Nicméně toto stanovisko neznamená, že si TOP 09 nepřeje zákon o státní službě. Já sám bych za sebe řekl, že nejpodstatnější věc, kterou naše státní služba potřebuje, je profesionalizace. Uvedu jeden z mnoha příkladů ze zdravotnictví – zavádění systému DRG, neboli platby za diagnózu.
V okolních zemích byla platba za diagnózu zavedena v rozmezí od dvou do pěti let a následně začala být používána a postupně dolaďována. U nás se o této platbě diskutovalo 15 a více let a v době, kdy jsem nastoupil jako ministr zdravotnictví, na útvaru pro veřejné zdravotní pojištění ministerstva nebyl jediný člověk, který by byl systém schopen kultivovat jako státní úředník, navrho
vat změny a postupy, jak jej urychleně implementovat, ale ani člověk, který by systému DRG kompletně rozuměl. Ekonomové velkých i malých nemocnic, kteří se v systému orientovali podstatně lépe, než vrcholoví úředníci, neměli možnost ovlivnit stát a Ministerstvo zdravotnictví, aby tuto metodiku zavedly. Přitom se jedná o metodiku, která se velmi dobře osvědčila ve všech zemích, které ji používají. Zavedení dále stagnovalo především proto, že státní správa nebyla schopna v některých oblastech nabídnout odborníky, kteří by uměli shromáždit a osvojit si potřebné informace ze zahraničí, komunikovat s uživateli tohoto systému a začít jej implementovat. Přes skvělou lidskou zkušenost se zaměstnanci na Ministerstvu zdravotnictví musím konstatovat, že mezi nimi byli i lidé, kteří neměli celostátní vrcholovou úroveň, a nalézt za ně dlouhodobě stabilní špičkové profesionály není lehké.
Zákon by měl vzniknout v podobě, která této zemi prospěje
Vzpomínám si na období na začátku současného tisíciletí kolem roku 2000, kdy se velmi diskutovalo o kvalitě a transformaci státní správy. Diskutovalo se na základě faktů, které k nám opakovaně přinášeli lidé ze zahraničí s jasným výsledkem - nejslabším článkem různých úrovní veřejných služeb bývá státní služba na úrovni vlády. Je to smutné a podle mého názoru také jedním z důvodů, proč naše země neprosperuje. Znovu to opakuji proto, abych povzbudil naději a víru v to, že i opozice si přeje, aby zákon vznikl, ale v podobě, která této zemi prospěje a neprospěje jen některým politickým stranám, které si státní správu obsadí.
Co by nemělo zůstat opomenuto
Pokud jde o přípravu zákona o státní službě nebo jeho změnové verze, nemohu nezmínit zcela jasně a přesně napsaný článek internetového magazínu Česká pozice z listopadu 2013
„Rusnokova vláda připravuje služební zákon. Proč to nepočká na nový kabinet?“ Mj. konstatoval, že „Rusnokova vláda v demisi bez faktické legitimity připravovala za zavřenými dveřmi, bez jakékoli odborné a veřejné diskuse klíčový zákon, který představuje zásadní reformu státní správy a výkonu politických rozhodnutí.
Přitom se dopadem na fungování státu a komplexností podobá agendám typu přípravy vstupu České republiky do Evropské unie či do NATO.“ Důsledkem tohoto dění proto média spekulovala o tom, že Rusnokův kabinet spoléhá na nízkou pravděpodobnost dohody potenciálních koaličních partnerů, kteří se tehdy rodili a díky tomu se mu podaří protlačit vlastní návrh zákona.
Kromě řečeného se v současnosti postupně objevuje řada důkazů, že s aktuálním návrhem zákona o státní službě není spokojena vedle opozice ani řada lidí v současné koalici,
a venkoncem ani dřívější podporovatelé ze struktur okolo uskupení Rekonstrukce státu. Důrazně proto apeluji na to, aby byl návrh zákona vrácen do projednávání ve druhém čtení a abychom této možnosti využili k opravě jeho zásadních nedostatků. Nekažme věci hned na začátku, protože ani přijetím hypoteticky ideálního zákona, natož zákona nedokonalého, práce stejně končit nebude.
Státní službu bude třeba kultivovat postupně, nikoliv navrhovaným velkým třeskem. Odpolitizování a růst profesionality po dlouhých desetiletích stagnace bude vyžadovat dlouhodobé a vytrvalé úsilí.
