V posledních týdnech i měsících často ze strany vládní koalice slýcháme zdrcující kritiku bývalých pravicových vlád. Obvyklá rétorika probíhá v duchu "jak máme dát tuto zemi rychle do pořádku, když jsme ji převzali v tak zuboženém stavu po svých předchůdcích".
Nechci zde argumentovat o stavu naší země a jednotlivých resortů, který není zdaleka tak špatný, jak nám současná vláda podsouvá. Že se vlastní neúspěchy se omlouvají neúspěchy jiných v minulosti patří k pokleslým manažerským zvykům a bohužel se jich nelze zbavit ani v politice. Za unfair ovšem pokládám paušální podsouvání zlých a destrukčních úmyslů předchůdcům.
Politika je umění možného, rozhodování o řadě věcí v budoucnosti probíhá často ve velké nejistotě a hledání konsenzu je nejen mezi opozicí a koalicí, ale pravidelně i uvnitř koalice mimořádně obtížné. Zdůrazňuji to proto, že i hledání českého eurokomisaře či eurokomisařky je toho exemplárním příkladem. Pokud by tedy teď opozice začala tvrdit, že premiér Sobotka odjíždí do Bruselu s úmysly zemi škodit a nebo se obohatit, byl by to podraz.
Až odezní trapnosti, spojené s debatami o naší reprezentaci v EU, snad si na ně předseda vlády občas vzpomene a už nebude při zdůvodňování personálních razií nebo například při rušení poplatků ve zdravotnictví vykládat, jak zlá pravice úmyslně škodila tomuto národu. Já to o současné koalici, alespoň v souvislosti s Evropskou komisí, tvrdit nebudu. I v politice by se měli rivalové občas respektovat a více hledat řešení problémů než se jen snažit o pochybný sběr politických bodů.
16. 7. 2014
