně 40 %, a to často až po mnoha letech studia. Jsem také v kontaktu se samotnými doktorandy a vím, že existují i výhrady k tomu, jak funguje celý systém studia.

Bylo by žádoucí, aby výběr doktorandů také probíhal s větší mírou zodpovědnosti tak, aby uchazeči, kteří do doktorského studia nastoupí, měli vůli i předpoklady k tomu studium dokončit. Na druhou stranu pro ně musí být vytvořeny adekvátní podmínky.

Jaká opatření podle vás mají potenciál přinést největší změnu?

Už na první pohled je zřejmé, že je potřeba lépe doktorandy ohodnotit, protože jsou již ve věku, kdy mají pochopitelné nároky na své životní náklady. Ve finančním ohodnocení doktorandů jsme úplně na chvostu evropských zemí. Věřím tedy, že onen současný návrh na zvýšení doktorandského stipendia na 1,2násobek minimální mzdy, je velmi správný krok. Pokud chceme, aby do vědy směřovali opravdu ti nejlepší, musíme odstranit bariéry, které tomu brání.

Co vám v plánované novele naopak chybí a co by bylo podle vás žádoucí, aby do ní bylo zahrnuto?

Mám dvě témata, která nebudu dávat do této předlohy novely, ale která považuji za velmi důležitá. Prvním tématem je uznání doby studia doktorandů jako pracovní praxe. To by mohlo být i podzákonnou normou. Považuji za velmi nešťastné, aby bylo na odborníky ve věku okolo 30 let s řadou expertních zkušeností nahlíženo jako na čerstvé absolventy těsně po ukončení vysoké školy. Doba strávená doktorským studiem by tedy měla být uznána jako pracovní praxe, pokud dotyčný nebo dotyčná řádně dokončí studium. To již aktuálně projednáváme s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Věřím, že se nám to podaří prosadit, protože toto opatření nebude mít bezprostřední nároky na rozpočet.

Druhý problém představuje to, že specificky doktorandky nemají nárok na mateřskou dovolenou, protože stát za ně neplatí nemocenské pojištění – pouze to zdravotní. To je samozřejmě citlivější otázka, protože zde rozpočtové nároky narostou. Plánujeme o této otázce dále jednat s Ministerstvem práce a sociálních věcí i s Ministerstvem financí. Osobně ale věřím, že by se tato investice jednoznačně vyplatila. Měli bychom usilovat o to, aby tyto velmi vzdělané ženy nebyly nuceny mateřství odkládat.

Existuje nějaká časová osa, kdy by podle vás bylo reálné tyto změny uvést do praxe?

S Ministerstvem práce a sociálních věcí jednáme o tom, aby se první opatření uvedlo do vyhlášky. V případě druhého tématu nás jednání teprve čekají. Vzhledem k tomu, že si to vyžaduje úpravu zákona, tak by to bylo možné nejdříve od roku 2024.

Na konci června 2022 Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace schválila novou Strategii rozvoje publicity a komunikace vědy. Co je jejím obsahem a proč je podle vás nová strategie důležitá?

Naším hlavním cílem je, aby široká veřejnost rozuměla tomu, co se v prostředí vědy odehrává. Uvědomujeme si, že řada subjektů už mnohé kroky ke zvýšení publicity vědy podniká, a proto jsme si nejprve definovali jednotlivé skupiny aktérů. První skupinou je odborná veřejnost, další část strategie se zabývá komunikací s novináři a třetím segmentem je komunikace s širokou veřejností. Chceme vytvářet takové podmínky, abychom podpořili synergii jednotlivých subjektů v publicitě vědy a výzkumu.

Specificky teď plánujeme více přinášet informace o dění na evropské úrovni a ještě více informovat o tom, co projednává Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Chceme dále posílit komunikaci například na sociálních sítích a připravujeme nové webové stránky.

Jakými dalšími tématy se v agendě výzkumu, vývoje a inovací plánujete zabývat?

Plánujeme řadu kroků, které zlepší podmínky v oblasti vědy a výzkumu. Jsem spolugestorem zákona o správě dat veřejného sektoru, který by měl zlepšit přístup vědců k otevřeným datům. V novém zákoně o podpoře výzkumu a vývoje chceme posílit koordinační mechanismy a zlepšit spolupráci mezi jednotlivými aktéry v oblasti vědy a výzkumu. Určitě chceme vytvořit lepší podmínky pro transfer znalostí a technologií, zlepšit podmínky inovačního prostředí v Česku a podpořit vědeckou mobilitu.

Po konzultaci s Legislativní radou vlády a vzhledem k množství novel, které by to znamenalo, tyto změny chceme pojmout jako nový zákon. Do tohoto návrhu zákona plánujeme zahrnout také etické otázky vědy a výzkumu, které dnes nejsou nikde řešeny, i otázky bezpečnostních zájmů státu v této oblasti. Z diskusí s aktéry je dále také naprosto zřejmá potřeba zvýšit flexibilitu čerpání institucionální a účelové podpory.

Posunuli jsme se dál také s informačními systémy, a tudíž je nyní potřeba zajistit větší propojenost informačních systémů základních a agendových rejstříků státní správy s informačním systémem VaVaI, stejně jako se systémem Ministerstva financí. Naším cílem je i zjednodušení podmínek a zkrácení lhůt pro veřejné soutěže v oblasti vědy a výzkumu a nové formy podpory inovací.

Osobně považuji za velkou slabinu nedostatečnou motivaci firem pro zapojení do výzkumu a vývoje. Podle dat Českého statistického úřadu se v současnosti zapojuje pouze 0,6 % firem, což je velký hendikep, který bychom se měli snažit napravit.

Jaká konkrétní opatření tedy v souvislosti se soukromými investicemi do vědy a výzkumu plánujete?

V první řadě se budeme ptát soukromého sektoru, co mu chybí, aby se více zapojoval. Některé věci už ale víme – problémem je často velká administrativní zátěž či riziko kontrol ze strany finančních úřadů. Chci, aby rozhodnutí, zda investice do výzkumu a vývoje skutečně naplňuje obsahovou podstatu výzkumu, vývoje a inovací, dělal nějaký jiný subjekt než finanční úřad. To je model, který je využíván v jiných státech a který přináší firmám větší jistotu, že jim bude jejich investice uznána jako oprávněný výdaj na výzkum a vývoj.

Další možností vedle prostředků účelové podpory je poskytnout subjektům půjčku za zvýhodněných podmínek, což také není nástroj, který byl dosud využíván. Hledáme nástroje, jak motivovat zahraniční firmy, aby své výnosy nevyváděly, ale reinvestovaly, nejlépe do výzkumu a vývoje.

S tím souvisí i oblast transferu znalostí a technologií, kterou jste zmínila. Jaká specifická opatření se plánují v této oblasti?

Pokud hovoříme o transferu, musíme pohlížet na ekosystém komplexně s důrazem na vyšší provázanost základního výzkumu, aplikovaného výzkumu a využití výsledků aplikovaného výzkumu. Zásadní je posílit legislativní prostředí tak, aby byli jednotliví aktéři k transferu motivováni a nebyli vystaveni riziku, že budou obviněni z toho, že nepostupují s přístupem řádného hospodáře. Musíme zcela změnit paradigma – s přístupem řádného hospodáře se neshoduje, není-li usilováno o to, aby byly výsledky aplikovaného výzkumu nabídnuty k využití.

I z tohoto důvodu chceme v legislativních změnách vytvořit lepší podmínky pro transfer, ale motivaci k transferu chceme více zahrnout i do Metodiky hodnocení 2017+, zvláště do Modulu 1 zapojit více parametrů úspěšného transferu.

Hovoříme-li o transferu, musíme také zmínit otázku ochrany duševního vlastnictví a vyššího zapojení rizikového kapitálu.

Do vědy a výzkumu investujeme velké prostředky. Musíme vyhodnocovat i efektivitu těchto vynaložených prostředků. Proto připravujeme i projekt ve spolupráci s Evropskou komisí a OECD na vyhodnocení efektivity vynaložených prostředků na vědu a výzkum. S Evropskou komisí připravujeme také projekt týkající se nastavení podpory transferu znalostí.

Jakým způsobem?

Aktuálně pracujeme i na podkladech pro stanovení nových priorit aplikovaného výzkumu. V tuto chvíli jich máme 170. Z mého úhlu pohledu je to příliš mnoho. Musíme je specifikovat úžeji a reagovat na aktuální situaci. Naprostou prioritou jsou teď bezpečnostní otázky a témata spojená s energetickou krizí. Je třeba, abychom se v tomto ohledu začali chovat mnohem racionálněji.

I z těchto důvodů jsem spolugestorem nového návrhu Chips Act, který posílí konkurenceschopnost a odolnost v oblasti polovodičových technologií a aplikací. To je problematika, o níž aktivně diskutujeme také na evropské úrovni. Moje paní náměstkyně bude součástí delegace pana předsedy senátního výboru Jiřího Drahoše na Tchaj-wan. Věřím, že se tam podaří vyjednat vznik vývojového centra na výzkum pokročilých čipů. Pro Českou republiku je téma čipů velmi důležité, protože jsme zemí založenou na automobilovém průmyslu a výroba každého osobního automobilu vyžaduje 700 až 3 000 čipů.

Zmínili jsme Metodiku hodnocení 2017+. Plánujete v této oblasti ještě nějaké další změny?

V současnosti jednáme o tom, jak modifikovat systém hodnocení, aby reflektoval žádoucí cíle. Jedním z nich je i zapojení většího množství českých vědců do využívání komunitárních zdrojů. Také chceme zohlednit úspěšnou participaci například v ERC grantech.

Je klíčové, aby se co nejvíce výzkumných pracovišť zapojilo do čerpání komunitárních zdrojů a více participovali i v konsorciích. Operační programy v podobě, jak je známe a využíváme od našeho vstupu do Evropské unie, budou končit s tímto programovacím obdobím. Pokud nebudeme úspěšnější v čerpání komunitárních zdrojů, bude nám chybět významné množství finančních prostředků. Určitě proto chceme jednat také s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, abychom pro tyto účely vytvořili lepší podmínky. Tento hendikep se přitom netýká pouze vědy a výzkumu. My jsme jako Česká republika celkově velmi neúspěšní v čerpání komunitárních zdrojů.

Čím si to vysvětlujete?

Když už čeští žadatelé žádosti podají, tak bývají stejně úspěšní jako ti západní. Problém je tedy v tom, že málo žádají. Domnívám se, že to bylo dáno i tím, že prozatím bylo jiných evropských zdrojů poměrně dost. Vliv má určitě ale i absence zkušeností nebo nevhodné podmínky. To se ovšem pochopitelně liší pracoviště od pracoviště.

Velká část spoluprací se realizuje v konsorciích a já velmi oceňuji, že Evropská komise vypsala program, který umožnuje vědcům z nových členských zemí zapojit se do stávajících evropských konsorcií. I paní eurokomisařku Gabriel velmi trápí, že využívání těchto zdrojů není zcela rovnoměrné napříč Evropou. Staré členské státy jsou pořád výrazně úspěšnější.