Heger: Pro recept stačí zajít k praktikovi

Při nedávné novelizaci zákona o veřejném zdravotním pojištění se o změně hovořilo zejména v souvislosti se snížením limitu na doplatky pro děti a seniory, což je krok, který si chválu jistě zaslouží. Celkem nenápadně však zároveň prošel návrh, který jsem připravoval už v roce 2016 a dlouho na nejrůznějších fórech diskutoval. Proto mám z toho velkou radost a pokud zákon v této podobě schválí i Senát, začne tuto úpravu postupně pociťovat řada pacientů. Ubude jim obíhání lékařů a dlouhé čekání před jejich ordinacemi jen kvůli receptům.

O co přesně jde? Podařilo se nám prosadit změnu, která rozšiřuje pravomoci praktických lékařů, ale například i všeobecných internistů předepisovat léky. Do budoucna by už tak lidé neměli být nuceni docházet pro předpisy na některé specifické léky, které byť i dlouhodobě užívají, ke svému specialistovi. Pokud je to lék, který z odborného hlediska úzkou specializaci nevyžaduje, předepíše jej nově i praktik. To dnes není zcela běžné – praktik lék sice předepíše, ale neznamená to automaticky, že bude proplacen ze zdravotního pojištění. U některých léků totiž bývá stanoveno tzv. preskripční omezení, jehož kritéria jsou ale de facto pouze ekonomická. Nově by se jediná možná omezení u předepisování léků měla týkat jen velmi specifických situací. Například náročnost stanovení diagnózy, potřebnost zvláštního vyšetření u specialisty, zajištění vyšetření speciálním přístrojem atd. K omezení pravomoci lék předepsat by již neměly vést finanční důvody. Tato změna jde v duchu mé dlouhodobě prosazované myšlenky, že kompetence praktiků a dalších široce erudovaných lékařů si zaslouží posílit.

Všechny zkušenosti ze zahraničí ukazují, že zapojit zejména praktické lékaře do další péče o pacienta je pro systém zdravotnictví levnější. Pro pacienta je pak komfortní, pokud je péče o něj koncentrovaná na jednom místě. Dostupnost péče je ve srovnání se sítí specialistů u praktických lékařů nesporně lepší, a to včetně délky objednacích lhůt. Důsledné soustředění všech informací o zdravotním stavu pacienta do jednoho místa také eliminuje situace, kdy dochází k duplicitnímu předepisování obdobných léčiv u různých lékařů, případně naopak léků, jejichž souběžné užívání může pacientovi škodit.