Dvacet let jste pracoval jako šéf kliniky a nemocnice. Uměl jste si tehdy představit, že pacienti budou platit za léčbu na dřevo?
Před těmi patnácti dvaceti lety to bylo paradoxně snazší. Neexistoval ještě paragraf, který to zakazuje. Tenkrát se ve zdravotnictví zrovna začínalo platit a sociální demokraté byli z toho hodně nepříčetní, a tak raději do zákona vrazili tu pojistku, že se nesmí připlácet. Byly velké obavy, že by toho lékaři mohli začít zneužívat. Pamatuju si, že nás v nemocnici v Hradci Králové pojišťovna stíhala za to, že jsme si účtovali oční čočky.
Jenže pacienti za ně ani za další zákroky nepřestali platit, jen se až dodnes platí neoficiálně...
Ano. A pojišťovny se přitom dívaly tolerantněji na soukromá zařízení než na nemocnice. V Hradci tak gynekologické pacientky ve stejné době, kdy nás pojišťovna honila kvůli čočkám, ochotně a rády dávaly dvě stě korun denně za pobyt v soukromém zařízení.
Dostal jste někdy obálku s „úplatkem“, abyste zařídil třeba dřívější vyšetření nebo operaci?
Jako rentgenolog ne. Ale byla jedna doba, kdy jsme měli jako první CT centrum v republice a to k nám chodilo hodně lahví kvůli vyšetření! Flašky nám chodily ve velkém, dávali jsme je laborantům nebo výměnným obchodem nedostatkovým řemeslníkům.
Ale byla jedna doba, kdy jsme měli jako první CT centrum v republice a to k nám chodilo hodně lahví kvůli vyšetření! Flašky nám chodily ve velkém, dávali jsme je laborantům nebo výměnným obchodem nedostatkovým řemeslníkům.
Naše ústava nás chrání tak dobře, že i kdyby přišel nějaký bláznivý ministr, který by chtěl nechat zpoplatnit všechno, neuspěje.
Takže zkušenosti s neoficiálními platbami máte. Na čem se už teď jasně shodnete, že by mělo spadat do nadstandardů?
Zákroky vyžádané pacientem. Třeba na preventivní prohlídku má pacient nárok jednou za rok či dva. Pokud se ale chce nechat pacient prohlédnout, změřit si tlak, cholesterol a udělat EKG častěji, ať si to zaplatí. Je to něco navíc.
A dál? Vím, že se vám moc nelíbí možnost, aby si pacienti zaplatili i za to, že je bude operovat přednosta místo řadového lékaře.
No, máme to napsané na seznamu věcí, které připadají v úvahu. Ale muselo by to být za nějakých přesně definovaných podmínek. Dám příklad. Jestliže bude v Česku jediný specialista na operace pankreatu, tak má povinnost v prvé řadě operovat to, co má, a jedině když by měl volnou kapacitu, tak by se mohl věnovat těm, co si ho zaplatí. Nejdřív tu ale musí být pro ty pacienty, kteří ho potřebují.
Máte představu, kolik by to mohlo stát? Třeba za přítomnost „svého“ porodníka u porodu se v Praze platí dvacet tisíc.
To bychom nechali na nemocnicích. Jak ceník, tak podmínky, za jakých to bude probíhat. Pro ně to bude organizačně poměrně náročné. Oceněno by stejně tak mělo být, pokud si bude pacient přát být operován mimo ordinační nebo operační hodiny. Tomu říkáme organizační nadstandard. Klidně bude možné operovat v sobotu. A nemocnice to umí, někdy se to už teď dělo, když operační sály jely přes týden hodně naplno a bylo nutné operovat další pacienty, tak nemocnice zaplatila chirurgům příplatky za sobotní práci. S tím si nemocnice určitě poradí, i když to teď bude na žádost pacienta.
Už teď je ale třeba na operacích očí vidět, že se ceny liší nemocnici od nemocnice. A to o tisíce. Kdo určí ceníky?
To bych přirovnal k situaci u zubařů. Když dnes přijdete do nějaké podhorské vesničky, kde je chudo, tak tam zubaři vybírají podstatně méně, než mohou a než jim dovolují jejich pravidla. Takže oni jsou tržně přizpůsobiví. U nemocnic to bude stejné. Zákonem bude ale dané, že cena musí být zveřejněna, třeba na internetu.
Co ještě by mohlo spadat do nadstandardů?
Nové technologie, které teprve vstupují na trh. Je řada věcí, které jsou ozkoušené, ale lékaři se přou s pojišťovnou, zda se začne novinka hradit. Umím si představit, že novinky, které zatím pojišťovna nehradí, by lékaři mohli účtovat pacientům, kteří se nechají přesvědčit, že to pro ně bude dobré.
Pane ministře, nebojíte se v Česku stárnout a být nemocný? Že si jednou budeme muset hradit všechno?
Já dělám všechno pro to, abych se udržel... Ale vážně: naše ústava nás chrání tak dobře, že i kdyby přišel nějaký bláznivý ministr, který by chtěl nechat zpoplatnit všechno, neuspěje.
Mladá fronta DNES, 1. 10. 2011, Rubrika: Z domova, str. 3
