Heger: Proč chci změnit výši poplatku u specialisty
Komentář ministra zdravotnictví Leoše Hegera
Jedním z plánovaných reformních kroků ministerstva zdravotnictví jsou úpravy regulačních poplatků. Také zvýšení poplatku za návštěvu ambulantního specialisty bez doporučení praktického lékaře. Nyní předpokládám, že poplatek by se pohyboval mezi 90 a 200 korunami. Jde o návrh do koaliční diskuse a částka 200 korun představuje jeho hraniční výši. Počítáme i s výjimkami, například při akutním problému (zranění oka, otrava jídlem, zlomenina apod.) Výjimky se budou řídit zdravým rozumem. Člověk, který jde k psychiatrovi, by měl mít takovou a takovou možnost; člověk, který jde na oční, s jasným úrazem či zánětem oka, by měl mít zase takovou a takovou možnost. Atd. Počítáme s důkladnou přípravou a případy, kladnou kdy budete muset platit, budou přesně specifikovány odborným panelem.
Proč považuji tento poplatek za důležitý? Usiluji o eliminaci pacientů, jejichž nemoc nebo zranění zvládne ošetřit praktický lékař. Také existují praktičtí lékaři, kteří, aniž by se pokusili hlouběji diagnostikovat pacientův problém, okamžitě jej posílají ke specialistovi. Jsou i specialisté, kteří si pacienty „vyrábějí“. Například přijdete s bolestmi zad, lékař vám diagnostikuje chronické onemocnění a každý měsíc si vás zve na kontrolu. Vykazuje činnost, vy platíte a váš praktický lékař nic neví. Totéž platí o předepisování léků; praktický lékař o nich má mít přehled, aby nedocházelo například ke kontraindikacím. Chybí další instance pro kontrolu správnosti vaší diagnostiky. Praktik by měl být jakýmsi průvodcem vašeho zdravotního stavu. On by měl primárně zpracovávat vaši hlubší anamnézu. V řadě zemí na západ od nás se tento systém osvědčil.
Praktický lékař dokáže spíše určit původ vaší bolesti než specialista, který vás téměř nezná. Chci motivovat pacienty, aby chodili ke svému lékaři; ten by se stal takovým rodinným lékařem, který o svých pacientech ví co nejvíce a může jim doporučovat, jakou zdravotní péči zvolit. Ne vždy totiž musí být řešena cestováním po drahých nemocnicích a centrech.
ministr zdravotnictví
Týden, 2. 5. 2011, Rubrika: Názory a komentáře, str. 61